Chronological
1 Slovo Hospodinovo, které dostal Micheáš Morešetský za vlády judských králů Jotama, Achaze a Ezechiáše [a] – to, co přijal ve vidění o Samaří a Jeruzalémě.
2 Slyšte, všechny národy,
naslouchej, země i všichni v ní!
Panovník Hospodin teď proti vám svědčí,
Panovník z chrámu své svatosti.
Hospodin přichází
3 Hle – Hospodin opouští svůj příbytek,
už sestupuje, šlape po výšinách země!
4 Hory se pod ním rozpouštějí,
rozvírají se rokliny,
podobají se vosku v ohni,
vodě stékající horským úbočím.
5 A to vše kvůli Jákobově vzpouře,
kvůli hříchům domu Izraele.
Co je Jákobova vzpoura?
Kdo jiný než Samaří?
Co jsou obětní výšiny Judy?
Jeruzalém – kdo jiný?
6 „Proto Samaří obrátím v kupu sutin,
místo vhodné tak pro vinici.
Její kameny svalím do údolí,
obnažím její základy.
7 Všechny její modly budou rozbity,
všechny její výdělky ohněm spáleny,
všechny její sochy zpustoším.
Co si vydělala na nevěstčích poplatcích,
tím se znovu bude platit za nevěstky.“
Soud nad Judou
8 Proto naříkám a běduji,
vysvlečen chodím, bosý. [b]
Jako šakali musím výt
a kvílím jako pštrosi.
9 Nezhojitelná rána Samaří
totiž postihla i Judu.
Až k samé bráně zasáhla můj lid,
až k Jeruzalému!
10 Nemluvte o tom v Gatu, [c]
už ani neplakejte.
V Bet-ofře (v tom Domě prachu)
se v prachu svíjejte.
11 Rozšafní obyvatelé Šafíru,
táhněte v hanbě a nahotě!
Obyvatelé Ceananu nevyjdou více,
útulný Bet-ecel pláče;
oporu v něm už nemáte.
12 Obyvatelé Marotu jen trnou,
čekají, kdy přijde úleva;
Hospodin ale seslal pohromu
k bráně Jeruzaléma.
13 Do vozů zapřahejte rychle,
obyvatelé Lachiše!
Zde začal hřích Dcery sionské,
zde je zdroj vzpoury Izraele.
14 S Morešet-gatem rozluč se,
jako když otec dává věno nevěstě.
V domech Achzibu, ach, zebe
zklamání králů Izraele!
15 Přivedu na vás dobyvatele,
obyvatelé Mareše!
Urození z Izraele půjdou maršem
do adulamské jeskyně.
16 Ohol si hlavu ve smutku
nad svými hýčkanými syny.
Pořiď si lysinu jako sup –
odejdou ti do vyhnanství!
Běda hrabivcům
2 Běda těm, kdo chystají špatnosti,
kdo osnují zlo i v posteli!
Už od svítání je páchají –
vždyť si to mohou dovolit.
2 Zatouží po poli a už je zabírají,
po domě a už ho mají.
Odírají muže i jejich rodiny,
připravují je o dědictví.
3 A proto tak praví Hospodin:
„Hle, já na tu tlupu chystám pohromu –
teď už se nevykroutíte!
Přestanete chodit s hlavou nahoru –
ty časy budou zlé.
4 V ten den o vás složí popěvek,
zazpívají vám posměšný žalozpěv:
‚To je náš konec –
můj lid přišel o svůj majetek!
Ach, on mi bere, co je mé,
naše pole dělí mezi proradné!‘“
5 A tak vám už nikdo nevyměří podíl
v Hospodinově shromáždění.
Falešní proroci
6 „Neprorokovat!“ říkají proroci.
„Takhle se přece neprorokuje;
taková hanba na nás nepřijde!“
7 To se má říkat, dome Jákobův:
„Copak Hospodin ztratil trpělivost?
Copak je tohle jeho dílo?“
Nepřinesou snad má slova užitek
těm, kteří žijí poctivě?
8 Vy ale jako nepřítel
proti mému lidu stojíte. [d]
Strháváte pláště těm,
kdo žijí pokojně,
kdo bezelstně jdou kolem
a nejednají bojovně.
9 Ženy v mém lidu vyháníte
z útulných domovů
a jejich děti navždy okrádáte
o moji nádheru.
10 Seberte se a jděte –
zde odpočinek nenajdete!
Co se poskvrnilo, propadne zkáze,
zničeno to bude strašlivě.
11 Kdyby nějaký prolhaný podvodník
přišel se slovy:
„Víno a pivo, tak zní mé proroctví“ –
to by byl prorok pro tento lid!
Pastýř Izraele
12 „Jistěže vás všechny posbírám, Jákobe,
jistěže shromáždím zbytky Izraele.
Umístím je pohromadě jak ovce v ohradě,
budou jako stádo na své pastvině –
veliká lidská změť.
13 Ten, který jim razí cestu, vyjde před nimi,
a tak projdou branou a ven vyrazí.
Jejich Král půjde před nimi –
v jejich čele bude Hospodin!“
Obvinění izraelských vůdců
3 Řekl jsem:
„Slyšte, vy přední v Jákobovi,
vůdcové domu Izraele:
Nemáte snad znát právo,
2 vy, kdo nenávidíte dobro a milujete zlo;
vy, kdo stahujete lidi z kůže
a maso z kostí trháte;
3 vy, kdo maso mého lidu hryžete,
odíráte je z kůže a jejich kosti lámete;
vy, kdo je porcujete jako do hrnce
a jako maso do kotle?“
4 K Hospodinu pak budou volat,
ale nevyslyší je.
V ten čas před nimi skryje tvář,
protože jednali tak zle.
5 Toto praví Hospodin o prorocích,
kteří svádějí můj lid:
„Když dostanou dobře najíst,
hlásají: ‚Blahobyt!‘
Kdo je však nenakrmí,
proti tomu jdou do války.
6 A proto na vás přijde noc – už žádná vidění;
temno a žádné věštění.
Slunce zapadne nad těmi proroky,
den se nad nimi zatemní.
7 Vidoucí budou zahanbeni,
věštci se zastydí,
všichni si studem tváře zakryjí,
protože jim Bůh neodpoví.“
8 Já jsem však naplněn mocí,
Duchem Hospodinovým,
spravedlností a smělostí,
abych Jákobovi jeho vzpouru oznámil
a Izraeli jeho hřích.
9 Slyšte to, vy přední v domě Jákobově,
vůdcové domu Izraele,
vy, kdo pohrdáte právem
a všechno rovné křivíte;
10 vy, kdo budujete Sion krví
a Jeruzalém příkořím: [e]
11 Jeho vládci soudí za úplatky,
jeho kněží učí za odměny,
za peníze věští jeho proroci.
Přitom spoléhají na Hospodina se slovy:
„Copak vprostřed nás není Hospodin?
Nepřijde na nás žádné neštěstí!“
12 Nuže, právě kvůli vám
bude Sion jak pole rozorán!
Z Jeruzaléma bude trosek hromada
a z chrámové hory zarostlá vyvýšenina! [f]
Na horu Hospodinovu
4 V posledních dnech se přihodí,
že hora Hospodinova domu bude čnít
nad horské vrcholy,
vysoko nad všechny výšiny.
Pohrnou se k ní lidské zástupy,
2 mnohé národy půjdou se slovy:
„Pojďme, vystupme na horu Hospodinovu,
k Bohu Jákobovu – do jeho domu!
Bude nás vyučovat cestám svým
a my budeme chodit jeho stezkami.“
Ze Sionu bude znít Hospodinovo učení,
z Jeruzaléma se jeho slovo rozšíří.
3 On bude soudit lidské zástupy,
napraví i daleké mocné národy.
Tehdy ze svých mečů ukují pluhy
a ze svých kopí srpy.
Národ proti národu nepozvedne meč,
už nikdy se nebudou chystat do boje. [g]
4 Každý usedne ve stínu svého révoví,
každý pod svůj fíkovník a nikdo už je nezděsí –
tak promluvila ústa Hospodina zástupů.
5 Všechny národy následují
každý jméno svých bohů;
my však následujeme jméno Hospodina,
našeho Boha na věky věků!
Příslib záchrany
6 V onen den, praví Hospodin,
posbírám kulhavé a zahnané shromáždím –
ty, jež jsem předtím ranil neštěstím.
7 Kulhavou obdařím potomky,
ze zahnané učiním mocný lid
a Hospodin bude kralovat nad nimi
na hoře Sion od toho dne až navěky.
8 Migdal-edere, ty Věži stáda,
pahorku Dcery sionské,
k tobě se navrátí dávná vláda,
království Dcery jeruzalémské.
9 Proč tedy teď tak běduješ?
Což s tebou není Král?
Copak zahynul tvůj Rádce,
že máš bolesti jako rodička?
10 Svíjej se, Dcero sionská,
v bolestech jako rodička,
protože musíš odejít z města
a budeš venku nocovat.
Až do Babylonu musíš jít
a tam dojdeš záchrany;
tam tě Hospodin vykoupí
z nepřátelského sevření.
11 Teď se proti tobě sbírají
mnohé národy se slovy:
„Jen ať je Sion znesvěcen!
Kochejme se tím pohledem!“
12 Oni však netuší,
jak smýšlí Hospodin;
nechápou jeho plán,
že je sbírá jak snopy na svůj mlat.
13 Vstaň a mlať, Dcero sionská,
vždyť ti dám roh ze železa
a z bronzu kopyta!
Rozdrtíš mnohé národy,
zasvětíš Hospodinu jejich zisk
a Pánu vší země jejich bohatství.
14 Teď se šikuj, Dcero šiků,
vždyť jsme v obležení.
Soudce Izraele budou bít
holí do tváří!
Vládce z Betléma
5 „Ty však, Betléme efratský,
maličký mezi judskými knížaty,
právě z tebe mi má vzejít
ten, jenž bude Vládcem v Izraeli,
jehož původ je pradávný,
ode dnů věčnosti.“
2 (Hospodin je tedy nechá napospas,
jen dokud neporodí rodička. [h]
Zbytek jeho bratří se pak vrátí zpět
a připojí se k synům Izraele.)
3 On vstane a bude pást
v síle Hospodinově,
ve jménu Hospodina, svého Boha,
které je vznešené.
Tehdy budou žít v bezpečí,
neboť on bude veliký
až po nejzazší zemské končiny.
4 On bude naším pokojem.
Až k nám do země vtrhnou Asyřané,
až budou šlapat po našich palácích,
sedm pastýřů proti nim postavíme,
osm vojevůdců rozených,
5 aby Asýrii pásli mečem,
Nimrodovu zemi mečem taseným!
On nás vysvobodí,
až k nám do země vtrhnou Asyřané,
až budou šlapat po našich hranicích.
Vítězný pozůstatek
6 Ti, kdo pozůstanou z Jákoba
uprostřed mnohých národů,
budou jak rosa od Hospodina,
jak déšť padající na trávu,
jenž ve smrtelníka nedoufá
a nezávisí na člověku.
7 Ti, kdo pozůstanou z Jákoba mezi pohany,
uprostřed mnohých národů,
budou jak lev mezi lesní zvěří,
jak mladý lev mezi stády ovcí;
drtí a trhá je, kudy jde,
a nikdo mu je nevyrve.
8 Tvá ruka se zvedne nad tvými nepřáteli,
všichni tví protivníci budou vymýceni!
9 „Toho dne, praví Hospodin,
vaše koně mezi vámi vymýtím
a vaše vozy zničím.
10 Vymýtím města ve vaší zemi
a zbořím všechny vaše pevnosti.
11 Vymýtím kouzla z vaší ruky
a nezbudou vám už žádní věštci.
12 Vymýtím mezi vámi ty modly a sloupy,
abyste se vlastnímu dílu klanět přestali.
13 Vyvrátím mezi vámi ty posvátné kůly
a vaše města vyhladím.
14 Vykonám pomstu s hněvem a zuřením
nad neposlušnými národy!“
Hospodinova žaloba
6 Slyšte, co praví Hospodin:
„Vstaň a veď žalobu před horami,
ať pahorky slyší, co prohlásíš!
2 Slyšte, hory, Hospodinovu při,
slyšte, odvěké zemské základy!
Hospodin má žalobu na svůj lid,
vznáší obvinění proti Izraeli:
3 Lide můj, co jsem ti udělal?
Čím jsem tě vyčerpal?
Odpověz mi!
4 Vyvedl jsem tě z Egypta,
vykoupil tě z domu otroctví
a postavil jsem ti do čela
Mojžíše, Árona a Miriam. [i]
5 Vzpomeň si, lide můj,
co chystal moábský král Balák
a co mu odpověděl Balaám, syn Beorův. [j]
Vzpomeň si, co se stalo od Šitimu po Gilgal, [k]
abys znal Hospodinovy spravedlivé skutky.“
6 Jak mám před Hospodina předstoupit,
jak se poklonit před Bohem nejvyšším?
Mám před něj přijít se zápaly,
s jednoletými telaty?
7 Má Hospodin zalíbení v tisíci beranech,
v nesčíslných řekách oleje?
Mám dát svého prvorozeného za svůj přestupek,
vlastního potomka za hřích duše své?
8 Oznámil ti, člověče, co je dobré
a co od tebe žádá Hospodin:
Abys jednal spravedlivě,
miloval milosrdenství
a kráčel se svým Bohem v pokoře.
Hřích a trest
9 Hlas Hospodinův volá na město
(a tvé jméno ctít je moudré):
„Ať to slyší ten váš kmen,
vy, shromáždění ve městě! [l]
10 To mám trpět mrzké poklady v domě ničemy
a míry ošizené a mizerné?
11 To mám uznávat nepoctivé váhy
a falešná závaží v mošně? [m]
12 Vaši boháči jsou násilníci
a vaši občané mluví lež;
hovoří zrádným jazykem!
13 Právě proto jsem tě ranil trápením,
abych tě zničil za tvůj hřích.
14 Budeš jíst, ale nenasytíš se,
bude ti kručet v břiše.
Budeš tlačit, ale neporodíš,
a co porodíš, to vydám meči.
15 Zaseješ, ale nedočkáš se sklizně;
vylisuješ olivy, ale nepomažeš se olejem;
vytlačíš mošt, ale vína se nenapiješ.
16 Řídíte se Omriho pravidly
a všemi Achabovými způsoby; [n]
následujete jejich rady,
a proto vás vydám zpustošení.
Výsměch čeká vaše občany –
budete tupeni, že jste můj lid!“
Zkažený lid
7 Běda mi!
Jsem jako sběrač po vinobraní,
jak ten, kdo paběrkuje po sklizni –
nezůstal ani hrozen k ochutnání,
ani jeden vytoužený zralý fík!
2 Zbožní ze země vyhynuli,
jediný člověk není poctivý.
Všichni číhají, jak by vraždili,
každý svého bratra lapá do sítí.
3 Obě ruce mají ke zlu šikovné;
úředník i soudce berou úplatek,
mocný poroučí, co si zamane,
a všichni kují pikle.
4 Nejlepší z nich je jako trní,
poctivec horší než plot z bodláčí.
Už přichází ten vyhlížený den –
den, kdy se s tebou zúčtuje!
Teď přijde zmatek nad zmatek!
5 Nespoléhejte na bližní,
nevěřte ani příteli,
chraň se svá ústa otevřít
i před ženou, co máš v náručí!
6 Syn pohrdá svým otcem,
dcera se staví proti matce,
snacha své tchyni vzdoruje –
člověk má nepřátele ve vlastní rodině.
7 Já ale Hospodina vyhlížím,
čekám na Boha – on mě zachrání,
můj Bůh mě vyslyší!
Mým světlem je Hospodin
8 Nejásej, nepříteli, nade mnou –
i když jsem padl, povstanu!
I když teď sedím vprostřed tmy,
mým světlem je Hospodin.
9 Proti Hospodinu hřešil jsem,
a proto nesu jeho hněv,
dokud se mého sporu neujme
a neobhájí mě.
Vyvede mě znovu na světlo
a spatřím jeho spravedlnost.
10 Až to uvidí můj nepřítel,
hanba ho přikryje –
toho, který mi říkával:
„Kdepak je Hospodin, ten tvůj Bůh?“
Na vlastní oči se podívám,
až ho jak bláto na ulicích rozdupou!
11 Bude to den obnovy tvých zdí,
den, kdy se tvé meze rozšíří;
12 den, kdy připutují až k vám
z Asýrie i z měst Egypta,
ze zemí od Egypta až po Eufrat,
od moře k moři a od hor k horám.
13 Země se však stane pustinou
kvůli svým obyvatelům;
to bude ovoce jejich skutků.
Kdo je jako ty?
14 Svou holí pas svůj lid,
stádo, jež je tvým dědictvím.
Ať žijí sami v zarostlé krajině,
uprostřed země podobné zahradě.
Ať se pasou v Bášanu i Gileádu
jako za dávných dnů!
15 „Jako tehdy, když jste opustili Egypt,
ukážu vám své zázraky.“
16 Ať se národy zastydí, až to uvidí,
ať jsou zbaveni vší odvahy!
Ať si ústa rukou přikryjí,
ať jim ohluchnou uši!
17 Ať lížou prach jako had,
jako nějaký zeměplaz!
Ať lezou s chvěním ze svých děr
k Hospodinu, našemu Bohu, s děsem,
ať z tebe mají bázeň!
18 Kdo je Bůh jako ty?
Kdo odpouští viny a hřích promíjí
pozůstatku svého dědictví?
Nezůstáváš rozhněvaný navždycky,
neboť sis milosrdenství oblíbil.
19 Znovu se nad námi slituješ,
naše provinění pošlapeš,
všechny naše hříchy smeteš hluboko do moře!
20 Projevíš svou věrnost Jákobovi,
své milosrdenství Abrahamovi,
jak jsi přísahal našim otcům
tehdy za starodávných dnů. [o]
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.