Chronological
19 Judský král Jošafat se vracel domů do Jeruzaléma v pokoji. 2 Vyšel mu ale vstříc vidoucí [a] Jehu, syn Chananiho, a oslovil ho: „Měl jsi pomáhat ničemovi? Měl ses přátelit s Hospodinovými nepřáteli? Kvůli tomu na tebe přijde Hospodinův hněv. 3 Našlo se ale na tobě i leccos dobrého, neboť jsi v celé zemi spálil posvátné kůly a v srdci jsi odhodlán hledat Boha.“
Soudní reforma
4 Jošafat bydlel v Jeruzalémě, ale opakovaně se vydával mezi lid od Beer-šeby po Efraimské hory a navracel je k Hospodinu, Bohu jejich otců. 5 Po celé zemi ustanovil v každém opevněném městě soudce. 6 Těmto soudcům nařídil: „Dávejte pozor, jak jednáte. Nesoudíte přece jen pro člověka, ale pro Hospodina. Když vynášíte soud, on je s vámi. 7 Ať vás tedy provází hrůza z Hospodina. Jednejte svědomitě, neboť Hospodin, náš Bůh, nestrpí nespravedlnost, podjatost ani úplatky!“ [b]
8 V Jeruzalémě pak Jošafat ustanovil některé levity, kněze a vůdce izraelských kmenů, aby uplatňovali Hospodinův soud, a tak bylo možno odvolávat se do Jeruzaléma. 9 Přikázal jim: „Tak jednejte – s úctou k Hospodinu, věrně a s upřímným srdcem. 10 U každého sporu, který k vám přijde od vašich bratrů z jiných měst, ať už se bude týkat prolití krve nebo otázek Zákona, přikázání, ustanovení a pravidel, je musíte poučit, ať nehřeší proti Hospodinu. Jinak by Boží hněv padl nejen na vaše bratry, ale i na vás. Tak jednejte a buďte bezúhonní.
11 Nejvyšší kněz Amariáš vám bude nadřízen ve všech záležitostech Hospodinových a Zebadiáš, syn Izmaelův, představený domu Judova, ve všech záležitostech královských. Levité vám budou sloužit jako úředníci. Buďte stateční a pusťte se do práce. Hospodin bude na straně dobrých!“
Ten boj není váš
20 Po nějaké době přitáhli Moábci spolu s Amonci a některými Meunity, [c] aby proti Jošafatovi vedli válku. 2 Jošafatovi bylo oznámeno: „Přitáhla proti tobě ohromná spousta z protějšího břehu Mrtvého moře, z Edomu, [d] a už jsou v Chasason-tamaru!“ (To je En-gedi.) 3 Jošafat se bál a rozhodl se hledat Hospodina. V celém Judsku proto vyhlásil půst 4 a judský lid se shromáždil, aby hledali pomoc od Hospodina. Přišli hledat Hospodina opravdu ze všech judských měst.
5 Jošafat se spolu se shromážděným Judou a Jeruzalémem postavil před novým nádvořím v Hospodinově chrámu 6 a promluvil:
„Hospodine, Bože našich otců, ty jsi přece Bůh na nebesích! To ty vládneš královstvím všech národů a ve tvé ruce je síla i moc. Nikdo nemůže obstát před tebou! 7 Byl jsi to přece ty, Bože náš, kdo před svým lidem Izraelem vyhnal obyvatele této země a dal ji potomkům svého přítele Abrahama na věky. 8 Poté, co ji osídlili, postavili v ní svatyni pro tvé jméno a řekli: 9 ‚Přijde-li na nás neštěstí, ať už meč, soud, mor či hlad, postavíme se před tento chrám a před tebe samého – vždyť v tomto domě přebývá tvé jméno – a budeme z našich úzkostí volat k tobě a ty nás uslyšíš a vysvobodíš.‘ [e]
10 Nuže, pohleď – jsou tu Amonci, Moábci a obyvatelé pohoří Seír! Když naši otcové vycházeli z Egypta, nenechal jsi tudy Izrael ani projít, takže se jim vyhnuli a nevyhladili je. 11 A podívej se, jak nám odplácejí! Přicházejí nás vyhnat z tvého dědictví, které jsi nám odkázal. 12 Copak je nebudeš soudit, Bože náš? Nemáme sílu na tu ohromnou přesilu, která táhne proti nám. Nevíme, co máme dělat, ale naše oči hledí k tobě!“
13 Celý Juda stál i s nemluvňaty, ženami a dětmi před Hospodinem.
14 Vtom uprostřed shromáždění sestoupil Duch Hospodinův na Jachziela, syna Zachariášova, syna Benajášova, syna Jehielova, syna Mataniášova, levitu ze synů Asafových. 15 Řekl: „Všechen Judo a obyvatelé Jeruzaléma i ty, králi Jošafate, poslouchejte. Toto vám praví Hospodin: Nebojte se ani se nelekejte té ohromné přesily. Ten boj není váš, ale Boží.
16 Zítra vytáhněte proti nim. Uvidíte, jak stoupají do svahu Cic, a střetnete se s nimi na konci strže před pouští Jeruel. 17 Boj ale nebude na vás. Stůjte na svých místech a uvidíte, jakou záchranu vám Hospodin přichystal. Nebojte se ani se nelekejte, Judo a Jeruzaléme! Zítra vytáhněte proti nim a Hospodin bude s vámi!“
18 Nato se Jošafat sklonil tváří k zemi a celý Juda i obyvatelé Jeruzaléma padli před Hospodinem a klaněli se mu. 19 Levité ze synů Kehatových a Korachových pak vstali, aby oslavovali Hospodina, Boha Izraele, hlasitým zpěvem.
20 Brzy ráno vytáhli na Tekojskou poušť. Když vycházeli, Jošafat se před ně postavil a prohlásil: „Slyšte mě, Judo a všichni Jeruzalémští! Věřte Hospodinu, svému Bohu, a obstojíte. Věřte jeho prorokům, a uspějete!“ 21 Poté, co se poradil s lidem, postavil do čela vojska Hospodinovy zpěváky, aby při pochodu oslavovali nádheru jeho svatosti:
„Chvála Hospodinu!
Jeho láska trvá na věky!“
22 Ve chvíli, kdy začali zpívat a oslavovat, Hospodin proti Amoncům, Moábcům a obyvatelům hory Seír, kteří útočili na Judu, obrátil jejich zálohy, takže se pustili jedni do druhých. 23 Amonci a Moábci napadli obyvatele pohoří Seír a pobili je do posledního muže. Poté, co skoncovali s obyvateli Seíru, pomohli k záhubě jeden druhému. 24 Když Judští dorazili k místu, odkud je vidět daleko do pouště, rozhlíželi se po tom ohromném vojsku a hle – země byla poseta mrtvými! Nikdo nevyvázl.
25 Jošafat pak se svým vojskem začal sbírat kořist. Našli u nich takové množství výzbroje, šatů [f] a dalších cenností, že to ani nemohli pobrat. Kořisti nakonec bylo tolik, že jim trvalo tři dny, než ji posbírali. 26 Čtvrtého dne se shromáždili do údolí Beracha (to je: Dobrořečení), aby tam dobrořečili Hospodinu. Proto se to místo dodnes nazývá Emek-beracha, totiž Údolí dobrořečení.
27 Všichni judští a jeruzalémští muži se pak v čele s Jošafatem radostně vrátili do Jeruzaléma, protože jim Hospodin dal radost z porážky jejich nepřátel. 28 Přišli do Jeruzaléma a s lyrami, citerami a trubkami zamířili do Hospodinova chrámu.
29 Když se všechna okolní království doslechla, jak Hospodin bojoval proti nepřátelům Izraele, padla na ně hrůza z Boha. 30 Jošafatovo království pak žilo v míru, protože jeho Bůh mu dopřál odpočinutí ze všech stran.
Závěr Jošafatovy vlády
31 Jošafat se stal judským králem v pětatřiceti letech a kraloval v Jeruzalémě dvacet pět let. Jeho matka se jmenovala Azuba, dcera Šilchiho. 32 Držel se cesty svého otce Asy a nepřestával dělat, co je v Hospodinových očích správné. 33 Pouze obětní výšiny nebyly odstraněny, a tak se lid stále neodhodlal odevzdat své srdce Bohu svých otců.
34 Ostatní Jošafatovy skutky jsou od počátku až do konce zapsány ve Slovech Jehua, syna Chananiho, která jsou součástí Knihy izraelských králů.
35 Judský král Jošafat se v pozdějších letech spolčil s izraelským králem Achaziášem, což byl velmi špatný čin. 36 Spolčil se s ním, aby si pořídil zámořské loďstvo. Když ty lodě v Ecjon-geberu postavili, 37 Eliezer, syn Dodavahův z Marešy, pak Jošafatovi prorokoval: „Protože ses spolčil s Achaziášem, Hospodin tvé dílo zničí!“ Lodě ztroskotaly, a tak z plavby do zámoří sešlo.
21 Potom Jošafat ulehl ke svým otcům, a když byl pochován ke svým předkům ve Městě Davidově, na jeho místě začal kralovat jeho syn Jehoram. 2 Jeho bratři, synové Jošafatovi, byli: Azariáš, Jechiel, Zachariáš, Azarjáh, Michael a Šefatiáš. Ti všichni byli synové izraelského [g] krále Jošafata. 3 Jejich otec je bohatě obdaroval stříbrem, zlatem a cennostmi. Svěřil jim judská opevněná města, ale království svěřil Jehoramovi, svému prvorozenému.
Jehoram, král judský
4 Jehoram se tedy ujal království svého otce. Jakmile upevnil svou moc, povraždil mečem všechny své bratry i některé z izraelských vůdců. 5 Jehoram se stal králem ve dvaatřiceti letech a kraloval v Jeruzalémě osm let.
6 Řídil se ale způsoby izraelských králů, jako to dělali v domě Achabově, [h] neboť se oženil s Achabovou dcerou. Páchal, co je v Hospodinových očích zlé. 7 Kvůli smlouvě, kterou s Davidem uzavřel, ale Hospodin nechtěl zničit dům Davidův, neboť slíbil, že Davidovi i jeho synům po všechny dny nechá zářit svíci. [i]
8 V jeho dobách se Edom vzbouřil proti judské nadvládě a ustanovil si krále. 9 Jehoram proto vytáhl se svými veliteli a se všemi svými vozy do boje. Edomci ho i s jeho veliteli vozů obklopili ze všech stran, ale on v noci vstal a obklíčení prolomil. 10 Edom tedy zůstává ve vzpouře proti Judovi až dodnes.
V téže době se vzbouřila i Libna. Jehoram totiž opustil Hospodina, Boha svých otců, 11 a nadělal na judských horách obětní výšiny. Tak svedl ke smilstvu obyvatele Jeruzaléma a spolu s nimi strhl i Judu.
12 Od proroka Eliáše mu proto přišel dopis:
„Tak praví Hospodin, Bůh tvého otce Davida: Nekráčel jsi cestami svého otce Jošafata ani cestami judského krále Asy, 13 ale vydal ses cestou králů izraelských. Judu i obyvatele Jeruzaléma jsi svedl ke smilstvu, tak jako to dělal dům Achabův. Dokonce jsi povraždil vlastní rodinu – své bratry, kteří byli lepší než ty. 14 Nuže, pohleď: Hospodin zasáhne tvůj lid, tvé syny, ženy i všechno tvé jmění velikou ranou. 15 Ty sám těžce onemocníš střevní chorobou – bude se zhoršovat den ode dne, až ti nakonec střeva vyhřeznou!“
16 Hospodin proti Jehoramovi podnítil Filištíny i Araby sousedící s Habešany. 17 Vytáhli proti Judsku, pronikli obranou a pobrali všechno jmění, které našli v králově paláci, stejně jako jeho syny a ženy. Jediný, kdo mu zůstal, byl nejmladší syn Achaziáš. [j]
18 Po tom všem ho ještě Hospodin ranil nevyléčitelnou střevní chorobou. 19 Po dlouhé době, téměř po dvou letech, mu kvůli té nemoci vyhřezla střeva, takže zemřel v hrozných bolestech. Jeho lid k jeho poctě ani nezažehl pohřební oheň, jako to udělal jeho otci. 20 Stal se králem ve dvaatřiceti letech a kraloval v Jeruzalémě osm let. Když odešel, nikdo ho nelitoval. Pochovali ho ve Městě Davidově, ale ne na královském pohřebišti.
Achaziáš, král judský
22 Na jeho místě si obyvatelé Jeruzaléma určili za krále jeho nejmladšího syna Achaziáše. Všechny starší syny totiž v táboře povraždila horda arabských nájezdníků. Tak se Achaziáš, syn Jehoramův, stal judským králem. 2 Stal se králem ve dvaadvaceti [k] letech a kraloval v Jeruzalémě jeden rok. Jeho matka se jmenovala Atalia, vnučka Omriho.
3 Také on se řídil způsoby domu Achabova, neboť ho matka naváděla k hanebnostem. 4 Páchal, co je v Hospodinových očích zlé, tak jako dům Achabův. Po smrti svého otce si totiž k vlastní záhubě pozval rádce z Achabova domu.
5 Na jejich radu se rozhodl vytáhnout spolu s izraelským králem, Achabovým synem Joramem, do války o Rámot-gileád. Aramejci ale Jorama se svým králem Chazaelem porazili. 6 Ten se pak vrátil do Jizreelu, aby se léčil z ran, které utržil, když v Rámotu bojoval s aramejským králem Chazaelem. Judský král Achaziáš, [l] syn Jehoramův, pak přijel do Jizreelu, aby zraněného Jorama, syna Achabova, navštívil.
7 Při té návštěvě Bůh přivodil jeho pád. Když Achaziáš dorazil k Joramovi, šel s ním za Jehuem, synem Nimšiho, jehož Hospodin pomazal, aby vyhladil dům Achabův. [m] 8 Když Jehu konal Boží soud nad domem Achabovým, narazil i na judské hodnostáře, totiž Achaziášovy příbuzné, [n] kteří byli v jeho službách, a pobil i je. 9 Poté nechal hledat Achaziáše. Skrýval se v Samaří, ale tam ho zajali, přivedli ho k Jehuovi a zabili. Potom ho pohřbili, neboť si řekli: „Byl to syn Jošafatův a ten hledal Hospodina celým srdcem.“
V Achaziášově domě tak nezůstal nikdo, kdo by mohl vládnout.
Atalia, královna judská
10 Když Achaziášova matka Atalia viděla, že její syn je mrtev, rychle vyhladila z Judova domu všechny, kdo měli královský původ. 11 Královské dceři Jošebě se ale podařilo unést Achaziášova syna Joaše zprostřed královských synů, kteří měli zemřít, a spolu s jeho kojnou ho ukryla v ložnici. Tak tedy Achaziášova sestra Jošeba, [o] manželka kněze Jojady a dcera krále Jehorama, schovala Joaše před Atalií, aby ho nezabila. 12 Ukrýval se u nich v Hospodinově chrámu šest let, dokud v zemi vládla Atalia.
23 Sedmého roku Jojada sebral odvahu a uzavřel smlouvu se setníky Azariášem, synem Joramovým, Izmaelem, synem Jochananovým, Azariášem, synem Obedovým, Maasejášem, synem Adajášovým, a Elišafatem, synem Zichriho. 2 Ti obešli Judsko, ze všech judských měst shromáždili levity a vůdce izraelských otcovských rodů a vrátili se do Jeruzaléma.
3 Celé to shromáždění pak v Božím chrámu uzavřelo smlouvu s králem. Jojada jim řekl: „Hle, podle Hospodinova slova o synech Davidových bude kralovat králův syn. [p] 4 Provedete to takhle: Třetina z vás kněží a levitů, kteří v sobotu nastoupíte službu, bude hlídat u dveří, 5 další třetina u královského paláce a další u Brány základů. Všichni ostatní zatím budou na nádvořích Hospodinova chrámu. 6 Ať do Hospodinova chrámu nevchází nikdo kromě kněží a sloužících levitů, kteří smí vstoupit, protože jsou svatí. Ať všechen lid dodržuje Hospodinův řád. 7 Levité obklopí krále, každý se zbraní v ruce. Kdokoli se přiblíží k chrámu, zemře. Musíte zůstat při králi, kamkoli se pohne.“
8 Levité i všichni Judští to provedli přesně, jak jim kněz Jojada určil. Každý vzal své muže, jak ty, kteří v sobotu nastupovali, tak ty, kteří právě odcházeli. Kněz Jojada totiž nechtěl o žádný z jejich oddílů přijít. 9 Rozdal setníkům kopí, pavézy a štíty krále Davida, uložené v Hospodinově chrámu. 10 Potom všechny muže rozestavěl, aby všichni se zbraní v ruce obklopili krále od pravé strany chrámu až k jeho levé straně, u oltáře před chrámem.
11 Jojada a jeho synové pak přivedli králova syna, vložili mu na hlavu korunu, dali mu opis smlouvy a prohlásili ho za krále. Když ho pomazali, začali volat: „Ať žije král!“
12 Jak se všichni sbíhali a oslavovali krále, Atalia zaslechla hluk. Přišla za nimi do Hospodinova chrámu, 13 a hle – u svého sloupu vedle vchodu stojí král s veliteli a trubači po boku! Všechen lid země se radoval, troubil na trubky a zpěváci a hudebníci vedli chvály. Atalia roztrhla své roucho a vykřikla: „Spiknutí! Spiknutí!“
14 Kněz Jojada za ní poslal setníky velící vojsku. Přikázal jim: „Odveďte ji mezi oddíly. Kdo bude s ní, toho popravte.“ (Kněz totiž nechtěl, aby byla zabita u Hospodinova chrámu.) 15 Chopili se jí, a když prošla Koňskou bránou do královského paláce, zabili ji.
16 Jojada uzavřel se vším lidem a s králem smlouvu, že budou Hospodinův lid. 17 Všichni pak vyrazili k Baalovu chrámu a zbořili ho. Rozbili jeho oltáře i sochy a Baalova kněze Matana zabili před těmi oltáři.
18 Jojada pak svěřil dohled nad Hospodinovým chrámem kněžím a levitům, aby se podle Davidových pokynů s veselím a zpěvem starali o Hospodinův dům a přinášeli Hospodinu zápalné oběti, jak je psáno v Zákoně Mojžíšově. 19 K branám Hospodinova chrámu postavil stráže, aby nemohl vstoupit nikdo jakkoli nečistý.
20 Vzal setníky, hodnostáře i vůdce lidu a spolu se vším lidem země vedli krále z Hospodinova chrámu Horní bránou do královského paláce. Tam krále usadili na královský trůn. 21 Všechen lid země se radoval a ve městě zavládl klid, protože Atalia byla popravena.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.