Chronological
1 Vidění Abdiášovo. Toto praví Panovník Hospodin o Edomu.
Trest nad Edomem
Od Hospodina jsme slyšeli zprávu,
že byl vyslán posel k národům:
„Vzhůru! Do útoku!
Válčete proti Edomu!“ [a]
2 Hle, činím tě nepatrným mezi národy,
budeš v největším opovržení!
3 Pýcha tvého srdce tě oklamala,
tebe, jenž bydlíš v rozeklaných skalách.
Myslíš si ve výšce svého obydlí:
„Kdo by mě k zemi porazil?“
4 I kdyby ses vznášel jako orel
a postavil sis hnízdo mezi hvězdami,
i odtamtud bych tě srazil,
praví Hospodin.
5 Přepadnou-li tě v noci lupiči,
vezmou jen to, co budou chtít.
Přijdou-li na tvé hrozny česáči,
nechají aspoň paběrky. [b]
Jaké však bude tvé neštěstí!
6 Jak jen Ezaua vyplení!
Jak vyloupí jeho poklady!
7 Všichni tví spojenci
tě poženou až k hranicím;
ti, s kterými žiješ v pokoji,
tě podvedou a porazí;
ti, kteří tvůj chléb jídali,
na tebe léčku nastraží –
nebudeš mít ani ponětí!
8 Toho dne, praví Hospodin,
vyhubím z Edomu mudrce,
na Ezauově hoře rozum nezbude!
9 Tví hrdinové, Temane, zděsí se –
na Ezauově hoře každý zahyne!
Kvůli vraždění, 10 kvůli násilí
na Jákobovi, tvém bratrovi,
budeš zahalen do ostudy,
vyhlazen budeš navěky!
11 V ten den ses stranou postavil –
v den, kdy jeho vojsko zajali cizinci,
kdy do jeho bran vešli barbaři,
kdy o Jeruzalém losem házeli –
tehdys byl jako jeden z nich!
12 Nekochej se nad bratrem svým
v den jeho neštěstí!
Neraduj se nad judskými syny
v den jejich záhuby!
Nevychloubej se tolik
v den soužení!
13 Nevcházej do brány mého lidu
v den jejich pohromy!
Nekochej se jeho trápením
v den jeho pohromy!
Nesahej po jeho jmění
v den jeho pohromy!
14 Nestav se na rozcestí,
abys hubil ty, kdo utekli!
Nevydávej ty, kdo přežili,
v den soužení!
Hospodinův den
15 Blízko je Hospodinův den
proti všem národům. [c]
To, co jsi dělal, se stane tobě,
tvé činy se ti vrátí na hlavu.
16 Jako jste pili na mé svaté hoře,
tak budou věčně pít všechny národy.
Budou pít a pít až k zalknutí,
až zmizí, jako by nebyly.
17 Na hoře Sion však bude záchrana
a ta hora bude svatá.
Dům Jákobův pak získá zpět
svůj dědičný majetek.
18 Dům Jákobův pak bude ohněm
a Josefův dům plamenem,
dům Ezauův však bude strništěm.
Sežehnou ho a stráví jej –
v Ezauově domě nikdo nezbude!
Tak promluvil Hospodin.
19 Obyvatelé Negevu získají Ezauovu horu,
obyvatelé podhůří pak filištínský kraj;
získají také kraj Efraim a Samaří,
Benjamín pak získá Gileád.
20 Vojsko izraelských vyhnanců
obsadí Kanaán až po Sareptu
a Jeruzalémští vyhnanci v Sefaradu
obsadí města v Negevu.
21 Zachránění [d] vystoupí na horu Sion,
aby vládli nad Ezauovou horou.
A nastane království Hospodinovo.
82 Žalm Asafův.
Ve shromáždění mocných stanul Bůh,
uprostřed „bohů“ soud vynesl:
2 „Jak dlouho budete soudit převráceně,
jak dlouho budete na straně ničemů? séla
3 Chudých a sirotků se zastávejte,
nuzným a ubohým právo zjednejte!
4 Chudého ubožáka vysvobozujte,
dejte mu uniknout z ruky ničemů!
5 Oni však nechápou, vůbec nerozumí,
v temnotách stále tápají,
bortí se všechny zemské základy!
6 Ano, řekl jsem: Vy jste bohové,
všichni jste Nejvyššího synové.
7 Jakožto lidé ale zemřete,
tak jako každý vůdce padnete!“
8 Povstaň už, Bože, abys soudil zemi –
vždyť tobě patří všechny národy!
83 Zpívaný žalm Asafův.
2 Bože, nezůstávej tiše,
přeruš své mlčení, Bože,
ze svého klidu probuď se!
3 Pohleď, jak se tví nepřátelé bouří,
ti, kdo tě nenávidí, hlavy zvedají.
4 Proti tvému lidu spřádají tajné plány,
radí se proti tvým nejdražším:
5 Pojďte, říkají, ten národ vyhladíme,
aby se zapomnělo na jméno Izrael!
6 Jednomyslně se spolu uradili,
do smlouvy proti tobě vstoupili:
7 tábor Edomců spolu s Izmaelity,
Hagrité spolu s Moábci,
8 Gebal i Amon spolu s Amalekovci,
Filištíni spolu s Týrskými,
9 dokonce Asyřané spolčili se s nimi –
stali se posilou pro syny Lotovy! séla
10 Proveď jim to, co provedls Midiánu,
Siserovi a Jabínovi u potoka Kíšonu. [a]
11 Rozprášeni byli tenkrát u En-doru,
na zemi leželi jako hnůj!
12 Jejich velmoži ať jsou jak Oreb a Zeeb, [b]
všechna jejich knížata jak Zebach a Calmuna, [c]
13 kteří si mysleli: „Budeme pány
nad Božími příbytky!“
14 Bože můj, dej, ať jsou jako chmýří,
ať jsou jak stéblo větrem zmítané.
15 Jako když oheň vypaluje lesy,
jako když plamen hory sežehne,
16 takto je stíhej svojí bouří,
ať je vyděsí tvá vichřice!
17 Jejich tvář naplň zahanbením,
tvé jméno, Hospodine, aby hledali.
18 Na věčné časy ať se stydí a děsí,
samou hanbou ať zmírají.
19 Tak aby poznali, že ty jediný,
který máš jméno Hospodin,
jsi nade vší zemí Nejvyšší!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.