Chronological
Dvojí tábor
32 Časně ráno Lában vstal, políbil své vnuky i dcery a požehnal jim. Potom odešel a vrátil se domů.
2 Také Jákob odešel svou cestou a vtom se s ním setkali Boží andělé. 3 Jakmile je Jákob uviděl, zvolal: „To je Boží tábor!“ A tak to místo nazval Machanajim, Dvojí tábor.
4 Jákob pak před sebou vypravil posly do země Seír, na edomskou planinu, ke svému bratru Ezauovi 5 a přikázal jim: „Povězte mému pánu Ezauovi: ‚Toto praví tvůj služebník Jákob: Pobýval jsem u Lábana; tam jsem se až dosud zdržoval. 6 Mám voly, osly, brav, otroky i otrokyně a vypravil jsem posly, abych se ohlásil svému pánu, doufaje ve tvou laskavost.‘“
7 Poslové se pak vrátili k Jákobovi se slovy: „Šli jsme k tvému bratru Ezauovi, ale už ti jde naproti a je s ním čtyři sta mužů!“
8 Na Jákoba padl veliký strach a úzkost. Rozdělil své lidi, brav, skot i velbloudy do dvou táborů, 9 neboť si pomyslel: „Přijde-li Ezau k jednomu táboru a pobije ho, bude se ten druhý tábor moci zachránit.“
10 Jákob zvolal: „Bože mého otce Abrahama, Bože mého otce Izáka, Hospodine, který jsi mi řekl: ‚Vrať se do své země a ke svému příbuzenstvu, a já způsobím, aby se ti vedlo dobře,‘ [a] 11 nejsem hoden všeho milosrdenství a věrnosti, kterou jsi svému služebníku prokázal – vždyť jsem tento Jordán překročil pouze s holí, a teď jsou ze mne dva tábory! 12 Vytrhni mě prosím z ruky mého bratra, z ruky Ezaua, neboť se bojím, že přijde a pobije mě i matky s dětmi. 13 Řekl jsi přece: ‚Jistě způsobím, aby se ti vedlo dobře, a učiním, že tvého semene bude jako mořského písku, nespočetného pro své množství.‘“ [b]
14 A když na tom místě strávil noc, vybral z toho, co získal, dar pro svého bratra Ezaua: 15 200 koz a 20 kozlů, 200 ovcí a 20 beranů, 16 30 kojících velbloudic s mláďaty, 40 krav a 10 býků, 20 oslic a 10 oslů. 17 Svěřil je svým služebníkům, každé stádo zvlášť, a řekl jim: „Jděte přede mnou a mezi jednotlivými stády nechte odstup.“
18 Tomu vepředu poručil: „Když se s tebou setká můj bratr Ezau a zeptá se tě: ‚Komu patříš a kam jdeš? A čí je to stádo před tebou?‘ 19 odpovíš: ‚Tvého služebníka Jákoba. Posílá to jako dar mému pánu Ezauovi a hle, sám jde za námi.‘“
20 Také druhému, třetímu i všem ostatním, kteří hnali ta stáda, přikázal: „Takovým způsobem mluvte k Ezauovi, až ho najdete: 21 ‚Hle, tvůj služebník Jákob jde za námi.‘“ (Pomyslel si totiž: „Usmířím ho darem, který mě předchází. Když se s ním potom setkám, snad mě přijme.“) 22 A tak šel dar před ním a on zůstal na noc v táboře.
Tvé jméno bude Izrael
23 V noci pak vstal a vzal své dvě ženy, své dvě otrokyně a svých jedenáct synů a přebrodil potok Jabok. 24 Vzal je a převedl je přes potok; převedl všechno, co měl. 25 Tehdy Jákob zůstal sám.
Někdo s ním ale zápasil, až dokud nezačalo svítat. 26 Když viděl, že ho nepřemůže, udeřil ho do kyčelního kloubu, takže se Jákobovi při tom zápasu vymkl kyčel. 27 Tehdy řekl: „Pusť mě, začíná svítat!“
„Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš!“ odpověděl Jákob.
28 „Jak se jmenuješ?“ zeptal se ho.
„Jákob,“ odpověděl. [c]
29 Na to mu řekl: „Tvé jméno už nebude znít Jákob, ale Izrael, Boží bojovník, neboť jsi zápasil s Bohem i s lidmi a zvítězil jsi!“
30 Jákob ho žádal: „Pověz mi prosím své jméno.“
On však odpověděl: „Proč se mě ptáš na jméno?“ A požehnal mu tam.
31 Jákob pak to místo nazval Penuel, Boží tvář, neboť řekl: „Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl jsem zachráněn!“
32 A když minul Penuel, zazářilo mu slunce; a kulhal kvůli té kyčli. 33 (Proto synové Izraele až do dnešního dne nejedí sedací šlachu u kyčelního kloubu, protože Jákoba udeřil do kyčelního kloubu u sedací šlachy.)
Setkání s Ezauem
33 Když potom Jákob pozvedl oči, hle, spatřil přicházet Ezaua a s ním čtyři sta mužů. Rozdělil tedy děti mezi Léu, Ráchel a ty dvě otrokyně 2 a postavil otrokyně s jejich dětmi dopředu, Léu s jejími dětmi za ně a Ráchel s Josefem dozadu. 3 Sám pak šel před nimi a sedmkrát se poklonil až k zemi, než došel ke svému bratru.
4 Ezau mu vyběhl naproti, objal ho, padl mu kolem krku a líbal ho. Oba plakali. 5 Když potom pozvedl oči, spatřil ženy s dětmi a řekl: „Kdo je to s tebou?“
Jákob odpověděl: „To jsou děti, kterými Bůh obdaroval tvého služebníka.“
6 Mezitím se přiblížily otrokyně se svými dětmi a poklonily se. 7 Potom se přiblížila také Léa se svými dětmi a poklonily se. Nakonec se přiblížili Josef a Ráchel a i oni se poklonili.
8 Ezau se zeptal: „K čemu je celý ten průvod, který jsem potkal?“
On odpověděl: „Chtěl jsem si tě příznivě naklonit, můj pane.“
9 Ezau řekl: „Mám dostatek, bratře, nech si, co ti patří.“
10 Jákob však odpověděl: „Prosím, nikoli! Přijmi laskavě ode mě tento dar. Když vidím tvou tvář, je přívětivá jako tvář Boží. 11 Přijmi prosím z mého požehnání, co jsem ti přinesl, neboť Bůh ke mně byl milostivý a mám všeho dostatek.“ A naléhal na něj, až Ezau přijal.
12 Ten potom řekl: „Vydejme se na cestu, půjdu s tebou.“
13 Jákob mu však odpověděl: „Můj pán ví, že tu jsou malé děti. Navíc mám s sebou březí ovce a krávy; budou-li hnány po celý den, všechen dobytek pomře. 14 Nechť prosím můj pán jde před svým služebníkem napřed. Já pak budu pokračovat zvolna, jak bude moci stačit stádo, které mám před sebou, a jak budou moci stačit děti, dokud nedojdu ke svému pánu do Seíru.“
15 Ezau řekl: „Nechám tedy s tebou některé ze svých lidí.“
Jákob však odpověděl: „K čemu to, můj pane? Kéž mi jen zachováš svou přízeň.“
16 A tak se Ezau téhož dne vrátil svou cestou do Seíru, 17 zatímco Jákob se vydal k Sukotu. Tam si postavil dům a pro svůj dobytek zhotovil přístřešky. Proto se to místo jmenuje Sukot, Přístřešky.
Dína mezi Šechemskými
18 Jákob pak na cestě z Padan-aramu pokojně dorazil do města Šechem v kanaánské zemi a utábořil se před městem. 19 Díl pole, na němž vztyčil svůj stan, koupil od synů Šechemova otce Chamora za sto mincí. 20 Postavil tam oltář a nazval ho „Bůh je Bohem Izraele.“
34 Dína, dcera, kterou Jákobovi porodila Léa, si jednou vyšla navštívit domorodé dívky. 2 Když ji uviděl kníže té země, Šechem, syn Hivejce Chamora, zmocnil se jí a spal s ní – znásilnil ji. 3 Přilnul ale k Jákobově dceři Díně celou duší, zamiloval si ji a mluvil s ní laskavě. 4 Potom Šechem přemlouval svého otce Chamora: „Vezmi mi tu dívenku za ženu!“
5 Když Jákob uslyšel, že Šechem poskvrnil jeho dceru Dínu, jeho synové byli právě se stádem na poli. Až do jejich příchodu tedy mlčel.
6 Šechemův otec Chamor se mezitím vypravil k Jákobovi, aby s ním promluvil. 7 Vtom přišli Jákobovi synové z pole, a když to uslyšeli, zasáhlo je to tak, že se velmi rozlítili. Spáchal přece v Izraeli hanebnost, když spal s Jákobovou dcerou – to se přece nesmí!
8 Chamor s nimi začal vyjednávat: „Můj syn Šechem prahne po vaší dceři celou duší; dejte mu ji, prosím, za ženu. 9 Spřízněte se s námi – dávejte nám své dcery a berte si naše. 10 Když budete bydlet u nás, bude celá země před vámi. Bydlete v ní, obchodujte a mějte ji za svou!“
11 Šechem pak jejímu otci a jejím bratrům řekl: „Moc vás prosím; dám vám, cokoli si řeknete! 12 Uložte mi vysoké věno a mnoho darů a já dám, kolik mi řeknete, jen mi tu dívku dejte za ženu!“
13 Jákobovi synové odpověděli Šechemovi a Chamorovi lstivě, neboť poskvrnil jejich sestru Dínu. 14 Řekli jim: „Nic takového nemůžeme udělat. Dát svou sestru neobřezanému muži – to by pro nás byla hanba! 15 Vyhovíme vám, jen když budete jako my. Ať se každý z vás, kdo je mužského pohlaví, dá obřezat. 16 Pak vám budeme dávat své dcery a brát si vaše, budeme bydlet s vámi a budeme jeden lid. 17 Pokud nás však neposlechnete a neobřežete se, vezmeme si svou dceru a odejdeme.“
18 Jejich slova se Chamorovi i jeho synu Šechemovi zalíbila 19 a ten mládenec neváhal tu věc vykonat, neboť po Jákobově dceři velmi toužil. (Šechem byl z celé rodiny svého otce ten nejváženější.) 20 Chamor a jeho syn Šechem tedy přišli k bráně svého města a promluvili k tamním měšťanům: 21 „Tito muži se k nám chovají pokojně. Ať tedy bydlí v této zemi a obchodují v ní. Hle, země je přece dost prostorná i pro ně; berme si tedy jejich dcery za ženy a své dcery dávejme jim. 22 Vyhoví nám ovšem a budou s námi bydlet jako jeden lid jen s touto podmínkou: každý z nás, kdo je mužského pohlaví, se musí dát obřezat, jako jsou obřezaní oni. 23 Nebudou snad potom jejich stáda, jejich majetek a všechna jejich zvířata naše? Vyhovme jim tedy, ať bydlí u nás!“
24 A tak všichni, kdo vycházeli z brány jeho města, poslechli Chamora i jeho syna Šechema a dali se obřezat: každý, kdo byl mužského pohlaví, každý, kdo vycházel z brány toho města.
25 Třetího dne, když měli největší bolesti, se dva Jákobovi synové, Dínini bratři Šimeon a Levi, chopili každý svého meče, v bezpečí vešli do města a pobili všechny, kdo byli mužského pohlaví. 26 Také Chamora a jeho syna Šechema zabili ostřím meče. Vzali Dínu z Šechemova domu a odešli. 27 Jákobovi synové pak přišli k pobitým a vyplenili město, kde byla poskvrněna jejich sestra. 28 Vzali jejich brav, skot i osly, cokoli bylo ve městě i na poli – 29 všechno jejich bohatství. Všechny jejich děti a ženy zajali a vše, co bylo v domech, vyplenili.
30 Jákob pak Šimeonovi a Levimu vyčetl: „Přivedli jste mě do neštěstí! Zošklivili jste mě obyvatelům země, Kananejcům i Perizejcům. Mám jen hrstku mužů; spojí-li se proti mně, zabijí mě a budu vyhlazen – já i můj dům!“
31 Oni však řekli: „To měl s naší sestrou zacházet jako s nevěstkou?“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.