Chronological
1 Slovo Hospodinovo, které dostal Ozeáš, syn Beériho, za vlády judských králů Uziáše, Jotama, Achaze a Ezechiáše a za vlády izraelského krále Jeroboáma, syna Jehoašova. [a]
Děti ze smilstva
2 Zde začíná Hospodinova řeč skrze Ozeáše. Hospodin Ozeášovi řekl: „Jdi, vezmi si ženu oddanou smilstvu a budeš s ní mít děti ze smilstva. Tato země totiž opustila Hospodina jako smilná nevěstka.“ 3 A tak šel a oženil se s Gomerou, dcerou Diblaimovou. Ta pak počala a porodila mu syna.
4 Hospodin Ozeášovi řekl: „Dej mu jméno Jizreel, Boží setba. Už brzy totiž potrestám Jehuův dům za jizreelské vraždění [b] a skoncuji s izraelským královstvím. 5 Toho dne zlomím luk Izraele v údolí Jizreel.“
6 Gomer pak počala znovu a porodila dceru. Hospodin Ozeášovi řekl: „Dej jí jméno Lo-ruchama, Nemilovaná. Už se totiž nad domem Izraele nesmiluji; víckrát už jim neodpustím. 7 Nad domem Judy se ale smiluji a zachráním je – nikoli ovšem skrze luk a meč, bitvu, koně či jezdce, ale skrze Hospodina, jejich Boha.“
8 Jakmile Gomer odkojila Lo-ruchamu, znovu počala a porodila syna. 9 Hospodin řekl: „Dej mu jméno Lo-ami, Ne můj lid. Nejste totiž můj lid a já nejsem váš Bůh.“
2 Přesto však synů Izraele bude jako mořského písku, který se nedá změřit ani spočítat. [c] Tam, kde slyšeli: „Nejste můj lid,“ jim budou říkat: „Synové živého Boha.“ 2 Synové Judy a synové Izraele se sjednotí pod jediným vůdcem a povstanou ze země. Ano, veliký bude den Jizreele!
3 Říkejte svým bratrům: „Ami, Můj lid“ a svým sestrám: „Ruchama, Milovaná“.
Nevěrná manželka
4 Žalujte matku svou, žalujte,
neboť mi není manželkou
a já nejsem jejím manželem!
Ať očistí svou tvář od smilstva,
cizoložství ať mezi prsy nechová –
5 jinak ji svléknu donaha,
abych ji obnaženou ukázal
jako v den, kdy se zrodila,
a obrátím ji v poušť a suchopár,
aby žízní zmírala.
6 Ani její děti nebudu milovat,
protože jsou to děti ze smilstva.
7 Jejich matka totiž smilnila,
nestydatá byla jejich rodička.
Říkala: „Půjdu za svými milenci,
kteří mi jídlo i vodu dávají,
kteří mi dávají vlnu i len,
olej i nápoje.“
8 Proto jí zatarasím cestu trním
a zastavím ji zdí,
aby netrefila svými stezkami.
9 Za svými milenci se požene, ale nedožene je,
bude je hledat, ale nenajde.
Tehdy si řekne:
„Vrátím se zpátky za svým manželem,
vždyť mi s ním bylo líp než teď!“
10 Až dosud ale uznat nechtěla,
že jsem jí obilí, víno i olej dával já,
že jsem jí dával hojnost stříbra i zlata,
které utráceli na Baala.
11 Své obilí si proto v čas sklizně vezmu zpět
a v době vinobraní víno své;
strhnu z ní svou vlnu i svůj len,
jimiž se přikrývala ve své nahotě.
12 Brzy odhalím její sprostotu
před zraky jejích milenců
a nikdo ji nezachrání přede mnou.
13 Ukončím veškeré její veselí,
její svátky i její novoluní,
její soboty i všechny její slavnosti.
14 Zpustoším její vinice i fíkové sady,
o kterých říká: „Tím mi zaplatili moji milenci,“
a proměním je v lesní houštiny,
kde budou požírány divokými zvířaty.
15 Potrestám ji za ty dny,
ve kterých uctívá baaly kadidly
a ozdobená náušnicemi a sponami
chodí za svými milenci –
na mě však vůbec nemyslí,
praví Hospodin.
Zasnoubím si tě navěky
16 Pak si ji ale znovu nakloním;
povedu ji po poušti,
kde k ní láskyplně promluvím.
17 Její vinice jí tehdy navrátím,
Rokle neštěstí [d] se jí stane Bránou k naději,
a tehdy mi odpoví jako zamlada,
jako v den, kdy vyšla z Egypta.
18 Toho dne, praví Hospodin,
mi budeš říkat: „Manželi“ –
Baalem [e] mě nenazveš už nikdy víc.
19 Jména baalů totiž z tvých úst odstraním,
aby už nebyli svým jménem vzýváni.
20 V ten den uzavřu smlouvu kvůli nim
s divokou zvěří a s ptáky na nebi
i s havětí, co leze po zemi;
luk, meč a válku ze země vymýtím,
všem dám odpočinout v bezpečí.
21 Zasnoubím si tě navěky,
zasnoubím si tě právem a spravedlností,
láskou a milosrdenstvím.
22 Zasnoubím si tě také věrností,
abys poznala, kdo je Hospodin.
23 V ten den odpovím,
praví Hospodin,
odpovím nebi
a to odpoví zemi.
24 Země odpoví obilí,
vínu i oleji
a to vše odpoví Jizreeli. [f]
25 Do země si jej zaseji
a nad Lo-ruchamou se smiluji. [g]
Lo-amiho oslovím: „Jsi můj lid,“
a on mi odpoví: „Můj Bůh jsi ty!“ [h]
Zůstaneš se mnou
3 Hospodin mi řekl: „Jdi a znovu miluj svou ženu, která má milence a je ti nevěrná. Právě tak Hospodin miluje syny Izraele, kteří se obracejí k cizím bohům a milují posvátné rozinkové koláče.“ [i]
2 Zaplatil jsem tedy za ni patnáct šekelů [j] stříbra a půldruhého chomeru [k] ječmene. 3 Potom jsem jí řekl: „Zůstaneš se mnou nadlouho; nebudeš smilnit ani spát s mužem a ani já s tebou.“
4 Synové Izraele totiž zůstanou nadlouho bez krále a vůdce, bez oběti a posvátného sloupu, bez efodu a bůžků. 5 Potom synové Izraele znovu začnou hledat Hospodina, svého Boha, i svého krále Davida; v posledních časech se s bázní obrátí k Hospodinu a k jeho dobrotě.
Hospodinova žaloba
4 Slyšte slovo Hospodinovo, synové Izraele,
Hospodin má žalobu na obyvatele země:
V této zemi není věrnost ani láska
a nikdo nezná Boha.
2 Jen samé kletby, lži a vraždění,
zlodějství a cizoložení –
rozmáhá se to víc a víc,
jedno krveprolití za druhým!
3 To proto země uvadá
a každý její obyvatel je vyčerpán;
polní zvěř i ptáci na nebi
hynou společně s mořskými rybami.
4 Ať si však nikdo nestěžuje,
nikdo ať nikoho neobviňuje –
vždyť jsi to, knězi, právě ty,
na koho tu teď žaluji. [l]
5 Potácíš se ve dne jako za noci
a s tebou se potácejí také proroci;
hubíš svůj vlastní lid [m]
6 a můj lid hyne bez špetky poznání.
Protožes odmítl poznání,
i já tě odmítnu od kněžství;
na Zákon svého Boha nedbal jsi,
ani já nebudu dbát na tvé potomky.
7 Jak se rozmáhali víc a víc,
tím více proti mně hřešili;
svou Slávu nahradili [n] mrzkostí.
8 Živí se oběťmi mého lidu za hřích,
dychtivě baží po jejich špatnosti.
9 Kněz proto dopadne tak jako lid –
budu je trestat za jejich způsoby,
za jejich skutky jim odplatím!
10 Budou jíst, ale nenasytí se,
budou smilnit, ale nerozmnoží se,
protože opustili Hospodina
a pustili se 11 do smilstva.
Kvůli vínu, kvůli burčáku
přišli o rozum!
12 Můj lid se radí se dřevem,
nějaká hůlka jim dává předpověď;
dali se obloudit duchem smilstva,
smilně opustili svého Boha.
13 Obětují na horských vrcholech,
na pahorcích kouří kadidlem,
pod dubem, topolem, pod mohutným stromem,
v jejichž stínu je tak příjemně.
Ačkoli vaše dcery smilní
a vaše snachy cizoloží,
14 nebudu trestat vaše smilné dcery
ani ty vaše cizoložné snachy –
vždyť jsou to muži, kdo chodí za nevěstkami
a konají oběti s těmi kněžkami.
Špatně dopadne ten tupý lid!
15 Jestliže, Izraeli, smilníš ty,
ať aspoň Juda nehřeší!
Proto nechoďte do Gilgalu,
neputujte do Bet-avenu, [o]
zdržte se přísahy:
„Jakože žije Hospodin!“
16 Izrael se umíněně vzpírá
jako umíněná kráva.
Jak ho má Hospodin teď nechat pást
svobodně jako beránka?
17 Efraim [p] se spřáhl s modlami –
nech ho být!
18 Když už je pití vypito,
vrhnou se na smilstvo;
ti, kdo jsou lidu záštitou,
chovají v lásce zkaženost.
19 Vítr je svými křídly zachvátí,
budou se stydět za své oběti!
Efraim bude rozdrcen
5 Kněží, teď slyšte toto,
lide Izraele, dávej pozor,
královský dome, nakloň ucho!
Tento soud je veden proti vám,
neboť jste v Micpě byli past,
na hoře Tábor jste byli nástraha,
2 v Šitimu jáma hloubená.
Já je však všechny potrestám,
3 já přece Efraima znám
a Izrael se mi neschová!
Teď ses, Efraime, ke smilstvu obrátil
a Izrael se poskvrnil.
4 Svých skutků se nevzdají,
aby se ke svému Bohu vrátili;
duch smilstva je totiž v nich,
Hospodina už neznají.
5 Pýcha Izraele svědčí proti nim;
Izrael, Efraim, se v hříchu potácí
a Juda se potácí spolu s ním.
6 Se svými ovcemi a kravami
se za Hospodinem vydají;
budou ho hledat, ale nenajdou,
neboť jim zmizel daleko.
7 Hospodinu byli nevěrní,
někomu cizímu děti zplodili;
teď je to jejich novoluní pohltí
i s jejich pozemky.
8 V Gibeji na roh zatrubte,
v Rámě ať zazní polnice,
na poplach v Bet-avenu [q] zakřičte:
„Benjamíne, jdou na tebe!“
9 Efraim bude zpustošen
v ten soudný den.
Pro všechny kmeny Izraele
oznamuji, co jisté je.
10 Vůdcové Judy jsou jako ti,
kdo posunují mezníky; [r]
svou prchlivostí je zaplavím
jako povodní.
11 Efraim bude poroben,
soudem rozdrcen,
neboť si usmyslel jít za Nesmyslem.
12 Pro Efraima jsem jako vřed,
pro dům Judy jsem kostižer!
13 Když Efraim poznal, jak je nemocný,
a Juda uviděl svá zranění,
tehdy se Efraim k Asýrii obrátil,
aby se od velkokrále dočkal pomoci.
Ten vás však nebude moci uzdravit,
nemůže vyléčit vaše zranění!
14 Já totiž budu pro Efraima lvem,
pro dům Judy budu lvím samcem.
Já sám rozsápu je na kusy,
odvleču pryč a nebude jim pomoci.
15 Vrátím se zpět do svého doupěte,
dokud jim jejich vina nedojde
a nezačnou znovu hledat mě.
Tehdy pak ve svých úzkostech
mě budou hledat horlivě.
Láska, ne oběti
6 „Pojďme se vrátit k Hospodinu!
On nás ranil a on uzdraví,
udeřil a také ošetří.
2 Po dvou dnech nám život navrátí,
třetího dne nás znovu postaví,
abychom před ním mohli žít,
3 abychom Hospodina znali
a znát ho chtěli stále víc.
On se objeví tak jistě jako svítání,
přijde k nám jako průtrž na podzim,
jak jarní déšť, jenž zemi zavlaží.“
4 Co mám s tebou, Efraime, dělat?
Co s tebou, Judo, udělat?
Vaše láska je jako ranní mlha,
jak rosa, jež zrána vyprchá!
5 Proto jsem vás otesával skrze proroky,
ubíjel jsem vás svými výroky,
aby mé [s] úsudky jak světlo zářily.
6 Chci totiž lásku, nikoli oběti,
poznání Boha spíš než zápaly.
7 Oni však jako Adam smlouvu zrušili,
ach, jak mi byli nevěrní!
8 Gileád je město lidí zločinných,
plné krvavých šlépějí.
9 Jako loupežníci číhající na lidi,
takto se tlupy kněží spolčují,
aby na cestě do Šechemu vraždili,
aby provozovali zvrhlosti!
10 V domě Izraele
vidím hroznou věc:
Efraim se tam zabývá smilstvem,
poskvrňuje se Izrael.
11 Ale i tebe, Judo, čeká žeň.
Utekli ode mě
Kdykoli úděl svého lidu obrátím,
7 kdykoli Izraele uzdravím,
tehdy se ukazuje Efraimův hřích
a zločiny Samaří:
Zabývají se podvody,
do domů lezou zloději,
tlupy lupičů jsou v ulicích.
2 Vůbec si v srdci nepřipouštějí,
že si pamatuji všechny jejich zločiny;
jejich skutky je teď obklíčily –
vždyť je mám stále na očích!
3 Obšťastňují krále svými zločiny
a velmože svou lží.
4 Všichni jsou samí cizoložníci,
rozpálené peci podobní,
ve které pekař ani topit nemusí,
než mu zadělané těsto prokvasí.
5 V den královy slavnosti
velmoži vínem rozpálení, zmožení –
a on si třese rukou se zrádci!
6 Jejich srdce se podobají peci,
zrádně se k němu lísají;
celou noc doutná jejich rozlícení,
ráno pak vzplane plameny.
7 Jako pec jsou všichni rozpálení,
své vlastní vládce sžírají;
jejich králové se všichni hroutí,
ke mně však nevolá žádný z nich.
8 Efraim se mísí s národy,
neobrácený pecen je Efraim.
9 Jeho sílu stravují cizinci
a on to netuší.
Hlavu mu pokrývají šediny
a on to netuší.
10 Ačkoli pýcha Izraele svědčí proti němu,
přesto se nevracejí k Hospodinu, svému Bohu,
nehledají ho navzdory tomu všemu.
11 Efraim je jako holub,
hloupý a bláhový:
Jednou volají k Egyptu,
pak zas do Asýrie běhají.
12 Kamkoli se obrátí,
přehodím přes ně svoji síť.
Pochytám je jak ptáky na nebi;
ztrestám je, když uslyším, jak se slétají.
13 Utekli ode mě – běda jim!
Záhuba na ně, že mě zradili!
Já jsem je toužil vykoupit,
oni však o mně mluví lži.
14 Nevolají ke mně ze srdcí,
když na svých lůžkách kvílejí,
zraňují se [t] kvůli vínu a obilí,
ode mě se však odvracejí.
15 Já jsem je učil a jejich pažím dával sílu,
oni se ale spikli proti mně.
16 Obracejí se, ale ne k Nejvyššímu,
jsou jako křivý luk.
Jejich velmoži padnou mečem;
protože sami tak vztekle mluvili,
v Egyptě se jim vysmějí!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.