Chronological
7 Píseň nářků, kterou David zpíval Hospodinu kvůli slovům Kúše z pokolení Benjamín.
2 Hospodine, Bože můj, na tebe spoléhám,
zachraň mě, všech pronásledovatelů zbav!
3 Jinak mě jako lev rozervou na kusy,
rozsápají mě, nebude mi pomoci!
4 Hospodine, Bože můj, jestliže jsem se provinil,
jestli mi na rukách lpí bezpráví,
5 jestli jsem příteli oplatil něčím zlým
(i svého nepřítele jsem však ušetřil!),
6 pak ať mě honí a chytí protivník,
ať pošlape můj život na zemi,
mou čest ať v prachu vyválí! séla
7 Povstaň, Hospodine, v hněvu svém,
postav se zuřivosti mých nepřátel,
probuď se, Bože, nastol pořádek!
8 Shromáždění národů ať tě obklopí,
znovu usedni na trůn nad nimi –
9 Hospodin bude soudit národy!
Obhaj mě, Hospodine, vždyť jsem nevinný,
jsem bez úhony, můj Nejvyšší!
10 Ukonči podlost ničemných,
spravedlivého však posilni,
spravedlivý Bože,
ty zkoumáš srdce i svědomí!
11 Nejvyšší Bůh je můj štít –
on je zachráncem upřímných!
12 Bůh je spravedlivý soudce,
Bůh plane hněvem každý den.
13 Pokud se člověk neobrátí,
meč svůj naostří,
napne svůj luk a zamíří,
14 smrtelné zbraně na něj připraví,
ohnivé šípy zhotoví.
15 Na toho, jenž plodí proradnost,
jenž těhotný trápením zrodí lež!
16 Ten jámu kopal, až ji vyhloubil,
spadl do pasti, kterou nastražil.
17 Jeho proradnost se k němu navrátí,
na hlavu padne mu jeho násilí!
18 Hospodina budu za jeho spravedlnost chválit,
Hospodinovu jménu zahraji – on je Nejvyšší!
27 Žalm Davidův.
Hospodin je mé světlo a má spása,
koho bych se měl bát?
Hospodin je síla mého života,
z koho bych měl mít strach?
2 Když na mě útokem táhnou bídáci,
aby mé tělo zhltali,
moji nepřátelé a mí protivníci
sami vrávorají a padají.
3 I když se proti mně vojsko utáboří,
mé srdce se toho neleká;
i kdyby proti mně vypukla válka,
i tehdy se budu spoléhat.
4 Žádal jsem Hospodina o jediné,
po tom jsem toužit nikdy nepřestal:
Abych směl zůstávat v jeho domě
po všechny dny svého života,
abych se kochal v Hospodinově kráse
a v jeho chrámě jej hledal.
5 Neboť mě skryje ve svém příbytku,
když nastane zlý den,
schová mě ve skrýši svého stanu
a na skálu mě vyzdvihne.
6 Tehdy má hlava bude vyvýšena
nad mé nepřátele ze všech stran;
v jeho stanu budu s jásotem obětovat,
Hospodinu budu zpívat a hrát!
7 Slyš mě, Hospodine, hlasitě volám,
smiluj se nade mnou, vyslyš mě.
8 O tobě přemítá mé srdce,
že říkáš: „Hledejte mou tvář!“
Tvou tvář tedy hledám, Hospodine,
9 neskrývej přede mnou svou tvář!
Svého služebníka v hněvu neodmítej,
býval jsi přece mou pomocí!
Nenechávej mě a neopouštěj,
Bože mé záchrany!
10 Můj otec i matka mě sice opustili,
Hospodin mě ale k sobě přivine.
11 Ukaž mi, Hospodine, cestu svou,
kvůli mým nepřátelům veď mě
stezkou srovnanou!
12 Nevydej mě prosím zvůli mých nepřátel –
povstali proti mně lživí svědkové
a krutě obviňují mě!
13 Kéž mohu věřit, že na zemi mezi živými
uvidím, jak dobrý je Hospodin!
14 Spoléhej na Hospodina,
buď statečný a on tě posilní.
Spoléhej na Hospodina!
31 Pro předního zpěváka.
Žalm Davidův.
I.
2 Spoléhám na tebe, Hospodine,
kéž nejsem nikdy zahanben,
pro svoji spravedlnost zachraň mě!
3 Nakloň mi prosím ucho své,
pospěš mi na pomoc,
buď mojí skálou mohutnou,
opevněnou tvrzí, mou záchranou!
4 Jsi přece má skála a má tvrz,
pro své jméno mě veď a provázej.
5 Vyveď mě z pasti, kterou mi nastražili,
vždyť jsi mou posilou!
6 Do tvých rukou svěřuji svého ducha,
Hospodine, věrný Bože, vykup mě!
7 Nesnesu ctitele marných nicotností,
mou nadějí je Hospodin.
8 Jásat a radovat se budu z tvé lásky,
že jsi pohlédl na mé trápení,
žes poznal mou duši uprostřed úzkosti.
9 Nevydáš mě napospas mému nepříteli,
svobodu daruješ nohám mým!
II.
10 Smiluj se, Hospodine, je mi tak úzko,
zármutkem oči hasnou mi,
rovněž má duše, mé útroby!
11 Můj život stravuje trápení,
má léta samé sténání,
má síla slábne strádáním, [a]
mé údy ochably.
12 Všem svým protivníkům jsem pro zábavu,
pro své sousedy jsem pohromou,
i svým přátelům jsem za příšeru,
ti, kdo mě potkají, prchají přede mnou!
13 Padl jsem v zapomnění tak jako mrtvý,
rozbitému hrnci se podobám.
14 Od tolika lidí slyším pomluvy –
hrůza ze všech stran!
Už se proti mně spolu domlouvají,
chtějí mě zbavit života!
15 Já ale, Hospodine, doufám v tebe,
o tobě říkám: „Můj Bůh jsi ty!“
16 Můj osud v ruce máš, vysvoboď mě
z ruky nepřátel, kteří mě stíhají!
17 Rozjasni svou tvář nad svým služebníkem,
pro svoji lásku zachraň mě!
18 Ať nejsem zahanben, Hospodine,
když k tobě zní mé volání!
Ať jsou však zahanbeni oni darebáci,
do hrobu ať klesnou v mlčení!
19 Ať už oněmí ty lživé rty –
o nevinném mluví tak tvrdě,
pyšně a potupně!
III.
20 Jak veliká je tvá dobrota,
kterou jsi zachoval těm, kdo tě ctí!
Dokázals ji těm, kdo v tebe doufají,
všem lidem na odiv!
21 Skrýváš je v úkrytu svojí tváře
před lidskou hrubostí,
chováš je v bezpečí svého stanu
před hádavými jazyky.
22 Požehnán buď Hospodin –
svou úžasnou lásku ke mně projevil,
když jsem byl ve městě obklíčen.
23 Tehdy jsem řekl ve svém rozrušení:
„Od očí tvých jsem zavržen!“
Ty jsi však vyslyšel moje prosby,
když k tobě volal jsem.
24 Milujte Hospodina všichni jeho zbožní,
Hospodin své věrné ochrání!
Bohatě ale odplatí
těm, kdo se pyšně chovají.
25 Buďte silní a v srdci stateční,
všichni, jichž nadějí je Hospodin!
34 Žalm Davidův, když před Abimelechem předstíral šílenství, [a] a když jím byl vyhnán, odešel. [b]
2 Velebit budu Hospodina v každém čase,
jeho chválu budu mít na rtech navěky!
3 Hospodinem pochlubím se z celé své duše,
ať to slyší ponížení a ať se radují!
4 Se mnou Hospodina oslavujte,
jeho jméno spolu vyvyšme!
5 Hledal jsem Hospodina a odpověděl mi,
ze všech mých obav mě vytáhl.
6 Ti, kdo jej vyhlížejí, budou jen zářit,
nebudou v hanbě skrývat tvář!
7 Když chudák volal, Hospodin slyšel,
ze všech úzkostí jej zachránil!
8 Hospodinův anděl svůj tábor klade
kolem jeho ctitelů, aby je uhájil.
9 Okuste a vizte, jak dobrý je Hospodin,
blaze člověku, jenž doufá v něj!
10 Ctěte Hospodina, jeho svatí,
vždyť jeho ctitelům nic neschází.
11 I draví lvi někdy strádají a hladovějí,
hledajícím Hospodina však žádné dobro nechybí.
12 Pojďte, synové, poslouchejte mě,
úctě k Hospodinu vás vyučím:
13 Chce někdo prožít šťastný život,
chce někdo okusit dobré dny?
14 Pak tedy chraň svůj jazyk před zlem,
ve tvých rtech ať není žádná lest.
15 Odmítej zlo a konej dobro,
usiluj o pokoj a nechej se jím vést.
16 Hospodinovy oči hledí ke spravedlivým,
své uši naklání k jejich volání.
17 Zločincům se však Hospodin staví tváří,
aby jejich památku ze země vymýtil.
18 Volání spravedlivých [c] Hospodin slyší,
vysvobodí je ze všech úzkostí!
19 Hospodin je blízko ztrápeným srdcím,
sklíčené v duchu zachrání!
20 Mnohá trápení zažívá spravedlivý,
Hospodin jej ale ze všech vyprostí.
21 On střeží všechny jeho kosti,
jediná z nich se nezlomí!
22 Ničema zahyne kvůli své zlosti,
nepřátelé spravedlivého budou ztrestáni.
23 Hospodin vykoupí svoje služebníky,
nebudou odsouzeni, kdo v něho doufají.
52 Pro předního zpěváka.
Poučný žalm Davidův. 2 Poté, co Doeg Edomský přišel za Saulem a oznámil mu: „David vešel do Achimelechova domu.“ [a]
3 Chlubíš se, hrdino, vlastním zlem?
Boží láska je tu každý den!
4 Záhubu chystáš svým jazykem,
tou ostrou břitvou pácháš lest.
5 Zlé víc než dobré miluješ,
raději než pravdu mluvíš lež. séla
6 Ve zhoubných řečech si libuješ,
které vypouštíš zrádným jazykem!
7 Bůh tě však navždy porazí,
chytne tě, z domova uchvátí,
ze země živých tě vyhladí! séla
8 Spravedliví užasnou, až to uvidí,
nakonec se ti zasmějí:
9 „Pohleďte na toho hrdinu,
jenž neměl v Bohu záštitu.
Spoléhal na množství svého majetku,
posílit chtěl se skrze záhubu!“
10 Já ale budu jako oliva –
v Božím domě budu rozkvétat.
Na Boží lásku totiž spoléhám
stále, napořád.
11 Chválit tě budu, Pane, navěky
za to, cos učinil.
V tvém jménu složím naději,
neboť je vzácné před tvými věrnými!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.