Chronological
17 Dech mě opouští,
mé dny skončily,
jen hřbitov zbývá mi.
2 Jsou se mnou ale ještě ti posměvači –
kvůli jejich zlobě nezamhouřím oči!
3 Slož za mne záruku, kterou určil jsi –
kdo jiný by se za mě zaručil?
4 Jejich srdce jsi zbavil soudnosti,
takovým přece nedáš zvítězit!
5 Říká se: ‚Kdo zištně zrazuje přátele,
zbavuje vlastní děti vyhlídek.‘
6 Bůh ze mě pro všechny udělal přísloví,
kdekdo mi plivne do očí.
7 Oči se mi kalí hořkostí,
z mých údů zbývá pouhý stín.
8 Při pohledu na mě se děsí poctiví,
nevinní jsou pobouřeni: ‚Vida, bezbožník!‘
9 Spravedlivý ale jde svou cestou dál,
kdo má čisté ruce, se zviklat nenechá.
10 Nuže, vy všichni, zkuste to znovu –
moudrého mezi vámi ale nenajdu!
11 Mé dny uplynuly i s mými úmysly,
touhy mého srdce se zhatily.
12 Obrátit usilují noc na den,
v temnotě říkají: ‚Světlo blíží se!‘
13 Je-li mou nadějí domov ve hrobě,
mám-li si ustlat lože v temnotě,
14 mám-li nazývat jámu otcem svým
a červy svou matkou a sestrami –
15 kde potom bude ta má naděje?
Ta má naděje – kdo ji zahlédne?
16 Sestoupí se mnou do hrobu?
Lehneme si spolu do prachu?“
Světlo darebáka uhasne
18 Bildad Šuchský mu na to řekl:
2 „Jak dlouho povedeš takovéhle řeči?
Promluvíme si, až se zamyslíš.
3 Jak to, že jsme tu za dobytek? [a]
To nás považuješ za tupce?
4 Tvá vlastní zuřivost drásá tě!
Copak se kvůli tobě zboří svět?
Zhroutí se skály na místě?
5 Světlo darebáka uhasne,
plamen ohně mu zářit nebude.
6 Světlo v jeho stanu ve tmu změní se
a jeho svíce uhasne. [b]
7 Jeho rázný krok znejistí,
jeho vlastní záměry ho porazí.
8 Nohama zaplete se do sítě,
do oka v chůzi chytí se.
9 Za patu bude lapen do tenat,
zaklapne se nad ním jeho past.
10 Při zemi na něj číhá smyčka,
na stezce na něj čeká léčka.
11 Odevšad ho děsí hrůzy,
lepí se mu na paty.
12 Hladoví po něm pohroma,
neštěstí čeká na jeho pád.
13 Jeho kůži sžírá choroba,
jeho údy hltá rána smrtelná.
14 Vyrván bude z bezpečí svého stanu,
odveden bude ke králi hrůz.
15 Plameny zaplaví jeho stan,
jeho příbytek bude sírou zasypán.
16 Jeho kořeny uschnou zespoda,
nahoře uvadne jeho koruna.
17 Na zemi po něm nezbude památky,
jeho jméno nezazní nikde po kraji.
18 Ze světla vyženou ho do temna,
zapuzen bude ze světa.
19 Nebude mít v lidu nástupce ani potomka,
ve svém domě nezanechá ani živáčka.
20 Na západě se zhrozí nad jeho osudem
i všechny na východě pojme děs:
21 ‚Ach, takový je tedy příbytek zlosyna,
domov neznaboha takhle dopadá!‘“
Můj Vykupitel žije
19 Job na to řekl:
2 „Jak dlouho budete mou duši trápit
a svými řečmi mě ubíjet?
3 Hanobíte mě už aspoň po desáté –
nestydíte se mě urážet?
4 Pokud jsem opravdu v něčem pochybil,
do mé chyby vám není nic.
5 Pokud se chcete povyšovat nade mne
a moji potupu proti mně obracet,
6 pak vězte, že Bůh mi ublížil –
to on na mě hodil svoji síť!
7 Hle, volám: ‚Násilí!‘ a nikdo se neozve;
křičím o pomoc, a právo nikde.
8 Cestu mi zazdil – neprojdu,
na mé stezky vrhl temnotu.
9 Mou čest ze mne strhl jako plášť
a korunu mi z hlavy sňal.
10 Boří mě ze všech stran, dokud nezajdu,
mou naději vyvrací jako strom z kořenů.
11 Svým hněvem srší proti mně
v domnění, že jsem jeho nepřítel.
12 V jednom šiku útočí jeho armáda,
proti mně vrší dobývací val,
můj stan obléhají kolem dokola.
13 Mým vlastním bratrům mě odcizil,
moji známí se ke mně neznají.
14 Příbuzní i přátelé mě nechali,
zapomněli na mě 15 i hosté mí.
I mé služebnice mě mají za cizince,
dívají se na mě jako na vetřelce.
16 Když zavolám sluhu, vůbec se neozve,
jakkoli úpěnlivě prosím jej.
17 Můj dech je odporný i mé manželce,
hnusím se své vlastní rodině.
18 Pohrdají mnou i mládenci –
jen co se objevím, nadávají mi.
19 Spřízněným duším jsem odporný,
moji milovaní mě zavrhli.
20 Nejsem nic než kost a kůže,
zbyly mi jen holé dásně.
21 Smilujte, smilujte se, vy mí přátelé,
vždyť Boží ruka bije mě!
22 Musíte s Bohem na mě pořádat ten hon,
nemáte ještě mého masa dost?
23 Kéž by má slova byla sepsána,
kéž by jak nápis byla vyryta
24 olovem a rydlem železným,
kéž by je navždy vytesali do skály!
25 Můj Vykupitel žije, to jedno vím,
a že nakonec se nad prachem postaví.
26 I kdyby ze mě kůži sedřeli,
já ve svém těle Boha uvidím.
27 Já ho uvidím vlastníma očima,
ne někdo cizí, ale já –
srdce mi touhou umírá!
28 Jenže vy říkáte: ‚Jak ho přistihnem?
Příčina věci je přece v něm.‘ [c]
29 Vy sami ale meče bojte se,
vždyť mečem trestá hněv,
a tak soud sami poznáte.“
Hrozný osud ničemů
20 Sofar Naámský mu na to řekl:
2 „Na tohle musím odpovědět,
to přece nejde vydržet!
3 Když slyším tolik důtek a urážek,
můj moudrý duch mi vnuká odpověď:
4 Víš přece sám, že odjakživa,
už co byl člověk na zem postaven,
5 radost ničemů je velmi krátká,
štěstí bezbožných je chvilkové.
6 I kdyby jeho hrdost k nebi dosáhla
a hlavou oblaků se dotýkal,
7 jak vlastní lejno zmizí napořád –
‚Kam se poděl?‘ se jeho známí budou ptát.
8 Jako sen odletí a bude ten tam,
bude zapuzen jak noční vidina.
9 Oko, jež vídalo ho, už ho nespatří,
nebude k nalezení ve svém obydlí.
10 Jeho děti budou muset odškodnit chudáky,
vlastníma rukama majetek navrátit.
11 Mladická síla, jíž měl plné kosti,
do prachu ulehne spolu s ním.
12 I když mu zlo chutná v ústech sladce,
i když je chová pod jazykem,
13 i když je vychutnává, nemá naspěch,
i když je převaluje na patře,
14 v útrobách mu ale ten pokrm zhořkne,
promění se mu v hadí jed.
15 Vše, co spolykal, musí vyzvracet,
Bůh mu to bohatství z břicha vyžene.
16 Bude nasávat hadí jed,
jazyk zmijí ho zabije.
17 Nikdy nezažije proudy oleje,
nebude se koupat v medu a smetaně.
18 To, co ukořistil, vrátí netknuté,
neužije to, co získal obchodem.
19 To proto, že chudákům bořil chýše
a zabíral domy, které nestavěl.
20 Svoji hladovost neuměl utišit,
a proto neunikne vlastní chtivosti.
21 Nezbude nic, co by pohltil,
už nepotrvá jeho blahobyt.
22 Uprostřed nadbytku přijde do úzkých,
bída se na něj vrhne ze všech sil.
23 Zatímco on si břicho cpe,
Bůh na něj sešle vroucí hněv –
zaplaví ho svým deštěm střel!
24 Na útěku před železnou zbraní
zasažen bude lukem bronzovým.
25 Ze zad mu náhle trčí šíp
a jeho špice se žlučí skví.
Kdejaká hrůza ho dostihla,
26 na jeho poklady čeká černá tma.
Pohltí ho oheň, jenž nebyl rozdmýchán,
cokoli zůstalo u něj doma, spolyká.
27 Nebesa odhalí jeho vinu,
země se postaví proti němu.
28 Jeho dům odnese povodeň,
proud ho zachvátí v soudný den.
29 Takový osud dává Bůh ničemům,
takové dědictví jim určil Bůh!“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.