Chronological
Vzpoura proti Hospodinu
14 V celé obci tehdy nastalo pozdvižení. Lid se dal do křiku a naříkal celou noc. 2 Všichni synové Izraele reptali proti Mojžíšovi a Áronovi. Celá obec jim vyčítala: „Ach, proč jsme nezemřeli v Egyptě! Ach, proč jsme nezemřeli na této poušti! 3 Proč nás Hospodin vede do té země? Abychom padli mečem? Aby se naše ženy a děti staly kořistí? Není pro nás lepší vrátit se do Egypta?“ 4 Mezi sebou pak začali říkat: „Určeme si vůdce a vraťme se do Egypta!“
5 Mojžíš a Áron tehdy před celou shromážděnou izraelskou obcí padli na tvář.
6 Dva z těch, kdo šli prozkoumat zem – Jozue, syn Nunův, a Káleb, syn Jefunův – roztrhli svá roucha 7 a promluvili k celé izraelské obci: „Země, kterou jsme prošli a prozkoumali, je velmi, velmi dobrá zem! [a] 8 Budeme-li se Hospodinu líbit, uvede nás do té země a dá nám tu zem oplývající mlékem a medem. 9 Jenom se nebuřme proti Hospodinu! Lidu té země se nebojte, zhltneme je jako sousto chleba! Jejich záštita je opustila, ale s námi je Hospodin; nebojte se jich!“
10 Celá obec se už chystala ukamenovat je, když vtom se všem synům Izraele ukázala ve Stanu setkávání Hospodinova sláva. 11 Hospodin řekl Mojžíšovi: „Jak dlouho mnou bude tento lid pohrdat? Jak dlouho mi bude odmítat věřit i přes všechna znamení, která jsem uprostřed nich vykonal? 12 Udeřím na ně morem, zřeknu se jich a z tebe udělám větší a mocnější národ, než jsou oni!“
13 Mojžíš ale Hospodinu odpověděl: „Egypťané, z jejichž středu jsi vyvedl tento lid svou silou, se to doslechnou 14 a povědí to obyvatelům této země. Ti už slyšeli, že ty, Hospodine, jsi uprostřed tohoto lidu; že ty, Hospodine, jsi spatřován tváří v tvář, že tvůj oblak stojí nad nimi, že ty sám je předcházíš v oblakovém sloupu ve dne a v ohnivém sloupu v noci. 15 Když tento lid do posledního vybiješ, národy, které o tobě slyšely, řeknou: 16 ‚Hospodin pobil ten lid na poušti, protože je nedokázal uvést do země, kterou jim s přísahou zaslíbil.‘
17 Kéž se teď prosím rozmůže tvá síla, Pane můj. Vždyť jsi sám řekl:
18 ‚Hospodin je nesmírně trpělivý
a velmi laskavý,
odpouštějící nepravost i provinění.
Nezapomíná však trestat;
za nepravost otců volá k odpovědnosti
jejich syny do třetího i čtvrtého pokolení.‘ [b]
19 Prosím, pro své veliké milosrdenství odpusť tomuto lidu jeho nepravost, tak jak jsi jim odpouštěl od Egypta až doposud!“
20 Hospodin odpověděl: „Odpouštím, jak jsi řekl. 21 Avšak, jakože jsem živ a Hospodinova sláva naplňuje celou zem: 22 Nikdo z těch, kdo spatřili mou slávu a má znamení, která jsem konal v Egyptě a na poušti, nikdo z těch, kdo mne už desetkrát pokoušeli a neposlouchali, 23 nespatří zem, kterou jsem s přísahou zaslíbil jejich otcům. [c] Nikdo z těch, kdo mnou pohrdli, ji nespatří! 24 Můj služebník Káleb má ale jiného ducha – vydal se mi cele. Jej uvedu do země, do níž vstoupil, a jeho símě ji získá za dědictví. 25 Jelikož prý ‚v nížině bydlí Amalekovci a Kananejci,‘ zítra se obraťte a táhněte pouští zpět k Rudému moři!“
26 Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: 27 „Jak dlouho bude proti mně toto zlé srocení reptat? Slyšel jsem reptání synů Izraele, slyšel jsem, jak proti mně reptají! 28 Řekni jim: Jakože jsem živ, praví Hospodin, že s vámi naložím tak, jak jste přede mnou sami řekli: 29 Vaše mrtvoly padnou na této poušti. Nikdo z vás všech, kdo byli sečteni, nikdo od dvaceti let výše, [d] nikdo z vás, kdo jste proti mně reptali, 30 nevejde do země, o níž jsem přísahal, že vás v ní usadím – jedině Káleb, syn Jefunův, a Jozue, syn Nunův. 31 Vaše děti, o nichž jste říkali, že se stanou kořistí, ty do ní uvedu a poznají tu zem, kterou jste zavrhli. 32 Vaše mrtvoly však padnou na této poušti. 33 Vaši synové budou čtyřicet let tuláky v poušti a ponesou následky vašeho smilstva, dokud vaše mrtvoly až do poslední nepadnou na poušti. 34 Po čtyřicet let ponesete svůj trest, podle počtu dní, v nichž jste prozkoumávali zem. Z každého z těch čtyřiceti dní se stane rok, abyste poznali mou nelibost. 35 To říkám já, Hospodin. Takto naložím s celým tímto zlým srocením, které se proti mně srotilo: zde na této poušti do posledního pomřou!“
36 Muži, které Mojžíš vyslal prozkoumat zem a kteří o ní po svém návratu roznášeli pomluvy (čímž podnítili celou obec k reptání proti Mojžíšovi), 37 mezitím zemřeli. Všechny, kdo o té zemi roznesli hanebnou pomluvu, zasáhla před Hospodinem náhlá rána. 38 Z těch, kdo šli prozkoumat zem, zůstal naživu jen Káleb, syn Jefunův, a Jozue, syn Nunův.
Marný pokus dobýt Kanaán
39 Jakmile Mojžíš všechna ta slova vyřídil synům Izraele, lid se dal do velikého nářku. 40 Časně ráno pak vstali a vydali se vzhůru k horskému hřebenu se slovy: „Ano, zhřešili jsme, ale teď jsme připraveni! Vyrazíme k místu, které nám Hospodin slíbil.“
41 Mojžíš ale řekl: „Proč znovu přestupujete Hospodinův rozkaz? Nemůžete uspět! 42 Nevyrážejte, vždyť mezi vámi není Hospodin a vaši nepřátelé vás porazí! 43 Amalekovci a Kananejci se postaví proti vám a padnete mečem, protože jste se odvrátili od Hospodina a přestali jej následovat. Hospodin s vámi nebude.“
44 Přesto se opovážili vyrazit k horskému hřebenu, ačkoli Truhla Hospodinovy smlouvy ani Mojžíš neopustili tábor. 45 Amalekovci a Kananejci, kteří v těch horách bydleli, tedy sestoupili, udeřili na ně a bili je až k Chormě.
Přídavky k obětem
15 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2 „Mluv k synům Izraele a řekni jim: Až přijdete do země, kterou vám dávám, abyste ji osídlili, 3 a budete chtít Hospodinu přinést ohnivou oběť, abyste Hospodinu připravili příjemnou vůni – ať už zápalnou nebo pokojnou oběť, ať už jako splnění slibu nebo jako dobrovolný dar nebo při vašich slavnostech, ať už ze skotu nebo z bravu, 4 pak ať ten, kdo přináší Hospodinu takovýto dar, přinese rovněž moučnou oběť: desetinu efy jemné mouky zadělané čtvrtkou hinu oleje. [e] 5 Při zápalné či pokojné oběti s každým beránkem obětuj čtvrtku hinu vína jako úlitbu.
6 S beranem pak obětuj dvě desetiny efy jemné mouky zadělané třetinou hinu oleje [f] jako moučnou oběť 7 a třetinu hinu vína jako úlitbu – to vše přineseš Hospodinu jako příjemnou vůni.
8 Připravíš-li jako zápalnou či pokojnou oběť dobytče, ať už jako splnění slibu nebo jako pokojnou oběť Hospodinu, 9 přines s tím dobytčetem jako moučnou oběť tři desetiny efy jemné mouky zadělané půlkou hinu oleje [g] 10 a jako úlitbu půl hinu vína – to je ohnivá oběť příjemně vonící Hospodinu. 11 Tak bude naloženo s každým býkem, s každým beranem, beránkem či kůzletem. 12 Ať jich připravíte jakékoli množství, takto naložíte s každým z nich.
13 Takto s nimi naloží každý narozený v Izraeli, když bude přinášet ohnivou oběť příjemně vonící Hospodinu. 14 Kdyby v budoucích pokoleních některý přistěhovalec nebo kdokoli u vás bude žít chtěl přinést ohnivou oběť příjemně vonící Hospodinu, musí se při tom zachovat stejně jako vy. 15 Pro shromáždění i pro přistěhovalce žijícího u vás budou platit stejná pravidla. Toto je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení: před Hospodinem si budete vy i přistěhovalec rovni. 16 Pro vás i pro přistěhovalce žijícího u vás bude platit stejný zákon a stejný řád.“
Prvotiny z těsta
17 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 18 „Řekni synům Izraele: Až vejdete do země, do níž vás uvádím, 19 a budete jíst její chléb, odevzdávejte z něj obětní příspěvek Hospodinu. 20 Jako obětní příspěvek z humna odevzdávejte bochánek ze svého prvního těsta. 21 Po všechna vaše pokolení odevzdávejte Hospodinu obětní příspěvek ze svého prvního těsta.“
Oběť za neúmyslný hřích
22 „Jestliže se neúmyslně prohřešíte tím, že nesplníte některé z těchto přikázání, která Hospodin oznámil Mojžíšovi 23 (cokoli vám Hospodin skrze Mojžíše přikázal, ode dne, kdy to Hospodin přikázal, dále, po všechna vaše pokolení), učiníte toto:
24 Pokud se to stane neúmyslně nedopatřením celé obce, [h] obětuje obec jednoho mladého býčka jako zápalnou oběť příjemně vonící Hospodinu spolu s patřičnou moučnou obětí a úlitbou podle pravidel a rovněž jednoho kozla k oběti za hřích. 25 Kněz pak za celou izraelskou obec vykoná obřad smíření, a bude jim odpuštěno. Bylo to nedopatření a oni za své nedopatření přinesli darem ohnivou oběť Hospodinu a rovněž oběť za hřích před Hospodinem. 26 Celé izraelské obci bude odpuštěno, stejně jako přistěhovalci žijícímu u vás, neboť se to celé obci přihodilo neúmyslně.
27 Pokud neúmyslně zhřeší jednotlivec, [i] přinese jako oběť za hřích roční kůzle. 28 Kněz pak vykoná obřad smíření za toho, kdo nedopatřením neúmyslně zhřešil před Hospodinem. Vykoná za něj obřad smíření, a bude mu odpuštěno. 29 Pro rodilého Izraelitu i pro přistěhovalce žijícího u vás budete mít stejný zákon o neúmyslném hříchu.
30 Pokud však někdo hřeší opovážlivě, ať je to rodilý Izraelita nebo přistěhovalec, rouhá se Hospodinu; takový bude vyobcován ze svého lidu. 31 Protože pohrdl Hospodinovým slovem a porušil jeho přikázání, musí být vyobcován; lpí na něm vina.“
Porušení soboty
32 Jednou, když byli synové Izraele na poušti, přistihli muže, jak v sobotní den sbírá dříví. 33 Ti, kdo ho přistihli sbírat dříví, jej přivedli k Mojžíšovi, Áronovi a celé obci 34 a nechali jej ve vězení, neboť nebylo jasné, co se s ním má stát.
35 Hospodin pak řekl Mojžíšovi: „Ten muž musí zemřít. [j] Ať jej celá obec za táborem ukamenuje.“ 36 Celá obec ho tedy vyvedla za tábor a kamenovali jej, až zemřel, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.
Třásně
37 Hospodin řekl Mojžíšovi: 38 „Řekni synům Izraele, ať si po všechna pokolení dělají na cípech svých oděvů třásně. Nad tyto třásně v cípech ať si připevní modrou šňůrku. [k] 39 Toto budou vaše třásně. Když na ně pohlédnete, připomenete si všechna Hospodinova přikázání, abyste je plnili. Kdybyste se totiž řídili jen svým srdcem a svýma očima, dovedly by vás ke smilstvu. 40 Takto si budete připomínat všechna moje přikázání a plnit je. Budete svatí svému Bohu. 41 Já jsem Hospodin, váš Bůh, který vás vyvedl z Egypta, abych byl vaším Bohem. Já jsem Hospodin, váš Bůh.“
Čtvrtá kniha
90 Modlitba Božího muže Mojžíše.
Po všechny věky jsi, Pane, byl
vždy naším domovem.
2 Dřív než se hory zrodily,
dřív než jsi zplodil zem a svět,
od věků navěky Bůh jsi ty!
3 Obracíš člověka zpátky v prach,
pravíš: „Vraťte se, smrtelníci, zpět!“ [a]
4 Před tebou přece tisíc let
uplyne jako včerejšek,
jak noční hodina!
5 Spláchneš je – jsou pouhý sen,
tráva, jež zítra pomine:
6 ráno roste a rozkvétá,
večer skosena usychá!
7 Pro tvé rozlícení hyneme,
tvé zuřivosti se děsíme.
8 Naše viny totiž kladeš před sebe,
naše tajnosti na světlo tváře své.
9 Naše dny míjejí v hněvu tvém,
svá léta končíme s povzdechem.
10 Celý náš život trvá sedmdesát let
anebo osmdesát, jsme-li při síle.
Většina z nich [b] jsou dřina a potíže,
náhle je konec – a pryč letíme!
11 Sílu tvého hněvu kdo ale zná,
před tvou zuřivostí kdo bázeň má?
12 Nauč nás počítat naše dny,
abychom v srdci zmoudřeli!
13 Navrať se, Hospodine – jak dlouho ještě?
Nad svými služebníky smiluj se!
14 Hned za svítání svou láskou nasyť nás,
štěstím ať zpíváme do konce života!
15 Naše radost ať trvá jak dřívější soužení,
jako ta léta, kdy jsme žili v neštěstí.
16 Tvým služebníkům ať je zjevné dílo tvé,
jejich děti ať se kochají v tvé nádheře!
17 Vlídnost našeho Pána Boha ať s námi zůstává,
dílo našich rukou ať mezi námi rozkvétá,
dílo našich rukou ať rozkvétá!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.