Chronological
3 Žalm Davidův, když utíkal před svým synem Abšalomem. [a]
2 Kolik jen, Hospodine, je mých nepřátel,
kolik jich povstává proti mně!
3 Kolik jich říká o mém životě:
„Od Boha žádnou pomoc nečekej!“ séla [b]
4 Ty však, Hospodine, jsi okolo mě štít,
ty, Slávo má, mou hlavu povznášíš.
5 K Hospodinu jsem volal ze všech sil,
ze své svaté hory pak ke mně promluvil. séla
6 Uléhám ke spánku, vstanu zas –
Hospodin sám mě podpírá!
7 Z tisícihlavých šiků nemám strach,
i když mě svírají ze všech stran.
8 Povstaň, Hospodine!
Zachraň mě, Bože můj!
Rozbij čelisti všech mých nepřátel,
zvyrážej zuby ničemů!
9 Hospodinovo je vítězství,
na tvém lidu tvé požehnání. séla
4 Pro předního zpěváka, na strunné nástroje.
Žalm Davidův.
2 Odpověz na mé volání,
Bože, má spravedlnosti!
Uprostřed úzkosti ulev mi,
smiluj se nade mnou, slyš mé modlitby!
3 Jak dlouho, lidé,
budete mou slávou pohrdat,
marnost milovat a lží se zabývat? séla
4 Vězte, že Hospodin svého věrného vyvolil,
Hospodin vyslyší moje volání!
5 Ve svém rozčilení nehřešte,
na lůžku přemítejte a zmlkněte. séla
6 Spravedlivé oběti přineste,
s důvěrou v Hospodinu spočiňte.
7 Mnozí říkají: „Kdo nám dá štěstí okusit?
Svou tvář nad námi, Hospodine, rozjasni!“
8 Mé srdce plníš větší radostí,
než když sklízejí zrní a víno v hojnosti.
9 Pokojně uléhám, pokojně spím –
ty sám, Hospodine, mě chráníš v bezpečí.
12 Pro předního zpěváka, hlubokým hlasem.
Žalm Davidův.
2 Pomoz, Hospodine! Věrných ubývá,
všichni čestní lidé mizí ze světa!
3 Každý jen druhému pořád lže,
úlisné rty mají, srdce falešné!
4 Ať už Hospodin konečně vymýtí
všechny lstivé rty a pyšné jazyky!
5 Prý: „V našem jazyku je naše síla,
máme své rty – kdo je náš pán?!“
6 Pro útlak chudáků, pro nářek ubožáků
již povstanu, praví Hospodin,
na pomoc přijdu tomu, kdo je posmíván!
7 Výroky Hospodinovy jsou výroky čisté,
v hliněné peci stříbro tavené, sedmkrát tříbené.
8 Ty sám, Hospodine, jsi naše stráž,
před tímto pokolením nás navždy chraň!
9 Ničemy se to hemží ze všech stran,
nezřízenost se mezi lidmi rozmáhá!
13 Pro předního zpěváka.
Žalm Davidův.
2 Jak dlouho ještě, Hospodine?
Zapomeneš na mě navěky?
Jak dlouho ještě budeš ukrývat
přede mnou svoji tvář?
3 Jak dlouho mám nosit úzkosti [a] v duši,
den co den cítit v srdci zármutek?
Jak dlouho ještě můj protivník
bude nade mnou vítězit?
4 Pohleď, odpověz mi, Hospodine, Bože můj!
Rozjasni mé oči, ať jako mrtvý neusnu!
5 Ať můj sok neřekne: „Už jsem ho porazil!“
Mí nepřátelé ať neslaví mé selhání.
6 Na tvoji lásku spoléhám,
nad tvou spásou mé srdce zajásá,
Hospodinu svou píseň zazpívám:
Jak dobrotivě se ke mně zachoval!
28 Žalm Davidův.
K tobě, Hospodine, volám,
skálo má, přeruš své mlčení!
Jestliže neodpovíš mi,
podobný budu mrtvolám!
2 Vyslyš mé prosby, když k tobě volám,
když ruce zvedám k tvé nejsvětější svatyni!
3 Nezahrnuj mě mezi darebáky
a mezi pachatele zla,
mezi ty, kdo s bližními mluví o pokoji,
v srdcích však mají zášť.
4 Dej jim odplatu za jejich skutky,
za podlost jejich počinů,
odměň je za dílo jejich rukou,
dej jim zaslouženou odplatu!
5 Protože nedbají na Hospodinovy činy –
na to, co vykonal svýma rukama –
proto je rozboří a nikdy více
nebude je už budovat.
6 Požehnán buď Hospodin,
že vyslyšel mé prosby!
7 Hospodin je má síla a můj štít,
na něj se v srdci spoléhám.
Pomoc jsem dostal, mé srdce jásá,
svou písní chci mu děkovat!
8 Svému lidu je Hospodin silou,
svému pomazanému je jistou záchranou.
9 Zachraň, Hospodine, svůj lid,
požehnej svému dědictví,
buď jejich pastýř a nes je navěky!
55 Pro předního zpěváka, na strunné nástroje.
Poučný žalm Davidův.
2 Naslouchej, Bože, mé modlitbě,
před mojí prosbou se neskrývej,
3 popřej mi sluchu a odpověz!
Zmítám se v nářku a sténání,
4 před křikem nepřítele,
před hrozbou ničemy.
Svojí hanebností mě chtějí zavalit,
chovají ke mně krutou nenávist!
5 Srdce se ve mně chvěje bolestí,
obavy ze smrti mě oblehly.
6 Hrůza a děs mě svírají
a přemožen jsem úzkostí.
7 Přál bych si mít křídla holubí –
odlétl bych a našel klid!
8 Uchýlil bych se někam do dáli,
v pustině bych se usadil. séla
9 Pospíšil bych si do bezpečí
před touto smrští a vichřicí.
10 Pohlť je, Pane, jazyk jim spleť,
ve městě vládne krutost a rozbroje!
11 Ve dne i v noci krouží po jeho zdech,
špatnost a trápení bydlí v něm.
12 Střed města patří záhubě,
ulice neopouští křivda a lest!
13 Kdyby protivník mě urážel,
to bych snes,
kdyby mě napadl nepřítel,
skryl bych se.
14 Ale ty – člověk blízký mně,
můj přítel a můj spřízněnec!
15 Radili jsme se spolu důvěrně,
do Božího domu chodili v zástupech!
16 Kéž by je smrt náhle přepadla,
aby se zaživa zřítili do pekla –
domy i srdce mají plné zla!
17 Já ale k Bohu zavolám,
Hospodin bude má záchrana.
18 Večer i ráno, také v poledne
úpím a sténám – vyslyš mě!
19 Bůh mě vykoupí z tohoto boje,
pokoj mé duši dopřeje,
i když jich tolik je proti mně!
20 Bůh mě vyslyší a pokoří je,
ten, který od věků kraluje! séla
Bůh, jenž se nikdy nemění,
pokoří ty, kdo se ho nebojí!
21 Na svoje druhy můj přítel zaútočil,
svoji úmluvu porušil.
22 V ústech měl slova nad máslo lahodnější,
v srdci však válku nosil si.
Jak jemný olej hladily jeho řeči,
vskutku však byly dýkami!
23 Své břímě uval na Hospodina,
on se o tebe postará;
on přece nikdy nenechá
poctivé padnout do bláta.
24 Zákeřné vrahy však ty, Bože, srazíš
do jámy nejhlubší.
Půlky života se takoví nedočkají –
já ale v tebe skládám naději!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.