Chronological
První kniha
1 Blaze člověku, který nechodí, jak radí ničemní,
na cestě hříšných nestojí,
ve spolku posměvačů nesedí.
2 Zákon Hospodinův je jeho radostí –
o tomto Zákoně dnem i nocí přemýšlí.
3 Bude jako strom
na břehu řeky vsazený,
který své ovoce ve svůj čas přináší,
kterému nikdy neuvadne listí –
cokoli činí, se podaří!
4 Jinak se ale povede ničemným:
budou jak pleva, již vítr unáší.
5 Ničemní na soudu neobstojí,
stejně tak hříšní uprostřed poctivých.
6 Cestu poctivých dobře zná Hospodin,
cesta ničemných se vniveč obrátí.
2 Proč vzbouřily se národy
a lidé vymýšlejí marnosti?
2 Králové světa povstali,
vládcové strojí spiknutí
proti Hospodinu a jeho Pomazanému:
3 „Pojďme rozlámat jejich okovy,
shoďme ze sebe jejich provazy!“
4 Směje se Ten, jenž trůní v nebesích,
vysmívá se jim Hospodin.
5 Jednou k nim ale v hněvu promluví,
ve svém rozlícení je vyděsí:
6 „Já sám jsem ustanovil svého krále
na Sionu – své svaté hoře!“
7 Povím, co prohlásil Hospodin.
Řekl mi: „Jsi můj syn,
já jsem ode dneška Otcem tvým!
8 Požádej mě a já učiním
národy země tvým dědictvím,
nejzazší končiny tvým vlastnictvím.
9 Železnou holí je rozdrtíš,
roztříštíš je jak hliněné nádoby.“
10 Proto, králové, buďte rozumní,
soudcové země, nechte se poučit.
11 Služte Hospodinu s posvátnou bázní
a veselte se s třesením.
12 Líbejte „syna“! Kdyby se rozlítil,
na cestě byste zhynuli –
jeho hněv může vzplanout ve chvíli!
Blaze všem, kdo v něho doufají.
15 Žalm Davidův.
Kdo, Hospodine, ve tvém stanu bude?
Kdo bydlet smí na tvé svaté hoře?
2 Kdo žije bezúhonně a jedná spravedlivě,
kdo mluví pravdu ze srdce,
3 kdo jazykem svým nepomlouvá,
neškodí bližnímu a neostouzí druha,
4 kdo pohrdá těmi, kdo zaslouží zavržení,
ctitelů Hospodina však váží si,
kdo nemění to, co odpřisáhl,
i kdyby na to doplatil,
5 kdo nepůjčuje na úroky
a proti nevinnému se nedá podplatit.
Kdo takto jedná, nikdy nezakolísá.
22 Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Jitřní laň“.
Žalm Davidův.
I.
2 Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?
Proč jsi tak daleko od mé záchrany,
daleko od slov mého sténání?
3 Celé dny volám, Bože můj, ty se však nehlásíš,
ani za nocí nemohu najít klid.
4 Ty sám jsi svatý,
trůníš uprostřed izraelských chval.
5 Naši otcové v tebe doufali,
doufali a tys je vysvobozoval.
6 K tobě volali a bývali zachráněni,
doufali v tebe a nebyli zklamáni.
7 Já však jsem červ, ani ne člověk,
ostuda lidstva, hanba národa.
8 Každý se posmívá při pohledu na mě,
pošklebuje se, hlavou potřásá:
9 „Spolehl na Hospodina, tak ať mu pomůže,
jen ať ho zachrání, když ho má tak rád!“
10 To ty jsi mě vyvedl z lůna mé matky,
u jejích prsů dals mi bezpečí.
11 Na tebe odkázán jsem od svého narození,
od matčina lůna můj Bůh jsi ty!
12 Nevzdaluj se mi – úzkost se blíží,
chybí mi pomocník!
13 Mohutní býci mě obkličují,
obstupují mě tuři bášanští.
14 Své tlamy na mě otvírají
jak draví řvoucí lvi!
15 Jak voda se roztékám,
všechny kosti mám vymknuté.
Mé srdce se vosku podobá,
rozpustilo se v nitru mém.
16 Patro mám suché [a] jako střep,
jazyk mi přilnul k čelistem,
do prachu smrti srazils mě!
17 Smečka psů se na mě sbíhá,
obstupují mě zlosyni.
Ruce i nohy mi probodli, [b]
18 všechny mé kosti se dají spočítat!
Dívají se na mě, zírají,
19 o moje šaty dělí se,
o moje roucho losují.
20 Ty však, Hospodine, nevzdaluj se mi,
ty, sílo má, mi pospěš na pomoc!
21 Vysvoboď od meče duši mou,
z moci psů tu mou jedinou!
22 Zachraň mě prosím před tlamou lva,
vyslyš mě před rohy buvola!
II.
23 Svým bratrům budu zvěstovat tvé jméno,
uprostřed shromáždění tě budu velebit:
24 Ctitelé Hospodina, chvalte jej,
všechno símě Jákobovo, slavte jej,
všechno símě Izraele, ctěte jej!
25 Jistěže nepohrdá trápením ubožáka,
s odporem neskrývá před ním tvář –
když k němu volá, on vyslýchá!
26 Ve velikém shromáždění se tebou pochlubím,
své sliby splním před jeho ctiteli.
27 Jíst budou ponížení a budou nasyceni,
chválit Hospodina budou, kdo jej hledají:
Ať vaše srdce žije navěky!
28 Všechny zemské končiny se rozpomenou
a k Hospodinu se navrátí;
před tvojí tváří se klanět budou
všechny rodiny a národy.
29 Vždyť Hospodinovo je království,
on vládne nad národy!
30 Všichni bohatí světa se před ním skloní,
všichni do prachu klesající pokleknou –
ti, kdo se při životě udržet nemohou!
31 Jejich potomci mu budou sloužit,
o Pánu budou vyprávět navěky.
32 Přijdou a jeho spravedlnost rozhlašovat budou
lidu, jenž se teprv narodí, poví, co učinil!
23 Žalm Davidův.
Hospodin je můj pastýř,
nic mi neschází.
2 Na zelených loukách mi dává spočinout,
ke klidným vodám mě přivádí,
3 mou duši obnovuje,
po stezkách spravedlnosti vodí mě
pro jméno své.
4 I kdybych měl jít údolím stínu smrti,
ničeho zlého se nebojím,
neboť ty se mnou jsi:
tvůj prut a tvá hůl mě konejší.
5 Před zraky protivníků
stůl mi prostíráš,
hlavu mi olejem potíráš,
můj kalich přetéká.
6 Dobro a láska mě budou provázet
po všechny dny mého života,
zůstávat budu v domě Hospodinově
po dlouhý, věčný čas.
24 Žalm Davidův.
Hospodinova je země se vším, co je na ní,
celý svět i s jeho obyvateli –
2 vždyť ji sám založil nad oceány,
nad vodními proudy ji ustavil!
3 Kdo vystoupí na horu Hospodinovu,
kdo stane na místě jeho svatosti?
4 Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce,
kdo se neoddává marnostem
a nepřísahá falešně.
5 Takový přijme Hospodinovo požehnání
a spravedlnost od Boha, své spásy.
6 Takoví jsou ti, kdo se na něj ptají,
kdo hledají tvou tvář, Bože Jákobův. [c] séla
7 Pozvedněte, brány, svá průčelí,
již vzhůru, vrata odvěká,
ať vejde slavný Král!
8 Kdo je ten slavný Král?
Hospodin, udatný a silný,
Hospodin, udatný bojovník!
9 Pozvedněte, brány, svá průčelí,
již vzhůru, vrata odvěká,
ať vejde slavný Král!
10 Kdo je ten slavný Král?
Hospodin zástupů,
on je ten slavný Král! séla
47 Pro předního zpěváka.
Žalm synů Korachových.
2 Tleskejte Bohu, všechny národy,
vyšlete k němu pokřik radosti!
3 Nejvyšší, hrozivý je Hospodin,
veliký Král je všude na zemi.
4 On nám podmaňuje národy,
pod naše nohy položil pohany.
5 Naše dědictví nám přidělil –
chloubu Jákoba, jehož si oblíbil. séla
6 Vznáší se Bůh uprostřed jásání,
Hospodin, když troubí se na roh beraní.
7 Zpívejte Bohu, zpívejte,
zpívejte našemu Králi, zpívejte!
8 Králem je Bůh všude na zemi,
proto zpívejte žalm poučný:
9 Kraluje Bůh nad všemi národy,
Bůh sedí na trůnu své svatosti.
10 Vůdcové národů se scházejí
k Bohu Abrahama – jsou jeho lid!
Štíty země přec Bohu náleží –
jak vysoko se vyvýšil!
68 Pro předního zpěváka.
Zpívaný žalm Davidův.
2 Povstane Bůh, jeho nepřátelé prchnou,
ti, kdo jej nenávidí, před ním utečou! [a]
3 Jak oblak dýmu, tak je rozeženeš –
jako vosk taje před ohněm,
ničemové zhynou před Bohem!
4 Jásat před Bohem však budou poctiví,
oslavovat budou a tančit radostí!
5 Zpívejte Bohu, jeho jménu hrajte,
Jezdci na oblacích [b] cestu připravte –
Hospodin je jeho jméno, před ním jásejte!
6 Ochránce vdov, otec sirotků
je Bůh ve svém svatém příbytku.
7 Osamělým dává Bůh rodinu,
vězně vyvádí na svobodu,
vzpurní však obývají pustinu.
8 Když vytáhls, Bože, před svým lidem,
pustinou když ses ubíral, séla
9 zem se třásla, nebesa dštila
tam na Sinaji, před Bohem,
ano, před Bohem, Bohem Izraele! [c]
10 Vydatným deštěm, Bože, skrápěl jsi,
osvěžoval jsi své zemdlené dědictví.
11 V něm domov našly tvé zástupy,
svou hojností jsi, Bože, chudé podělil!
12 Když Pán vyslovil svůj rozkaz,
veliký průvod žen to zvěstoval:
13 „Králové s vojsky prchají, prchají,
hospodyně si kořist rozdělí!“
14 I když vás k zemi skláněla břemena,
křídla mé holubice jsou stříbrem pokrytá,
vaše perutě jsou ze zlata!
15 Všemohoucí tenkrát krále rozehnal,
jako by temná hora Calmon sněhem zbělala!
16 Ó hory veliké, hory bášanské,
hory skalnaté, hory bášanské!
17 Proč závistivě hledíte, hory skalnaté,
na horu, již Bůh zvolil za svůj příbytek?
Hospodin na ní věčně zůstane!
18 Božích vozů jsou myriády,
jsou jich tisíce a tisíce –
Pán ze Sinaje vchází do své svatyně! [d]
19 Vystoupils do výšin, zajal jsi zajatce,
vzal sis lidi jako dar,
dokonce i ty, kteří se bouří,
že by měl Hospodin Bůh u nás přebývat!
20 Požehnán buď Pán,
jenž každý den nás nese,
požehnán buď Bůh, náš Spasitel! séla
21 Vždyť tento Bůh je Bohem naší spásy,
Panovník Hospodin vyvádí ze smrti!
22 Svým sokům Bůh ale rozdrtí lebku,
serve kštici těch, kdo žijí ve hříchu!
23 Pán praví: „Tvé soky přivedu zpátky z Bášanu,
i z mořské hlubiny přivedu je nazpátek,
24 aby sis omyl nohy v krvi nepřátel,
tví psi aby ji chlemtali jazykem!“
25 Spatřili tvůj slavný průvod, Bože,
průvod mého Boha a Krále do svatyně.
26 Vpředu šli zpěváci, vzadu hudebníci,
mezi nimi panny v rytmu tamburín.
27 Velebte Boha ve svých shromážděních,
velebte Hospodina, Izraelovi potomci!
28 Maličký Benjamín v čele si vykračuje,
vůdcové Judy pak se svým zástupem,
vůdcové kmene Zabulon a Neftalí!
29 Projev svou sílu, Bože, [e] mezi námi,
prokaž svou moc, Bože, tak jako dřív,
30 ze svého chrámu nad Jeruzalémem –
ať ti tam králové dary snášejí!
31 Odežeň šelmu, jež v rákosí se skrývá,
to stádo buvolů, býčí národy.
Rozdupej dychtící po kusu stříbra,
rozežeň národy chtivé po boji!
32 Vznešení vyslanci ať přijdou z Egypta,
Habeš ať přispěchá Bohu se vzdát!
33 Zpívejte Bohu, království země,
našemu Pánu žalmy zpívejte, séla
34 onomu Jezdci na dávných nebesích –
slyšte, už burácí hlasem mohutným!
35 Uznejte, že Bohu patří moc,
nad Izraelem je jeho velebnost,
jeho moc sahá do oblak!
36 Bože, jak hrozný jsi ve své svatyni!
Bůh Izraele mocí a silou svůj lid obdaří.
Bůh ať je požehnán!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.