Chronological
I.
106 Haleluja!
Oslavujte Hospodina – je tak dobrý!
Jeho láska trvá navěky!
2 Kdo jen vylíčí Hospodinovo hrdinství,
kdo jeho chválu plně vypoví?
3 Blaze těm, kteří se drží práva,
kdo žijí spravedlivě v každý čas!
4 Pamatuj na mě, Hospodine,
až svému lidu přízeň prokážeš,
se svojí spásou navštiv mě!
5 Štěstí tvých vyvolených dej mi zakusit,
s tvým národem ať se mohu veselit
a chlubit se spolu s těmi, kdo ti náleží!
II.
6 Zhřešili jsme jako už naši otcové,
zkazili jsme se a jednali jsme zle.
7 Naši otcové v Egyptě
nepochopili divy tvé!
Na velikost tvé lásky nepamatovali,
u Rudého moře Nejvyššího [a] dráždili.
8 Zachránil je však pro své jméno,
aby ukázal své hrdinství.
9 Rudému moři pohrozil, a vyschlo,
provedl je hlubinami jako po poušti!
10 Zachránil je před jejich soky,
vykoupil je ze spárů nepřátel.
11 Voda se zavřela nad jejich trýzniteli,
ani jediný z nich neutek.
12 Tehdy věřili jeho zaslíbením,
tehdy ho chválili se zpěvem.
13 Rychle však zapomněli na jeho činy,
nechtěli čekat, jak se rozhodne.
14 Propadli lačnosti v oné poušti,
Boha pokoušeli v pustině.
15 Poskytl jim tedy, oč tolik stáli,
dopustil však na ně úbytě.
16 Potom zas v táboře žárlili na Mojžíše
a na Hospodinova svatého, Árona.
17 Země se otevřela, Dátana pohltila,
Abiramovu hordu pohřbila.
18 Oheň vyšlehl proti té tlupě,
spálil ty darebáky plamenem!
III.
19 Na Orébu si potom tele udělali
a tomu odlitku se klaněli.
20 Slávu svého Boha tenkrát vyměnili
za sochu býka, co trávu jí!
21 Zapomněli na Boha, svého spasitele,
jenž konal veliké věci v Egyptě:
22 zázraky činil v zemi Chamově,
u Rudého moře věci předivné.
23 Byl by je vyhladil, jak rozhodl se,
nebýt jeho vyvoleného Mojžíše.
Ten se v té roztržce postavil před něj,
a tak odvrátil jeho zhoubný hněv.
24 Potom však pohrdli krásnou zemí,
jeho zaslíbení věřit nechtěli.
25 Ve svých stanech se dali do reptání,
poslouchat Hospodina odmítli.
26 Pozvedl tedy ruku k přísaze,
že je nechá padnout na poušti,
27 že jejich símě rozežene po národech,
po cizích zemích že je rozpráší.
28 Potom se s modlou Baal-peor spřáhli,
jedli oběti patřící mršinám.
29 Boha tak popudili svými činy,
že mezi nimi propukla pohroma.
30 Vtom povstal Pinchas, aby zjednal právo,
a Hospodin tu ránu zastavil.
31 Početl mu to za spravedlnost
po všechna pokolení, navěky.
32 Při vodách Meriby ho znovu popudili,
až také Mojžíš kvůli nim pochybil.
33 V duchu ho tehdy tolik rozhořčili,
že se unáhlil svými rty.
IV.
34 Potom nevyhladili národy,
o kterých jim to Hospodin poručil.
35 Promísili se s pohany,
naučili se jejich způsoby!
36 Začali uctívat jejich modly,
do jejich pasti se zapletli.
37 I svoje syny jim obětovali,
své dcery ďáblům dávali!
38 Nevinnou krev tehdy prolévali,
krev synů svých a svých dcer.
Modlám v Kanaánu je obětovali –
tou krví byla poskvrněna zem!
39 Svými skutky takto pošpinili se,
a svými činy smilnili.
40 Hospodin vzplanul proti svému lidu hněvem,
své dědictví si zošklivil!
41 Napospas pohanům proto zanechal je,
aby jejich sokové vládli nad nimi.
42 Utiskovali je jejich nepřátelé,
sraženi byli do jejich područí.
43 Znovu a znovu zachraňoval je,
oni ho ale vědomě dráždili –
ve své špatnosti klesali stále níž!
44 On ale viděl jejich tíseň,
kdykoli slyšel jejich křik.
45 Pamatoval na smlouvu svou s nimi,
ve své velké lásce byl pohnut lítostí.
46 Proto k nim nakonec probudil soucit
všech, kdo je drželi v zajetí.
V.
47 Zachraň nás, Hospodine, náš Bože,
a z národů nás posbírej!
Tvé svaté jméno ať oslavíme,
tvou chválou ať se chlubíme!
48 Ať je požehnán Hospodin, Bůh izraelský,
od věků až navěky!
Ať všechen lid odpoví: Amen!
Haleluja!
Pátá kniha
I.
107 Oslavujte Hospodina – je tak dobrý!
Jeho láska trvá navěky!
2 Hospodinovi vykoupení ať o tom vyprávějí,
že je z nepřátelské moci vykoupil,
3 že je shromáždil z cizích zemí,
z východu i ze západu, ze severu i zámoří!
4 Bloudili pouští po cestách opuštěných,
nemohli najít město k bydlení.
5 Hladoví byli a trpěli žízní,
až umdlévali slabostí.
6 Volali k Hospodinu tehdy v té tísni,
a on je vysvobodil z jejich úzkostí.
7 Vedl je po cestě nejpřímější,
aby dosáhli města k bydlení.
8 Sláva Hospodinu za jeho lásku,
za divy, které dělá pro lidi!
9 On přece uspokojí duši lačnou,
bohatě nasytí toho, kdo hladoví!
II.
10 Žili v temnotě, ve stínu smrti,
ve svém neštěstí sevřeni železy,
11 neboť se vzpírali výrokům Božím,
záměry Nejvyššího pohrdli.
12 Proto jim zkrušil srdce útrapami,
klesali a nebylo pomoci.
13 Volali k Hospodinu tehdy v té tísni,
a on je zachránil z jejich úzkostí.
14 Ze tmy je vyvedl, ze stínu smrti,
roztrhal jejich řetězy.
15 Sláva Hospodinu za jeho lásku,
za divy, které dělá pro lidi!
16 On přece rozbíjí brány z bronzu,
láme železné závory!
III.
17 Blázni se vydali cestou zvrácenosti
a za své viny trpěli.
18 Veškerý pokrm si ošklivili,
až k branám smrti dospěli.
19 Volali k Hospodinu tehdy v té tísni,
a on je zachránil z jejich úzkostí.
20 Poslal své slovo a byli uzdraveni,
zachránil je od záhuby.
21 Sláva Hospodinu za jeho lásku,
za divy, které dělá pro lidi!
22 Jako oběť ať mu přinášejí chválu,
o tom, co učinil, ať zpívají!
IV.
23 Ti, kdo se vydali na moře v lodích,
na mocné vody za svým řemeslem,
24 takoví viděli skutky Hospodinovy,
jeho zázraky na hlubině.
25 Na jeho slovo se strhla bouře,
vítr vysoko vlny pozvedal.
26 Stoupali k nebi, padali do hloubek,
hrůzou se rozplynula jejich odvaha.
27 Jak vratký opilec potáceli se,
veškerá zkušenost byla ta tam.
28 Volali k Hospodinu tehdy v té tísni,
a on je vyvedl z jejich úzkostí.
29 Proměnil onu bouři v šepot,
mořské [b] vlny se zklidnily.
30 Radovali se, když nastalo ticho,
dovedl je k přístavu, po němž toužili.
31 Sláva Hospodinu za jeho lásku,
za divy, které dělá pro lidi!
32 Ať je vyvyšován ve shromáždění lidu,
v radě starců ať jej oslaví!
V.
33 Mohutné řeky obrací v pouště,
vodní prameny v suchopár,
34 úrodnou zemi v solné pláně
pro špatnost těch, kdo žili tam.
35 Pouště zas obrací na jezera,
vyprahlou zemi ve vodní prameny.
36 Usazuje tam ty, kteří hladověli,
aby založili město k bydlení.
37 Oseli pole, vinice vysadili,
které pak vydaly hojný užitek.
38 Žehnal jim tak, že se velmi rozmnožili,
před úbytkem chránil jejich dobytek.
39 Ubývalo jich, když byli poníženi
ukrutnou bídou a trápením.
40 I přední muže vystavil hanbě,
nechal je bloudit v pustotě bez cíle. [c]
41 Z trápení ale vyzvedl ubožáky,
jejich rodinu jak ovce rozmnožil.
42 Poctiví radují se, když to vidí,
ústa musejí zavřít všichni zlosyni!
43 Kdo je moudrý, ať se tohoto drží,
o Hospodinově lásce ať přemýšlí!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.