Chronological
32 Naslouchejte, nebesa, neboť promluvím,
poslechni, země, výroky úst mých.
2 Kéž se mé naučení lije jako déšť,
kéž se jak rosa snáší moje řeč,
kéž je jak sprška pro zeleň
a jako liják bylině.
3 Jméno Hospodinovo totiž provolám –
chvalte velebnost našeho Boha!
4 On je Skála! Jeho dílo je dokonalé,
všechny jeho cesty pravé jsou.
Věrný je Bůh, každé křivdy vzdálen,
on je spravedlivý a upřímný!
5 Jeho nesynové se ale zvrhli,
zkažení jsou, zvrácený a zpustlý rod.
6 Takhle se Hospodinu odplácíte,
lide nerozumný a nemoudrý?
Copak on není tvůj Otec a Stvořitel,
který tě učinil a upevnil?
7 Na dávné dny si teď vzpomeň,
na léta všech pokolení myslete.
Svého otce ptej se, poučí tě,
svých stařešinů a poví ti:
8 Když Nejvyšší usazoval národy,
lidské syny když rozmístil na zemi,
dle počtu synů Izraele
hranice ostatním lidem vymezil.
9 Hospodinův lid je jeho dědictví,
Jákob je jeho vlastní pozemek.
10 V pouštní krajině ho našel,
v pustině divé, kvílící.
Obklopil jej a pečoval o něj,
jak oko v hlavě chránil jej.
11 Jako když orlice bdí nad hnízdem
a vznáší se nad svými mladými,
křídly rozpjatými v pádu chytí je
a dál je nese na svých perutích.
12 Hospodin sám je takto provázel,
žádný cizí bůh nebyl s ním!
13 Dovedl svůj lid na výšiny země,
úrodou pole aby sytil se.
Medem ze skály je napájel,
olejem ze skály přetvrdé,
14 smetanou od krav i mlékem koz.
Těmi nejlepšími jehňaty je sytil,
berany i kozly z Bášanu,
pšeničnou moukou nejvybranější;
i víno rudých hroznů směl jsi pít!
15 Ješurun [a] ale ztučněl, zbujněl.
Ztučněl jsi, ztloustl, spravil ses!
Opustil Boha, jenž učinil jej,
Skálu své spásy potupil.
16 Cizími bohy popouzeli Boha,
ohavnostmi jej dráždili.
17 Obětovali ďáblům, a ne Bohu,
těm novým bohům, jež nikdy neznali,
těm, co až nedávno se objevili –
vaši otcové je neměli!
18 Zbavil ses Skály, která zplodila tě,
na Boha, svého rodiče, jsi zapomněl.
19 Hospodin to viděl! Odmítl je,
na své syny a dcery dostal zlost.
20 Řekl: „Svou tvář před nimi ukryji
a uvidím, jak dopadnou!
Zvrácené pokolení – to jsou oni,
synové, kteří věrnost neznají.
21 Nebohem svým vzbudili mé žárlení,
popudili mě svými marnostmi.
Nelidem proto vzbudím jejich žárlení,
nerozumným národem je popudím.
22 Už vzplanul oheň mého hněvu,
už šlehá do hlubin podsvětí.
Pohltí zemi i její úrodu,
zapálí i horské základy!
23 Zavalím je samým neštěstím,
své šípy na ně vystřílím.
24 Hladem až budou vysíleni, horečkou stráveni
i morem urputným,
pak na ně pošlu zuby šelem,
v prachu je potká hadí jed!
25 V ulicích bude řádit meč,
v domech zavládne hrůza
nad mládencem i děvčetem,
nad děťátkem i mužem v šedinách!
26 Zamýšlel jsem, že je rozdrtím,
jejich památku že mezi lidmi vyhladím.
27 Děsím se ale zpupnosti nepřítele,
jak si to jejich protivníci vyloží.
Že řeknou: ‚To naše ruka přemohla je,
to vůbec neudělal Hospodin!‘“
28 Ten národ úplně ztratil soudnost,
docela cizí je mu rozumnost.
29 S trochou moudrosti by pochopili,
porozuměli by, jak dopadnou.
30 Jak to, že jeden jich honí tisíce
a dva jich obrátí deset tisíc na útěk?
To museli být svou Skálou prodáni,
musel je vydat Hospodin!
31 Jejich skála přece není jak Skála naše,
to mohou naši nepřátelé dosvědčit!
32 Jejich réva je z révy sodomské,
původem z vinic Gomory.
Jejich hrozny jsou jedovaté,
jejich plody plné hořkosti.
33 Jejich víno je dračí utrejch,
jed zmijí, ten nejprudší.
34 „Což není u mne dobře uloženo,
zapečetěno v mých sklepích vybraných?
35 Má je pomsta, já zjednám odplatu!
Noha jim uklouzne v čas náležitý,
den jejich pohromy blíží se,
jejich úděl už je pro ně připraven!“
36 Ano, Hospodin bude svůj lid hájit
a nad svými služebníky se slituje,
až uvidí, že už je opustily síly,
s pánem i kmánem že konec je.
37 Zeptá se: „Kde jsou ti jejich bohové,
ta skála, v níž útočiště hledali?
38 Kde jsou ti, kdo jedli tuk jejich obětí,
kdo pili víno jejich úliteb?
Jen ať vstanou, aby vám pomohli,
ať se vám stanou úkrytem!
39 Prohlédněte – já, jen já jsem jediný
a není Boha kromě mne.
Já dávám smrt a život daruji,
já mohu zranit i uzdravit –
z mé ruky vás nikdo nevyrve!
40 Svou ruku pozvedám k nebi
a přísahám: Jakože žiji navěky,
41 jakmile čepel svého meče zostřím,
má ruka právo uchopí!
Vykonám pomstu nad svými nepřáteli,
těm, kdo mě nenávidí, odplatím.
42 Své šípy opiji jejich krví,
můj meč se jejich masem nasytí,
krví padlých i zajatých,
hlavami nepřátel a jejich vůdci.“
43 Jásejte, národy, tak jako jeho lid!
On jistě pomstí krev služebníků svých,
vykoná pomstu nad svými protivníky,
od krve očistí svou zem i lid.
44 Mojžíš šel a přednesl všechna slova této písně lidu. Byl s ním také Hošea, [b] syn Nunův. 45 A když Mojžíš domluvil všechna tato slova celému Izraeli, 46 řekl jim: „Všechna tato slova, jimiž jsem vás dnes varoval, si vezměte k srdci. Předávejte je svým synům, aby pečlivě dodržovali všechna slova tohoto Zákona. 47 To slovo pro vás vůbec není plané – vždyť je to váš život! Díky němu budete dlouho živi v zemi, kterou jdete za Jordán obsadit.“
48 Téhož dne Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 49 „Vystup na toto pohoří Abarim, na horu Nebó v moábské zemi naproti Jerichu, a pohleď na kanaánskou zem, kterou dám do vlastnictví synům Izraele. 50 Na hoře, na niž vystoupíš, pak zemřeš a budeš připojen ke svému lidu stejně, jako zemřel tvůj bratr Áron na hoře Hór a byl připojen ke svému lidu. 51 To proto, že jste mě zradili uprostřed synů Izraele při vodách Meriby v Kádeši na poušti Cin, místo abyste uprostřed synů Izraele prokázali mou svatost. [c] 52 Ano, spatříš tu zemi před sebou, ale nevejdeš tam. Do země, kterou dávám synům Izraele, nevkročíš.“
Mojžíšova závěť
33 Toto je požehnání, které Boží muž Mojžíš před svou smrtí udělil synům Izraele. 2 Řekl:
„Hospodin přišel ze Sinaje,
ze Seíru, jako když slunce vychází,
tak jim z pohoří Paran zazářil.
S nesčíslnými tisíci kráčel od Kádeše,
oheň Zákona vzešel z jeho pravice.
3 Ó, jak miluješ lidi!
Všechny své svaté v ruce máš.
Oni se k tvým nohám přivinuli,
aby přijímali slova tvá –
4 Zákon, jenž Mojžíš vydal nám,
dědictví shromáždění Jákobova.
5 Ješurunovi [d] stal se králem,
vůdcové lidu když sešli se
společně s kmeny Izraele.
6 Ruben ať žije, ať nikdy nevymře,
ač jeho mužů jen hrstka je!“
7 O Judovi řekl:
„Vyslýchej, Hospodine, hlas Judův,
k jeho lidu jej zpět přiváděj.
Když bojuje svou vlastní rukou,
proti nepřátelům mu pomáhej.“
8 O Levim řekl:
„Kéž tvé urim a tumim, [e] Hospodine,
připadne muži tobě věrnému!
Zkusils jej onou zkouškou v Masse,
přel ses s ním u vod sváru v Meribě.
9 O otci i matce řekl: ‚Nehledím na ně!‘
Na vlastní bratry nebral zřetel
a ke svým dětem neznal se. [f]
Ano, tvé slovo zachovali,
tvou smlouvu budou střežit levité.
10 Jákoba budou tvým pravidlům učit
a Zákonu tvému Izrael.
Kadidlo před tebe budou klást,
zápaly přinášet ti na oltář.
11 Požehnej, Hospodine, jeho síle,
v díle jeho rukou zalíbení měj.
Jeho protivníky udeř do slabin,
aby jeho nepřátelé už nikdy nevstali!“
12 O Benjamínovi řekl:
„Hospodinův miláček to je –
kéž zůstává u něj v bezpečí!
On jej ochraňuje každý den,
vždyť odpočívá v jeho náručí.“
13 O Josefovi řekl:
„Jeho zemi ať žehná Hospodin
nejlepší rosou z nebe nahoře,
prameny sahajícími dolů do hloubky,
14 nejlepšími dary slunce,
nejlepší úrodou všech měsíců,
15 největší chloubou hor odvěkých,
nejlepšími dary věčných pahorků,
16 nejlepším ze země a její plnosti!
Přízeň Toho, jenž přebývá v keři, [g]
na hlavě Josefově nechť spočine,
na temeni vyvoleného z bratří!
17 Jak prvorozenému býku čest mu náleží,
jeho rohy jsou rohy buvolí;
národy ze všech zemských končin
on těmi rohy porazí.
Takové ať jsou desetitisíce Efraimovy,
takové tisíce Manasesovy!“
18 O Zabulonovi řekl:
„Raduj se, Zabulone, kdykoli vycházíš,
a ty, Isachare, v stanech svých!
19 Na horu svolají různé národy,
tam budou přinášet pravé oběti.
Budou sytit z mořského bohatství,
z pokladů v písku ukrytých.“
20 O Gádovi řekl:
„Požehnán buď Ten, jenž Gáda rozšiřuje!
Gád se uložil jako lvice,
s ramenem i hlavu utrhne!
21 To nejlepší si nechal pro sebe,
díl, jenž je velitelům vyhrazen.
V čele lidu totiž směle šel
a Hospodinovu spravedlnost prováděl,
jeho rozhodnutí pro celý Izrael.“
22 O Danovi řekl:
„Dan je mladý lev,
z Bášanu vyskakuje!“
23 O Neftalímovi řekl:
„Přízní jsi nasycen, Neftalíme,
požehnání Hospodinova jsi pln,
jezero i s jižní stranou opanuj!“
24 O Ašerovi řekl:
„Nad jiné syny požehnán je Ašer,
mezi bratry ať je oblíben,
své nohy ať smáčí olejem!
25 Z železa a bronzu ať jsou tvé závory,
po všechny své dny žij v bezpečí.
26 Nikdo není jako Bůh, Ješurune! [h]
Na pomoc tobě spěchá nebem,
brázdí oblaka ve slávě své!
27 Odvěký Bůh je tvým útočištěm,
věčné náručí tě podepře.
Tvé nepřátele před tebou žene
a říká: ‚Vyhlaď je!‘ [i]
28 Izrael proto bydlí v bezpečí,
Jákobův příbytek [j] nikdo neruší
v zemi obilí a vína,
kde z nebe padá rosa.
29 Jak jsi, Izraeli, blažený!
Kdo je ti podobný,
lide, jejž Hospodin zachránil!
On je štítem tvé ochrany
a mečem tvého vítězství.
Ať se tví nepřátelé před tebou krčí
a ty ať jim šlapeš po šíji!“
Mojžíšova smrt
34 Mojžíš pak vystoupil z moábských plání na horu Nebó, na vrchol Pisgy naproti Jerichu, a Hospodin mu ukázal celou tu zem: Gileád a dále, až po Dan, 2 celý Neftalímův kraj, zemi Efraima a Manasese, celé území Judy až ke Středozemnímu [k] moři, 3 Negev i údolní rovinu Palmového města Jericha až po Coar. 4 Hospodin mu řekl: „Toto je zem, kterou jsem s přísahou zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi se slovy: ‚Dám ji tvému semeni.‘ Dovolil jsem ti ji spatřit na vlastní oči, ale vejít do ní nesmíš.“
5 Tam, v moábské zemi, pak Hospodinův služebník Mojžíš zemřel, jak Hospodin řekl. 6 Pochoval jej v moábské zemi, v roklině naproti Bet-peoru, ale jeho hrob až dodnes nikdo nezná. 7 Když Mojžíš zemřel, bylo mu sto dvacet let. Jeho oči nezeslábly a jeho svěžest nevyprchala. 8 Synové Izraele oplakávali Mojžíše na moábských pláních třicet dní, než uplynula doba pláče a truchlení.
9 Jozue, syn Nunův, byl naplněn duchem moudrosti, neboť na něj Mojžíš vložil ruce. [l] Synové Izraele ho poslouchali a jednali, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi.
10 V Izraeli už ale nepovstal prorok, jako byl Mojžíš, se kterým se Hospodin znal tváří v tvář. [m] 11 Kolik jen znamení a divů jej Hospodin poslal vykonat v Egyptě proti faraonovi, všem jeho služebníkům a celé jeho zemi! 12 Jak mocnou sílu a jak hrozné činy předvedl Mojžíš před očima celého Izraele!
91 Ve skrýši Nejvyššího kdo přebývá,
ve stínu Všemohoucího bude spočívat.
2 Hospodinu řeknu: „Jsi mé útočiště, můj hrad,
můj Bůh, na něhož spoléhám!“
3 Jistě tě vysvobodí z lovcovy pasti,
z morové rány nejprudší.
4 Přikryje tě svými perutěmi,
pod jeho křídly najdeš bezpečí,
štít jeho věrnosti tě obklopí!
5 Nezalekneš se noční hrůzy
ani střel, jež ve dne létají,
6 morové nákazy, jež tmou se plíží,
ani zhoubné rány v čase poledním.
7 Po tvém boku jich padne tisíc
a deset tisíců po tvé pravici,
tebe to ale nechá být.
8 Pouze to spatříš na vlastní oči,
uvidíš odplatu ničemných!
9 Když Hospodinu řekneš: „Jsi mé útočiště,“
Nejvyššího když zvolíš za svůj příbytek,
10 žádné neštěstí se ti nepřihodí,
rána se vyhne tvému obydlí.
11 Vždyť kvůli tobě pověřil anděly,
na všech tvých cestách aby tě chránili,
12 na rukou aby tě nosili,
nohu o kámen aby sis nezranil.
13 Přes lvici i zmiji půjdeš dál,
lva i baziliška pošlapáš!
14 „Přilnul ke mně, a tak ho zachráním,
poznal mé jméno a já ho vyvýším.
15 Bude mě volat a já mu odpovím,
v dobách soužení budu s ním,
vysvobodím jej a oslavím.
16 Dlouhým životem ho nasytím –
ukážu mu své spasení!“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.