Chronological
Pozůstatek se navrátí
1 Vidění o Judovi a jeruzalémě, které viděl Izaiáš, syn Amosův, za vlády judských králů Uziáše, Jotama, Achaze a Ezechiáše. [a]
Jako Sodoma a Gomora
2 Slyšte, nebesa, země, vyslechni,
co praví Hospodin:
Syny jsem hýčkal, vychoval,
oni mě ale zradili.
3 I býk zná svého hospodáře,
osel zná jesle, kde ho krmí pán –
Izrael ale nechce znát,
můj lid si nevšímá!
4 Ach, národe hříšníků,
lide obtížený vinami,
plemeno zločinců,
synové zkažení –
Hospodina opustili,
Svatého izraelského zavrhli,
odvrátili se jako cizí!
5 Proč máte být biti ještě víc?
Proč se musíte stále protivit?
Hlava je celá pokrytá ranami
a srdce puká bolestí.
6 Od chodidel až k temeni
nezůstal kousek netknutý:
jen samé rány, modřiny
a jizvy samý hnis –
nejsou ošetřeny ani obvázány,
olejem nejsou léčeny!
7 Vaše země leží v sutinách,
vaše města jsou spálena.
Půdu vám cizáci plení před očima –
je z ní pustina, cizáky zcela zničená.
8 Opuštěna zůstala Dcera sionská
jako chýše vprostřed vinice,
jako budka v poli okurek,
jak město, jež se obléhá.
9 Kdyby z nás Hospodin zástupů
nenechal aspoň hrstku naživu,
už bychom byli jako Sodoma,
dopadli bychom jako Gomora! [b]
K čemu jsou mi vaše oběti?
10 Slyšte slovo Hospodina,
vládcové Sodomy,
vyslechni učení našeho Boha,
lide Gomory:
11 K čemu jsou mi všechny ty vaše oběti?
praví Hospodin.
Mám už dost beraních zápalů
i sádla tučných dobytčat.
Krev býků, kozlů a beránků
mi není příjemná.
12 Že se mi vůbec chodíte ukazovat!
Kdo si myslíte, že o to stojí,
abyste šlapali po mých nádvořích?
13 Přestaňte přinášet marné oběti!
Kouř kadidla je mi odporný.
Všechna ta novoluní, soboty, slavnosti –
ta vaše zlá shromáždění nesnáším!
14 Ta vaše novoluní, ty vaše svátky –
jak se mi z duše protiví!
Jsou mi břemenem,
nemohu už je vydržet.
15 Proto když ke mně vzpínáte ruce,
zakrývám si oči před vámi;
když své modlitby hromadíte,
neslyším.
Ruce máte celé od krve –
16 umyjte se a očisťte!
Odkliďte mi už z očí
zlo, jež jste páchali.
Přestaňte jednat zle –
17 jednat dobře se naučte!
Prosazujte spravedlnost,
podpořte utlačovaného,
zjednejte sirotkovi právo
a zastaňte se vdov!
18 Potom to můžeme spolu probrat,
praví Hospodin:
Jsou-li vaše hříchy rudé jak šarlat,
zbělají jako sníh.
Jsou-li jak purpurová látka,
budou jak vlna beránčí.
19 Jste-li ochotní a poslušní,
budete požívat darů země.
20 Jste-li však vzpurní a odbojní,
budete požíráni mečem. [c]
Tak promluvila ústa Hospodinova.
Nevěrné město
21 Ach, jak se kdysi věrné město
stalo nevěstkou!
Kdysi je naplňovalo právo
a spravedlnost žila v něm –
teď však jen vrahové.
22 Tvé stříbro se proměnilo v strusku,
tvé víno se vodou zředilo.
23 Tví vládcové jsou samozvanci
a společníci zlodějů;
všichni si úplatky oblíbili,
záleží jim jen na zisku.
Sirotkům nezjednávají právo,
nemají zájem se zastat vdov.
24 Nuže, toto praví Panovník,
Hospodin zástupů, Mocný izraelský:
Ach, jak si ulevím od svých nepřátel,
svým protivníkům pomstím se!
25 Obrátím proti tobě ruku,
dočista vytavím tvoji strusku,
odstraním z tebe všechnu nečistotu!
26 Vrátím ti soudce tak jako kdysi,
budeš mít rádce jako dřív.
A potom budeš znovu nazýváno:
Město spravedlnosti, Věrné město.
27 Sion tehdy bude vykoupen právem
a jeho kajícní spravedlností.
28 Zkáza však přijde na vzpurné a hříšné,
zahyne každý, kdo Hospodina opouští.
29 Hanba vám bude za posvátné háje,
které se vám tak líbily;
za ty zahrady se budete stydět,
že jste se pro ně rozhodli.
30 Budete jako dub, jemuž opadává listí,
a jako zahrada bez vody.
31 Ze siláka se stane koudel
a jiskrou bude jeho čin;
obojí to pak spolu vzplane –
nikdo to nebude moci uhasit!
Na horu Hospodinovu
2 Toto viděl Izaiáš, syn Amosův, o Judovi a Jeruzalémě:
2 V posledních dnech se přihodí,
že hora Hospodinova domu bude čnít
nad horské vrcholy,
vysoko nad všechny výšiny.
Pohrnou se k ní všechny národy,
3 zástupy lidí půjdou se slovy:
„Pojďme, vystupme na horu Hospodinovu,
k Bohu Jákobovu – do jeho domu!
Bude nás vyučovat cestám svým
a my budeme chodit jeho stezkami.“
Ze Sionu bude znít Hospodinovo učení,
z Jeruzaléma se jeho slovo rozšíří.
4 On bude soudit mezi národy,
zástupy lidí napraví.
Tehdy ze svých mečů ukují pluhy
a ze svých kopí srpy. [d]
Národ proti národu nepozvedne meč,
už nikdy se nebudou chystat do boje.
5 Dome Jákobův, pojďme,
choďme v Hospodinově světle!
Lidská pýcha bude sražena
6 Ty jsi však opustil svůj lid,
dům Jákobův,
neboť je plný kouzel z Východu
a filištínského věštění –
tleskají výplodům cizinců!
7 Jejich země je plná stříbra, zlata
a nepřeberných pokladů.
Jejich země je plná koní
a vozů bezpočtu. [e]
8 Jejich země je plná model;
vlastnímu dílu se klanějí,
tomu, co sami vyrobí.
9 Člověk je sražen,
kdekdo se ponižuje –
nepozvedej je!
10 Schovej se do skal, člověče,
zahrab se do země
v hrůze před Hospodinem,
před jeho slavným majestátem!
11 Ponížen bude hrdý pohled člověka,
lidská pýcha bude sražena;
jen Hospodin bude vyvýšen
v ten den.
12 Hospodin zástupů totiž chystá den
pro všechny pyšné nadutce,
pro všechny, kdo se povyšují
a budou poníženi –
13 pro všechny ztepilé libanonské cedry,
pro všechny statné bášanské duby,
14 pro všechny strmé hory,
pro všechny vznešené výšiny,
15 pro všechny hrdé bašty,
pro všechny pevné hradby,
16 pro všechny mořské lodi,
pro všechny skvělé koráby.
17 Ponížena bude hrdost člověka,
lidská pýcha bude sražena;
v ten den bude vyvýšen jen Hospodin
18 a modly zcela vymizí.
19 Lidé se schovají do skalních jeskyní,
do děr pod zemí
v hrůze před Hospodinem,
před jeho slavným majestátem,
až povstane, aby zděsil zem.
20 V ten den člověk zahodí
mezi netopýry a potkany
své stříbrné modly, své zlaté modly,
které si vyrobil ke klanění.
21 Tehdy se schová do skalních slují,
do horských rozsedlin
v hrůze před Hospodinem,
před jeho slavným majestátem,
až povstane, aby zděsil zem.
22 Přestaňte tedy obdivovat člověka –
vždyť sotva svůj dech popadá!
Za co by asi mohl stát?
Tví vůdci jsou svůdci
3 Nuže, pohleďte – Panovník,
Hospodin zástupů,
z Jeruzaléma a Judy odstraní
zdroj i zásobu:
všechny zásoby potravy
i všechny zásoby vody,
2 hrdinu i bojovníka,
soudce i proroka,
věštce i starce,
3 velitele i váženého muže,
rádce i mudrce,
věštce i zaříkávače.
4 Jako vůdce jim nechám chlapce,
bude jim vládnout krutá sběř.
5 Lidé budou vyhrožovat jeden druhému,
bližní bude ubližovat svému bližnímu,
mladí se vrhnou na staré
a nicotní na ctihodné.
6 Člověk tehdy popadne svého bratra,
někoho z vlastní rodiny:
„Buď naším vůdcem, máš přece plášť,
udělej něco s těmi troskami.“
7 On ale v ten den bude přísahat:
„Já přece nemám žádný lék!
Nemám doma chleba ani plášť,
nedělejte mě vůdcem nad lidem!“
8 Jeruzalém se hroutí,
Juda se kácí!
Postavili se Hospodinu slovy i skutky,
jeho slávě vzepřeli se do očí.
9 Výraz jejich tváře svědčí proti nim –
svůj hřích jak Sodoma stavějí na odiv.
Běda jim!
Přivedli na sebe neštěstí.
10 Řekněte spravedlivému: Bude dobře!
Ovoce svých skutků užije.
11 Běda však ničemovi: Bude zle!
Odplatu za své dílo dostane.
12 Ach, můj lid! Odírají ho děti
a ženy nad ním panují.
Ach, můj lide! Tví vůdci jsou svůdci,
zastřeli cestu, po níž měl jsi jít!
13 Hospodin povstal, aby vedl při,
stojí, aby soudil zástupy.
14 Hospodin vznáší žalobu
proti stařešinům svého lidu a jeho velmožům:
To vy jste vyplenili moji vinici,
doma si hromadíte kořist ubohých!
15 Jak to, že utlačujete můj lid,
jak to, že šlapete chudým po tváři?
Tak praví Hospodin, Pán zástupů.
Sionské dcery
16 Hospodin praví:
Sionské dcery jsou namyšlené,
procházejí se s bradou nahoře
a se svůdnýma očima
drobně cupitají sem a tam,
řetízky cinkají jim na nohách.
17 Sionské dcery proto Pán raní
prašivinou na temeni –
Hospodin jejich spánky obnaží!
18 V ten den Pán ty cetky odstraní: řetízky na kotnících, čelenky, náhrdelníky, 19 přívěsky, náramky, roušky, 20 turbany, stužky, šerpy, voňavky, talismany, 21 prsteny, nosní kroužky, 22 róby, převlečníky, pláštěnky, taštičky, 23 kraječky, košilky, šátky i přehozy.
24 Místo balzámu bude hniloba
a místo pásu provaz,
místo účesu bude lysina,
místo roucha pytel
a místo ozdob – cejch!
25 Tví muži, Sione, padnou mečem,
tví hrdinové ve válce.
26 Tvé brány budou truchlit a kvílet,
na zemi jako vdova schoulíš se.
4 Jednoho muže se v ten den
chopí sedm žen:
„Budeme jíst svůj vlastní chléb
a oblékat se vlastním oděvem,
jen ať se jmenujeme po tobě –
pomoz nám ujít potupě!“ [f]
Hospodinův výhonek
2 V ten den bude Hospodinův výhonek [g] nádherný a slavný a plod země bude chloubou a ozdobou pro ty z Izraele, kteří vyváznou. 3 Kdo zůstane na Sionu, kdo bude ponechán v Jeruzalémě, bude tehdy nazýván svatým, totiž každý, kdo je zapsán k životu v Jeruzalémě. 4 Pán tehdy duchem soudu a duchem ohně smyje špínu sionských dcer a umyje Jeruzalém od krve. 5 Nad celou horou Sion a nad všemi, kdo se tam shromáždí, pak Hospodin stvoří baldachýn – všechnu tu slávu bude ve dne přikrývat oblak dýmu a v noci záře planoucího ohně. [h] 6 Poskytne přístřeší a stín před denním horkem a útočiště a úkryt před bouří a deštěm.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.