Chronological
40 Tehdy Hospodin promluvil k Jobovi:
2 „Napraví Všemohoucího, kdo se s ním chce přít?
Kdo obviňuje Boha, ať na to odpoví!“
Nemám co dodat
3 Job na to Hospodinu řekl:
4 „Jsem příliš nicotný – co ti mám říkat?
Kladu si ruku na ústa.
5 Mluvil jsem jednou nebo i dvakrát.
Nemám co odpovědět ani dodávat.“
Máš sílu jako Bůh?
6 Tehdy Hospodin promluvil k Jobovi z vichru:
7 „Jako muž si teď vyhrň rukávy,
budu se tě ptát a ty mě poučíš:
8 Chceš snad mou spravedlnost zpochybnit?
Chceš mě odsoudit, abys byl bez viny?
9 Máš sílu jako Bůh ve svém rameni?
Zahřímáš hlasem jemu podobným?
10 Zkus se ozdobit velebnou vznešeností,
obleč se do slavné nádhery!
11 Svému hroznému hněvu průchod dej,
pohleď na všechny pyšné a poniž je.
12 Pohleď na všechny pyšné a pokoř je,
rozdrť ty darebáky na místě.
13 Naráz je pohřbi do země,
ať mají tváře v hrobě zastřené!
14 Já sám pak budu chválit tě –
vždyť tě zachraňuje vlastní pravice!
15 Jen se na behemota [a] podívej,
stejně jako tebe jsem stvořil jej;
živí se trávou jako dobytče.
16 Jen se podívej, jakou má sílu v bedrech,
jak mocné svaly na břiše!
17 Ocasem houpe jako cedrem,
šlachy na stehnech pevně spletené.
18 Kosti má jako bronzové válce,
končetiny jako tyče železné.
19 On stojí v čele Božích děl,
meč na něj vztáhne jen jeho Stvořitel!
20 Hory mu odvádějí povinný poplatek,
poblíž dovádí všechna polní zvěř.
21 Do stínu trnovníků ulehne,
v rákosí bažin skrývá se.
22 Trnovníky ho přikrývají stínem,
říčními vrbami je obklopen.
23 Když řeka vzedme se, on se nelekne,
má klid, i když mu Jordán k tlamě dosáhne.
24 Kdopak ho může chytit do sítě?
Vrazí mu někdo kroužek do nozder?
25 Vytáhneš leviatana [b] udicí,
stáhneš mu jazyk provazy?
26 Provlečeš mu smyčku nozdrami,
probodneš mu hákem čelisti?
27 Bude tě zkoušet uprosit,
bude se ti snažit vlichotit?
28 Bude chtít s tebou smlouvu uzavřít,
aby ti sloužil navždycky?
29 Nebo se s ním jak s ptáčkem pomazlíš?
Dáš ho na vodítko dcerkám na hraní?
30 Že by ho obchodníci dobře prodali?
Mohli by ho kupci porcovat na kusy?
31 Pokryješ jeho kůži oštěpy?
Trefíš ho harpunami do hlavy?
32 Opovaž se na něj ruku položit!
Pomysli na ten boj a už to nezkusíš!
41 Nikdo proti němu nemá žádnou naději,
pouhý pohled na něj člověka porazí.
2 Nikdo se neosmělí, aby ho vydráždil –
kdo by se tedy proti mně postavil?
3 Kdo mě chce vyzvat, ať mu zaplatím?
Všechno pod nebem je mým vlastnictvím!
4 Nechci pomlčet o jeho údech,
o jeho síle a skvělé postavě:
5 Kdo ho z jeho pláště vysvlékne?
Kdo pronikne jeho dvojité pancíře? [c]
6 Vrata jeho tlamy kdopak rozevře?
Jeho zuby všude kolem šíří děs!
7 Řady šupin si nese na hřbetě,
jako pečetí jsou pevně spojené.
8 Jedna přiléhá ke druhé,
ani vzduch mezi nimi neprojde.
9 Jsou k sobě navzájem těsně semknuté,
drží pohromadě, nic nerozdělí je.
10 Když si odfrkne, jako když třeskne blesk,
úsvit se rozzáří pod jeho pohledem.
11 Z jeho tlamy září pochodeň,
roj jisker létá kolem něj.
12 Dým se mu valí od nozder,
jako když rákos hoří pod kotlem.
13 Svým dechem rozžhaví uhlí řeřavé,
jeho tlama šlehá plamenem!
14 Síly je plná jeho šíje
a předchází ho děs.
15 Svaly mu pevně drží na těle,
tvrdé jak slitina – nezachvějí se.
16 Srdce má tvrdé na kámen,
jak spodní žernov tvrdé je.
17 Když se zvedne, bojí se i bohové,
když sebou trhne, jsou strachy bez sebe.
18 Zasáhnout ho mečem je zcela zbytečné,
stejně tak kopím, šípem či oštěpem.
19 Železo je pro něj slámě podobné,
bronz považuje za dřevo trouchnivé.
20 Šípy ho nezaženou na útěk,
kamenů z praku si všímá jako plev.
21 Za stébla slámy považuje kyje,
mávání šavlí směje se.
22 Ostré střepy mu rostou na břiše,
stopu nechává jak brány blátem vláčené.
23 Hlubina kvůli němu jako v kotli vře,
moře pění jak voňavkářův kelímek.
24 Ve vodě za ním brázda třpytí se,
jako by šediny narostly hlubině.
25 Nikdo na zemi mu není podoben –
je stvořen zcela bez bázně. [d]
26 Na všechno povýšené svrchu dívá se,
všem pyšným šelmám kraluje!“
Dosud jsem o tobě jen slýchal
42 Job na to Hospodinu řekl:
2 „Uznávám, že jsi všemocný
a že nic nepřekazí tvé úmysly.
3 Ptal ses: ‚Kdo to zastírá mé záměry,
a přitom nemá poznání?‘ [e]
Ano, mluvil jsem, o čem jsem neměl ponětí,
o tajemstvích, jež jsou nad mé chápání.
4 Řekl jsi: ‚Poslouchej a já promluvím,
budu se tě ptát a ty mě poučíš.‘ [f]
5 Dosud jsem o tobě jen slýchal pověsti,
teď tě však na vlastní oči spatřuji.
6 Proto se pokořuji –
v prachu a popelu činím pokání!“
Epilog
7 Když Hospodin domluvil tato slova k Jobovi, promluvil k Elifazovi Temanskému: „Hořím hněvem proti tobě a tvým dvěma přátelům, protože jste o mně nemluvili pravdivě jako můj služebník Job. 8 Proto si teď vezměte sedm býků a sedm beranů a jděte za mým služebníkem Jobem. Obětujte za sebe zápalnou oběť a můj služebník Job ať se za vás modlí. Jen proto, že dám na něj, vás hanebně nepotrestám. Nemluvili jste totiž o mně pravdivě jako můj služebník Job.“ 9 Elifaz Temanský, Bildad Šuchský a Sofar Naámský tedy šli a udělali, co jim Hospodin řekl. A Hospodin Joba vyslyšel.
10 Když se Job modlil za své přátele, Hospodin mu navrátil vše, co ztratil, a dal Jobovi dvakrát více, než co měl dřív. 11 Všichni jeho bratři a sestry i všichni jeho dřívější známí přišli za ním a hodovali s ním v jeho domě. Litovali ho a těšili kvůli všem těm neštěstím, která na něj Hospodin uvedl. Každý z nich mu dal stříbrnou minci a jednu zlatou náušnici.
12 Hospodin tedy Jobovi nakonec požehnal více než na počátku. Měl totiž 14 000 ovcí, 6 000 velbloudů, 1 000 párů dobytka a 1 000 oslic. 13 Měl také sedm synů a tři dcery. 14 Jedné dal jméno Jemima, druhé Kesia a třetí Keren-hapuch. [g] 15 V celé zemi nebyly tak krásné ženy jako dcery Jobovy. A otec jim dal dědictví mezi jejich bratry.
16 Potom Job žil ještě sto čtyřicet let a viděl své děti a děti svých dětí až do čtvrtého pokolení. 17 Nakonec Job zemřel stár a nasycen životem.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.