Chronological
Ortel nad Babylonem
13 Ortel nad Babylonem, jak jej viděl Izaiáš, syn Amosův:
2 Zvedněte korouhev na holém návrší,
hlasitě na ně křikněte,
rukou jim pokyňte,
ať vtrhnou do bran vznešených. [a]
3 Svým posvěceným dal jsem příkazy,
povolal jsem své hrdiny,
své rozjařené vítěze,
aby vykonali můj hněv.
4 Slyš ten hřmot na horách –
jako když táhne armáda!
Slyš lomoz království a shromážděné národy –
Hospodin zástupů chystá vojsko do války!
5 Táhnou ze země daleké,
od konce světa za obzorem –
Hospodin s nástroji svého hněvu,
aby zničili celou zem!
6 Kvílejte, neboť je blízko Hospodinův den,
zhouba od Všemohoucího blíží se!
7 A proto všechny ruce ochabnou,
všechna srdce se strachy rozplynou.
8 Budou zděšeni, sevřeni úzkostí,
bolestí se budou svíjet jako rodičky.
Jeden nad druhým bude ohromen,
tváře jim vzplanou plamenem.
9 Hle, Hospodinův den neúprosně přichází
s hněvem horlivým a planoucím,
aby zemi zcela zpustošil
a vyhladil z ní hříšníky.
10 Nebeské hvězdy a souhvězdí
se nebudou moci rozsvítit;
slunce se zatmí už od svítání
a měsíc nevydá svůj svit.
11 Potrestám svět za jeho zločiny,
všechny ničemy za jejich hřích.
S pýchou nadutců tehdy skoncuji,
pokořím zpupnost ukrutných.
12 Způsobím, že člověk bude nad zlato vzácnější,
nad ofirské zlato bude smrtelník.
13 To proto, že otřesu nebem
a země se pohne v základech
horlením Hospodina zástupů
v den, kdy vzplane jeho hněv.
14 Jako vyplašená gazela,
jako stádo, jež nikdo nesvolá,
každý se vrátí za svým lidem,
každý uteče do své země.
15 Každý nalezený bude proboden,
každý dopadený padne pod mečem.
16 Jejich nemluvňata budou utlučena
před jejich očima,
jejich domy vyloupeny,
jejich ženy znásilněny.
17 Hle, já proti nim poštvu Médy,
kteří si stříbra neváží
a o zlato zájem nemají.
18 Svými luky rozstřílejí mladíky,
nebudou mít soucit ani s kojenci,
neslitují se nad dětmi.
19 Babylon, to věhlasné království,
ta chlouba a sláva Chaldejských,
dopadne jako Bohem rozvrácená města –
jako Sodoma a Gomora!
20 Nebude se v něm už nikdy žít,
žádné pokolení jej neobydlí;
neutáboří se tam beduín,
nezastaví se tam pastýři.
21 Budou tam uléhat pouštní příšery,
domy se zaplní sovami,
zabydlí se v nich pštrosi,
roztančí se tam běsi.
22 Ve věžích budou výt hyeny,
v honosných palácích šakali.
Dny Babylonu jsou sečteny,
jeho čas přichází!
Jaký konec potkal tyrana!
14 Hospodin se totiž slituje nad Jákobem, znovu vyvolí Izrael a dá jim spočinout v jejich vlastní zemi. Přidají se k nim i cizinci a připojí se k domu Jákobovu. 2 Národy se jich ujmou a přivedou je zpět domů a dům Izraele si je v Hospodinově zemi podrobí jako otrokyně a otroky; vezmou do zajetí ty, kdo je zajali, a budou vládnout nad svými tyrany.
3 V den, kdy ti Hospodin dá odpočinout od tvé bolesti, od tvého trápení a těžké poroby, ve které jsi musel otročit, 4 si zazpíváš tento posměšek o babylonském králi:
Jaký konec potkal tyrana!
Jeho hrůzovláda [b] skončila!
5 Hospodin rozlámal hůl ničemů,
žezlo vladařů,
6 jež zuřivě bilo národy
neustálými ranami,
jež vztekle vládlo nad lidmi
nelítostným soužením!
7 Země užívá klid a mír,
veselý jásot všude zní.
8 Cypřiše se z tebe radují
i libanonské cedry zpívají:
„Co jsi padl, nepovstal
žádný, kdo by do nás ťal!“
9 V pekle kvůli tobě zavládlo vzrušení,
aby tě přivítalo, jakmile dorazíš.
Už kvůli tobě své mrtvé burcuje,
všechny někdejší zemské vladaře;
už nutí vstát z jejich trůnů
všechny krále národů.
10 Ti všichni hlasem jediným
tě takto osloví:
„Tak už i ty jsi pozbyl sil –
jsi na tom stejně jako my!
11 Tvá pýcha klesla do pekla
jako tvá pěkná muzika;
tvou postelí je hniloba
a červi jsou tvá přikrývka!“
12 Jak jen jsi to spadl z nebe,
ty Zářný, [c] synu Jitřenky!
Poražen jsi byl až na zem –
ty, jenž jsi srážel národy!
13 Říkával sis přece v srdci:
„Vyšplhám se až k nebi,
nad Boží hvězdy svůj trůn vyvýším,
na Hoře setkávání se usadím,
na svazích severních;
14 vyšplhám se až do oblačných výšin,
budu se rovnat s Nejvyšším.“
15 Teď však až do pekla svržen jsi,
do jámy nejhlubší!
16 Ti, kdo tě uvidí, neuvěří svým očím,
budou tě zkoumat pohledy:
„To je ten muž, který děsil zemi,
ten, který třásl říšemi?
17 Ten, kdo pustošil celý svět,
kdo jeho města podvracel
a vězně domů nepouštěl?“
18 Králové národů slavně pohřbeni,
každý ve své hrobce leží si.
19 Ty jsi však bez hrobu jen tak pohozen
jako zavržená ratolest, [d]
tak jako roucho zabitých,
mečem zohavených,
jako pošlapaná zdechlina
mezi kamení v jámě hozená.
20 Nebudeš mít pohřeb jako ostatní,
neboť jsi svou zemi pustošil
a vraždil jsi svůj vlastní lid.
Ať navěky není památky
po tom zlém plemeni!
21 Připravte jatka pro jeho syny,
ať jsou poraženi za otcovské viny,
ať už nevstanou, aby ovládali zemi,
ať už po světě svá města nešíří!
22 Povstanu totiž proti nim, praví Hospodin zástupů. Vymýtím jméno Babylonu i jeho pozůstatek, jeho potomka i nástupce, praví Hospodin. 23 Obrátím jej v hnízdiště sýčků a v bahnitou mokřinu; metlou zkázy jej vymetu! praví Hospodin zástupů.
Ortel nad Asýrií
24 Hospodin zástupů přísahá:
Co jsem zamýšlel, se stane,
co jsem rozhodl, to bude:
25 Ve své zemi rozdrtím Asyřana,
na svých horách ho rozdupám.
Můj lid bude zbaven jeho jha,
jeho břemeno spadne z jejich ramena!
26 Toto je rozhodnutí o celé zemi,
ruka vztažená na všechny národy.
27 Hospodin zástupů rozhodl –
kdo mu zabrání?
Jeho ruka je vztažená –
kdo ji odvrátí?
Ortel nad Filištíny
28 V roce, kdy zemřel král Achaz, [e] zazněl tento ortel:
29 Neradujte se, vy všichni Filištíni,
že je zlomena hůl toho, kdo vás bil.
Z hadího plemene vzejde bazilišek,
jeho plodem bude jedovatý had.
30 Nejchudší z chudých pastvu naleznou,
ubozí konečně v bezpečí spočinou,
tvůj kořen ale hladem umořím
a tvé pozůstatky pobiji.
31 Kvílej, bráno, město, křič!
Všichni Filištíni ať se třesou strachy!
Od severu se valí vojsko jako dým,
nikdo nezaostává za jeho řadami.
32 Co odpovědět poslům pohanů?
To, že Hospodin Sion založil –
tam jeho ubohý lid najde záštitu.
Ortel nad Moábem
15 Ortel nad Moábem:
V jediné noci vypleněn,
Ar Moábský je zahuben!
V jediné noci vypleněn,
Kir Moábský je zahuben!
2 Dibonští do svého chrámu stoupají,
jdou plakat na své výšiny.
Nad osudem Nebó a Medeby
Moábci kvílejí.
Všechny hlavy oholeny,
všechny brady ostříhány,
3 v pytlovině chodí v ulicích
a na střechách i náměstích
jen samé kvílení;
slzy se valí po tvářích.
4 Chešbon a Eleale bědují,
jejich nářek zní až do Jahcy.
Moábští bojovníci křičí na poplach,
jejich duše je zděšená.
5 Mé srdce nad Moábem běduje!
K Coaru proudí jeho uprchlíci,
až k Eglat-šelišiji.
Luchitským svahem
s pláčem stoupají,
cestou k Choronaim
nad zkázou bědují.
6 Z nimrimských vod zbyla pustina,
tráva je spálená,
bylina uvadla,
zeleň zmizela.
7 A proto vše, co mohli zachránit,
odnesli s sebou přes potok Arabim.
8 Moábskou zemí obchází jejich křik,
až do Eglaim zní jejich kvílení,
až do Beer-elim zní jejich kvílení!
9 Vody Dimonu [f] jsou naplněny krví,
já však Dimonu přidám ještě víc –
pošlu lva na ty, kdo z Moábu prchli,
i na ty, kdo v zemi zůstali.
16 Pošlete beránky vládci země [g]
ze Sely u pouště
na horu Dcery sionské.
2 Moábské dcery jsou při arnonských brodech
jak vyplašené ptáče z hnízda vyhnané.
3 „Poraďte se a rozhodněte –
zastiň nás jako noc v pravé poledne!
Ukryj běžence, nezrazuj vyhnance!
4 Moábští běženci ať pobudou u tebe,
dej jim útočiště před zhoubcem!
Násilí totiž pomine, zhouba přestane
a utlačovatel zmizí ze země.
5 Tvůj trůn tehdy bude upevněn láskou
a v Davidově stanu na něm usedne
soudce, jenž bude věrně hledat právo
a spravedlnosti včas dosáhne.“
6 Slyšeli jsme o Moábově pýše,
o jeho pýše nezměrné,
o jeho pýše, zpupnosti a zlobě –
jeho chlubení je však falešné!
7 Proto ať Moáb kvílí nad Moábem,
ať všichni kvílejí;
nad rozinkami z Kir-charešet
bědujte – ach, tak zdrceni!
8 V Chešbonu totiž pole zvadla
tak jako v Sibmě vinná réva.
Vládci národů zdupali její ratolesti,
které až k Jaezeru sahaly,
které se dříve vinuly až k poušti
a jejíž výhonky se množily,
až moře [h] objaly.
9 A proto oplakávám révu Sibmy,
tak jako pláče celý Jaezer;
svými slzami tě smáčím,
Eleale a Chešbone,
vždyť nad tvou sklizní i vinobraním
tvůj výskot umlkne!
10 Zmizelo veselí a jásot v zahradách,
na vinicích přestal zpěv a zábava.
Víno v lisu už nikdo nešlapá
a všechen výskot je ten tam.
11 Mé srdce jako loutna nad Moábem lká,
mé nitro pro Kir-cheres [i] naříká.
12 Až se Moáb ukáže na své výšině,
namáhat se bude zbytečně;
půjde se modlit do své svatyně,
ale nic nezmůže.
13 To je slovo, které Hospodin o Moábu vyřkl už dříve. 14 Nyní však Hospodin praví toto: „Za tři roky, jako by ty roky počítal nádeník, bude sláva Moábu potupena a celý ten ohromný dav se zmenší na nepatrný a ubohý pozůstatek.“
Ortel nad Damaškem
17 Ortel nad Damaškem:
Hle, Damašek přestane být městem,
bude z něj pouhá hromada trosek!
2 Jeho města [j] budou navěky opuštěna,
stanou se útočištěm pro stáda
a nebude, kdo by je odehnal.
3 Efraim přijde o svoji pevnost,
Damašek přestane být královstvím
a pozůstatek Aramu
dopadne jako sláva Izraelců –
tak praví Hospodin zástupů.
4 V ten den Jákobova sláva uvadne
a jeho vypasené tělo vyhubne.
5 Bude to, jako když se o žni sklízí obilí,
když se shromažďují klasy v náručí;
bude to, jako když se sbírají klasy
v údolí Refaim.
6 Zbudou z něj pouhé paběrky,
jako když se češou olivy:
dvě tři olivky na vrchu koruny,
čtyři pět se jich urodí na větvích –
tak praví Hospodin, Bůh Izraelský.
7 V ten den člověk vzhlédne ke svému Tvůrci, k Svatému izraelskému pohled obrátí. 8 Nebude už vzhlížet k oltářům, k vlastnoručnímu dílu, přestane obdivovat posvátné kůly a kadidlové oltáříky, jež si sám vyrobil. 9 V ten den budou jejich mocná města opuštěna, jako když Hivejci a Emorejci [k] utekli před syny Izraele – všude samá pustina.
10 Zapomněla jsi na Boha své spásy,
na skálu své síly nemyslíš.
Proto, ač sázíš vzácné rostliny
a pěstuješ si révu z ciziny,
11 i kdyby ti vypučely ještě v den sadby,
ještě to ráno kdyby ti rozkvetly,
sklizeň ti ale najednou zmizí
v den choroby a hrozné bolesti.
12 Běda bouřícím davům lidí
jako když bouří moře při bouři!
Běda národům burácejícím
jako burácejí vody v peřejích!
13 Ač burácejí národy
jako burácením vod mohutných,
až on je okřikne, uprchnou do dáli
jako plevy hnané větrem po kopcích,
jako chmýří ve vichřici.
14 S večerem přicházejí náhlé hrůzy,
než se však rozední, už jsou pryč.
Takový je úděl těch, kdo nás plení,
takový osud těch, kdo nás drancují.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.