Chronological
Ničemové užívají života
21 Job na to řekl:
2 „Dobře poslouchejte, co tu vypovím –
můžete mě utěšit právě tím.
3 Vydržte, když teď budu mluvit já,
potom se zase smíte posmívat.
4 Copak si stěžuji na člověka?
Ztrácím trpělivost jenom tak?
5 Pohleďte na mě a zděste se,
ruku na ústa si položte!
6 Vždyť i já, když na to pomyslím,
celý se třesu zděšením.
7 Jak to, že ničemové užívají života?
Zatímco stárnou, jejich moc narůstá.
8 Jejich potomkům se daří kolem nich,
své ratolesti mají na očích.
9 V jejich domech je pokoj bez obav,
Boží hůl na ně nijak nepadá.
10 Jejich býk je plodný, nikdy neselže,
jejich kráva rodí, o tele nepřijde.
11 Jejich mladí mají volnost jako beránci,
jejich maličcí kolem skotačí.
12 Zpívají při hře tamburíny a citery,
za zvuku píšťaly se veselí.
13 Ve štěstí tráví svoje dny,
do hrobu odcházejí v pokoji.
14 Bohu však říkají: ‚Nech nás být!
O tvých cestách nechceme vědět nic!
15 Kdo je to ten Všemohoucí? Proč bychom mu sloužili?
K čemu by nám asi byly nějaké modlitby?‘
16 (Oni však to své štěstí v moci nemají.
Myšlenky ničemů mě míjejí!)
17 Jak často ale ‚svíce darebáků zhasíná‘? [a]
Přichází na ně pohroma?
Naděluje jim bolesti rozhněvaný Bůh?
18 Bývají jako sláma ve větru,
jako plevy, jež vichr odnesl?
19 Řeknete: ‚Bůh jeho trest odkládá pro děti.‘ [b]
– Ať raději odplatí jemu, aby se poučil!
20 Ať vidí svou zkázu vlastníma očima,
hněvání Všemohoucího ať vypije si sám!
21 Bude mu snad potom záležet na rodině,
až jeho měsíce dojdou do konce?
22 Chce tu snad někdo Boha poučit?
On přece soudí všechno na nebi!
23 Jeden umírá v plné síle,
v klidu a zcela spokojen,
24 stehna obalená tukem
a kosti morkem nasáklé.
25 Jiný zas umírá plný hořkosti,
aniž kdy okusil, co je blahobyt.
26 Do prachu však ulehnou jeden jak druhý,
oba dva stejně přikryjí červi.
27 Víte, já znám ty vaše myšlenky –
hledáte způsoby, jak mi ublížit.
28 Říkáte: ‚Kam se poděly ty jejich paláce?
Stanům darebáků kde konec je?‘ [c]
29 – To jste se nikdy neptali pocestných?
Nepřijímáte jejich svědectví?
30 Vždyť v čase neštěstí je zlosyn ušetřen,
v den rozhněvání vyvázne.
31 Kdo mu jeho způsoby vytkne do očí?
Za to, co prováděl, kdo mu odplatí?
32 Ještě mu pohřeb vystrojí,
nad jeho hrobem budou bdít.
33 Lehká mu bude země pohřební,
vždyť za ním kráčí celé procesí
a předcházejí ho nesčetní.
34 Jak mě chcete těšit těmi nesmysly?
Vaše odpovědi jsou samé lži!“
Tvá vina je bezmezná!
22 Elifaz Temanský mu na to řekl:
2 „Má snad Bůh nějaký prospěch z člověka?
Že by mu chytrák nějak prospíval?
3 Copak tvá spravedlnost Všemohoucího zajímá?
Žiješ-li bezúhonně, co z toho má?
4 Že by se o tvou zbožnost s tebou pohádal?
Proč by měl s tebou k soudu utíkat?
5 Tvá špatnost musí být veliká,
tvá vina je bezmezná!
6 Od bratří jsi bezdůvodně zástavu vybíral
a nahým svlékals jejich plášť, [d]
7 žíznivému jsi vodu nedával
a hladovému chleba odpíral.
8 ‚Mocnému přece patří svět,
uznávaní se v něm umějí zabydlet.‘
9 Vdovy jsi ale s prázdnou pryč posílal
a sirotkům jsi drtil ramena. [e]
10 To proto tě nyní obkličují osidla
a náhle tě děsí pohroma,
11 proto je kolem tebe neprůhledná tma
a přikrývá tě záplava.
12 Copak Bůh není tam v nebi nahoře?
Jak vysoko jsou hvězdy – jen se podívej!
13 Ty ale říkáš: ‚Co Bůh ví?
To může soudit přes mraky?
14 Oblaka cloní jej, takže nevidí,
když po nebeské klenbě obchází.‘
15 – To se chceš držet té staré stezky,
kterou kráčeli lidé zlí?
16 Ti byli vyrváni, než přišel jejich čas,
jejich základy řeka odnesla.
17 Bohu říkali: ‚Nech nás být!
Co by nám [f] Všemohoucí mohl učinit?‘
18 (Přitom jejich domy blahobytem naplnil.
Myšlenky ničemů mě míjejí!)
19 Spravedliví jejich pád vidí s radostí,
nevinní se smějí nad nimi:
20 ‚Hleďme, jejich jmění je to tam,
jejich bohatství oheň spolykal!‘
21 Poddej se Bohu a najdeš klid,
takto ti vzejde blahobyt.
22 Z jeho úst přijmi učení,
vezmi si k srdci jeho výroky.
23 K Všemohoucímu když se navrátíš,
on tě obnoví!
Ze svého stanu vyžeň bezpráví,
24 své zlato musíš do prachu zahodit,
ofirské zlato mezi říční balvany.
25 Pak bude Všemohoucí zlatem tvým,
hromadou stříbra bude ti.
26 Všemohoucí pak bude tvou rozkoší,
až k Bohu tvář svou obrátíš.
27 Budeš se k němu modlit a on tě vyslyší,
své sliby tehdy vyplníš.
28 Cokoli rozhodneš, obstojí,
tvé cesty budou světlem zality.
29 ‚Hlavu vzhůru!‘ řekneš zkroušeným,
a kdo klopí oči, toho Bůh zachrání.
30 Vysvobodí i toho, kdo není bez viny,
vysvobozen bude pro čistotu rukou tvých.“
Má žaloba je plná trpkosti
23 Job na to řekl:
2 „I dnes je má žaloba plná trpkosti,
jeho [g] ruka mě drtí i přes mé sténání.
3 Kdybych jen věděl, kde se nachází,
k jeho sídlu bych se vypravil.
4 Před jeho tváří bych vyložil svou při,
vznesl bych před ním svoje stížnosti.
5 Dozvěděl bych se, co mi odpoví,
co mi chce říci, bych pochopil.
6 Bude se ve své veliké moci se mnou přít?
Nikoli! On mě jistě vyslyší!
7 Kdyby se s ním poctivý mohl přít,
vyhrál bych svůj soud navždycky.
8 Jdu-li však na východ, není tam,
ani na západě ho nevnímám.
9 Působí-li na severu, tam ho nevidím,
míří-li k jihu, já ho nespatřím.
10 Zato on zná mé cesty i mé zastávky;
ukážu se jako zlato, až mě vyzkouší.
11 Má noha se přidržela jeho šlépějí,
sledoval jsem jeho cestu, nesešel jsem z ní.
12 Nevzdálil jsem se příkazům jeho rtů,
v nitru [h] jsem uchovával výroky jeho úst.
13 On je však Jediný – kdo ho zadrží?
Co se mu zachce, to učiní.
14 Co o mně rozhodne, to jistě vykoná,
jak to prokázal už tolikrát.
15 Proto jsem před ním vyděšen,
když na něj myslím, hrozím se!
16 Bůh už mé srdce ochromil,
Všemohoucí mě vyděsil.
17 Ještě jsem ale nezmlkl v temnotách,
i když mi obličej přikryl mrak.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.