Chronological
Bůh tě neslyší
35 A Elihu mluvil dál:
2 „Myslíš si, že máš právo říkat:
‚Jsem spravedlivější než Bůh‘? [a]
3 Říkáš totiž, co prý tím získáš:
‚Co z toho mám, být bez hříchu?‘ [b]
4 Na tyhle řeči ti tedy odpovídám
a s tebou i tvým přátelům:
5 Podívej se k nebi, jen pohlédni,
pozoruj mraky – jsou vyšší, než jsi ty.
6 Když budeš hřešit, co mu způsobíš?
Když rozmnožíš své viny, jak mu ublížíš?
7 Když budeš spravedlivý, jak ho tím obdaříš?
Co by si od tebe mohl vzít?
8 Tvá ničemnost škodí člověku jako ty,
tvou spravedlnost pocítí jen smrtelník!
9 Lidé úpějí pod hrozným útlakem,
pod vládou mocných křičí o pomoc.
10 Nikdo však neptá se: ‚Co Bůh, můj Stvořitel,
který písněmi rozeznívá noc,
11 který nás vyučuje i skrze dobytek
a který nám na ptácích ukazuje moudrost?‘
12 Když tedy volají a on se nehlásí,
je to pro zpupnost těch lidí zlých.
13 Je to marné, Bůh je neslyší,
Všemohoucí je pomíjí!
14 Co teprve, říkáš-li, že ho nikde nevnímáš,
že tvá pře leží u něj a ty na něj čekáš, [c]
15 že prý ve svém hněvu nikdy netrestá
a že se o ničemnost vůbec nestará! [d]
16 Job si tu však otevírá ústa naprázdno –
mluví dál a dál, a přitom neví co!“
Bůh je mocný
36 A Elihu pokračoval dál:
2 „Měj se mnou trochu strpení a povím ti,
co lze v Boží prospěch ještě říct.
3 Z veliké dálky přináším poznání,
svého Stvořitele tu obhájím.
4 Má slova opravdu nejsou žádné lži,
máš tu člověka skvělých znalostí.
5 Hle, Bůh je mocný a není váhavý,
je mocný a v srdci rozhodný.
6 Ničemy jistě nenechává žít,
k právu pomáhá ubohým.
7 Neodvrací zrak od poctivých,
na trůn je s králi posadí,
aby je povýšil až navěky.
8 Jsou-li však spoutáni řetězy,
v provazech bídy jsou-li chyceni,
9 tehdy jim ukazuje, co provedli,
čím se provinili a jak zpyšněli.
10 Otevírá jim uši, aby je poučil,
říká jim, že se mají od zla odvrátit.
11 Pokud poslechnou a budou mu sloužit,
dožijí své dny ve štěstí,
svá léta v samé radosti.
12 Pokud však neposlechnou, zahubí je šíp,
zahynou vlastní nevědomostí.
13 Bezbožní ve svém srdci hněv si střádají,
o pomoc nevolají ani spoutáni řetězy.
14 Uprostřed mládí proto zmírají,
končí svůj život mezi smilníky.
15 Bůh zachraňuje ubohé jejich bídami,
otevírá jim uši soužením.
16 Ano, i tebe zve zprostřed úzkosti
do nekonečné svobody,
ke stolu obtíženému jídlem nejlepším.
17 Ty jsi však obtížen soudem ničemných,
soud a spravedlnost se tě zmocňují!
18 Pozor, ať se nedáš zlákat hojností,
ať tě nesvádějí veliké úplatky.
19 Myslíš, že ti bohatství pomůže z úzkosti,
ať už se snažíš sebevíc?
20 Nedychti po noci,
kdy lidé mizí ze svých míst.
21 Neopovažuj se ke zlu obrátit,
i když se ti líbí víc než strádání!
22 Hle, Bůh je ve své moci vznešený.
Který učitel je mu podobný?
23 Kdo mu může vytknout jeho způsoby?
Kdo mu smí říci: ‚Pácháš bezpráví‘?
24 Pamatuj, že jeho dílo musíš velebit;
lidé je oslavují svými písněmi.
25 Všichni smrtelníci to dílo spatřují,
člověk je vidí aspoň zpovzdálí.
26 Hle, Bůh je veliký nad naše chápání,
jeho léta nelze ani vypočíst!
27 On z moře vynáší kapky do výšky,
aby se v jeho mlze na déšť srážely,
28 aby se pak z mraků proudem valily
a skrápěly lidstvo v hojnosti.
29 Což někdo rozumí, jak se mračna stahují
a jak z jeho stanu hřmí?
30 Hle, jak kolem sebe šíří blesky,
jak jimi pokrývá mořské hlubiny!
31 Takovým způsobem spravuje národy,
takto jim opatřuje pokrm v hojnosti.
32 Ve svých dlaních svírá blesky,
velí jim zasáhnout jejich cíl.
33 Vypovídá o něm jeho burácení –
on bouří hněvem proti bezpráví!“
Bůh je nedosažitelný
37 „Při tom pomyšlení se mé srdce děsí,
jako by mi chtělo z hrudi vyskočit.
2 Jen si poslechněte jeho hlas hromový,
dunění, jež z úst mu vychází!
3 Pod celým nebem je nechá znít,
i kraje světa svým bleskem ozáří.
4 Vzápětí burácení zní,
hřímá svým hlasem vznešeným;
když zazní jeho hlas, nic ho nezdrží.
5 Podivuhodně Bůh svým hlasem hřmí,
působí divy nad naše chápání.
6 Sněhu poroučí: ‚Padej k zemi,‘
lijáku velí: ‚Buď průtrží!‘
7 Všem lidem tehdy ruku zadrží,
aby každý smrtelník znal jeho jednání.
8 I zvěř tehdy zalézá do skrýší
a zůstává ležet v peleších.
9 Jen vichřice vychází ze své komnaty
a severák s sebou zimu přináší.
10 Bůh tvoří led svým dechnutím,
na širých vodách mrznou hladiny.
11 Oblaka vláhou obtíží,
mračna rozhání bleskem svým.
12 Ta krouží sem a tam pod jeho vedením,
aby plnila jeho příkazy kdekoli na zemi.
13 Ať už jeho zemi nesou trest či slitování,
on dá, aby nalezla svůj cíl.
14 Naslouchej tomu, Jobe, zastav se,
o Božích divech přemýšlej.
15 Rozumíš, jak Bůh oblaka vede,
jak na nich rozsvěcuje blesk?
16 Rozumíš rovnováze mračen,
všem divům Toho, jenž zná vše?
17 Ty, který ve svých šatech pečeš se,
když pod jižním vánkem ztichne zem,
18 můžeš s ním roztáhnout mraky po obloze
pevné jak zrcadlo z bronzu ulité?
19 Pouč nás tedy, co mu máme říct –
pro tmu si neumíme ani řeč připravit!
20 Má se mu oznámit, že chci promluvit?
Chce si někdo říkat o vlastní zničení?
21 Do slunce přece také nikdo nehledí,
když jasně září na nebi,
poté co vítr mraky rozptýlil.
22 Od severu vychází zlatý třpyt,
ohromnou slávou Bůh se obklopil!
23 Všemohoucí je nám nedosažitelný;
v moci a soudu je veliký,
bohatý ve spravedlnosti, nečiní příkoří.
24 Toto je důvod, proč jej lidé ctí,
i když ho ani mudrcové nevidí.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.