Chronological
4 Samuel měl slovo pro celý Izrael.
Ichabod
Tehdy Izrael vytáhl do boje proti Filištínům. Izraelci se utábořili poblíž Eben-ezeru a Filištíni v Afeku. 2 Když se Filištíni proti Izraeli sešikovali, rozpoutal se boj a Filištíni je porazili; pobili v poli asi 4 000 mužů z izraelských řad. 3 Když se lid vrátil do tábora, izraelští stařešinové se ptali: „Proč nás dnes Hospodin před Filištíny porazil? Pojďme si ze Šíla přinést Truhlu Hospodinovy smlouvy! Ať přijde mezi nás a vysvobodí nás z ruky našich nepřátel.“
4 A tak lid poslal do Šíla, aby odtamtud přinesli Truhlu smlouvy Hospodina zástupů trůnícího na cherubech. S Truhlou Boží smlouvy šli oba Elího synové, Chofni a Pinchas. 5 Když přinášeli Truhlu Hospodinovy smlouvy do tábora, všechen Izrael spustil mohutný pokřik, až duněla země.
6 Jakmile ten pokřik zaslechli Filištíni, ptali se: „Co je to v hebrejském táboře za pokřik?“ Když se dozvěděli, že do tábora přišla Truhla Hospodinova, 7 dostali Filištíni strach. Řekli si totiž: „To bůh přišel do jejich tábora! Běda nám!“ Říkali: „Nic takového tu ještě nebylo! 8 Běda nám! Kdo nás vysvobodí z ruky těchto mocných bohů? To jsou ti bohové, kteří bili Egypt všemožnými ranami na poušti! 9 Jen odvahu! Vzmužte se, Filištíni, ať nemusíme sloužit Hebrejům, jako oni sloužili vám. Vzmužte se a bojujte!“
10 A Filištíni bojovali. Izrael byl poražen a rozutekli se každý domů. Byla to hrozná porážka; z Izraele padlo 30 000 pěších 11 a Boží truhla padla do zajetí. Oba Elího synové, Chofni a Pinchas, zemřeli.
12 Nějaký Benjamínec toho dne zběhl z bitvy a dorazil do Šíla. Roucho měl roztržené a na hlavě hlínu. 13 Když dorazil, Elí právě seděl na stolci u cesty a vyhlížel, plný obav o Boží truhlu. Jakmile ten muž dorazil se zprávou do města, celé město propuklo v nářek.
14 „Co je to za rozruch?“ ptal se Elí, když zaslechl ten hlasitý křik.
Onen muž přispěchal, aby mu to oznámil. 15 (Elímu bylo devadesát osm let a oči už mu nesloužily, takže neviděl.) 16 „Právě jdu z bitvy, vlastně jsem z dnešní bitvy utekl,“ řekl ten muž Elímu.
„Co se stalo, synu?“ ptal se Elí.
17 „Izrael se dal před Filištíny na útěk,“ odpověděl posel. „Lid utrpěl hroznou porážku. Oba tví synové, Chofni a Pinchas, padli. A Boží truhla padla do zajetí.“
18 Jakmile zmínil Boží truhlu, spadl Elí pozpátku ze svého křesla vedle brány, zlomil si vaz a zemřel. Byl totiž starý a těžký. Tento muž soudil [a] Izrael čtyřicet let.
19 Jeho snacha, Pinchasova manželka, byla těhotná a měla rodit. Když uslyšela zprávu, že Boží truhla je v zajetí a že její tchán i manžel jsou mrtví, zhroutila se a porodila, neboť ji přemohly bolesti. 20 Ženy, které jí pomáhaly, jí ve chvíli, kdy umírala, řekly: „Neboj se, máš syna!“ Ona však neodpovídala, jako by nevnímala. 21 Chlapce pojmenovala Ichabod, Nesláva, neboť řekla: „Sláva opustila Izrael.“
To kvůli zajetí Boží truhly a kvůli svému tchánu a manželovi 22 řekla: „Sláva opustila Izrael, Boží truhla je pryč!“
Truhla mezi Filištíny
5 Boží truhly se zmocnili Filištíni a dopravili ji z Eben-ezeru do Ašdodu. 2 Pak ji vzali, vnesli ji do Dágonova chrámu a postavili ji vedle Dágona. 3 Druhý den Ašdoďané vstali a hle – Dágon leží tváří k zemi před Truhlou Hospodinovou! A tak Dágona zvedli a vrátili na místo. 4 Druhý den ráno vstali a hle – Dágon leží tváří k zemi před Truhlou Hospodinovou a Dágonova hlava i obě ruce leží ulomeny na prahu. Zůstal z něj jenom trup. 5 (Proto Dágonovi kněží a vůbec všichni, kdo vstupují do Dágonova chrámu v Ašdodu, až dodnes nestoupají na Dágonův práh.)
6 Na Ašdoďany pak těžce dolehla ruka Hospodinova – přinesla pohromu a Ašdod i s okolím ranila nádory. 7 Když obyvatelé Ašdodu viděli, co se děje, říkali: „Truhla izraelského boha u nás nemůže zůstat. Jeho ruka drtí nás i našeho boha Dágona!“ 8 Obeslali proto všechny filištínské vládce, shromáždili je k sobě a pravili: „Co máme dělat s truhlou izraelského boha?“
Usnesli se potom, že ji převezme město Gat, a tak tam Truhlu Boha Izraele přestěhovali. 9 Jakmile ji tam ale přestěhovali, ruka Hospodinova způsobila ve městě nesmírnou hrůzu a ranila tamní obyvatele od nejmenších po největší tak, že se jim vyrazily nádory.
10 A tak Boží truhlu odeslali do Ekronu. Když ale Boží truhla přicházela do Ekronu, dali se Ekroňané do křiku: „Stěhují sem truhlu izraelského boha! To nás chtějí s celým naším lidem zahubit?“ 11 Obeslali proto a shromáždili všechny filištínské vládce. „Pošlete truhlu izraelského boha pryč,“ žádali. „Ať se vrátí, kam patří, jenom ať nehubí nás a náš lid!“ Po celém městě se totiž rozšířila smrtelná hrůza. Boží ruka na ně dolehla velmi těžce. 12 Ti, kdo nezemřeli, byli raněni nádory a křik toho města stoupal až k nebi.
Truhla se vrací
6 Hospodinova truhla zůstala ve filištínském kraji sedm měsíců. 2 Filištíni svolali své kněze a věštce: „Co máme dělat s Hospodinovou truhlou?“ ptali se. „Oznamte nám, jak ji máme poslat, kam patří.“
3 Ti odpověděli: „Až budete odesílat truhlu izraelského boha, neodesílejte ji s prázdnou. Rozhodně ji musíte poslat zpátky s odškodněním. Tak se uzdravíte a poznáte, proč se jeho ruka od vás neodvracela.“
4 „A jaké odškodnění s ní máme poslat zpět?“ otázali se.
„Pět zlatých nádorů a pět zlatých krys podle počtu filištínských vládců,“ zněla odpověď, „neboť tatáž pohroma postihla všechny včetně vašich vládců. 5 Zhotovte podobizny svých nádorů a podobizny krys, které ničí vaši zem, a vzdejte čest bohu Izraele. Snad nadlehčí svou ruku nad vámi, vašimi bohy i vaší zemí. 6 Proč byste měli zatvrzovat své srdce, jako to udělali Egypťané a farao? Když se s nimi tento bůh vypořádal, nakonec je stejně propustili a oni šli.
7 Proto teď připravte jeden nový vůz a dvě otelené krávy, na něž nebylo nikdy vloženo jho. Obě krávy zapřáhněte do vozu a jejich telata od nich odveďte domů. 8 Vezměte Hospodinovu truhlu, naložte ji na vůz, ty zlaté předměty, které s ní vracíte jako odškodnění, přidejte do mošny po straně a pošlete ji pryč. 9 Pak uvidíte: Zamíří-li do svého kraje směrem k Bet-šemeši, pak nám toto hrozné neštěstí způsobil on. Pokud ne, budete vědět, že nás nezasáhla jeho ruka, ale stalo se nám to náhodou.“
10 A tak to udělali. Vzali dvě otelené krávy, zapřáhli je do vozu a jejich telata zavřeli doma. 11 Hospodinovu truhlu naložili na vůz spolu s mošnou, v níž byly ty zlaté krysy a podobizny nádorů. 12 Krávy zamířily rovnou k Bet-šemeši. Šly stále stejným směrem po téže silnici. Bučely, ale neuhnuly napravo ani nalevo. Filištínští vládci kráčeli za nimi až k hranici u Bet-šemeše.
13 Obyvatelé Bet-šemeše právě v údolí sklízeli pšenici. Když pozvedli zrak a spatřili Truhlu, ten pohled je rozradostnil. 14 Vůz dojel až k poli Jošuy Betšemešského a zastavil tam u velikého kamene. Místní pak ten vůz rozštípali na dříví a krávy přinesli jako zápalnou oběť Hospodinu. 15 Levité hned složili Truhlu Hospodinovu a s ní i mošnu, ve které byly ony zlaté předměty, a položili je u toho velikého kamene. Obyvatelé Bet-šemeše toho dne přinášeli zápalné oběti a připravili obětní hody Hospodinu. 16 Když to pětice filištínských vládců viděla, vrátili se toho dne zpátky do Ekronu.
17 Toto jsou zlaté nádory, které Filištíni vrátili jako odškodné Hospodinu: jeden za Ašdod, jeden za Gazu, jeden za Aškelon, jeden za Gat a jeden za Ekron. 18 I zlatých krys bylo do počtu podle všech filištínských měst náležejících oněm pěti vladařům od opevněného města až po venkovskou obec. Onen veliký kámen, [b] na který složili Hospodinovu truhlu, je toho svědkem až dodnes na poli Jošuy Betšemešského.
19 Hospodin ale srazil ty obyvatele Bet-šemeše, kteří nahlíželi do Truhly Hospodinovy. Ranil sedmdesát mužů (vždy pět mužů z tisíce). Lid pak držel smutek, protože Hospodin ranil lid tou hroznou ranou. 20 Proto si obyvatelé Bet-šemeše říkali: „Kdo může obstát před Hospodinem, tak svatým Bohem? A ke komu má zamířit od nás?“
21 Vyslali tedy posly k obyvatelům Kiriat-jearimu: „Filištíni vrátili Truhlu Hospodinovu! Pojďte si ji odnést k sobě.“
7 Kiriat-jearimští přišli a Hospodinovu truhlu si odnesli. Vešli s ní do Abinadabova domu na kopci a posvětili jeho syna Eleazara, aby ji střežil.
Soudce Samuel
2 Od chvíle, kdy Truhla spočinula v Kiriat-jearimu, uběhlo mnoho let. Po dvaceti letech, když se celý dům Izraele roztoužil po Hospodinu, 3 promluvil Samuel k celému domu Izraele: „Obracíte-li se k Hospodinu celým srdcem, odstraňte ze svého středu cizí bohy i obrazy Aštarot. Přimkněte se srdcem k Hospodinu a služte jen jemu! Pak vás zachrání z ruky Filištínů.“ 4 Nato synové Izraele odstranili baaly i aštarty a začali sloužit jen Hospodinu.
5 Samuel dále pravil: „Shromážděte celý Izrael do Micpy, abych se za vás modlil k Hospodinu.“ 6 Shromáždili se tedy do Micpy. Čerpali vodu, vylévali ji před Hospodinem, postili se toho dne a prohlašovali tam: „Zhřešili jsme proti Hospodinu.“ Tak se Samuel v Micpě stal izraelským soudcem. [c]
7 Když se Filištíni doslechli, že se Izraelci shromáždili do Micpy, vytáhli filištínští vládci proti Izraeli. Jakmile to Izraelci uslyšeli, dostali z Filištínů strach 8 a říkali Samuelovi: „Teď nesmíš mlčet! Nepřestávej za nás volat k Hospodinu, našemu Bohu, ať nás vysvobodí z ruky Filištínů!“ 9 Samuel tedy vzal jedno ještě neodstavené jehně a přinesl je celé jako zápalnou oběť Hospodinu. Pak volal k Hospodinu za Izrael a Hospodin mu odpověděl.
10 Zatímco Samuel přinášel zápalnou oběť, Filištíni se už chystali k útoku na Izrael. Hospodin ale toho dne nad Filištíny zaburácel mohutným hromem, takže propadli zmatku a byli před Izraelem poraženi. 11 Izraelští muži vyrazili z Micpy, pustili se za Filištíny a pobíjeli je až pod Bet-kar. 12 Tehdy vzal Samuel jeden kámen, umístil ho mezi Micpu a Šen a nazval ho Eben-ezer, Kámen pomoci. Řekl totiž: „Až sem nám pomohl Hospodin.“
13 Filištíni tedy byli poraženi a přestali útočit na území Izraele. Po všechny Samuelovy dny byla ruka Hospodinova proti Filištínům. 14 Města od Ekronu až po Gat, která Filištíni předtím Izraeli vzali, byla znovu dobyta a Izrael osvobodil z jejich rukou i území v jejich okolí. Také mezi Izraelem a Emorejci vládl mír.
15 Samuel soudil Izrael po všechny dny svého života. 16 Rok co rok se vydával na cestu a obcházel Bet-el, Gilgal i Micpu a na všech těchto místech soudil Izrael. 17 Potom se vracel do Rámy, kde bydlel, a soudil Izrael i tam. Tam také postavil oltář Hospodinu.
Chceme krále!
8 Když potom Samuel zestárl, ustanovil za soudce [d] v Izraeli své syny. 2 Jeho prvorozený syn se jmenoval Joel, druhý Abiáš a byli soudci v Beer-šebě. 3 Nechodili však po cestách svého otce. Šlo jim o zisk, brali úplatky a překrucovali právo.
4 Všichni stařešinové Izraele se tehdy sešli a vydali se za Samuelem do Rámy. 5 „Pohleď,“ řekli mu, „ty už jsi starý a tví synové nechodí po tvých cestách. Raději nám tedy ustanov krále, ať nás vede – tak je to přece u všech národů.“
6 Když ale řekli: „Dej nám krále, ať nás vede,“ Samuelovi se to nelíbilo. Modlil se proto k Hospodinu 7 a Hospodin Samuelovi řekl: „Poslechni hlas lidu ve všem, co ti říkají. Nepohrdli přece tebou, ale mnou, abych nebyl jejich králem. 8 Přesně jako se chovali ode dne, kdy jsem je vyvedl z Egypta, až dodnes – když mě opouštěli a sloužili cizím bohům – tak se zachovali i k tobě. 9 Proto je teď poslechni. Důrazně je ale varuj a vylož jim, jakým způsobem nad nimi bude král vládnout.“
10 Samuel tedy pověděl všechna Hospodinova slova lidu, který se na něm dožadoval krále. 11 „Toto je způsob, jakým nad vámi bude král vládnout,“ řekl. „Vezme vám syny, aby mu dělali vozataje a jezdce a aby běhali před jeho vozem. 12 Některé ustanoví za velitele nad tisíci nebo nad padesáti, jiné nechá orat jeho pole a sklízet jeho sklizeň a další pro něj budou vyrábět válečnou výzbroj a vozovou výstroj. 13 Vezme vám dcery, aby mu vařily, pekly a připravovaly voňavky. 14 Vezme vám nejlepší pole, vinice i olivy a rozdá je svým dvořanům. 15 Vaši setbu i vaše vinice zdaní desátkem a ten rozdá svým komorníkům a dvořanům. 16 Vezme si vaše služebníky i vaše děvečky, váš nejlepší dobytek [e] i vaše osly, aby pracovali pro něj. 17 Vaše ovce a kozy zdaní desátkem. I vy sami nakonec budete jeho otroky. 18 Přijde den, kdy budete naříkat, že jste se rozhodli pro krále, ale Hospodin tehdy vaše volání nevyslyší.“
19 Lid ale odmítl Samuele poslechnout. „Ne, ne!“ prohlásili. „Chceme mít nad sebou krále. 20 Ať jsme jako všechny národy; ať nám vládne vlastní král, ať nás vede, ať za nás bojuje!“
21 Samuel tedy vyslechl všechna slova lidu a oznámil je Hospodinu. 22 „Poslechni je,“ odpověděl mu Hospodin; „ustanov jim krále.“
Samuel pak Izraelcům řekl: „Vraťte se všichni domů.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.