Chronological
131 Davidova poutní píseň.
Nemám, Hospodine, srdce naduté,
povýšeným zrakem nerozhlížím se.
Do ničeho přehnaného se nepouštím,
do ničeho, co je nad mé možnosti.
2 Což nejsem spokojený a poklidný,
jako když matka své dítě nakojí?
Právě nakojenému se podobá
ve mně duše má.
3 V Hospodina, Izraeli, skládej naději
jak nyní, tak i navěky!
138 Žalm Davidův.
Z celého srdce chválím tě,
žalmy ti zpívám před mocnými.
2 Před tvým svatým chrámem klaním se
a tvému jménu děkuji,
že miluješ a že věrný jsi,
žes i svou pověst převýšil
tím, co jsi zaslíbil.
3 Vyslyšel jsi mě, když k tobě volal jsem –
dodals mi odvahy!
4 Ať tě, Hospodine, všichni králové slaví,
až uslyší, co jsi zaslíbil.
5 Ať opěvují cesty Hospodinovy:
„Hospodinova sláva je největší!“
6 Ač je Hospodin tolik vyvýšený,
ponížených přece všímá si
a zdálky ví o nadutcích.
7 I když procházím soužením,
život mi daruješ;
napřáhneš ruku k mým sokům zuřivým,
tvou pravicí budu zachráněn.
8 Hospodin dokoná se mnou své záměry;
tvá láska, Hospodine, trvá navěky –
neopouštěj prosím dílo rukou svých!
139 Pro předního zpěváka.
Žalm Davidův.
Ty mě, Hospodine, zkoumáš,
ty mě znáš.
2 Ty víš, jak sedám a jak vstávám zas,
už zdálky rozumíš mým myšlenkám!
3 Sleduješ, jak chodím i jak uléhám,
všemi mými cestami se zabýváš.
4 Ještě než mi přijde slovo na jazyk,
ty už to, Hospodine, všechno víš!
5 Zezadu i zpředu jsi mě obklopil,
svou dlaň jsi na mě položil.
6 Takové poznání je nad mé chápání –
je příliš hluboké, na to nestačím!
7 Kam bych byl unikl před duchem tvým?
Před tvojí tváří kam bych se skryl?
8 Kdybych do nebe vystoupil, tam jsi ty,
kdybych si ustlal v podsvětí – i tam jsi!
9 Kdybych si oblékl křídla jitřenky,
kdybych se usadil za mořem dalekým,
10 i tam by mě vedla ruka tvá,
tvá pravice by mě držela!
11 Kdybych si řekl – Snad pohltí mě tma,
až světlo kolem mě noc vystřídá –
12 tobě nebude temná ani tma,
noc jako den ti záři dá,
tma bude pro tebe světlu podobná!
13 Mé nitro zformovals ty sám,
v lůně mé matky jsi mě tkal.
14 Chválím tě za tvá díla ohromná,
za to, jak podivuhodně jsem udělán
a že mou duši tak dobře znáš!
15 Jediná z mých kostí ti nebyla ukryta,
když jsem byl vskrytu formován,
když jsem byl hněten v zemských hlubinách!
16 Můj zárodek tvé oči viděly,
všechno jsi zapsal do knihy –
dny, jež mi byly určeny,
než začal první z nich.
17 Jak jsou mi drahé, Bože, tvé myšlenky,
je jich tak mnoho, že nejdou vypočíst!
18 Kdybych je počítal, než písku je jich víc;
budu zas s tebou, až se probudím!
19 Kéž bys už, Bože, zabil ty ničemy –
„Odstupte ode mě, vy vrahouni!“ –
20 Když mluví o tobě, je to rouhání,
tvé jméno zneužívají nepřátelé tví!
21 Nemám snad, Hospodine, k tvým sokům nenávist?
Nehnusím si ty, kdo na tebe útočí?
22 Naprostou nenávistí nenávidím je,
mými nepřáteli stali se!
23 Zkoumej mě, Bože, a poznej srdce mé,
poznej mé myšlenky, jen mě vyzkoušej!
24 Zjisti, zda držím se cesty škodlivé,
a cestou věčnosti mě veď!
143 Žalm Davidův.
Slyš, Hospodine, moji modlitbu,
mé prosbě prosím popřej sluch.
Odpověz mi ve své věrnosti,
ve své spravedlnosti!
2 Jsem tvůj služebník, nevoď mě na soud –
nikdo z živých není v právu před tebou!
3 Pronásleduje mě nepřítel,
zašlapat chce mě do země!
Nutí mě bydlet v temnotě
tak jako dávno zemřelé.
4 Na duchu klesám slabostí,
srdce mám plné zděšení.
5 Vzpomínám na dny, které minuly,
rozjímám o všem, co jsi učinil,
o díle tvých rukou přemýšlím.
6 Své ruce k tobě vztahuji,
žízním po tobě jak země bez vody! séla
7 Pospěš, Hospodine, vyslyš mě
dříve, než ztratím dech!
Neskrývej přede mnou svoji tvář,
ať se nepodobám mrtvolám.
8 Kéž ráno uslyším o lásce tvé –
jsi má jediná naděje!
Ukaž mi cestu, po níž bych šel –
tobě svou duši svěřil jsem.
9 Zbav mě, Hospodine, mých nepřátel,
v tobě hledám svou ochranu.
10 Plnit tvou vůli prosím nauč mě –
vždyť jsi můj Bůh!
Tvůj laskavý Duch ať vede mě
po zemi srovnané.
11 Obživ mě, Hospodine, pro jméno své,
ve své spravedlnosti z trápení vyveď mě.
12 Kvůli své lásce kéž mé soky umlčíš,
všechny mé protivníky prosím znič –
vždyť jsem tvůj služebník!
144 Žalm Davidův.
Požehnán buď Hospodin, skála má!
On učí mé ruce bojovat,
mé prsty chystá na zápas.
2 On je má láska, můj pevný hrad,
mé útočiště, má záchrana.
On je můj štít, na něj spoléhám,
i národy [a] mi poddává.
3 Co je, Hospodine, člověk, že o něm víš,
co je lidský tvor, že o něm přemýšlíš? [b]
4 Člověk je páře podobný,
jeho dny míjejí jako stín.
5 Sestup, Hospodine, své nebe rozetni,
dotkni se hor, ať dýmají!
6 Zasáhni bleskem, nepřátele rozptyl,
vyšli své šípy, abys je rozdrtil!
7 Vztáhni svou ruku z výšiny,
z mohutných vod mě vyprosti,
z ruky cizáků mě vytrhni!
8 Ti mají ústa plná lži,
křivě přísahají svou pravicí!
9 Novou píseň ti pak, Bože, zazpívám,
na desetistrunné loutně zahraju ti žalm.
10 Ty umíš vítězství králům darovat,
vyprostíš svého služebníka Davida!
Od krutého meče 11 mě vyprosti,
z ruky cizáků mě vytrhni!
Ti mají ústa plná lži,
křivě přísahají svou pravicí!
12 Naši synové ať jsou ve svém mládí
jak sazenice zdárně rostoucí;
naše dcery ať jsou jako sloupy
stavbu paláce zdobící.
13 Naše spižírny ať plné jsou,
ať oplývají veškerou potravou;
naše ovce ať rodí tisíce mladých,
desítky tisíc na naše pastviny.
14 Náš dobytek ať je obtěžkaný,
ať nejsou vpády ani vyhnanství,
ať není nářek v našich ulicích.
15 Blaze lidu, jenž toto zakouší,
blaze lidu, jehož Bůh je Hospodin!
145 Chvalozpěv Davidův. [c]
Bože, můj Králi, tebe velebím,
tvé jméno chválím navždy, navěky.
2 Každý den tebe chválit chci,
tvé jméno slavím navždy, navěky.
3 Veliký je Hospodin, vší chvály hodný,
jeho velikost nelze nikdy pochopit!
4 Ať všechna pokolení tvé skutky opěvují,
tvé mocné činy ať zvěstují.
5 Ať mluví o tvé kráse, slávě a velebnosti,
zatímco přemýšlím o tvých zázracích.
6 Ať hovoří o tvé ohromující moci,
zatímco o tvé velikosti vyprávím.
7 Ať hlásají památku tvé hojné dobroty,
o tvé spravedlnosti ať zpívají:
8 „Hospodin je milostivý a soucitný,
nesmírně trpělivý a velmi laskavý! [d]
9 Ke všem je dobrotivý Hospodin,
on cítí s každým ze svých stvoření!“
10 Ať tě, Hospodine, všechna stvoření slaví,
ať ti dobrořečí věrní tví.
11 O slávě tvého království ať vyprávějí,
o tvých mocných činech ať hovoří.
12 Všichni lidé ať se o jeho moci dozví,
o slávě a kráse jeho království.
13 Tvé království vládne nad všemi věky,
tvé panování nad všemi pokoleními!
Hospodin je věrný ve všem, co zaslíbil,
ve všem, co působí, je laskavý. [e]
14 Hospodin podpírá všechny, kdo klesají,
pozvedá všechny, kdo jsou sklíčení.
15 Oči všech k tobě vzhlížejí,
abys je krmil v čase potřeby.
16 Otevíráš ruku, abys nasytil
touhy všech žijících.
17 Hospodin je spravedlivý ve všech cestách svých,
ve všem, co působí, je laskavý.
18 Hospodin je blízký všem, kdo ho vzývají,
všem, kdo ho vzývají v opravdovosti.
19 Naplňuje touhy těch, kdo ho ctí,
slyší jejich křik a jde je zachránit.
20 Hospodin chrání všechny, kdo ho milují,
všechny ničemy ale zahubí.
21 Hospodinova chvála ať z úst mi zní,
jeho svaté jméno ať chválí každý smrtelník
navždy, navěky!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.