Chronological
Ortel nad Fénicií
23 Ortel nad Týrem:
Zámořské lodi, kvílejte –
váš domov zničen je!
Cestou ze země kyperské
poznali, jak to je.
2 Zmlkněte, obyvatelé pobřeží,
vy, kupci sidonští,
kteří jste z námořnictví zbohatli!
3 Přes velké vody jste vozili zrno Šíchoru, [a]
z úrody Nilu jsi, Týre, tyl,
byl jsi tržištěm národů.
4 Zastyď se, Sidone, mořská pevnosti,
neboť moře promluví:
„Nerodím, nemám bolesti,
nevychovávám dívky ani mladíky.“
5 Jakmile se o tom dozvědí v Egyptě,
zachváceni budou bolestí nad Týrem.
6 Uprchněte někam za moře, [b]
obyvatelé pobřeží, kvílejte!
7 Tohle že je to vaše město hýření,
jež má tak dávné dějiny,
jež jeho nohy zavedly
osídlit dálné krajiny?
8 Kdo takto rozhodl o Týru,
jenž uděloval vládcům korunu,
jehož obchodníci byli velmoži
a kupci slavní všude na zemi?
9 Hospodin zástupů to rozhodl,
aby potupil všechnu pyšnou nádheru
a aby ponížil všechny slavné na zemi.
10 Obdělávej [c] svou zem jako Nil, mořská flotilo –
vždyť už tu ani molo nezbylo!
11 Hospodin vztáhl ruku na moře,
aby otřásl královstvími;
přikázal ohledně Fénicie,
aby byly zničeny její pevnosti.
12 Řekl: „Nebudeš se už radovat,
zprzněná panno, Dcero sidonská!“
Vzhůru! Na Kypr vydej se!
Ani tam ale pokoj nenajdeš.
13 Jen se podívej na zemi Chaldejských, [d]
na lid, jenž byl a není víc.
Asyřané ji zanechali pouštní havěti,
obléhací věže vztyčili proti ní,
její paláce zbořili,
zbyly hromady rozvalin.
14 Zámořské lodi, kvílejte –
vaše útočiště je zničené!
15 V ten den se na Týr zapomene na sedmdesát let, na dobu jednoho královského života. Po sedmdesáti letech to s Týrem bude jako v té písničce o nevěstce:
16 Vezmi si loutnu, město obcházej,
zapomenutá nevěstko!
Hraj líbezně, zpívej, zpívej,
ať si na tebe vzpomenou!
17 Po sedmdesáti letech Hospodin znovu navštíví Týr. Ten se však vrátí ke svému řemeslu a bude smilnit se všemi královstvími světa na celém zemském povrchu. 18 Výdělek a zisk Týru však bude zasvěcen Hospodinu. Jeho zisk nebude hromaděn ani ukládán, ale připadne těm, kdo žijí před Hospodinovou tváří, aby mohli jíst do sytosti a nosit krásné šaty.
Zhouba země
24 Hle, Hospodin vyplení zemi,
zcela ji zpustoší;
zohaví její vzezření,
její obyvatele rozptýlí.
2 Stejně dopadne kněz i kmán,
otrok i jeho pán,
děvečka i její paní,
ti, kdo kupují i kdo prodávají,
věřitelé i dlužníci,
lichváři i jejich oběti.
3 Zem bude úplně vypleněna,
o všechno bude oloupena –
takové slovo vyšlo od Hospodina!
4 Zem chřadne, uvadá,
celý svět vadne vyčerpán,
vyčerpán je i výkvět národa.
5 Země je poskvrněna svými obyvateli;
neboť překročili zákony,
na ustanovení nedbali
a věčnou smlouvu zrušili.
6 To proto zemi hltá prokletí
a její obyvatelé pykají;
obyvatelé země mizejí,
zbývají už jen nemnozí.
7 Nové víno vyschlo, réva uvadá,
namísto radovánek každý naříká.
8 Umlklo veselé chřestění tamburín,
ztichlo hlučení hýřících,
umlkly radostné zvuky citery.
9 Už nepijí víno s písněmi,
pijákům zhořkl nápoj opojný.
10 Rozbořeno je město marnosti;
vchody všech domů zataraseny.
11 Že není víno, zní nářek v ulicích,
nastal soumrak všeho veselí,
radost odešla do vyhnanství.
12 Z města zůstaly pusté trosky,
brána roztříštěna na kusy.
13 Toto se stane na zemi
mezi národy –
jako když se češou olivy,
jako když po vinobraní zbudou paběrky.
Hospodin se oslaví
14 Hlasitě potom vykřiknou radostí,
západ zajásá, až Hospodin se oslaví.
15 Proto i na východě chvalte Hospodina,
jméno Hospodina, Boha Izraelova,
ať zní na mořských pobřežích.
16 Slyšíme chvalozpěv z nejzazších krajů:
„Sláva Spravedlivému!“
Já ale říkám:
„Zle je mi, zle je mi!
Běda mi – zrádci zradili,
zrádci zrádně zradili!“
17 Strach a prach a past
na tebe, kdo zemi obýváš!
18 Kdo uteče, až zazní strašný hlas,
upadne do propasti v prach;
kdo z propasti se vyškrábá,
nad tím se sklapne past.
Nebeské průduchy se otevřou,
zemské základy se otřesou:
19 Země se láme, láme se,
země se hroutí, hroutí se,
země se třese, třese se!
20 Země se motá, motá se jako opilec,
chvěje se jako chýše pod vichrem.
Její provinění na ni těžce dopadne,
zhroutí se a už nevstane.
21 V ten den Hospodin potrestá mocnosti nahoře na nebi i krále dole na zemi. 22 Budou nahnáni jako vězni do jámy, budou zavřeni v žaláři; po dlouhé době pak budou souzeni. 23 Měsíc zůstane užaslý i samo slunce se zastydí, až se Hospodin zástupů na hoře Sion v Jeruzalémě ujme království a zjeví svou slávu před svými stařešiny.
Hostina národů
25 Hospodine, můj Bůh jsi ty,
tebe vyvyšuji, tvé jméno velebím,
neboť jsi věrně a jistě učinil
divy, které jsi zdávna připravil.
2 Ty jsi obrátil město v sutiny,
z pevnosti zbyly hromady rozvalin,
baštu cizáků jsi z města odstranil –
nebude vystavěna znovu navěky!
3 Proto ať ti vzdá čest mocný lid,
město krutých pohanů ať tě ctí,
4 neboť ses pro slabé stal pevností,
pevností ubohých v jejich úzkosti,
jejich útočištěm před bouří
a zastíněním před výhní.
Soptění ukrutných
je jako bouře proti zdi
5 a jako výheň na poušti.
Povyk cizáků jsi však přerušil,
jako když oblak výheň zastíní –
umlkla píseň ukrutných!
6 Hospodin zástupů na této hoře vystrojí
bohaté hody pro všechny národy,
hody se zralým vínem a masem šťavnatým,
s vínem vyzrálým a vybraným.
7 Na této hoře odstraní
závoj všechny lidi halící,
roušku kryjící všechny národy –
8 samu smrt navždy odstraní!
Panovník Hospodin setře všem slzy z tváří,
na vší zemi zbaví svůj lid potupy.
Tak promluvil Hospodin.
9 V ten den pak řekneš:
„Hle, toto je náš Bůh,
v něj jsme doufali a on nás zachránil.
Toto je Hospodin, v něj jsme doufali;
jásejme a radujme se z jeho záchrany!“
10 Hospodinova ruka na této hoře spočine,
Moáb však bude dupán v zemi své,
jako bývá zadupána sláma do hnoje.
11 Moáb v tom hnoji ruce rozpřáhne,
jako se rozpřahuje plavec ve vodě;
jeho pýcha ale klesne každým pohybem.
12 On strhne tvé vysoké nedobytné zdi,
zboří a srazí je do prachu na zemi!
Pevné město
26 V ten den se v judské zemi bude zpívat tato píseň:
Máme pevné město –
on sám je jeho spásou,
jeho valem a hradbou.
2 Otevřete brány,
ať vejde spravedlivý lid,
který se drží věrnosti.
3 Člověka s pevným postojem
chráníš dokonalým pokojem,
vždyť spoléhá se na tebe.
4 Doufejte v Hospodina vždycky, navěky –
Skalou věků je jen Hospodin!
5 On strhává dolů obyvatele výšin
a nedobytné město boří;
boří je až k zemi,
až do prachu je sráží.
6 Bude zašlapáno pod nohy,
pod nohy ztrápených,
kroky ubohých.
Tví mrtví ožijí
7 Cesta spravedlivého je poctivá,
stezku spravedlivého vyrovnáš.
8 Na cestě tvých soudů, Hospodine,
v tebe doufáme;
po tvém jménu, po tvé připomínce
v duši toužíme.
9 Má duše v noci touží po tobě,
můj duch tě hledá s úsvitem.
Když se tvé soudy dějí na zemi,
obyvatelé světa se učí spravedlnosti.
10 Když se však prokazuje vlídnost lumpovi,
spravedlnosti se neučí;
v zemi práva pak páchá bezpráví,
nevidí, jak vznešený je Hospodin.
11 Svou rukou, Hospodine, hrozíš jim,
oni to ale nevidí.
Ať vidí, jak horlíš pro svůj lid! Ať se zastydí!
Ať všechny tvé nepřátele oheň pohltí!
12 Nám však, Hospodine, pokoj působíš;
za vše, co jsme udělali, jsi nám odplatil.
13 Hospodine, Bože náš,
jiní krom tebe vládli nám,
my však jen na tebe chceme spoléhat,
jen tvoje jméno uctívat.
14 Už jsou však mrtví, neožijí,
nevstanou jejich mrtvoly –
vždyť jsi je ztrestal, vyhladil,
nenechal jsi po nich ani památky.
15 Rozmnožil jsi národ, Hospodine,
rozmnožil jsi národ, oslavil ses,
rozšířil jsi všechny naše hranice!
16 Hospodine, hledali tě ve svém soužení,
když jsi je napomínal, šeptali modlitby.
17 Jako těhotná, když má porodit,
trpí a sténá bolestí,
tak jsme na tom před tebou byli my,
tak jsme, Hospodine, trpěli.
18 Byli jsme těhotní, měli jsme bolesti,
jen pouhý vítr jsme ale rodili:
spásu jsme na zemi nezpůsobili,
obyvatelé světa nepadli.
19 Tví mrtví ale ožijí, vstanou mé mrtvoly.
Probuďte se, prozpěvujte, v prachu pohřbení!
Tvá rosa je jako rosa svítání,
zemi mrtvých s ní zavlažíš!
20 Vejdi, můj lide, do svých pokojů,
zavři za sebou dveře.
Schovej se na malou chviličku,
než přejde jeho hněv.
21 Hle – Hospodin opouští svůj příbytek,
aby ztrestal viny obyvatel země.
Země odkryje na ní prolitou krev,
přestane přikrývat své zabité.
27 V ten den ztrestá Hospodin
mečem hrozným, mocným a mohutným
slizkého hada, Leviatana,
svinutého hada, Leviatana.
Zabije toho mořského netvora! [e]
Nová píseň o vinici
2 V ten den zpívejte o vinici
výtečné víno plodící: [f]
3 Já sám Hospodin střežím ji,
v každé chvíli ji svlažuji.
Ve dne i v noci střežím ji,
aby jí nikdo neškodil.
4 Už se nezlobím.
Objeví-li se trní a bodláčí,
vstoupím s ním do války
a úplně je vypálím.
5 Ať už se chopí mé ochrany
a ať se se mnou usmíří;
ať už se se mnou usmíří!
6 Přicházejí dny,
kdy Jákob vpustí kořeny;
Izrael vypučí a rozkvete,
naplní svět svým ovocem.
Ztracení se navrátí
7 Bil snad Bůh Izrael
tak jako ty, kdo bili jej?
Copak ho zabíjel,
jako jsou zabiti jeho vrahové?
8 Zahnal jsi je do vyhnanství,
vedl jsi s nimi svoji při.
Prudkým vichrem jsi je odvál pryč,
jako když od východu vítr udeří.
9 Tak tedy budou očištěny Jákobovy viny
a odstranění jeho hříchu přinese ovoce:
všechny kamenné oltáře budou roztlučeny,
jako se na prach drtí vápenec,
nezůstanou stát ani posvátné kůly
ani kadidlové oltáře.
10 Opevněné město zůstalo opuštěné,
jak pustá poušť jsou prázdné příbytky.
Popásá se, polehává tu jen dobytek,
dohola okusuje jeho větvičky.
11 Až jeho větve uschnou a upadnou,
ženy je přijdou sbírat na oheň.
A že ten lid nemá špetku rozumu,
jeho Tvůrce se nad ním neslituje,
nesmiluje se nad ním jeho Stvořitel.
12 V ten den bude Hospodin mlátit obilí od řeky Eufrat až k Egyptskému potoku a vy, synové Izraele, budete sesbíráni po jednom.
13 V ten den se zatroubí na mocný roh a vrátí se ztracení z Asýrie i ti, kdo byli rozptýleni v Egyptě, a budou se klanět Hospodinu na svaté hoře v Jeruzalémě.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.