Chronological
Dej mi moudrost
3 Šalomoun se spříznil s faraonem, vládcem Egypta. Vzal si totiž faraonovu dceru a přivedl si ji do Města Davidova. Tam bydlela, než dostavěl svůj palác, Hospodinův chrám a hradby okolo Jeruzaléma. 2 Lid ovšem v té době obětoval na různých výšinách, neboť ještě nebyl postaven chrám jménu Hospodinovu.
3 Šalomoun miloval Hospodina a řídil se vším, co mu přikázal jeho otec David, až na to, že obětoval a pálil kadidlo na výšinách. 4 Král chodil obětovat na výšinu v Gibeonu, která z nich byla nejvýznamnější. Na tamním oltáři Šalomoun obětoval na tisíc zápalných obětí.
5 Jednou v noci se Šalomounovi v Gibeonu zjevil Hospodin. „Žádej mě o cokoli a dám ti to,“ řekl mu Bůh ve snu.
6 Šalomoun odpověděl: „Prokázal jsi mému otci Davidovi velikou přízeň, neboť žil před tebou věrně a spravedlivě a s upřímným srdcem stál při tobě. Tuto velikou přízeň jsi mu zachoval, když jsi dal, aby jeho syn seděl na jeho trůnu, jak tomu dnes je. 7 Hospodine, Bože můj, ty jsi učinil svého služebníka králem po mém otci Davidovi. Já jsem ale velmi mladý a nezkušený ve vedení. 8 Tvůj služebník je přitom obklopen tvým vyvoleným lidem, lidem tak velikým, že ho nelze sepsat ani spočítat. 9 Dej tedy svému služebníku chápavé srdce, aby dokázal soudit tvůj lid a rozlišovat dobro od zla. Kdo by jinak mohl soudit tento tvůj nesmírný lid?“
10 Hospodinu se líbilo, že Šalomoun žádal právě o to. 11 Bůh mu řekl: „Protože jsi žádal právě o to – nežádal jsi dlouhý život, nežádal jsi bohatství, nežádal jsi ani smrt svých nepřátel, ale žádal jsi rozum schopný soudu – 12 proto udělám, co jsi řekl. Dám ti moudré a rozumné srdce, takže ti nebude rovného v minulosti ani v budoucnu. 13 K tomu ti přidám i to, oč jsi nežádal: bohatství a slávu, takže ti po všechny tvé dny nebude mezi králi rovného. 14 A budeš-li chodit po mých cestách a dbát na mé zákony a nařízení, jako to dělal tvůj otec David, dám ti dlouhý život.“
15 Šalomoun se pak probudil a hle – byl to sen. Přišel tedy do Jeruzaléma a postavil se před Truhlu Panovníkovy smlouvy. Obětoval zápalné a pokojné oběti a všem svým dvořanům vystrojil hostinu.
Šalomounův soud
16 Jednou přišly ke králi dvě nevěstky a postavily se před ním. 17 „Prosím, pane můj!“ promluvila jedna z nich. „Já a tahle žena bydlíme v jednom domě. A když jsme byly spolu doma, porodila jsem. 18 Tři dny po mně pak porodila i ona. Byly jsme doma jen my dvě, kromě nás tam nebyl nikdo cizí. 19 V noci ale syn téhle ženy umřel, protože ho zalehla. 20 A tak ještě tu noc vstala a vzala mi mého syna, když tvá služebnice spala. Vzala si ho do náručí a toho svého mrtvého syna dala do náručí mně. 21 Nad ránem vstanu, že svého syna nakojím – a on je mrtvý! Pak jsem se ale na něj podívala v ranním světle a vidím – to není můj syn; tohohle jsem neporodila!“
22 Ta druhá žena ale tvrdila:
„Ne, ne! Ten živý syn je můj a ten mrtvý tvůj!“ „Ne, ne,“ bránila se ta první. „Ten mrtvý je tvůj a ten živý můj!“ Tak se před králem hádaly.
23 Král je přerušil: „Takže jedna tvrdí: ‚Ten živý syn je můj a ten mrtvý tvůj,‘ a druhá tvrdí: ‚Ne, ne, ten mrtvý je tvůj a ten živý můj.‘“ 24 Tehdy král rozkázal: „Přineste mi meč.“ Přinesli mu tedy meč. 25 „Rozsekněte to živé dítě vedví,“ řekl král. „Polovinu dejte jedné a polovinu druhé.“
26 Vtom ale žena, které patřil ten živý syn, zvolala ke králi: „Prosím, pane můj! Dejte jí to živé dítě! Jen ho nezabíjejte!“ Srdce se jí totiž sevřelo soucitem nad jejím synem.
Ta druhá ale řekla: „Nebude moje ani tvoje. Sekejte!“
27 Král tehdy rozhodl: „Nezabíjejte ho! Dejte to živé dítě té první ženě – to je jeho matka.“
28 Když se v celém Izraeli doslechli o rozsudku, který král vynesl, pojala je před králem bázeň. Viděli totiž, že má v sobě Boží moudrost, aby vynášel soud.
Správa království
4 Tak tedy král Šalomoun kraloval nad celým Izraelem.
2 Toto jsou jeho hodnostáři: Azariáš, syn Sádokův, byl knězem; 3 Elichoref a Achiáš, synové Šišovi, byli písaři; Jošafat, syn Achiludův, byl kancléřem; 4 Benajáš, syn Jojadův, byl velitelem vojska; Sádok a Abiatar byli kněžími; 5 Azariáš, syn Nátanův, byl vrchním správcem; kněz Zábud, syn Nátanův, byl královým důvěrníkem; 6 Achišar byl správcem paláce; Adoniram, syn Abdův, velel nuceným pracím.
7 Šalomoun měl nad celým Izraelem dvanáct správců, kteří zásobovali krále a jeho palác. Každý měsíc v roce se o zásobování staral jeden z nich. 8 Toto jsou jejich jména: Ben-hur spravoval pohoří Efraim; 9 Ben-deker spravoval Makac, Šaalbim, Bet-šemeš, Elon a Bet-chanan; 10 Ben-chesed spravoval Arubot, což zahrnovalo Socho a kraj Chefer; 11 Ben-abinadab (který měl za ženu Šalomounovu dceru Táfat) spravoval celý Náfot-dor; 12 Baana, syn Achiludův, spravoval Taanach, Megido a celý Bet-šean u Caretánu pod Jizreelem a od Bet-šeanu po Abel-mecholu a až za Jokmeam; 13 Ben-geber spravoval Rámot-gileád, což zahrnovalo vesnice Manasesova syna Jaira v Gileádu a argobský kraj v Bášanu – šedesát velkých hrazených měst s bronzovými závorami; 14 Achinadab, syn Idův, spravoval Machanajim; 15 Achimaac (který měl za ženu Šalomounovu dceru Basemat) spravoval kraj Neftalí; 16 Baana, syn Chušaje, spravoval kraj Ašer a Alot; 17 Jošafat, syn Paruachův, spravoval kraj Isachar; 18 Šimei, syn Elův, spravoval kraj Benjamín; 19 Geber, syn Uriho, spravoval zemi Gileád, zemi emorejského krále Sichona a bášanského krále Oga; celou zemi pak spravoval jeden místodržící. 20 Judy a Izraele bylo takové množství, jako je písku v moři, a tak jedli, pili a veselili se.
Letopis Šalomounův
Nový král
1 Davidův syn Šalomoun se pevně chopil královské vlády. Hospodin, jeho Bůh, byl s ním a obdařil ho velkolepou mocí.
2 Šalomoun sezval celý Izrael, velitele tisíců a stovek, soudce i všechny vznešené vůdce izraelských otcovských rodů. 3 Celé to shromáždění se s Šalomounem ubíralo na výšinu do Gibeonu, neboť tam stál Boží Stan setkávání, který Hospodinův služebník Mojžíš zhotovil na poušti. 4 (David sice nechal Boží truhlu přenést z Kiriat-jearimu do Jeruzaléma, kde pro ni připravil stan, 5 ale bronzový oltář, který zhotovil Becaleel, syn Uriho, syna Hurova, dosud stál před Příbytkem). Šalomoun tam s celým shromážděním hledal Hospodina 6 a na tom bronzovém oltáři u Stanu setkávání obětoval před Hospodinem na tisíc zápalných obětí.
7 Té noci se Šalomounovi zjevil Bůh a řekl mu: „Žádej mě o cokoli a dám ti to.“
8 Šalomoun Bohu odpověděl: „Prokázal jsi mému otci Davidovi velikou přízeň a mě jsi učinil králem po něm. 9 Nuže, Hospodine Bože, kéž se potvrdí slovo, které jsi dal mému otci Davidovi. Vždyť jsi mě učinil králem lidu početného jako zemský prach. 10 Dej mi tedy moudrost a poznání, abych dovedl vycházet i přicházet v čele tohoto lidu. Vždyť kdo by dokázal spravovat tento tvůj nesmírný lid?“
11 Bůh Šalomounovi řekl: „Protože jsi chtěl právě toto – nežádal jsi poklady, slávu ani smrt svých nepřátel, ba ani dlouhý život sis nežádal, ale chtěl jsi moudrost a poznání, abys dokázal spravovat můj lid, nad nímž jsem tě učinil králem – 12 proto tu moudrost i poznání dostaneš. K tomu ti přidám bohatství, poklady a slávu, takže ti nebude rovného mezi králi v minulosti ani v budoucnu.“
13 Šalomoun se pak od Stanu setkávání na gibeonské výšině odebral do Jeruzaléma a kraloval nad Izraelem.
14 Šalomoun nashromáždil vozy i koně, takže měl 1 400 vozů a 12 000 koní, které umístil do vozových měst i k sobě do Jeruzaléma. 15 Za jeho vlády bylo v Jeruzalémě stříbra i zlata jako kamení a cedrů jako planých fíků v podhůří. 16 Koně si král nechával dovážet z Egypta a Kilikie. Královští obchodníci je v Kilikii nakupovali za dohodnuté ceny. 17 Vozy dováželi z Egypta za 600 šekelů [a] stříbra a koně za 150 šekelů. [b] Také je vyváželi dál pro všechny chetitské a aramejské krále.
Přípravy na stavbu chrámu
18 Šalomoun se rozhodl postavit chrám Hospodinovu jménu a sobě královský palác.
72 Pro Šalomouna.
Obdař, Bože, krále svým soudem,
svou spravedlnost dej synu královu!
2 Ať soudí tvůj lid spravedlivě,
všechny tvé chudé po právu.
3 Ať hory přinesou lidu blahobyt,
pahorky ať spravedlnost skýtají.
4 Ať chudé v tvém lidu král obhájí,
děti ubožáka ať ochrání
a jejich utlačovatele rozdrtí!
5 Ať žije dál [a] po všechna pokolení,
dokud slunce a měsíc trvají.
6 Ať je jak déšť, co na louku se snáší,
a jako liják, jenž zemi napájí.
7 Ať v jeho dnech vzkvétá spravedlivý
a rozhojní se blahobyt,
až dokud měsíc nezmizí.
8 Ať panuje od moře až k moři,
od řeky Eufrat po světa kraj.
9 Ať se mu klaní obyvatelé pouští,
jeho nepřátelé ať lížou prach!
10 Ať mu králové z ostrovů i moří složí pocty,
králové Sáby i Šeby ať mu dary přinesou.
11 Ať se mu všichni králové klaní,
všechny národy ať slouží mu!
12 Chudáka v jeho křiku jistě vysvobodí
a také ubožáka, jenž nemá pomoci.
13 S nebohým chudákem bude mít soucit,
život chudákům zachrání.
14 Vysvobodí je od křivdy a vydírání,
jejich krev totiž draze cení si!
15 Ať žije král,
zlato ze Sáby ať mu dávají!
Ať se za něho stále modlí,
celý den ať mu žehnají!
16 Ať hojnost obilí je vždy v zemi,
dokonce na horských vrcholcích!
Ať jeho klasy jak Libanon se vlní,
jeho města ať kvetou jak tráva na poli!
17 Ať jeho jméno trvá navěky,
dlouho jak slunce ať jeho věhlas vydrží!
Ať jsou v něm požehnány všechny národy, [b]
za blaženého ať jej prohlásí!
18 Ať je požehnán Hospodin Bůh, Bůh izraelský,
ten, který jediný divy působí!
19 Jeho slavné jméno ať je požehnané navěky,
jeho slávy ať je plná celá zem!
Amen! Amen!
20 Zde končí modlitby Davida, syna Jišajova.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.