Chronological
Pomsta nad Midiánci
31 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2 „Než budeš připojen ke svému lidu, vykonej pomstu synů Izraele nad Midiánci.“ [a]
3 Mojžíš proto řekl lidu: „Vyzbrojte mezi sebou muže způsobilé k boji. Ať vytáhnou proti Midiánu a vykonají nad ním Hospodinovu pomstu. 4 Z každého izraelského pokolení vyšlete k boji po tisíci mužů.“ 5 A tak bylo z izraelských tisíců povoláno po tisíci z každého pokolení, 12 000 mužů vyzbrojených k boji. 6 Mojžíš je vyslal do boje po tisíci z každého pokolení a s nimi Pinchase, syna kněze Eleazara, se svatým náčiním [b] a s trubkami k troubení v ruce.
7 Vytáhli tedy do boje proti Midiánu, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi, a pobili je do posledního muže. 8 Zabili také midiánské krále: Eviho, Rekema, Cura, Chura a Rebu – pět midiánských králů. Také Balaáma, syna Beorova, zabili mečem. 9 Midiánské ženy i jejich děti ale Izraelci zajali. Ukořistili také všechen jejich dobytek, stáda a veškeré bohatství. 10 Všechna jejich města, v nichž sídlili, i všechny jejich osady vypálili. 11 Zmocnili se veškeré kořisti včetně lidí a dobytka. 12 Všechnu kořist, jíž se zmocnili, i všechny zajatce pak přivedli k Mojžíšovi, ke knězi Eleazarovi a k izraelské obci do tábora na moábských pláních při Jordánu naproti Jerichu.
13 Mojžíš, kněz Eleazar a všichni vůdcové obce jim vyšli z tábora naproti. 14 Mojžíš se však na velitele vojska, na vůdce tisíců a stovek, kteří se vraceli z válečného tažení, rozhněval: 15 „Vy jste nechali všechny ty ženy naživu? 16 Vždyť právě ony na Balaámovu radu svedly syny Izraele od Hospodina k Peorovi. Kvůli tomu přišla na Hospodinovu obec ta rána! [c] 17 Pobijte tedy všechny chlapce. Pobijte i každou ženu, která už spala s mužem. 18 Všechny dívky, které ještě nepoznaly muže, si nechte živé.
19 Vy sami pak zůstaňte po sedm dní venku za táborem. Všichni, kdo jste někoho zabili, a všichni, kdo jste se dotkli něčeho zabitého, se budete třetího a sedmého dne očišťovat – jak vy, tak vaši zajatci. 20 Očistěte také všechny oděvy, všechny kožené předměty, vše vyrobené z kozí srsti i každý předmět ze dřeva.“
21 Kněz Eleazar pak řekl bojovníkům, kteří byli v té bitvě: „Toto je ustanovení Zákona, jejž Hospodin přikázal Mojžíšovi: 22 Zlato, stříbro, bronz, železo, cín a olovo, 23 vše, co snese oheň, přepálíte ohněm, a bude to čisté. Musí se to ale ještě očistit očistnou vodou. Vše, co oheň nesnese, propláchněte vodou. 24 Sedmého dne si vyperte roucha, a budete čistí. Teprve potom se vrátíte do tábora.“
Dělení kořisti
25 Hospodin Mojžíšovi řekl: 26 „Spolu s knězem Eleazarem a s rodovými náčelníky obce pořiď soupis zajaté kořisti, jak z lidí, tak z dobytka. 27 Rozděl kořist rovným dílem mezi bojovníky, kteří šli do bitvy, a mezi zbytek obce. 28 Od bojovníků, kteří šli do bitvy, vyber příspěvek pro Hospodina. Bude to jeden život z každých pěti set, a to jak z lidí, tak ze skotu, oslů i bravu. 29 Tento podíl z jejich poloviny odevzdej knězi Eleazarovi jako příspěvek Hospodinu. 30 Z poloviny patřící ostatním synům Izraele vyber po jednom ukořistěném z padesáti, a to jak z lidí, tak ze všeho dobytka (ze skotu, oslů i bravu). Ty odevzdej levitům pečujícím o Hospodinův Příbytek.“ 31 Mojžíš a kněz Eleazar tedy učinili, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.
32 Zbytek kořisti uchvácené vojskem činil: 675 000 kusů bravu, 33 72 000 kusů skotu, 34 61 000 oslů, 35 32 000 žen, které ještě nepoznaly muže.
36 Polovina podílu těch, kteří vyšli do boje, činila: 337 500 kusů bravu; 37 z nich bylo Hospodinu odvedeno 675. 38 36 000 kusů skotu; z nich bylo Hospodinu odvedeno 72. 39 30 500 oslů; z nich bylo Hospodinu odvedeno 61. 40 16 000 osob; z nich bylo Hospodinu odvedeno 32.
41 Tento příspěvek Hospodinu předal Mojžíš knězi Eleazarovi, jak mu Hospodin přikázal.
42 Druhá polovina, patřící zbytku izraelské obce (polovina, kterou Mojžíš oddělil od té patřící bojovníkům), 43 činila: 337 500 kusů bravu, 44 36 000 kusů skotu, 45 30 500 oslů, 46 16 000 osob.
47 Z této poloviny patřící synům Izraele vybral Mojžíš po jednom z každých padesáti ukořistěných, a to jak z lidí, tak z dobytka. Ty odevzdal levitům pečujícím o Hospodinův Příbytek, jak mu Hospodin přikázal.
48 Poté k Mojžíšovi přistoupili velitelé vojenských oddílů, vůdcové tisíců a stovek, 49 a řekli Mojžíšovi: „Tvoji služebníci sečetli bojovníky, jimž jsme veleli, a ani jeden nám nechybí. 50 Proto každý z nás přinášíme Hospodinu dar ze získaných zlatých šperků – spony, náramky, prsteny, náušnice a přívěsky – k vykoupení našich životů před Hospodinem.“ [d]
51 Mojžíš a kněz Eleazar tedy od nich přijali všechny ty mistrovské zlaté šperky. 52 Všechno zlato odevzdané Hospodinu vážilo 16 750 šekelů. [e] 53 (Bojovníci ovšem kořistili každý pro sebe.) 54 Mojžíš a kněz Eleazar od vůdců tisíců a stovek to zlato přijali a odnesli je do Stanu setkávání jako připomínku synů Izraele před Hospodinem.
Obsazení Zajordání
32 Synové Rubenovi a synové Gádovi měli obrovské množství dobytka. Uviděli jaezerskou a gileádskou zem a hle, bylo to místo vhodné pro dobytek. 2 Rubenovi a Gádovi synové tedy přišli a řekli Mojžíšovi, knězi Eleazarovi a vůdcům obce: 3 „Atarot, Dibon, Jaezer, Nimra, Chešbon, Eleale, Sebam, Nebó a Beon, 4 země, kterou Hospodin dobyl pro izraelskou obec, je země vhodná pro dobytek – a tvoji služebníci mají spoustu dobytka.“ 5 Dále řekli: „Prokaž nám prosím laskavost, ať tato země připadne do vlastnictví nám, tvým služebníkům. Nevoď nás přes Jordán.“
6 Mojžíš Rubenovým a Gádovým synům odpověděl: „Mají snad vaši bratři jít do boje, zatímco vy zůstanete zde? 7 Proč chcete syny Izraele odradit od vstupu do země, kterou jim Hospodin dal? 8 Totéž udělali vaši otcové, když jsem je vyslal z Kádeš-barné, aby prohlédli zem. [f] 9 Došli až k údolí Eškol, prohlédli zem, ale pak syny Izraele odradili od vstupu do země, kterou jim Hospodin dal. 10 Hospodin toho dne vzplanul hněvem a odpřisáhl: 11 ‚Nikdo z těch, kdo vyšli z Egypta, nikdo starší dvaceti let nespatří zem, kterou jsem s přísahou zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, neboť se mi nevydali cele. 12 Jen Káleb, syn Jefunův, a Jozue, syn Nunův, se cele vydali Hospodinu.‘ [g] 13 Hospodin tehdy vzplanul proti Izraeli hněvem a nechal je čtyřicet let bloudit po poušti, dokud to pokolení, které se znelíbilo Hospodinu, do posledního nevymřelo.
14 Hle, nyní jste nastoupili na místo svých otců, vy plemeno hříšníků, abyste ještě více roznítili Hospodinův planoucí hněv proti Izraeli! 15 Jestliže se od něj odvrátíte, nechá tento lid na poušti ještě déle, a tak je všechny přivedete do záhuby!“
16 Přistoupili tedy k Mojžíšovi blíž a řekli: „Chceme tu postavit ohrady pro svůj dobytek a města pro své děti. 17 Sami pak půjdeme v plné zbroji v čele synů Izraele, dokud je nepřivedeme na jejich místo. Naše děti zatím zůstanou v opevněných městech, chráněny před obyvateli země. 18 My se ale domů nevrátíme, dokud se každý syn Izraele neujme svého dědictví. 19 Nebudeme s nimi zabírat zem za Jordánem ani nikde dále, neboť nám připadlo dědictví na východ od Jordánu.“
20 Mojžíš jim odpověděl: „Chcete-li to slovo splnit, připravte se před Hospodinem k boji. 21 Každý z vašich ozbrojenců půjde před Hospodinem za Jordán, dokud on před vámi nevyžene své nepřátele. 22 Až bude země před Hospodinem podmaněna, budete se moci vrátit a budete zproštěni tohoto závazku k Hospodinu a k Izraeli. Tehdy se před Hospodinem tato země stane vaším vlastnictvím.
23 Pokud se tak nezachováte, hle, zhřešíte proti Hospodinu, a vězte, že váš trest si vás najde. 24 Postavte si města pro děti a ohrady pro ovce a kozy; splňte však, co jste slíbili.“
25 Rubenovi a Gádovi synové Mojžíšovi odpověděli: „Tvoji služebníci učiní, jak jim náš pán přikazuje. 26 Naše děti, naše ženy, náš dobytek a všechna naše zvířata zůstanou v gileádských městech, 27 zatímco tvoji služebníci, každý v plné zbroji, přejdou Jordán, aby bojovali před Hospodinem, jak praví náš pán.“
28 Mojžíš tedy o nich vydal příkaz knězi Eleazarovi, Jozuovi, synu Nunovu, a náčelníkům izraelských pokolení. 29 Mojžíš jim řekl: „Pokud s vámi Gádovi a Rubenovi synové přejdou Jordán, každý vyzbrojen k boji před Hospodinem, pak jim po dobytí země dáte do vlastnictví gileádskou zem. 30 Pokud však s vámi nepůjdou jako ozbrojenci, připadne jim vlastnictví mezi vámi v kanaánské zemi.“
31 Gádovi a Rubenovi synové na to řekli: „Uděláme, co Hospodin tvým služebníkům řekl: 32 Přejdeme vyzbrojeni před Hospodinem do země Kanaán a získáme dědičné vlastnictví v Zajordání.“
33 Mojžíš tedy Gádovým a Rubenovým synům a polovině pokolení Manasesova, syna Josefova, přidělil království emorejského krále Sichona a bášanského krále Oga – zemi i s jejími městy včetně území pohraničních měst.
34 Synové Gádovi pak vystavěli Dibon, Atarot, Aroer, 35 Atarot-šofan, Jaezer, Jogbehu, 36 opevněná města Bet-nimra a Bet-haran a ohrady pro ovce a kozy.
37 Synové Rubenovi vystavěli Chešbon, Eleale, Kiriatajim, 38 Nebó, Baal-meon (jejichž jména byla změněna) a také Sibmu. Města, která vystavěli, přejmenovali.
39 Synové Machira, syna Manasesova, šli do Gileádu, dobyli jej a vyhnali Emorejce, kteří tam bydleli. 40 Mojžíš tedy Gileád přidělil Machirovi, synu Manasesovu, a ten se v ní usadil. 41 Manasesův syn Jair pak vytáhl, dobyl jejich vesnice a nazval je Chavot-jair, Jairovy vesnice. 42 Také Noba vytáhl, dobyl Kenat i jeho vesnice a nazval je svým jménem: Noba.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.