Chronological
Bude konec hostinám
6 Běda těm, kdo mají na Sionu klid,
běda sebejistým na hoře Samaří!
Máte se za výkvět prvního mezi národy,
celý dům Izraele chodí za vámi.
2 Na Kalne se jděte podívat
a odtud na Veliký Chamát
a pak dolů na filištínský Gat.
Jste lepší než tato království?
Mají snad větší území než vy?
3 Zlý den byste chtěli odvrátit,
nastolujete však násilí.
4 Vyleháváte na lůžkách slonových,
povalujete se na svých polštářích.
Cpete se výběrovým skopovým
a nejšťavnatějším telecím.
5 Vyjete u loutny, jako byste byli David,
loudíte tóny na hudebních nástrojích.
6 Pijete víno plnými miskami,
mažete se nejjemnějšími oleji
a zkáza Josefa vás vůbec netrápí.
7 Proto budete vyhnáni mezi prvními,
bude konec vašim hostinám i válení!
Jákobova pýcha
8 Panovník Hospodin přísahá sám při sobě – Hospodin, Bůh zástupů, prohlašuje:
Z Jákobovy pýchy se mi dělá špatně,
jeho paláce jsou mi odporné.
Proto to město vydám v plen
i se vším, co je v něm!
9 Zbude-li v jediném domě jen deset lidí, zemřou i ti. 10 Přijde-li příbuzný, aby vynesl a spálil jejich ostatky, a najde někoho, kdo se tam v koutku skryl, zeptá se: „Je s tebou ještě někdo?“ „Nikdo,“ hlesne on. A tehdy řekne: „Tiše! Ať ani nezmíníme Hospodinovo jméno!“
11 Hle, Hospodin dává rozkazy –
rozbije veliký dům na kusy
a malý domek na třísky!
12 Dokážou koně běžet po skále?
Dá se snad s voly orat moře?
Vy jste však dokázali obrátit právo v jed
a ovoce spravedlnosti v pelyněk –
13 vy, kdo jásáte radostí
nad Lo-debarem nicotným
a říkáte: „Nedobyli jsme svými silami
ten mocný Karnajim?“
14 Hle, dome Izraele, jsem to já,
praví Hospodin, Bůh zástupů,
kdo vzbudí proti vám
národ, který vás bude utlačovat
od Lebo-chamátu až po údolí Arava!
Víckrát je neušetřím
7 Panovník Hospodin mi ukázal toto: Když skončila senoseč pro krále a tráva začínala růst k pozdnímu sečení, hle – nachystal roje kobylek! 2 Když sežraly veškerou zeleň na zemi, řekl jsem: „Hospodine, Pane můj, prosím odpusť! Jak to Jákob vydrží? Vždyť je tak maličký!“ 3 A Hospodin byl pohnut lítostí. „Nestane se to,“ řekl Hospodin.
4 Panovník Hospodin mi ukázal toto: Hle – Panovník Hospodin volal, že povede soud ohněm! Když strávil širý oceán a měl pohltit i zem, 5 řekl jsem: „Panovníku Hospodine, prosím přestaň! Jak to Jákob vydrží? Vždyť je tak maličký!“ 6 A Hospodin byl pohnut lítostí. „Nestane se ani toto,“ řekl Panovník Hospodin.
7 Potom mi ukázal toto: Pán stál na hradbě s olovnicí, s olovnicí v ruce. 8 „Co vidíš, Amosi?“ zeptal se mě Hospodin. „Olovnici,“ odpověděl jsem. Tehdy mi Pán řekl: „Hle, spouštím olovnici doprostřed svého lidu, Izraele. [a] Víckrát už je neušetřím.
9 Izákovy obětní výšiny budou zničeny,
z izraelských svatyní budou sutiny,
až s mečem povstanu
proti Jeroboámovu domu!“ [b]
Izrael bude vyhnán
10 Betelský kněz Amaciáš tehdy vzkázal izraelskému králi Jeroboámovi: „Amos proti tobě osnuje spiknutí v samém srdci Izraele. Země nemůže všechny ty jeho řeči snést. 11 Amos totiž říká:
‚Jeroboám zahyne mečem!
Izrael bude vyhnán ze země!‘“
12 Potom Amaciáš řekl Amosovi: „Seber se, vidoucí, [c] a utíkej do Judska! Tam si vydělávej na chleba, prorokuj si tam. 13 V Bet-elu už ale víckrát neprorokuj – vždyť je to králova svatyně, je to chrám království!“
14 Amos na to Amaciášovi odpověděl: „Nebýval jsem prorok ani prorocký učedník – choval jsem dobytek a pěstoval fíky. 15 Hospodin mě ale vzal od ovcí a řekl mi: ‚Jdi, prorokuj mému lidu, Izraeli.‘ 16 Proto teď slyš slovo Hospodinovo. Ty říkáš:
‚Neprorokuj o Izraeli,
o domu Izákovu neřečni!‘
17 Nuže, toto praví Hospodin:
Tvá žena bude smilnit ve městě
a tví synové i dcery padnou mečem.
Tvá země bude rozměřena provazcem
a ty zemřeš v zemi nečisté.
Izrael musí být jistojistě
ze své země vysídlen!“
Zralí pro konec
8 Panovník Hospodin mi ukázal toto: Hle – koš zralého ovoce! 2 „Co vidíš, Amosi?“ zeptal se mě. „Koš zralého ovoce,“ odpověděl jsem. Tehdy mi Hospodin řekl: „Můj lid Izrael je zralý pro konec! Víckrát už je neušetřím.
3 V ten den se chrámové zpěvy obrátí v kvílení, praví Panovník Hospodin. Všude spousta rozházených mrtvol! Všude ticho.“
4 Slyšte, vy, kdo šlapete po chudácích, [d]
vy, kdo ničíte ubožáky na zemi,
5 se slovy:
„Kdy už skončí svátek novoluní,
abychom prodávali obilí?
Kdy už skončí den sobotní,
abychom zrní nabídli,
abychom z míry ubrali a k ceně přidali,
abychom šidili falešnými váhami, [e]
6 abychom si nuzné koupili za peníz
a ubohé za dva sandály,
abychom místo zrní
prodávali otruby?“
7 Hospodin přísahá při Pýše Jákobově: „Nikdy nezapomenu na žádný jejich skutek.“
8 Copak se kvůli tomu neotřese země,
nedá se každý její obyvatel do pláče?
Jako Nil se celá rozlije,
vzedme se a zase opadne
jako ta řeka v Egyptě!
9 V ten den,
praví Panovník Hospodin,
nechám slunce zajít v poledne
a zatemním zemi vprostřed dne.
10 Vaše slavnosti obrátím v truchlení
a všechny vaše písně v kvílení.
Všechny vás obleču do pytloviny
a všechny hlavy budou oholeny.
Nechám zem truchlit jako nad jednorozeným –
její poslední den bude nejtrpčí!
11 Hle, přicházejí dny,
praví Panovník Hospodin,
dy na zem pošlu hlad –
ne hlad po chlebu ani žízeň po vodě,
ale po slyšení Hospodinových slov.
12 Od moře k moři se budou plahočit
a od severu bloudit na východ,
aby hledali Hospodinovo slovo,
ale nenajdou.
13 V ten den budou omdlévat žízní
krásné panny i statní mladíci –
14 ti, kteří přísahají na hřích Samaří.
Prý: „Jakože je tvůj Bůh, Dane, živ! [f]
Jakože žije pouť do Beer-šeby!“ –
takoví padnou, aby už nevstali.
Nikdo neunikne
9 Spatřil jsem Pána, jak stojí nad oltářem a říká:
„Udeř ty sloupy do hlavic,
ať se zachvějí základy!
Strhni je jim všem na hlavy.
Ty, kdo přežijí, mečem pobiji!
Neuteče ani jeden z nich,
neunikne mi ani jediný!
2 I kdyby se zakopali do pekla,
má ruka by je odtud vytáhla.
Kdyby snad vystoupili do nebe,
i odtud strhnu je.
3 Kdyby se ukryli na vršku Karmelu,
najdu je a odtud přivedu.
Kdyby se mi schovali na mořském dně,
přikážu hadu, ať je odtud vyštípe.
4 Kdyby je nepřátelé do zajetí zahnali,
přikážu meči, aby je tam vyhubil.
Spočinu na nich svým pohledem –
avšak ne v dobrém, ale ve zlém!
5 Panovník, Hospodin zástupů,
se dotkne země a ta se roztřese,
všichni její obyvatelé se dají do pláče.
Jako Nil se celá rozlije
a zase opadne jako ta řeka v Egyptě.
6 Ten, který si staví v nebi komnaty
a svoji klenbu založil na zemi,
ten, který přivolává mořské vody
a vylévá je na zemi,
má jméno Hospodin.
7 Copak nejste, Izraelci, pro mě
stejní jako Habešané?
praví Hospodin.
Copak jsem Izrael nevyvedl z Egypta
stejně jako Filištíny z Kaftoru [g]
a Aramejce z Kíru?
8 Hle, oči Panovníka Hospodina utkvěly
na tomto hříšném království!
Vyhladím dům Jákobův ze země,
nevyhladím je však úplně,
praví Hospodin.
9 Hle, už dávám rozkazy! [h]
Budu přesívat dům Izraele
přes všechny národy,
tak jako se přesívá sítem,
aby nepropadly žádné kamínky.
10 Stejně tak zahynou mečem
v mém lidu všichni hříšníci,
kteří říkají: „Nám se nic nestane.
Nepotká nás žádné neštěstí!“
Obnovím svůj lid
11 Toho dne obnovím
zbořený stan Davidův.
Opravím jeho trhliny
a jeho trosky obnovím –
vztyčím jej jako za dávných dnů.
12 Tehdy jim připadne zbytek Edomu
i všechny národy mé jméno nesoucí,
praví Hospodin, který to způsobí.
13 Hle, přicházejí dny,
praví Hospodin,
kdy žence dožene oráč
a toho, kdo šlape hrozny, rozsévač.
Hory budou tehdy vínem oplývat
a všechny kopce přímo přetékat. [i]
14 Svůj lid Izrael přivedu zpět ze zajetí.
Vystavějí města, jež museli opustit,
a budou v nich znovu žít.
Budou sázet vinice a jejich víno pít,
zakládat zahrady a ovoce z nich jíst. [j]
15 Zasadím je v jejich zemi,
kterou jsem dal jim,
a z té země nebudou už nikdy vyrváni,
praví Hospodin, tvůj Bůh.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.