Chronological
89 Poučný žalm Etana Ezrachejského.
I.
2 Hospodine, o tvé lásce chci zpívat napořád,
navěky chci svými ústy tvou věrnost zvěstovat!
3 Tvrdím, že tvá láska má věčné základy,
nebesa jsou potvrzením tvé věrnosti!
4 Ty přece řekl jsi:
„Se svým vyvoleným vstupuji do smlouvy,
svému služebníku Davidovi slibuji:
5 Tvé potomstvo ustanovím navěky,
po všechna pokolení tvůj trůn upevním.“ [a] séla
II.
6 Nebesa, Hospodine, slaví tvé zázraky,
shromáždění svatých tvou věrnost velebí.
7 Rovná se Hospodinu někdo v oblacích?
Kdo z Božích synů je jako Hospodin?
8 Velikou bázeň Bůh v radě svatých vzbuzuje,
je mnohem hroznější než všichni kolem něj.
9 Hospodine Bože zástupů, kdo je jako ty –
mocný Hospodin?
Za všech okolností věrný jsi!
10 Ty sám jsi vládcem nad mořem bouřícím,
vzedmutí jeho vln dovedeš ukrotit.
11 Ty jsi netvora jak mrtvolu rozdrtil,
svou mocnou paží jsi soky rozptýlil.
12 Nebe i země tobě náleží,
svět se vším, co je v něm, ty jsi založil.
13 Sever i jih – stvořil jsi obojí,
Tábor i Hermon v tvém jménu jásají.
14 Mocná je paže tvá, silná ruka tvá,
pravice tvá se pozvedá.
15 Právo a spravedlnost jsou tvého trůnu opora,
láska a věrnost předchází tvoji tvář!
16 Blaze národu, jenž umí Hospodina velebit;
ve světle tvé tváře takoví smějí žít.
17 Ve tvém jménu radují se celé dny,
tvá spravedlnost jim dává vítězství.
18 Sláva jejich síly jsi přece ty sám,
díky tvé milosti se náš roh pozvedá.
19 Hospodinu patří naše pavéza,
Svatému izraelskému náš král!
III.
20 Ve vidění jsi kdysi promluvil,
tehdy jsi řekl věrným svým:
„Hrdinovi jsem pomoc udělil,
vybraného z lidu jsem vyvýšil.
21 Našel jsem svého služebníka Davida,
svým svatým olejem jsem ho pomazal.
22 Má ruka jej bude podpírat,
má paže mu bude síly dodávat.
23 Nebude jej moci vydírat nepřítel,
nebude přemožen žádným zlosynem.
24 Jeho protivníky před ním rozdrtím,
ty, kdo jej nenávidí, porazím.
25 Má věrnost a láska bude s ním,
jeho roh se v mém jménu vyvýší.
26 Jeho ruku vložím na moře,
na řekách spočine jeho pravice.
27 ‚Ty jsi můj Otec‘ – tak mě osloví –
‚ty jsi můj Bůh, skála mé záchrany!‘
28 A tak jej prvorozeným učiním,
nejvyšším bude z králů na zemi.
29 Svou lásku k němu zachovám navěky,
má smlouva s ním se nikdy nezmění.
30 Jeho potomstvo ustavím navždycky,
dokud potrvá nebe, jeho trůn obstojí.
31 Jeho synové když však můj Zákon opustí
a nebudou se řídit mými pravidly,
32 má ustanovení jestliže poruší
a nedodrží mé příkazy –
33 holí potrestám jejich poklesky
a jejich provinění ranami.
34 Svou lásku však od něj neodvrátím,
svou vlastní věrnost nezradím,
35 svou smlouvu nikdy neporuším,
co vyšlo z mých úst, to nezměním!
36 Jednou jsem ve své svatosti přísahal –
copak bych zklamal Davida?
37 Jeho potomstvo navěky potrvá,
jeho trůn přede mnou bude jak slunce stát,
38 bude jak měsíc upevněn navěky –
ten věrný svědek v oblacích!“ séla
IV.
39 Teď jsi jej ale zavrhl, zapudil,
na svého pomazaného ses rozzuřil.
40 Smlouvu se svým služebníkem zrušil jsi,
jeho korunu jsi na zem zahodil.
41 Všechny jeho hradby jsi prolomil,
jeho opevnění jsi rozbořil.
42 Všichni kolemjdoucí jej drancují,
svým sousedům je vydán k tupení!
43 Zvedl jsi pravici jeho nepřátel,
rozveselil jsi všechny jeho soupeře.
44 Ostří jeho meče jsi otupil,
nechtěls ho v boji podepřít.
45 Jeho nádheře jsi konec učinil,
jeho trůn jsi k zemi povalil.
46 Dny jeho mládí jsi ukrátil,
zahalil jsi ho pláštěm ostudy! séla
47 Jak dlouho se, Hospodine, budeš ukrývat? Napořád?
Musí tvá zuřivost jak oheň plát?
48 Jak krátký je můj život – vzpomeň si!
K jaké marnosti lidstvo stvořil jsi?
49 Kdo může žít, smrt nikdy nespatřit?
Kdo zachrání svůj život z moci podsvětí? séla
50 Kam se tvá první láska, Pane, poděla?
Na svoji věrnost jsi Davidovi přísahal!
51 Pamatuj, Pane, jak je tvůj služebník pohrdán!
Urážky všech těch národů mi padly do klína!
52 Jak jen se, Hospodine, tví nepřátelé rouhali!
Tvému pomazanému se rouhali a jeho šlépějím!
53 Hospodin ať je požehnán navěky!
Amen! Amen!
96 Zpívejte Hospodinu novou píseň,
zpívej Hospodinu, celá zem!
2 Zpívejte Hospodinu, jeho jméno chvalte,
jeho spásu zvěstujte den co den.
3 O jeho slávě národům vyprávějte,
o jeho divech řekněte lidem všem!
4 Veliký je Hospodin, vší chvály hodný,
nad všechny bohy ohromný.
5 Bohové národů jsou samé modly,
Hospodin ale stvořil nebesa.
6 Sláva a nádhera je v jeho přítomnosti,
v jeho svatyni je síla a nádhera.
7 Vzdejte Hospodinu, lidské plémě,
vzdejte Hospodinu slávu a moc!
8 Vzdejte Hospodinu slávu, jež náleží mu,
do jeho nádvoří s dary předstupte.
9 Klaňte se Hospodinu v jeho svaté kráse,
před ním se rozechvěj, celá zem!
10 Národům řekněte: „Hospodin kraluje!“
Pevně je postaven svět, nic jím neotřese;
on bude soudit lidi poctivě!
11 Jásejte, nebesa, země ať raduje se,
moře ať burácí se vším, co je v něm!
12 Celý světa kraj ať se veselí,
ať zvučí všechno lesní stromoví
13 před Hospodinem, který přichází:
„Přichází, aby soudil zem!
On bude spravedlivě soudit svět,
národy bude soudit v pravdě své!“
100 Děkovný žalm.
Jásej Hospodinu, celá zem,
2 služte Hospodinu vesele,
přistupte před něj se zpěvem!
3 Hospodin je Bůh, to vězte,
on je náš Tvůrce, jemu patříme;
jsme jeho lid – ovce na jeho pastvině!
4 Do jeho bran vejděte s děkováním,
do jeho nádvoří s chválami;
dobrořečte jeho jménu s vděčností!
5 Hospodin je přece tolik dobrý,
jeho láska trvá navěky,
jeho věrnost po všechna pokolení!
101 Žalm Davidův.
O lásce a právu zazpívám,
tobě, Hospodine, chci zpívat žalm.
2 Poctivou cestu pečlivě sleduji –
kdy už mě navštívíš?
Ve vlastním domě chci žít tak,
jak srdci velí poctivost.
3 Nikdy nepřijde před můj zrak
žádná hanebnost!
Skutky odpadlíků jsou mi odporné,
nemám s nimi nic společné.
4 Zvrácené srdce ať je mi vzdálené,
nechci se vyznat v ničem zlém!
5 Kdo svého bližního tajně pomlouvá,
toho umlčím.
Povýšené oči a srdce nadutá
nikdy nestrpím!
6 Věrné si v celé zemi vyhlížím,
takoví u mne budou žít.
Poctivou cestou kdo umí jít,
takový bude můj služebník.
7 V mém domě však bydlet nebude
nikdo, kdo páchá lest.
Nikdo, kdo mluví lži,
mi nesmí na oči!
8 Každého rána umlčím
všechny ničemy na zemi.
Z Hospodinova města vymýtím
všechny zlosyny!
I.
105 Oslavujte Hospodina, jeho jméno vzývejte, [a]
jeho činy rozhlašujte mezi národy!
2 Zpívejte mu, hrajte mu,
rozvažujte o všech jeho zázracích!
3 Jeho svatým jménem chlubte se,
ze srdce ať se radují, kdo Hospodina hledají!
4 Po Hospodinu se ptejte, po jeho síle,
jeho tvář vždycky hledejte.
5 Pamatujte, jaké divy provedl,
jaké zázraky a co rozhodl.
6 Vy, símě Abrahama, jeho služebníka,
jste jeho vyvolení, děti Jákoba.
7 On je Hospodin, Bůh náš,
celá zem jeho soudu podléhá!
8 Na svoji smlouvu pamatuje věčně,
na slovo tisíci pokolení svěřené,
9 na smlouvu, již uzavřel s Abrahamem,
na přísahu, již složil před Izákem.
10 Jákobovi ten výrok potvrdil
za věčnou smlouvu pro Izrael:
11 „Tobě dám kanaánskou zem,
bude tvým dědičným údělem!“ [b]
12 Přitom jich tenkrát bylo jen trochu,
byli jenom hrstkou cizinců.
13 Z národu do národu když bloudili,
od jednoho k jinému království,
14 nikoho nenechal, aby jim ublížil.
I krále kvůli nim varoval:
15 „Mé pomazané nechte být!
Mým prorokům nepůsobte žal!“
II.
16 Když potom přivolal na zem hlad
a odřízl je od chleba,
17 poslal před nimi jistého Josefa,
jehož prodali jako otroka.
18 Nohy měl sevřené v okovech,
hrdlo uvězněné v železech.
19 Když se pak splnila jeho předpověď,
když jej protříbila Hospodinova řeč,
20 král ho pak nechal propustit z okovů,
vládce národů dal mu svobodu.
21 Správcem svého paláce jej učinil –
vládl nade vším jeho bohatstvím!
22 Jeho dvořanům poroučel [c] podle libosti,
jeho poradce vedl k moudrosti.
23 Do Egypta tenkrát přišel Izrael,
Jákob byl hostem v zemi Chamově.
24 Svůj lid tam Hospodin velmi rozplodil,
bylo jich víc, než jejich protivníci unesli!
25 Nechal je nenávidět jeho lid,
na jeho služebníky aby vymýšleli lsti.
III.
26 Poslal k nim svého služebníka Mojžíše
se svým vyvoleným, Áronem.
27 Ti jim předváděli jeho znamení,
v Chamově zemi konali zázraky!
28 Poslal tmu a přišlo zatmění,
jeho příkazům se totiž vzepřeli. [d]
29 Jejich vody ve krev obrátil,
zahubil všechny ryby v nich.
30 Jejich země se hemžila žabami –
byly i v královských ložnicích!
31 Na jeho rozkaz mouchy přilétly,
po celé říši byli komáři.
32 Místo deště je zasypal kroupami,
nad jejich zemí se blesky míhaly.
33 Potloukl jejich révu i jejich fíkoví,
po celé jejich říši stromy roztříštil!
34 Na jeho rozkaz přilétly kobylky,
nemožné bylo spočítat housenky!
35 Sežraly jim v zemi všechny rostliny,
pohltily vše, co půda urodí.
36 Všechno prvorozené pak v té zemi bil,
všechen výkvět mládí jim zahubil.
37 Svůj lid pak vyvedl se stříbrem a zlatem,
v žádném z jeho kmenů nikdo neumdlel!
38 Z jejich odchodu měli radost v Egyptě,
strach z Izraele totiž svíral je!
IV.
39 Rozestřel oblak, aby jim dal stín,
noc jim svým ohněm prozářil.
40 Na jejich žádost dal jim křepelky,
sytil je svým chlebem nebeským.
41 Otevřel skálu, vody vytryskly,
proudem se valily po poušti!
42 Pamatoval na to, co svatě zaslíbil
svému služebníku Abrahamovi. [e]
43 Svůj lid tehdy vyvedl s veselím,
svoje vyvolené s jásáním!
44 Potom jim daroval země pohanů,
dědičně získali úsilí národů,
45 aby se řídili jeho pravidly
a dodržovali jeho zákony.
Haleluja!
132 Poutní píseň.
Pamatuj, Hospodine, na Davida
i na všechno, co podstoupil –
2 na to, co Hospodinu přísahal,
když Mocnému Jákobovu složil slib:
3 „Jistěže nevejdu do svého domu,
na svoje lůžko nelehnu,
4 svým očím nedovolím usnout,
svým víčkům nedám poklesnout,
5 dokud nenajdu domov Hospodinu,
příbytek Jákobovu Mocnému.“
6 O jeho Truhle jsme v Efratě slyšeli,
nalezli jsme ji v kraji Jearim. [a]
7 K jeho příbytku pojďme již,
klaňme se u jeho podnoží!
8 „Povstaň, Hospodine, ke svému spočinutí,
společně s Truhlou síly tvé!
9 Tví kněží ať jsou spravedlností oblečeni,
tvoji věrní ať jásají!
10 Pro Davida, služebníka svého,
neodmítej svého pomazaného!“ [b]
11 Hospodin Davidovi věrně přísahal
co nechce nikdy odvolat:
„Jeden z tvých vlastních potomků
dosedne po tobě na tvůj trůn.
12 Když tvoji synové mou smlouvu zachovají
a má svědectví, jimž je vyučím,
i jejich synové na věky věků
dosednou na tvůj trůn.“ [c]
13 Hospodin si přece Sion zvolil,
oblíbil si jej za svůj příbytek:
14 „Zde je mé spočinutí na věčné věky,
zde budu přebývat, jak toužil jsem!
15 Štědře požehnám jeho zásoby,
jeho chudé chlebem nasytím,
16 jeho kněží obléknu spasením,
jeho věrní budou jásat radostí!
17 Zde nechám vyrůst roh Davidův,
o svíci svého pomazaného se postarám.
18 Jeho nepřátele obléknu v hanbu,
na jeho hlavě však zazáří koruna.“ [d]
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.