Chronological
Olej a chléb pro svatyni
24 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2 „Přikaž synům Izraele, ať k tobě nanosí čistý vytlačený olivový olej ke svícení, aby se mohl stále zapalovat svícen. 3 Ve Stanu setkávání, před oponou zastírající Svědectví, ať o něj Áron stále pečuje před Hospodinem, aby hořel od večera až do rána. To je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení. 4 Ať před Hospodinem stále pečuje o kahany na svícnu z čistého zlata.
5 Vezmi také jemnou mouku a upeč z ní dvanáct bochánků, každý ze dvou desetin efy. [a] 6 Potom je na stole z čistého zlata narovnej před Hospodinem do dvou sloupců, po šesti v každém sloupci. 7 Na každý sloupec polož čisté kadidlo, aby bylo na chlebu jako památeční díl, jako ohnivá oběť Hospodinu. 8 Vždy v sobotní den ať jsou narovnány před Hospodinem; věčnou smlouvou mu náleží od synů Izraele. 9 Chléb pak připadne Áronovi a jeho synům a budou ho jíst na svatém místě. Je to jeho svatosvatý podíl mezi ohnivými oběťmi Hospodinu. Je to věčné ustanovení.“
Případ rouhání
10 Syn jisté izraelské ženy a jednoho Egypťana jednou vyšel mezi syny Izraele a popral se v táboře s jedním Izraelcem. 11 Onen syn izraelské ženy se přitom rouhal Božímu jménu a klel, a tak ho přivedli k Mojžíši. (Jeho matka se jmenovala Šelomít, dcera Dibrího z pokolení Dan.) 12 Nechali jej hlídat, dokud se nevyjasní, co jim Hospodin přikáže.
13 Hospodin pak promluvil k Mojžíšovi: 14 „Vyveď rouhače ven z tábora. Všichni, kdo to slyšeli, ať vloží ruce na jeho hlavu a celá obec ať ho ukamenuje. 15 Potom promluv k synům Izraele: Kdokoli by zlořečil svému Bohu, ponese svůj hřích. 16 Kdo by se rouhal jménu Hospodina, musí zemřít! Celá obec jej bez milosti ukamenuje. Bude-li se rouhat Božímu jménu, zemře, ať je to host anebo domácí.
17 Když někdo smrtelně udeří kteréhokoli člověka, musí zemřít. 18 Kdo ubije dobytče, nahradí je kus za kus. 19 Když někdo zmrzačí svého bližního, udělají mu, co udělal on: 20 zlomeninu za zlomeninu, oko za oko, zub za zub. Jaké zmrzačení způsobil, takové mu bude způsobeno. [b] 21 Kdo ubije dobytče, nahradí je, ale kdo ubije člověka, zemře. 22 Pro hosta i domácího budete mít stejný zákon. Já jsem Hospodin, váš Bůh!“
23 Když Mojžíš takto promluvil k synům Izraele, vyvedli onoho rouhače ven z tábora a ukamenovali ho. Synové Izraele učinili, jak Mojžíšovi přikázal Hospodin.
Svaté roky
25 Hospodin promluvil k Mojžíšovi na hoře Sinaj: 2 „Mluv k synům Izraele: Až přijdete do země, kterou vám dávám, bude země zachovávat Hospodinův sobotní odpočinek. 3 Šest let osívej své pole, prořezávej svou vinici a shromažďuj její úrodu. 4 Sedmého roku však ať má země sobotu, čas odpočinku, sobotu pro Hospodina: své pole neosívej a neprořezávej svou vinici. 5 To, co se ti samo urodilo, nežni a na své netknuté vinici nepořádej vinobraní: ať má země rok odpočinku. 6 To, co země v odpočinku urodí, ovšem smíte jíst – jak ty, tak tvůj otrok, tvá děvečka, tvůj nádeník i tvůj host, kteří jsou s tebou. 7 Také tvůj dobytek a zvěř ve tvé zemi budou jíst její úrodu.
8 Odpočítáš si též sedm sobotních let, sedmkrát sedm let, takže ti doba sedmi sobotních let vyjde na čtyřicet devět let. 9 Desátého dne sedmého měsíce pak zatrub na beraní roh. V Den smíření ať celou vaší zemí zní troubení na roh. 10 Padesátý rok pak posvěťte a vyhlaste v zemi svobodu všem jejím obyvatelům. [c] To bude vaše léto milosti: vrátíte se každý ke svému vlastnictví, každý se vrátíte ke své rodině. 11 Tento padesátý rok pro vás bude létem milosti: nebudete sít, ani sklízet, co samo vyrostlo, a na své netknuté vinici nebudete pořádat vinobraní. 12 Protože je to léto milosti, bude vám svaté. Budete jíst jen to, co se samo urodí na poli.
13 V tomto létě milosti se vrátíte každý ke svému vlastnictví.
14 Když budeš svému bližnímu prodávat pozemek nebo jej budeš od svého bližního kupovat, nepoškozujte jeden druhého. 15 Podle počtu let od léta milosti nakoupíš od svého bližního; podle počtu let, kdy budeš sklízet úrodu, ti jej prodá. 16 Čím více zbývá let, tím vyšší bude cena. Čím méně zbývá let, tím bude cena nižší – prodává ti přece počet úrod. 17 Nepoškozujte svého bližního, ale každý se boj svého Boha – vždyť já jsem Hospodin, váš Bůh!
18 Plňte má pravidla a mé zákony zachovávejte a plňte; tehdy budete v té zemi bydlet v bezpečí. 19 Země vám bude přinášet své plody, takže budete jíst do sytosti a budete v ní bydlet v bezpečí. 20 Řeknete snad: ‚Co budeme sedmého roku jíst, když nebudeme sít ani shromažďovat úrodu?‘ 21 Šestého roku na vás sešlu takové požehnání, že země vydá úrodu na tři roky! 22 Až budete osmého roku sít, budete ještě moci jíst starou úrodu; ještě devátého roku, než přijde nová úroda, budete moci jíst tu starou.
23 Země se nesmí prodávat natrvalo. Země totiž patří mně a vy jste u mě hosté a přistěhovalci. 24 U veškeré půdy, již budete vlastnit, tedy zajistíte právo zpětného vykoupení.
25 Zchudl-li jeden z tvých bratří tak, že musel prodat část svého vlastnictví, ať přijde jeho nejbližší příbuzný a vykoupí prodaný pozemek svého bratra. 26 Nemá-li někdo vykupitele, ale později se vzmůže a získá, co je potřeba k jeho vykoupení, 27 ať spočítá léta od prodeje svého pozemku a zbytek nahradí tomu, komu jej prodal. Tak se vrátí ke svému vlastnictví. 28 Nezíská-li však, co je potřeba k jeho navrácení, zůstane prodaný pozemek v rukou kupce až do léta milosti. V létě milosti pak bude vydán, a tak se majitel vrátí ke svému vlastnictví.
29 Prodá-li někdo obytný dům v hrazeném městě, bude mít právo k jeho vykoupení, dokud neuplyne rok od jeho prodeje. Právo vykoupit jej bude dočasné. 30 Nebude-li vykoupen, než uběhne celý rok, zůstane onen dům v hrazeném městě tomu, kdo jej koupil, i jeho potomkům natrvalo. Nebude vydán ani v létě milosti. 31 Domy v osadách, jež nejsou obehnány hradbou, se však budou počítat za polní půdu; bude pro ně platit právo vykoupení a v létě milosti budou vydány zpět.
32 V levitských městech ovšem bude právo levitů na vykoupení jejich městských domů trvalé. 33 I kdyby prodaný dům v jejich městě nikdo z levitů nevykoupil, bude v létě milosti vydán zpět. Domy levitů v jejich městech jsou totiž jejich vlastnictvím uprostřed synů Izraele. 34 Polnosti přiléhající k jejich městům se nesmí prodávat vůbec, neboť je to jejich trvalé vlastnictví.
35 Zchudne-li poblíž tebe jeden z tvých bratří, takže nebude moci obstát, ujmi se jej jako hosta a přistěhovalce, aby mohl žít u tebe. 36 Neber od něj úrok ani přirážku – boj se svého Boha! – aby tvůj bratr mohl žít poblíž tebe. 37 Nechtěj úrok na peníze ani přirážku na jídlo, jež mu poskytneš. 38 Já jsem Hospodin, váš Bůh, který vás vyvedl z Egypta, abych vám dal kanaánskou zem, abych byl vaším Bohem.
39 Zchudne-li poblíž tebe jeden z tvých bratří, takže ti sám sebe prodá, nepodrobuj ho otrocké službě. 40 Ať je u tebe jako nádeník, jako přistěhovalec; bude u tebe sloužit až do léta milosti. 41 Tehdy od tebe odejde – on a s ním i jeho děti – a vrátí se ke své rodině, vrátí se k vlastnictví svých otců. 42 (Jsou to přece moji služebníci, které jsem vyvedl z Egypta: nebudou na prodej jako otroci!) 43 Nebudeš nad ním krutě panovat – boj se svého Boha!
44 Tvůj otrok i tvá děvečka, které budeš vlastnit, budou z národů okolo vás; od těch si smíte koupit otroka i děvečku. 45 Smíte si je koupit také z potomků přistěhovalců, kteří u vás pobývají, i z jejich soukmenovců, kteří jsou u vás a kteří se narodili ve vaší zemi – ti budou vaším vlastnictvím. 46 Po sobě je smíte odkázat svým synům jako dědičné vlastnictví. Je smíte trvale vlastnit jako otroky, ale své izraelské bratry nikoli. Nad svým bratrem nikdo nesmí krutě panovat.
47 Když se přistěhovalec žijící u tebe vzmůže a tvůj bratr vedle něj zchudne, takže sám sebe prodá tomu přistěhovalci anebo jeho příbuznému, 48 bude jeho právo na vykoupení trvat i poté, co se prodal. Jeho bratr, 49 strýc či bratranec nebo jiný pokrevní příbuzný z jeho rodu ho vykoupí anebo se vzmůže a vykoupí se sám. 50 Spolu s tím, kdo jej koupil, spočítá roky od svého prodeje do léta milosti. Jeho výkupní cena ať je úměrná mzdě nádeníka za daný počet let. 51 Zbývá-li ještě mnoho let, zaplatí jako své výkupné odpovídající část z ceny, za niž byl koupen. 52 Zbývá-li do léta milosti jen málo let, spočítá cenu svého výkupného podle nich. 53 Bude s ním nakládáno jako s nádeníkem najímaným rok po roce. Dohlédni, aby nad ním nikdo krutě nepanoval.
54 Nebude-li však v těchto letech vykoupen, odejde v létě milosti – on a s ním i jeho děti. 55 Synové Izraele jsou přece moji služebníci, jsou to mí služebníci, které jsem vyvedl z Egypta! Já jsem Hospodin, váš Bůh.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.