Chronological
Sčítání lidu a Boží trest
24 Hospodin znovu vzplanul hněvem proti Izraeli. „Jdi, sečti Izraele a Judu,“ podnítil proti nim Davida.
2 Král tedy řekl veliteli svého vojska Joábovi: „Obejdi všechny izraelské kmeny od Danu až po Beer-šebu. Sečtěte lid – chci znát jeho počet.“
3 Joáb ale králi namítl: „Hospodin, tvůj Bůh, kéž rozmnoží lid před zraky mého pána a krále nastokrát! Proč bys ale dělal něco takového?“ [a]
4 Proti královskému slovu ale Joáb ani velitelé vojska nic nezmohli, a tak se od krále vydali sčítat lid Izraele. 5 Překročili Jordán a utábořili se poblíž Aroeru, v údolí jižně od města. Prošli Gád a pokračovali k Jaezeru. 6 Přišli do Gileádu, do kraje Tachtim-chodši a dále do Dan-jaanu. Obešli Sidon 7 a pokračovali k týrské pevnosti a ke všem hivejským a kanaánským městům, odkud se vydali na jih k judskému Negevu do Beer-šeby.
8 Po devíti měsících a dvaceti dnech obešli celou zem a vrátili se do Jeruzaléma. 9 Joáb předal králi seznam sečteného lidu: Izrael čítal 800 000 udatných mužů schopných boje. Judských mužů bylo 500 000.
10 Po tom sčítání lidu ale Davida začalo trápit svědomí. „Spáchal jsem veliký hřích!“ volal David k Hospodinu. „Prosím tě, Hospodine, odpusť vinu svého služebníka! Zachoval jsem se jako hrozný hlupák.“
11 Ráno, když David vstal, dostal Davidův vidoucí, [b] prorok Gád, slovo Hospodinovo: 12 „Jdi a promluv k Davidovi: Tak praví Hospodin – Nabízím ti trojí trest. Vyber si jeden a ten ti dám.“
13 Gád tedy přišel k Davidovi a řekl mu: „Mají na tvou zem přijít tři roky [c] hladu? Nebo chceš být tři měsíce pronásledován a prchat před nepřáteli? Anebo má být ve tvé zemi tři dny mor? Teď se rozmysli a uvaž, jak mám odpovědět Tomu, který mě posílá.“
14 „Je mi tak úzko!“ odpověděl David Gádovi. „Raději ať padneme do rukou Hospodinových, neboť jeho slitování je nesmírné. Jen ať nepadnu do rukou lidem.“
15 Hospodin tedy na Izrael dopustil mor od toho rána až do určeného času. Od Danu po Beer-šebu zemřelo z lidu 70 000 mužů.
16 Když pak anděl vztáhl ruku, aby hubil Jeruzalém, Hospodina nad tím neštěstím pojala lítost a řekl andělovi hubícímu lid: „Dost už, zadrž!“ Hospodinův anděl byl právě u mlatu Aravny Jebusejského.
David staví oltář
17 Když David viděl, jak anděl pobíjí lid, řekl Hospodinu: „To přece já jsem zhřešil, to já jsem se provinil! Co ale provedly tyto ovečky? Ať tvá ruka dolehne na mě a na mou rodinu!“
18 Ještě téhož dne k Davidovi přišel Gád se slovy: „Jdi a postav Hospodinu oltář na mlatu Aravny Jebusejského.“ 19 David tedy poslechl Gádovo slovo a šel, jak Hospodin přikázal.
20 Aravna vyhlédl ven, a když uviděl, že k němu míří král se svou družinou, vyšel z domu a poklonil se králi až k zemi. 21 „Proč můj pán a král přichází za svým služebníkem?“ zeptal se Aravna.
„Chci od tebe koupit ten mlat,“ odpověděl David. „Postavím na něm oltář Hospodinu, aby se ta rána mezi lidem zastavila.“
22 Aravna mu řekl: „Jen ať si můj královský pán vezme a obětuje, co se mu zlíbí. Zde je skot k oběti a zde smyky a jha na dříví. 23 To vše dává Aravna [d] králi.“ A dodal: „Kéž Hospodin, tvůj Bůh, ráčí přijmout tvoji oběť.“
24 „To ne,“ odpověděl král Aravnovi. „Koupím to od tebe za plnou cenu. Přece Hospodinu, svému Bohu, nepřinesu oběť, která je zadarmo.“
A tak David koupil ten mlat i ten skot za 50 šekelů [e] stříbra. 25 Potom tam postavil oltář Hospodinu a přinesl zápalné i pokojné oběti. Hospodin vyslyšel modlitby za zemi, a tak se ta rána od Izraele odvrátila.
Sčítání lidu a Boží trest
21 Proti Izraeli pak povstal satan [a] a podnítil Davida, aby sečetl Izrael. 2 David tehdy řekl Joábovi a velitelům vojska: „Jděte, sečtěte Izrael od Beer-šeby až po Dan. Potom se vraťte a sdělte mi jejich počet.“
3 Joáb ale namítl: „Hospodin kéž rozmnoží svůj lid nastokrát! Můj pane a králi, nejsou to snad všechno tvoji poddaní? Proč to chce můj pán udělat? Proč má být na Izrael uvalena vina?“ [b] 4 Proti královskému slovu ale Joáb ani velitelé vojska nic nezmohli, a tak se vydali projít celý Izrael.
Když se vrátil do Jeruzaléma, 5 předal Davidovi seznam lidu: Celý Izrael čítal 1 100 000 bojeschopných mužů; Juda čítal 470 000 bojeschopných mužů. 6 Joáb ale mezi ně nezapočítal Leviho a Benjamína, protože se mu králův rozkaz příčil. 7 Ani Bohu se ten rozkaz nelíbil, a tak udeřil na Izrael.
8 „Spáchal jsem veliký hřích!“ volal pak David k Bohu. „Prosím tě ale, odpusť vinu svého služebníka! Zachoval jsem se jako hrozný hlupák.“
9 Hospodin tehdy promluvil k Davidovu vidoucímu [c] Gádovi: 10 „Jdi a promluv k Davidovi: ‚Tak praví Hospodin – Nabízím ti trojí trest. Vyber si jeden a ten ti dám.‘“
11 Gád tedy přišel k Davidovi a řekl mu: „Tak praví Hospodin – ‚Vyber si: 12 tři roky hladu, tři měsíce drancování, kdy tě bude stíhat meč tvých nepřátel, anebo tři dny meče Hospodinova, kdy bude v zemi řádit mor a Hospodinův anděl bude rozsévat zhoubu po celé izraelské zemi.‘ Teď uvaž, jak mám odpovědět Tomu, který mě posílá.“
13 „Je mi tak úzko!“ odpověděl David Gádovi. „Ať raději padneme do rukou Hospodinu – je přece velmi milosrdný. Jen ať nepadnu do rukou lidem.“
14 Hospodin tedy na Izrael dopustil mor. V Izraeli padlo 70 000 mužů 15 a Bůh poslal anděla, aby hubil Jeruzalém.
Když pak Hospodin viděl tu zhoubu, pojala ho nad tím neštěstím lítost a řekl andělovi hubícímu lid: „Dost už, zadrž!“ Hospodinův anděl právě stál u mlatu Aravny [d] Jebusejského.
David staví oltář
16 David vzhlédl a spatřil Hospodinova anděla, jak stojí mezi nebem a zemí s taseným mečem namířeným proti Jeruzalému. David i stařešinové, oblečeni pytlovinou, tehdy padli na tvář 17 a David řekl Bohu: „To přece já jsem nechal sečíst lid. Já jsem ten, kdo zhřešil, já jsem spáchal zlo! Co ale provedly tyto ovečky? Hospodine, Bože můj, ať tvá ruka dolehne na mě a na mou rodinu! Jen ať ta rána nepadá na tvůj lid!“
18 Hospodinův anděl promluvil ke Gádovi: „Řekni Davidovi, ať jde a postaví Hospodinu oltář na mlatu Aravny Jebusejského.“ 19 David poslechl, co mu Gád v Hospodinově jménu vyřídil, a šel.
20 Aravna, který zatím mlátil pšenici, se ohlédl a spatřil anděla. Jeho čtyři synové, kteří tam byli s ním, se schovali. 21 Právě tehdy k Aravnovi přicházel David. Když Aravna vzhlédl a uviděl ho, vyšel z mlatu a poklonil se Davidovi až k zemi.
22 „Přenech mi ten mlat,“ řekl David Aravnovi. „Postavím na něm oltář Hospodinu, aby se ta rána mezi lidem zastavila. Prodej mi ho za plnou cenu.“
23 „Vezmi si ho,“ odpověděl mu Aravna. „Jen ať můj královský pán udělá, co se mu zlíbí. Pohleď, přidám býčky k zápalným obětem, smyky jako dříví a pšenici pro moučnou oběť – to vše daruji.“
24 „To ne,“ řekl na to král Aravnovi. „Koupím ho za plnou cenu. Nevezmu pro Hospodina nic tvého. Přece mu nepřinesu oběť, která je zadarmo.“
25 A tak David Aravnovi za ten pozemek odvážil 600 šekelů [e] zlata. 26 Potom tam postavil oltář Hospodinu a přinesl zápalné i pokojné oběti. Vzýval Hospodina a on mu odpověděl – na zápalný oltář padl oheň z nebe. 27 Hospodin pak řekl andělu, ať vrátí svůj meč do pochvy.
28 Když David tenkrát viděl, že ho Hospodin na mlatu Aravny Jebusejského vyslyšel, začal tam obětovat. 29 (Hospodinův příbytek, který zhotovil Mojžíš na poušti, stával v té době i se zápalným oltářem na výšině v Gibeonu. 30 David tam ale nebyl s to chodit hledat Boha, protože ho děsil meč Hospodinova anděla.)
22 David tehdy řekl: „Zde bude stát dům Hospodina Boha. Zde bude oltář pro izraelské oběti.“
Přípravy pro stavbu chrámu
2 Potom David nechal shromáždit cizince žijící v izraelské zemi a vybral z nich lamače a kameníky pro přípravu kamenů ke stavbě Božího chrámu. 3 Opatřil také spoustu železa na hřeby a vzpěry do křídel jeho brány. Opatřil tolik bronzu, že ani nešel zvážit; 4 cedrového dřeva nepočítaně (Sidonští a Týrští totiž Davidovi přiváželi spoustu cedrového dřeva). 5 David si řekl: „Můj syn Šalomoun je mladý a nezkušený, a ten dům, který se má vystavět Hospodinu, má být veliký, vysoký, nádherný a proslulý po všech zemích. Musím mu připravit, co bude třeba.“ Proto David ještě před smrtí vykonal mnoho příprav.
6 Potom si svého syna Šalomouna zavolal a přikázal mu, aby vystavěl dům Hospodinu, Bohu Izraele. 7 David Šalomounovi řekl: „Můj synu, měl jsem na srdci postavit dům jménu Hospodina, svého Boha. 8 Dostal jsem ale slovo Hospodinovo: ‚Prolil jsi mnoho krve a svedl mnoho bitev. Protože jsi přede mnou na zemi prolil tolik krve, nemůžeš stavět dům mému jménu. 9 Narodí se ti ale syn a ten bude mužem pokoje, neboť mu dám zakusit pokoj ode všech nepřátel kolem dokola. Bude se jmenovat Šalomoun, Pokojný, neboť za jeho dnů dám Izraeli pokoj a mír. 10 To on postaví dům mému jménu. Bude mi synem a já mu budu otcem. Trůn jeho království nad Izraelem upevním navěky.‘ [f]
11 Nuže, synu můj, Hospodin buď s tebou. Kéž se ti daří a kéž vystavíš dům Hospodinu, svému Bohu, jak to o tobě řekl. 12 Hlavně ať tě Hospodin, až ti dá velet Izraeli, obdaří rozumností a prozíravostí, abys dodržoval Zákon Hospodina, svého Boha. 13 Tehdy se ti bude dařit, když budeš pečlivě dodržovat ustanovení a řády, které Hospodin Mojžíšovi svěřil pro Izrael. Buď silný a statečný. Neboj se a nestrachuj.
14 Hle, připravil jsem pro Hospodinův dům, co jsem mohl: sto tisíc talentů [g] zlata a milion talentů [h] stříbra, bronzu a železa tolik, že ani nejde zvážit, a také dřevo a kamení. Ty to ještě rozmnožíš. 15 Máš k ruce dělníky, lamače, kameníky, tesaře a všechny zkušené řemeslníky. 16 Zlata, stříbra, bronzu i železa je bezpočet. Dej se tedy do práce. Hospodin buď s tebou.“
17 David také přikázal všem izraelským vůdcům, aby jeho synu Šalomounovi byli ku pomoci: 18 „Není snad Hospodin, váš Bůh, s vámi? Dal vám odpočinutí ze všech stran. Vydal mi do rukou obyvatele této země, a tak je země podmaněna Hospodinu a jeho lidu. 19 Teď tedy srdcem i duší oddaně hledejte Hospodina, svého Boha, a dejte se do stavby svatyně Hospodina, svého Boha! Truhlu Hospodinovy smlouvy i Boží svaté náčiní pak vnesete do chrámu, který postavíte jménu Hospodinovu.“
30 Žalm Davidův.
Píseň k posvěcení chrámu.
2 Vyvyšovat tě budu, Hospodine, tys mě pozdvihl,
nenechal jsi mé nepřátele jásat nade mnou!
3 Hospodine, Bože můj,
k tobě jsem volal a tys mě uzdravil.
4 Hospodine, duši mou jsi z hrobu vyvedl,
oživil jsi mě, abych do jámy nepadl!
5 Zpívejte Hospodinu, jeho věrní,
chvalte památku jeho svatosti!
6 Jeho hněv trvá jen pouhou chvíli,
jeho přízeň však celý život provází.
Večerní pláč zůstává přes noc,
ráno jej ale střídá jásání!
7 Když se mi dařilo, říkával jsem si:
„Mně se nikdy nic nestane!“
8 Ve své přízni, Hospodine,
jsi mě jak horu pevně postavil,
když jsi pak ale svou tvář skryl,
byl jsem vyděšen!
9 K tobě, Hospodine, volám,
tebe, Pane můj, prosím o milost.
10 Čemu prospěje prolití mé krve?
K čemu to bude, když padnu do jámy?
Bude snad prach tebe oslavovat?
Bude snad vyprávět o tvé věrnosti?
11 Slyš, Hospodine, smiluj se nade mnou,
prosím, Hospodine, buď můj pomocník!
12 Ty jsi obrátil můj nářek v tanec,
svlékls mi pytlovinu, oděls mě radostí!
13 Proto ti ze srdce zpívám bez ustání,
Hospodine, Bože můj, chválím tě navěky!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.