Chronological
6 Pro předního zpěváka, na strunné nástroje. Hlubokým hlasem.
Žalm Davidův.
2 Nekárej mě, Hospodine, v hněvu svém,
ve svém rozlícení mě netrestej!
3 Smiluj se, Hospodine – jsem vysílen,
uzdrav mě, Hospodine – v kostech mám děs!
4 Do hloubi duše jsem vyděšen –
Hospodine, jak dlouho ještě?!
5 Obrať se, Hospodine, život mi zachovej,
pro svoji lásku zachraň mě!
6 V hrobě už na tebe nikdo nevzpomene –
mezi mrtvými kdo by slavil tě?
7 Svým nářkem vyčerpán
na lůžku noci provzlykám,
slzami polštář zalévám!
8 Zrak mi vyhasl zármutkem,
zeslábl vinou všech mých nepřátel.
9 Odstupte ode mě, všichni zločinci,
hlas mého pláče slyšel Hospodin!
10 Hospodin vyslyšel moje žádosti,
Hospodin přijímá mé modlitby!
11 Jen ať se stydí a ať se děsí,
všichni mí odpůrci ať ustoupí,
ať jsou zahanbeni ve chvíli!
8 Pro předního zpěváka, na gitejský nástroj.
Žalm Davidův.
2 Hospodine, Pane náš,
všude na zemi slavné jméno máš!
Svou slávou jsi pokryl nebesa,
3 chválou z úst kojenců a nemluvňat
jsi proti nepřátelům sílu dokázal,
mstivého protivníka abys překonal!
4 Když vidím tvá nebesa, dílo prstů tvých,
měsíc a hvězdy, kterés tam umístil –
5 co je člověk, ptám se, že na něj pamatuješ,
co je lidský tvor, že o něj pečuješ?
6 O málo nižším než Boha jsi jej stvořil,
slávou a ctí jsi korunoval jej,
7 nad dílem svých rukou jsi mu vládu svěřil,
k jeho nohám jsi složil vše.
8 Ovce a kozy, všechen dobytek
i všechnu polní zvěř,
9 ptáky na obloze i mořské ryby,
vše, co putuje napříč oceány.
10 Hospodine, Pane náš,
všude na zemi slavné jméno máš!
9 Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Zemřel syn“.
Žalm Davidův. [a]
2 Chválím tě, Hospodine, celým srdcem svým,
vypravovat chci o všech tvých zázracích!
3 Z tebe se raduji, pro tebe jásám,
tvému jménu, Nejvyšší, chci zazpívat!
4 Moji nepřátelé ustoupí a padnou,
před tvojí tváří zahynou,
5 neboť ses ujal mého soudu a mých práv,
jako spravedlivý soudce na trůn usedáš!
6 Obořil ses na pohany, ničemy zničil jsi,
jejich jméno smazals navždy, navěky!
7 Konec nepřátel – trvalé trosky!
Zbořils jim města – není památky!
8 Hospodin bude vládnout navěky,
aby nastolil právo, svůj trůn ustavil.
9 Sám bude spravedlivě soudit svět,
národy bude spravovat poctivě.
10 Hospodin je útočištěm utlačených,
útočištěm je v dobách soužení.
11 Ať v tebe doufají, kdo tvé jméno znají,
neopustíš, Hospodine, ty, kdo tě hledají!
12 Zpívejte Hospodinu, jenž trůní na Sionu,
o jeho skutcích povězte národům:
13 Mstitel prolité krve na ně myslí,
nářek ztrápených mu není lhostejný!
14 Smiluj se, Hospodine, hleď na mé trápení,
z ruky protivníků, z bran smrti mě vytrhni,
15 abych pak zvěstoval všechny tvé chvály,
v branách Dcery sionské abych tvou spásu oslavil!
16 Do jámy, kterou vykopali, pohané padli,
v síti, již nastražili, nohama uvízli.
17 Hospodin zjevil se! Zjednal právo!
Darebáka vlastní dílo do pasti uvrhlo! higajon séla [b]
18 Ničemové musí odejít do podsvětí,
všichni ti pohané, jimž je Bůh lhostejný!
19 Ubožák ale nebude zapomenut navždy,
naděje ponížených nezhyne navěky!
20 Povstaň, Hospodine, proti lidské zvůli,
před tvým soudem ať stanou národy!
21 Vyděs je, Hospodine, ať jsou zastrašeni,
ať poznají pohané, že jsou smrtelní! séla
10 Proč jsi, Hospodine, tak vzdálený? [c]
Proč se ukrýváš v dobách soužení?
2 Ničemové ve své pýše honí chudáky,
vymýšlejí úklady, aby je lapili!
3 Svým vlastním chtíčem se ničemové chlubí,
chamtivce chválí, Hospodina snižují,
4 ve svojí pýše ho vůbec nehledají,
Bůh nemá místo v jejich myšlení.
5 Na svých cestách mají stále jen úspěch,
tvé zákony jsou jim vzdáleny,
ze všech protivníků mají jen posměch,
6 v srdci si myslí: „Nic mě neohrozí,
nikdy mě nepotká žádné neštěstí!“
7 Ústa jim plní kletby, lsti a výhrůžky,
na jazyku mají zlo a trápení,
8 za humny číhají ve skrýších,
aby nevinné zákeřně vraždili.
Bezbranné lidi očima sledují,
9 jako lvi v houští v záloze číhají,
číhají na chudáky, aby je lapili,
už mají chudáka, chytli ho do pasti!
10 K zemi se hroutí chudák zdrcený,
pod jejich mocí klesá bezbranný,
11 v srdci si myslí: „Bůh už zapomenul,
skrývá svou tvář, nikdy nic nevidí.“
12 Povstaň, Hospodine, pozvedni ruku!
Na utlačené se, Bože, rozpomeň!
13 Proč se má ničema rouhat Bohu,
v srdci si myslet, že na to nepřijdeš?
14 Ty to však vidíš! Ty vnímáš trápení i žal,
svou vlastní rukou abys potrestal!
Na tebe samého bezbranný spoléhá,
ty jsi pomocníkem sirotka!
15 Zpřerážej paže zlého darebáka,
jeho zkaženost odhal, aby neobstál!
16 Hospodin kraluje na věčné časy,
pohané z jeho země vymizí!
17 Hospodin vyslyší tužby ponížených –
povzbudíš jejich srdce, ucho k nim nakloníš,
18 zjednáš soud sirotkům i všem utlačeným,
pozemský člověk aby je neděsil!
14 Pro předního zpěváka.
Žalm Davidův.
Blázen myslí, že Bůh není!
Zkažení jsou, ohavnost páchají,
není, kdo dobro konal by!
2 Hospodin z nebe hledí na lidi:
Nechce někdo porozumět, Bůh nikomu nechybí?
3 Všichni zabloudili z cesty, úplně se zkazili,
není, kdo by konal dobro, není ani jediný!
4 Copak nic nevědí všichni ti zločinci?
Jako by jedli chléb, můj lid hltají –
proč by k Hospodinu volali?!
5 Jednou je ale přepadne zděšení –
Bůh je s pokolením poctivých!
6 Vy pohrdáte úmysly ubohých?
Jejich útočištěm je Hospodin!
7 Kéž Izraeli vzejde ze Sionu spása,
kéž Hospodin svůj lid obnoví!
Jákob pak bude radostně jásat,
Izrael se bude veselit!
16 Zlatý zpěv Davidův.
Bože, ochraňuj mě, na tebe spoléhám.
2 Hospodinu říkám: Jsi můj Pán,
jediné dobro, které mám!
3 Říkám o zbožných lidech na zemi:
Jsou tak vznešení, mám je nejradši!
4 Kdo ale za cizími bohy spěchají,
ti jen rozmnožují svá trápení!
Nezúčastním se jejich krvavé úlitby,
nevstoupí jejich jméno na mé rty!
5 Můj úděl, můj kalich je Hospodin –
ty přece můj osud z ruky nepustíš!
6 Vyměřeny jsou mi blažené krajiny,
dostalo se mi skvělé dědictví!
7 Hospodina, svého Rádce, velebím,
i v noci mě učí mé svědomí.
8 Hospodina vidím před sebou napořád,
je po mé pravici, nezakolísám.
9 Mé srdce je šťastné, můj jazyk [a] zpívá,
také mé tělo v bezpečí odpočívá.
10 Nenecháš v hrobě duši mou,
nevydáš jámě svého věrného!
11 Stezku života jsi mi ukázal,
ve tvé přítomnosti je plnost radosti,
nekonečné blaho je po tvé pravici!
19 Pro předního zpěváka.
Žalm Davidův.
2 Nebesa vyprávějí o Boží slávě,
o díle jeho rukou mluví obloha.
3 Jeden den druhému slovo uděluje,
jedna noc druhé zjevuje poznání.
4 Není slov a není řeči,
kde by jejich hlas zůstal neslyšen;
5 jejich zvuk [a] ozývá se celou zemí,
do krajů světa doléhá jejich zvěst.
Bůh stan postavil slunci v nebesích
6 a ono jak ženich vychází z komnaty,
jak hrdina dychtící na cestu vyrazit.
7 Vychází na jednom konci nebe,
k druhému konci míří obloukem,
před jeho žárem se nikdo neskryje.
8 Hospodinův Zákon je dokonalý,
život do duše navrací.
Hospodinova svědectví jsou věrná,
i prosté činí moudrými.
9 Hospodinova pravidla jsou poctivá,
srdce naplňují radostí.
Hospodinovo přikázání je ryzí,
oči člověku rozzáří.
10 Úcta k Hospodinu je čistá,
obstojí navěky.
Hospodinova nařízení jsou pravá,
plná spravedlnosti,
11 nad zlato vzácnější,
nad zlato nejčistší,
nad med nejsladší,
nad med z pláství kanoucí.
12 Poučením jsou pro tvého služebníka,
v jejich dodržování je hojná odplata.
13 Kdo ale rozpozná vlastní poblouzení?
Od skrytých hříchů mě očisti!
14 Zbav svého služebníka i těch úmyslných,
nikdy ať nade mnou nepanují!
Pak budu bezúhonný a nevinný,
své veliké viny zbavený.
15 Slova v mých ústech, v mém srdci myšlení
kéž se ti, Hospodine, zalíbí –
skálo má, můj Vykupiteli!
21 Pro předního zpěváka.
Žalm Davidův.
2 Ve tvé síle, Hospodine, raduje se král –
jak jen se veselí dík tvému spasení!
3 Touhu jeho srdce jsi mu daroval,
prosbu jeho rtů neodmítl jsi! séla
4 S hojným požehnáním vstříc mu jdeš,
korunou z ryzího zlata korunuješ jej.
5 Dal jsi mu život, o nějž tě prosil,
na věčné časy prodloužils jeho dny!
6 Veliká je jeho sláva dík tvému spasení,
věhlas a nádheru ty mu udílíš.
7 Stále a stále mu dáváš požehnání,
ve své přítomnosti ho těšíš radostí.
8 Na Hospodina jistě spoléhá se král –
dík lásce Nejvyššího nezakolísá!
9 Na tvé nepřátele tvá ruka dosáhne,
všechny tvé protivníky najde tvá pravice!
10 Až přijdeš, spálíš je v rozpálené peci –
ve svém hněvu je zničí Hospodin,
jeho oheň je pohltí!
11 Jejich plemeno ty ze země shladíš,
jejich potomstvo z lidí vymizí!
12 Ano, chystali na tebe špatnost,
úklady vymýšleli, ale nic nezmohou!
13 Ano, ty je obrátíš nazpět,
až na ně namíříš svou tětivou.
14 Povstaň, Hospodine, ve své moci,
zpívat a hrát chcem o tvém hrdinství!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.