Chronological
Elihu
Teď promluvím já!
32 Ti tři muži už přestali Jobovi odpovídat, protože se stále považoval za spravedlivého. 2 Avšak Elihu, syn Barachela Buzského z rodu Ramova, vzplanul proti Jobovi hněvem. Hrozně se rozhněval, že se Job považuje za spravedlivějšího než Bůh. 3 Rozhněval se i na jeho tři přátele, že mu neuměli odpovědět tak, aby Joba usvědčili. [a] 4 Dokud mluvili s Jobem, Elihu čekal, protože byli starší než on. 5 Když ale viděl, že ti tři muži už nemají co odpovědět, vzplanul hněvem.
6 Elihu, syn Barachela Buzského tehdy řekl:
„Já jsem jen mladík
a vy jste kmeti,
proto jsem byl dosud nesmělý,
bál jsem se říci vám své mínění.
7 Říkal jsem si: ‚Ať mluví starší,
dříve narození ať učí moudrosti.‘
8 Vše ale na duchu v člověku záleží,
dech Všemohoucího dává chápání.
9 Dříve narození nejsou vždy moudřejší,
starší nemusejí mít nejlepší úsudky.
10 A proto říkám: Naslouchejte mi,
teď zas já vyslovím své mínění.
11 Dokud jste mluvili, já jsem čekal,
pečlivě jsem naslouchal vašim úvahám.
Dokud jste hledali správná slova,
12 pozorně jsem vás sledoval.
Joba však nikdo z vás usvědčit neuměl,
nikdo jste pro něj nenašli odpověď.
13 Jen neříkejte: ‚Našli jsme moudré řešení,
Bůh, a ne člověk ať ho usvědčí!‘
14 Jobovy řeči mi nebyly určeny,
já bych však neodpovídal jako vy.
15 Zaraženi jsou, bez odpovědi,
nemají, co by k tomu dodali!
16 To mám čekat dál, když už nic neříkají,
když stojí na místě, odpověď nemají?
17 Je tedy řada na mně, já teď promluvím,
teď zas já vyslovím své mínění.
18 Jsem totiž přímo přeplněný slovy,
duch mi roztahuje všechny vnitřnosti.
19 Jak víno bez průduchu jsou mé útroby,
jak nové měchy plné k prasknutí.
20 Musím promluvit, abych si ulevil,
otevřu ústa a odpovím!
21 Nikomu jistě nebudu stranit,
nikomu nechci lichotit.
22 Lichotit totiž ani neumím –
to by mě můj Stvořitel rychle odstranil!“
Bůh převyšuje člověka
33 „Tak tedy, Jobe, slyš mou řeč,
všemu, co říkám, dobře naslouchej.
2 Pozor, už ústa otvírám,
slova mi začínají proudit z jazyka.
3 Z upřímného srdce má řeč pramení,
mé rty vyjevují čisté poznání.
4 Duch Boží mě přece učinil,
dech Všemohoucího mě oživil.
5 Odpověz mi, pokud to dokážeš,
předlož mi svou při, postav se!
6 Hle, jsem ti rovný před Bohem,
i já jsem přece z hlíny uhněten.
7 Nelekej se mě tedy a neměj strach,
nebudu na tebe silně naléhat.
8 Na vlastní uši jsem tě slyšel říct,
co jsi v mé přítomnosti prohlásil:
9 ‚Jsem zcela ryzí, nijak jsem nechybil,
jsem nevinný a nemám hřích.
10 Bůh však proti mně hledá záminky –
myslí si, že jsem jeho protivník.
11 Nohy mi svírá do klády,
na každém kroku na mě dohlíží!‘ [b]
12 V tom se však mýlíš, to ti povídám,
Bůh přece převyšuje člověka!
13 Proč si tedy na něj stěžuješ,
že nedává na vše odpověď?
14 Bůh totiž mluví jednou i podruhé,
člověk to ale sotva postřehne.
15 Ve spánku, v noční vidině,
když lidi zmáhá těžký sen,
když na lůžku leží v dřímotě,
16 tehdy Bůh lidem otevírá uši
a svými hrozbami je děsí.
17 To aby člověka od skutku odvrátil,
aby mu v jeho pýše zabránil,
18 aby jeho duši uchránil od jámy,
aby jeho život nepronikl šíp.
19 Anebo ho na lůžku trestá bolestí,
takže má v kostech stálé hlodání,
20 až se mu pokrm k smrti protiví
a ztratí pomyšlení i na pochoutky.
21 Hubne tak, že z očí ztrácí se,
dříve skryté kosti vystupují ven.
22 Jeho duše naklání se do jámy,
vykročil poslům smrti vstříc.
23 Bude-li však anděl při tom člověku,
prostředník, jeden z tisíců,
který prohlásí jeho nevinu,
24 smiluje se nad ním a řekne:
‚Vysvoboď jej, Bože, ať do jámy neklesne,
nalezl jsem za něj výkupné!‘
25 Jeho tělo se pak jako dítě uzdraví,
do dnů svého mládí se náhle navrátí.
26 Bude se modlit k Bohu a on si ho oblíbí,
znovu spatří jeho tvář s jásáním
a Bůh mu navrátí jeho blahobyt.
27 A tehdy vyjde k lidem se slovy:
‚Hřešil jsem a právo převrátil,
nedostal jsem však, co jsem zasloužil.
28 Bůh mě vykoupil, abych nešel do jámy,
uvidím světlo a budu žít!‘
29 Toto vše tedy dělá Bůh
dvakrát i třikrát při člověku,
30 aby jeho duši odvrátil od jámy,
ve světle živých aby mohl žít.
31 Dej pozor, Jobe, naslouchej mi,
mlč a já promluvím.
32 Máš-li co říci, odpověz mi,
mluv – chtěl bych tě obhájit!
33 Pokud ne, potom naslouchej mi,
mlč a já tě moudře poučím.“
Bůh nedělá nic zlého
34 A Elihu mluvil dál:
2 „Slyšte má slova, mudrci,
vy znalci, naslouchejte mi.
3 Vždyť ucho umí rozlišovat slova,
jako umí jazyk pokrm ochutnat.
4 Rozhodněme sami, co je správné,
co je dobré, tu spolu posuďme.
5 Job prohlašuje: ‚Jsem nevinen,
a Bůh mi právo odepřel.
6 I když jsem poctivý, jsem brán za lháře,
mé rány se nehojí, ač jsem nic neproved!‘ [c]
7 Je snad Jobovi někdo podobný?
Rouhá se, jako by vodu pil!
8 Dává se do spolku se zločinci,
řadí se mezi ničemy!
9 Vždyť říká: ‚Člověku není k ničemu
usilovat o Boží oblibu!‘ [d]
10 Ať mě slyší každý, kdo rozum má:
Bůh přece nic zlého nedělá,
Všemohoucímu je křivda vzdálená.
11 Každému ovšem jeho skutky odplácí,
chová se k lidem, jak si kdo zaslouží.
12 Bůh v žádném případě nebude jednat zle,
Všemohoucí nemůže právo převracet.
13 Kdo mu asi svěřil zem?
Kdo mu předal celý svět?
14 Kdyby ho jen tak napadlo
svůj dech, svého ducha odejmout,
15 všechno živé by rázem pomřelo,
lidstvo by se bylo do prachu vrátilo!
16 Máš-li tedy rozum, poslouchej,
na moje slova pozor dej:
17 Jak by mohl vládnout ten, kdo právo nesnáší?
Chceš snad Mocného a Spravedlivého odsoudit?
18 Vždyť on i králi řekne: ‚Jsi ničemník!‘
a šlechticům: ‚Vy zločinci!‘
19 On ani knížatům nestraní,
nestaví velmože před nuzáky –
dílo jeho rukou jsou jeden jak druhý!
20 Uprostřed noci náhle umírají,
i mocní se zachvějí a musí pryč,
odstraněni jsou bez lidské pomoci.
21 Očima sleduje cesty všech lidí,
každý jejich krok on dobře vidí.
22 Není temnoty a není příšeří,
kde by se zločinci před ním schovali.
23 Bůh nemusí shromažďovat další důkazy,
aby se k němu člověk na soud dostavil.
24 Mocné rozdrtí bez ptaní,
jiné pak dosadí místo nich.
25 O jejich skutcích dobře ví,
v noci je svrhne, a jsou zničeni.
26 Ztrestá je za jejich zločiny
veřejně a všem na očích.
27 To proto, že od něj odešli
a na jeho cesty vůbec nedbali.
28 Křik chudých kvůli nim k Bohu vystoupil
a on vyslýchá křik ubohých.
29 Když ale mlčí, kdo ho odsoudí?
Když skryje svou tvář, kdo ho uvidí?
On přitom bdí nad lidmi i národy,
30 tak aby bezbožní vládnout nemohli
a nesváděli lidi do pasti.
31 Co kdybys tedy Bohu pověděl:
‚Zhřešil jsem, už se to nestane;
32 pokud co nevidím, prosím pouč mne,
a pokud jsem křivdil, bylo to naposled.‘
33 Má snad Bůh odplácet podle tebe,
když se ti to nelíbí podle něj?
Ty sám si vyber, ne já za tebe,
pověz nám, co ses dozvěděl!
34 Všichni rozumní mi to potvrdí
i moudří mě slyší a souhlasí:
35 Job vůbec neví, o čem hovoří,
v jeho slovech není špetka soudnosti!
36 Jen ať je Job zkoušen ještě víc,
vždyť tu odpovídá jako hanebník!
37 Vždyť jenom vrší jeden hřích na druhý,
šíří mezi námi pochyby
a mluví proti Bohu víc a víc!“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.