Chronological
17 Modlitba Davidova.
Slyš, Hospodine, mou spravedlivou při,
mému volání popřej sluch,
vyslechni moji modlitbu –
vychází ze rtů bezelstných.
2 Od tebe samého ať vyjde můj soud,
tvé oči na právo ať dohlédnou!
3 Zkoumals mé srdce, v noci s’ mě prověřil,
tříbils mě a nenalezl nic.
Myšlením ani ústy jsem nehřešil,
4 tak jak to lidé běžně dělají.
Pro slovo, jež vyšlo ze tvých rtů,
varoval jsem se cest zločinců.
5 Mé kroky se držely tvých šlépějí,
mé nohy neklesly.
6 K tobě volám, Bože, ty mi odpovíš,
své ucho nakloň mi, má slova slyš!
7 Svou lásku, Zachránce, prokaž svou pravicí
těm, kdo před útočníky k tobě prchají!
8 Jak zřítelnici oka mě opatruj,
ve stínu tvých křídel kéž úkryt naleznu
9 před ničemy, kteří mě chtějí napadnout,
před smrtelnými nepřáteli všude okolo!
10 Svým vlastním tukem zarostli,
svými ústy zpupně mluvili.
11 Vystopovali mě, už mě obkličují,
očima pátrají, jak by mě srazili.
12 Jsou jako lev, jenž po kořisti lační,
jak dravý lev, jenž číhá ve skrýši.
13 Povstaň, Hospodine! Postav se mu tváří!
Sraz ho na kolena – mečem svým
zachraň mi život před ničemy!
14 Před lidmi, Hospodine, svou rukou ochraň mě,
před lidmi, jejichž odplatou je život na světě.
Ať se jim naplní břicha tím, cos jim nashromáždil,
ať jejich děti mají víc, než sní,
na jejich maličké ať zbude v hojnosti!
15 Já se však po právu budu kochat tvou tváří,
nasycen budu tvou podobou, až se probudím.
35 Žalm Davidův.
Suď, Hospodine, ty, kdo mě soudí;
bojuj proti těm, kdo se mnou bojují.
2 Vezmi svou pavézu a svůj štít,
na pomoc povstaň mi!
3 Vytáhni oštěp a kopí proti těm,
kdo táhnou proti mně.
Řekni mi: „Já jsem tvůj zachránce!“
4 Ať jsou zahanbeni, ať se stydí
ti, kdo mě chtějí o život připravit!
Ať jsou zpět zahnáni, ať se hanbí
ti, kdo vymýšlejí, jak mi uškodit!
5 Ať jsou jak větrem hnané plevy,
Hospodinův anděl ať je dohoní!
6 Jejich cesta ať je temná a kluzká,
Hospodinův anděl ať stíhá je.
7 Bez důvodu na mě svoji síť nastražili,
bez důvodu pro mě jámu kopali.
8 Neštěstí ať na ně přijde znenadání,
síť, kterou políčili, ať je uloví,
jen ať se zřítí do svého neštěstí!
9 Má duše však bude v Hospodinu jásat,
radovat se bude z jeho záchrany.
10 Všechny mé kosti tehdy řeknou:
„Kdo se ti, Hospodine, vyrovná?“
Zachraňuješ chudáka z moci silnějšího,
chudého ubožáka před tím, kdo ho vydírá!
11 Zákeřní svědkové povstávají,
nevím o ničem, z čeho viní mě.
12 Za dobrotu mi zlobou odplácejí,
jsem opuštěný jako sirotek!
13 Já přece, když oni churavěli,
pytlovinou jsem se odíval,
vlastní duši jsem postem trápil –
modlitba se mi však vrací do klína!
14 Chodil jsem ve smutku
jak nad přítelem či bratrem;
jako bych oplakával matku
obtížen zármutkem.
15 Když jsem však upadl, radostně se sběhli,
seběhli se na mě, aby mě napadli.
Ti, jež jsem ani neznal,
rvali mě na kusy, přestat nechtěli.
16 Hroznými nadávkami se mi vysmívali,
samou zlostí na mě zuby skřípěli!
17 Jak dlouho, Pane, se na to budeš dívat?
Ochraň mou duši před jejich ranami,
můj holý život před těmi lvy!
18 Ve velikém shromáždění tě pak budu chválit,
před početným lidem tě oslavím.
19 Ať nade mnou nejásají mí zrádní protivníci,
ti, kdo mě bez důvodu mají v nenávisti,
ať oči nemhouří!
20 Nechtějí totiž mluvit o pokoji,
proti mírumilovným vymýšlejí lsti.
21 Ústa si na mě otvírají,
volají: „Hohó! Co jsme to viděli!“
22 Vidíš to, Hospodine? Nezůstaň mlčet,
nevzdaluj se mi, Pane můj!
23 Probuď se, Bože můj, k mojí obhajobě,
povstaň, Pane můj, na soudu!
24 Ve své spravedlnosti právo mi zjednej,
Hospodine, Bože můj,
ať nejásají nade mnou!
25 Ať si nemyslí: „Hohó! To jsme chtěli!“
Ať neříkají: „Už jsme ho dostali!“
26 Ať jsou zahanbeni a stydí se všichni,
kdo se radují z mého neštěstí!
Studem a hanbou ať jsou oblečeni
ti, kdo se proti mně zvedají!
27 Ti, kdo mi ale spravedlnost přejí,
ať prozpěvují zvesela,
ať navždy říkají: „Veliký je Hospodin,
jenž svému služebníku pokoj dopřává!“
28 Můj jazyk ať mluví o tvé spravedlnosti,
ať zpívá tvé chvály po všechny dny!
54 Pro předního zpěváka, na strunné nástroje.
Poučný žalm Davidův. 2 Poté, co přišli Zifejci a řekli Saulovi: „David se ukrývá u nás!“ [a]
3 Bože, zachraň mě pro jméno své,
v moci své buď mi obhájcem!
4 Bože, slyš moji modlitbu,
mým slovům popřej sluch.
5 Cizáci povstali proti mně,
násilníci pasou po mém životě –
ti, kdo nestavějí Boha před sebe. séla
6 Pohleďte, můj pomocník je Bůh,
můj Pán mě drží naživu!
7 Mým nepřátelům, Pane, odplať zlo,
už s nimi skoncuj pro věrnost svou!
8 Potom ti budu obětovat ochotně,
tvé jméno, Hospodine, slavit, že dobré je!
9 On mě vysvobodí z každého soužení,
svým nepřátelům směle pohlédnu do očí!
63 Žalm Davidův, když byl v Judské poušti. [a]
2 Ty jsi můj Bůh, tebe hledám, Bože,
má duše žízní po tobě!
Po tobě dychtí tělo mé
jak suchá země prahnoucí po vodě.
3 Kéž bych tě ve svatyni znovu uviděl,
tvou sílu a tvou slávu kéž bych zakoušel!
4 Lepší než život je láska tvá,
mé rty tě proto budou opěvat.
5 Budu tě chválit po dobu života
a ve tvém jménu ruce pozvedat.
6 Mou duši nasytí lahodná hostina,
hlasitou písní tě slaví ústa má!
7 Když ležím na lůžku, na tebe pamatuji,
při nočním bdění o tobě přemýšlím.
8 Vždycky jsi byl mou pomocí –
zpívám ve stínu křídel tvých!
9 K tobě jsem přilnul celou svou duší,
ty mě podpíráš svou pravicí.
10 Ti, kdo však usilují o zkázu mé duše,
sami se propadnou hluboko do země.
11 Každý z nich zahyne ostřím meče,
pokrmem šakalů stanou se!
12 Král se však v Bohu zaraduje,
zajásá každý, kdo přísahá skrze něj,
ústa lhářů až zavřou se!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.