Chronological
Levitská města
35 Na moábských pláních, při Jordánu naproti Jerichu, promluvil Hospodin k Mojžíšovi: 2 „Přikaž synům Izraele, ať ze svého dědičného území dají levitům města k bydlení; také pastviny okolo těch měst dejte levitům. 3 Ta města jim budou sloužit k bydlení a přilehlé pastviny budou pro jejich dobytek a pro všechna jejich zvířata.
4 Předměstské pastviny, které dáte levitům, ať obklopují městskou zeď ze všech stran do vzdálenosti tisíce loktů. [a] 5 Proto vyměřte dva tisíce loktů [b] na východní straně města a stejně tolik na jižní, západní a severní straně města, tak aby město bylo uprostřed. Toto budou jejich předměstské pastviny.“
Útočištná města
6 „Z měst, která dáte levitům, bude šest měst útočištných. Tam se bude moci uchýlit ten, kdo někoho zabil. [c] K nim přidáte levitům další čtyřicet dvě města – 7 celkem čtyřicet osm měst s přilehlými pastvinami. 8 Ta města jim z vlastnictví synů Izraele přidělíte takto: od většího pokolení více, od menšího méně. Každé pokolení dá levitům část měst, odpovídající jeho dědičnému území.“
9 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 10 „Řekni synům Izraele: Až přejdete Jordán a vstoupíte do kanaánské země, 11 vyberte si města, která vám budou sloužit jako útočiště. Bude se do nich moci uchýlit ten, kdo někoho neúmyslně zabil. 12 Ta města vám budou sloužit jako útočiště před mstitelem, aby ten, kdo někoho zabil, nezemřel dříve, než se dostaví k soudu před obcí.
13 Určete si šest měst, která vám budou sloužit jako útočiště: 14 tři města v Zajordání a tři města v zemi Kanaán. Ta ať slouží jako útočištná města. 15 Těchto šest měst ať synům Izraele, hostům i přistěhovalcům slouží za útočiště, aby se tam uchýlil každý, kdo někoho neúmyslně zabil.
16 Udeří-li někdo někoho železným předmětem tak, že dotyčný zemře, je to vrah a jako vrah musí zemřít. 17 Vezme-li do ruky kámen, kterým lze zabít, a udeří někoho tak, že dotyčný zemře, je to vrah a jako vrah musí zemřít. 18 Vezme-li do ruky dřevěný předmět, kterým lze zabít, a udeří někoho tak, že dotyčný zemře, je to vrah a jako vrah musí zemřít. 19 Vraha zabije krevní mstitel; jakmile ho dopadne, zabije ho. 20 Strčí-li někdo do někoho z nenávisti nebo po něm něco úmyslně hodí tak, že dotyčný zemře, 21 anebo někoho z nepřátelství udeří pěstí tak, že dotyčný zemře, pak musí ten, kdo ho udeřil, zemřít – je to vrah. Vraha zabije krevní mstitel; jakmile ho dopadne, zabije ho.
22 Strčí-li však někdo do někoho náhodou, a ne z nepřátelství, anebo po něm hodí nějaký předmět, ale neúmyslně, 23 anebo na něj z nepozornosti shodí jakýkoli kámen, který může zabít, a dotyčný zemře, ačkoli viník nebyl jeho nepřítelem a nezamýšlel mu nic zlého, 24 pak mezi tím, kdo udeřil, a krevním mstitelem rozhodne obec podle těchto soudních pravidel. 25 Obec ochrání toho, kdo zabil, před krevním mstitelem a umožní mu návrat do útočištného města, kam se uchýlil. Tam bude bydlet až do smrti nejvyššího kněze pomazaného svatým olejem.
26 Pokud se ale ten, kdo někoho zabil, odváží vyjít za hranice svého útočištného města 27 a krevní mstitel ho najde mimo jeho hranice a zabije ho, nebude mstitel vinen prolitou krví. 28 Ten, kdo někoho zabil, má totiž pobývat ve svém útočištném městě až do smrti nejvyššího kněze. Teprve po jeho smrti se smí vrátit na svůj vlastní pozemek.
29 Toto se vám stane právním ustanovením pro všechna budoucí pokolení, kdekoli se usadíte.
30 Každý vrah, který někoho zabil, bude popraven, ovšem pouze na základě výpovědi svědků. Jediné svědectví k popravě člověka nestačí.
31 Vrah zaslouží smrt. Za jeho život nepřijímejte výkupné; musí zemřít.
32 Ani za toho, kdo se uchýlil do útočištného města, nepřijímejte výkupné, chtěl-li by se vrátit domů dříve, než zemře nejvyšší kněz.
33 Neposkvrňujte zemi, v níž jste; právě krev totiž zemi poskvrňuje. Země nemůže být očištěna od krve, která na ní byla prolita, jinak než krví toho, kdo ji prolil. [d] 34 Nesmíš poskvrnit zem, v níž bydlíte. Vždyť uprostřed ní přebývám já sám – já Hospodin bydlím uprostřed synů Izraele!“
Dědičky v Izraeli
36 Tehdy přistoupili rodoví náčelníci z rodu Gileáda, syna Machirova, syna Manasesova z rodů Josefových synů, aby promluvili před Mojžíšem a před izraelskými rodovými náčelníky. 2 Řekli: „Hospodin našemu pánu přikázal, aby synům Izraele rozdělil zemi losem na dědičné podíly. [e] Našemu pánu bylo rovněž od Hospodina přikázáno, aby dědictví našeho bratra Celofchada přidělil jeho dcerám. [f] 3 Vdají-li se však za někoho z jiných izraelských kmenů, pak jejich dědictví ubude z dědictví našich otců a bude přidáno k dědictví kmene, do něhož se vdají. Tak by z našeho dědičného losu ubylo. 4 Dokonce i když synům Izraele nastane milostivé léto, [g] dědictví těchto dcer setrvá v kmeni, do něhož se vdají. Tak by jejich dědictví ubylo z dědictví našeho otcovského kmene.“
5 Mojžíš pak na Hospodinův rozkaz synům Izraele oznámil: „Kmen Josefových synů mluví správně. 6 Hospodin ohledně Celofchadových dcer přikazuje toto: Mohou se vdávat, za koho chtějí, ale jen uvnitř svého otcovského rodu a kmene. 7 Tak nebude izraelské dědictví přecházet z kmene na kmen. Synové Izraele budou spjati každý s dědictvím svého otcovského kmene. 8 Každá dcera, která má mezi izraelskými kmeny dostat dědictví, ať se vdá za někoho ve svém otcovském rodu a kmeni, aby si všichni synové Izraele udrželi dědictví svých otců. 9 Tak nebude dědictví přecházet z kmene na kmen. Každý z izraelských kmenů bude spjat se svým dědictvím.“
10 Celofchadovy dcery pak učinily přesně tak, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. 11 Celofchadovy dcery Machla, Tirsa, Chogla, Milka a Noa se vdaly za syny svých strýců. 12 Vdaly se do rodin synů Manasese, syna Josefova, a jejich dědictví zůstalo v jejich otcovském kmeni a rodu.
13 To jsou přikázání a zákony, které Hospodin skrze Mojžíše vydal synům Izraele na moábských pláních, při Jordánu naproti Jerichu.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.