Chronological
Bohu tváří v tvář
Kdo to zatemňuje mé záměry?
38 Vtom Hospodin promluvil k Jobovi z vichru:
2 „Kdo to zatemňuje mé záměry řečmi,
v nichž není poznání?
3 Jako muž si teď vyhrň rukávy,
budu se tě ptát a ty mě poučíš:
4 Kde jsi byl, když jsem zemi založil?
Jen pověz, když tomu rozumíš.
5 Kdo určil její rozměry? To jistě víš!
Kdopak ji mírou přeměřil?
6 Do čeho jsou zapuštěny její základy?
Kdo položil její kámen úhelný,
7 když jitřní hvězdy sborem zpívaly
a všichni Boží synové [a] jásali radostí?
8 Kdo že to dveřmi moře uzavřel,
když se tehdy z lůna vyvalilo ven,
9 když jsem je přioblékl oblakem,
zahalil mračnem jako do plenek,
10 když jsem mu vytyčil meze své,
závory osadil na dveře
11 a řekl: ‚Smíš až sem, a dál už ne,
tvé vzduté vlny se zlomí zde‘?
12 Poručil jsi jitru někdy v životě,
ukázals někdy místo Jitřence,
13 aby uchopila zem za okraje
a ničemy z ní hnala ven?
14 Tehdy se země tvaruje jak jíl pod pečetí,
jak roucho začíná hýřit barvami.
15 Ničemové tehdy své světlo ztrácejí,
jejich napřažená paže se přerazí.
16 Pronikls tam, kde moře pramení,
prošel ses po dně propasti?
17 Odhalily se ti brány smrti?
Spatřil jsi brány temnoty?
18 Pochopils zemské rozměry?
Jen pověz, když všemu rozumíš!
19 Kudy vede cesta k příbytku světla?
A kde přebývá temnota?
20 Umíš je dovést na jejich místa?
Znáš stezku do jejich domova?
21 Dávno ses narodil, jistě to znáš,
délka tvého života je nesmírná!
22 Dostal ses do sněžných skladišť,
viděl jsi, kde se kroupy skladují,
23 které uchovávám pro čas soužení,
pro dny bojů a válčení?
24 Kudy vede cesta, kterou se štěpí blesky?
Odkud se východní vítr žene na zemi?
25 Kdo vyryl koryto vodní průtrži
a dráhu pro mrak bouřkový,
26 aby zaléval liduprázdnou zemi
i poušť, kde nikdo nebydlí,
27 aby zavlažil opuštěné trosky
a novou trávu nechal vyrašit?
28 Má snad déšť otce?
Kdo počal rosné krůpěje?
29 Z kterého lůna vyšel led?
Kdo rodí jíní nebeské,
30 když voda ztvrdne na kámen,
povrch propasti když zamrzne?
31 Umíš Plejády pouty připoutat
anebo povolit Orionův pás?
32 Dáváš v jejich čas vyjít planetám,
vedeš Medvědici a její mláďata?
33 Ovládáš nebeská pravidla?
Zařídíš, aby se jimi země řídila?
34 Dokážeš na mrak zavolat,
aby tě vodní průtrž zalila?
35 Umíš na cestu blesky vysílat?
Ohlásí se ti: ‚Zde nás máš‘?
36 Kdo moudrost ibisovi dal,
kdo vložil rozum do kohouta?
37 Kdo má tu moudrost, aby mraky spočítal,
kdo nebeské džbány může vylévat,
38 když se prach speče jako slitina,
když hlína pevně drží ve hroudách?
39 Umíš ulovit kořist pro lvici,
můžeš hlad lvíčat nasytit,
40 když se krčí ve svých peleších,
když v úkrytu v houští číhají?
41 Kdo připravuje pokrm krkavci,
když jeho mláďata k Bohu volají,
když bloudí kolem a nemají co jíst?
39 Víš snad, kdy rodí kamzíci?
Bdíš nad laněmi, když sléhají?
2 Počítáš měsíce jejich březosti?
Znáš čas, kdy mají porodit?
3 Tehdy se skloní a mladé vrhají,
přichází konec jejich bolestí.
4 Jejich mladí pak venku nabírají sil,
až jednou odběhnou a už se nevrátí.
5 Kdo divokého osla pustil na svobodu?
Kdo jen to zvíře zbavil postrojů?
6 Dal jsem mu za domov pustou planinu,
jeho příbytkem je solná poušť.
7 Může se posmívat hlučícímu městu,
nemusí poslouchat pokřik biřiců.
8 Co najde v kopcích, to má za pastvu,
hledá si kdejakou zelenou bylinu.
9 Bude ti buvol ochoten sloužit?
Bude nocovat ve tvé stáji?
10 Můžeš ho provazy udržet u brázdy?
Bude za tebou orat v údolích?
11 Spolehneš na něj, když má tolik síly?
Svěříš mu snad své úkoly?
12 Můžeš mu věřit, že ti sveze zrní,
že shromáždí, cos vymlátil?
13 Pštrosice křídly radostně mává,
jako by měla perutě s peřím čápa.
14 Jenže svá vejce na zemi zanechává,
aby se v písku zahřála.
15 Nedbá, že je rozšlápne něčí noha,
že je divá zvěř může rozdupat.
16 Krutá je k mláďatům, jako by její nebyla;
že zmaří své úsilí, o to se nestará.
17 Bůh ji totiž moudrostí neobdaroval,
ani trochu rozumu jí zdědit nenechal.
18 Když ale vyskočí a do běhu se dá,
koni i s jezdcem se může smát!
19 Jsi to ty, kdo dává sílu koni?
Umíš mu hřívou šíji ozdobit?
20 Necháš ho skákat jako luční kobylky?
Jeho hrdé ržání bázeň nahání!
21 Rozjařen silou divoce hrabe kopyty,
už už vyrazit zbraním naproti.
22 Směje se strachu, vůbec se nebojí,
před mečem nechce o krok ustoupit.
23 Po boku mu chřestí toulec se šípy,
kopí a šavle se blýskají.
24 Chvěje se vzrušením, hltá dálky,
když zazní polnice, nic ho nezdrží.
25 Při každém zatroubení řehtá: ‚Ihíí!‘
pach bitvy zdálky ucítí,
hřímání velitelů a všechen křik.
26 Řídí se sokol tvým rozumem,
když k letu na jih křídla rozestře?
27 Vznese se orel na tvůj povel,
aby si stavěl hnízdo ve výšce?
28 Na skále bydlí, na ní nocuje,
skalní útes mu hradem je.
29 Odtud se rozhlíží za pokrmem,
očima hledí do dálek.
30 Jeho mláďata chtějí hltat krev;
kde jsou mrtvoly, tam je hned!“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.