Bible in 90 Days
22 K jídlu mi dali okusit žluče,
ocet mi dali pít, když žíznil jsem!
23 Jejich stůl ať se jim stane léčkou,
jejich pastí a odplatou.
24 Ať se jim v očích zatmí, tak aby neviděli,
jejich bedra sehni navždycky!
25 Vylij na ně své rozhněvání,
plamen tvé prchlivosti ať je zachvátí.
26 Jejich příbytek ať zůstane pustý,
v jejich stanech ať nikdo nebydlí!
27 Koho jsi sám ztrestal, toho pronásledují,
baví se o bolesti tebou zraněných.
28 Jejich viny jim proto všechny sečti,
do tvé spravedlnosti ať nevstoupí.
29 Z knihy života ať jsou vymazáni,
mezi spravedlivé ať nejsou počteni!
III.
30 Já sám jsem ubohý, trpím bolestí,
tvá spása však, Bože, dá mi bezpečí!
31 Boží jméno pak písní oslavím,
vyvyšovat je budu s vděčností.
32 Ta oběť Hospodina potěší víc než býk,
více než dobytek s rohy a kopyty!
33 Ponížení se rozveselí, až to uvidí –
vám, kdo hledáte Boha, ať srdce ožijí!
34 Vždyť přece Hospodin slyší ubožáky,
nepohrdá svým lidem v zajetí.
35 Nebesa i země ať jej oslavují,
též moře i všechna havěť v nich!
36 Bůh totiž Sionu daruje spásu
a města Judy znovu vystaví,
tak aby bydleli ve svém dědictví.
37 Potomci jeho služebníků tu zemi obdrží
a zůstanou v ní, kdo jeho jméno milují!
70 Pro předního zpěváka.
Památeční žalm Davidův.
2 Kéž bys mě, Bože, vysvobodil,
pospěš mi, Hospodine, na pomoc!
3 Ať jsou zahanbeni, ať se stydí
ti, kdo mi usilují o život!
Ať jsou zpět zahnáni, ať se hanbí,
ti, kdo se kochají mým neštěstím!
4 Ať jsou zahnáni svou vlastní hanebností
ti, kteří „Hohó!“ volají.
5 Ať se však radují a veselí se v tobě
všichni ti, kdo tě hledají.
Ať navždy říkají: „Bůh je veliký!“
ti, kdo milují tvé spasení.
6 Já sám jsem nuzný a ubohý,
ke mně, můj Bože, pospíchej!
Má pomoc, má záchrana jsi ty,
Hospodine, prosím nemeškej!
71 Spoléhám na tebe, Hospodine,
kéž nejsem nikdy zahanben!
2 Pro svou spravedlnost mě vysvoboď, zachovej,
nakloň mi ucho své, zachraň mě!
3 Mou skálou buď, kde měl bych obydlí,
kam přijít bych mohl kdykoli.
Rozhodls přece, že budu v bezpečí –
ty sám jsi mou skálou a pevností!
4 Vysvoboď mě, Bože můj, z ruky ničemy,
ze spárů násilníka, jenž páchá bezpráví!
5 Vždyť ty, Hospodine, jsi mou nadějí,
na tebe, Pane můj, spoléhám od mládí!
6 Od svého narození se o tebe opírám,
ty jsi mě vyvedl z lůna matčina –
navždycky patří ti chvála má!
7 Mnozí mě mají za varovné znamení,
ty jsi však moje pevná skrýš.
8 Kéž se má ústa tvou chválou naplní,
abych tě mohl celý den velebit!
9 Nezavrhuj mě, když věkem sešlý jsem,
když síly pozbývám, neopouštěj mě!
10 Vždyť moji nepřátelé mluví proti mně,
ti, kdo mě špehují, spolu radí se.
11 Říkají: „Bůh ho opustil!
Hoňte a chyťte ho –
kdo by ho zachránil?!“
12 Bože, nevzdaluj se mi,
Bože můj, na pomoc pospěš mi!
13 Ať jsou zahanbeni, ať už zmizí
ti, kdo proti mně chrlí žaloby!
Hanbou a potupou ať jsou přikryti
ti, kdo usilují o mé neštěstí!
14 Já zatím budu doufat bez ustání,
chválit tě budu víc a víc.
15 Vyprávět budu o tvé spravedlnosti,
celý den mluvit o tvém spasení –
ač nevím ani, jak je vypočíst!
16 Přistoupím s chválou Hospodinova hrdinství,
tvou spravedlnost, Pane, připomínat chci!
17 Učils mě, Bože, od mládí,
až dosud vyprávím o tvých zázracích.
18 Neopouštěj mě, Bože, když stárnu a šedivím,
tomuto pokolení než tvou sílu vyjevím,
o tvé moci než zpravím všechny potomky!
19 Tvá spravedlnost, Bože, sahá do výšin,
ohromné věci provádíš –
kdo je ti, Bože, podobný?
20 Dal jsi mi okusit hrozné úzkosti,
k životu mě ale znovu navrátíš,
zpět mě vytáhneš z nejhlubších propastí!
21 Mou vážnost znovu posílíš,
vrátíš se, abys mě utěšil.
22 Já tě pak, Bože můj, při lyře oslavím,
zazpívám o tvé věrnosti,
na citeře ti žalmy zahraji,
Svatý izraelský!
23 Radostně ti budou zpívat mé rty
i moje duše, kterou jsi vykoupil.
24 Můj jazyk stále bude tvou spravedlnost velebit –
že byli zahanbeni, že se styděli
ti, kdo usilovali o mé neštěstí!
72 Pro Šalomouna.
Obdař, Bože, krále svým soudem,
svou spravedlnost dej synu královu!
2 Ať soudí tvůj lid spravedlivě,
všechny tvé chudé po právu.
3 Ať hory přinesou lidu blahobyt,
pahorky ať spravedlnost skýtají.
4 Ať chudé v tvém lidu král obhájí,
děti ubožáka ať ochrání
a jejich utlačovatele rozdrtí!
5 Ať žije dál [a] po všechna pokolení,
dokud slunce a měsíc trvají.
6 Ať je jak déšť, co na louku se snáší,
a jako liják, jenž zemi napájí.
7 Ať v jeho dnech vzkvétá spravedlivý
a rozhojní se blahobyt,
až dokud měsíc nezmizí.
8 Ať panuje od moře až k moři,
od řeky Eufrat po světa kraj.
9 Ať se mu klaní obyvatelé pouští,
jeho nepřátelé ať lížou prach!
10 Ať mu králové z ostrovů i moří složí pocty,
králové Sáby i Šeby ať mu dary přinesou.
11 Ať se mu všichni králové klaní,
všechny národy ať slouží mu!
12 Chudáka v jeho křiku jistě vysvobodí
a také ubožáka, jenž nemá pomoci.
13 S nebohým chudákem bude mít soucit,
život chudákům zachrání.
14 Vysvobodí je od křivdy a vydírání,
jejich krev totiž draze cení si!
15 Ať žije král,
zlato ze Sáby ať mu dávají!
Ať se za něho stále modlí,
celý den ať mu žehnají!
16 Ať hojnost obilí je vždy v zemi,
dokonce na horských vrcholcích!
Ať jeho klasy jak Libanon se vlní,
jeho města ať kvetou jak tráva na poli!
17 Ať jeho jméno trvá navěky,
dlouho jak slunce ať jeho věhlas vydrží!
Ať jsou v něm požehnány všechny národy, [b]
za blaženého ať jej prohlásí!
18 Ať je požehnán Hospodin Bůh, Bůh izraelský,
ten, který jediný divy působí!
19 Jeho slavné jméno ať je požehnané navěky,
jeho slávy ať je plná celá zem!
Amen! Amen!
20 Zde končí modlitby Davida, syna Jišajova.
Třetí kniha
73 Žalm Asafův.
Ano, Bůh je dobrý k Izraeli,
k těm, kdo čisté srdce chovají!
2 Mé nohy ale skoro uklouzly,
mé kroky málem zbloudily.
3 Začal jsem totiž závidět pyšným
vida blahobyt ničemných:
4 Žádnou bolestí se netrápí,
tělo mají vypasené, bez vady.
5 Lidské strádání sami neznají,
běžnými bídami nejsou stiženi.
6 Pýchu jak náhrdelník stavějí na odiv,
jak šatem se halí vlastní krutostí.
7 Oči se jim zalévají tučností,
mají víc, než si lze představit.
8 Smějí se, když mluví o neštěstí,
ve své povýšenosti hrozí násilím.
9 Svými ústy po nebi lapají,
jazykem smýkají po zemi.
10 Jeho lid se proto hrne za nimi,
řeči o hojnosti lačně hltají,
11 když jim říkají: „Copak Bůh něco ví?
Má snad Nejvyšší o něčem ponětí?“
12 Nuže, takto se mají ničemní –
ve stálém pohodlí kupí bohatství!
13 Já ale chovám své srdce v čistotě;
ruce si myji v nevinnosti – zbytečně!
14 Stíhán jsem ranami celý den,
ráno mě čeká další trest.
15 Kdybych však mluvil tímto způsobem,
k tvým dětem bych se choval nevěrně!
16 Chtěl jsem to tedy pochopit rozumem,
poznal jsem ale, jak je to nesnadné.
17 Až když jsem vešel do Boží svatyně,
jejich osudu jsem začal rozumět:
18 Na kluzké cesty jsi je postavil,
vydals je napospas hrozné záhubě!
19 V jediném okamžiku budou zahubeni,
hrůzy dočista zničí je!
20 Jako sen po probuzení, Pane,
zaženeš jejich přelud, až procitneš!
21 Když moje srdce hořkost naplnila,
v útrobách když mě bolest bodala,
22 nechápavý jsem byl, nic jsem neznal,
jak tupé zvíře jsem ti musel připadat!
23 Vždycky jsem ale s tebou byl,
vždyť jsi mě držel za mou pravici.
24 Ty mě povedeš svými záměry
a nakonec mě přijmeš do slávy.
25 Koho jiného měl bych na nebi?
S tebou netoužím po ničem na zemi!
26 I když mé tělo i srdce strádají,
Bůh je má síla, můj podíl navěky!
27 Hle, jistě zahynou ti, kdo tě opouštějí,
skoncuješ se všemi, kdo jsou ti nevěrní.
28 Mně je však nejlépe v Boží blízkosti;
v Hospodinu, svém Pánu, mám svou skrýš –
o všech tvých skutcích proto vyprávím!
74 Poučný žalm Asafův.
Proč jsi na nás, Bože, tolik zanevřel?
Budeš se na své ovce hněvat bez konce?
2 Vzpomeň si na svůj lid, jenž kdysi získal jsi,
na kmen, jenž vykoupils jako své dědictví,
na horu Sion, kde bydlel jsi!
3 Zaveď své kroky k troskám bez konce –
všechno ve svatyni zničil nepřítel!
4 Ve tvém stánku zněl nepřátelský řev,
na znamení tam nechali své korouhve.
5 Jako dřevorubci se chovali,
sekerami kolem sebe jak v lese máchali.
6 V jediné chvíli všechny rytiny
rozbili sekerami a krumpáči.
7 Do základů vypálili tvoji svatyni,
příbytek tvého jména zprznili.
8 V srdci si řekli: „Zničme je úplně!“
Všechny Boží stánky vypálili ze země.
9 Znamení nevídáme, proroky nemáme,
nikdo z nás neví, jak dlouho to zůstane.
10 Jak dlouho se, Bože, smí rouhat protivník?
Bude se tvému jménu vysmívat navěky?
11 Proč svoji ruku ještě zdržuješ?
Copak svou pravici z klína nezvedneš?
12 Ty přece, Bože, jsi dávno mým králem,
ty jsi původcem spásy na zemi!
13 Ty jsi svou silou rozdělil moře,
vodním obludám jsi hlavy roztříštil.
14 Ty jsi rozdrtil hlavy leviatana, [c]
nakrmil jsi jím smečku na poušti.
15 Ty jsi dal průchod pramenným vodám,
mohutné řeky ty jsi vysušil.
16 Tobě patří den – i noc je tvá,
měsíc [d] i slunce ty jsi umístil.
17 Ty jsi vymezil všechny zemské hranice,
léto i zimu sám jsi vytvořil.
18 Vzpomeň si, Hospodine, na rouhání nepřátel,
na to, jak národ bláznů tvé jméno urážel!
19 Nedávej šelmám duši své hrdličky,
nikdy nezapomeň na život chudých svých!
20 Na svoji smlouvu se ohlédni,
země je plná tmy,
stala se doupětem násilí!
21 Ať už utlačení nejsou zahanbeni,
ať chválí tvé jméno nuzní a ubozí!
22 Povstaň už, Bože, a veď svou při,
vzpomeň, jak se ti blázni denně rouhají!
23 Nezapomínej na řev svých nepřátel,
křik tvých protivníků stále vzmáhá se!
75 Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Nevyhlazuj!“
Zpívaný žalm Asafův.
2 Oslavujeme tě, Bože, oslavujeme –
tvé divy ukazují, jak blízké je jméno tvé!
3 Ty pravíš: „V čas, který určím sám,
svůj spravedlivý soud vykonám.
4 Země a všichni na ní až se budou třást,
já sám jejím sloupům pevnost dám! séla
5 Nadutce varuji: S pýchou přestaňte!
Ničemům říkám: Nepozvedejte rohy [e] své!
6 Nepozvedejte své rohy do výše
a tvrdošíjně nemluvte!“
7 Z východu, západu ani od pouště
povýšení nikdy nepřijde.
8 Jedině Bůh přece soudcem je –
jednoho povyšuje, druhého snižuje.
9 Hospodin drží kalich v ruce své,
kořeněné víno je v něm zpěněné!
Všem ničemům země z něho nalije,
vypijí ho až do dna, k sedlině!
10 Já se však budu navěky radovat, [f]
Bohu Jákobovu budu zpívat žalm:
11 „Všem ničemům rohy usekám,
spravedlivý ať své rohy pozvedá!“
76 Pro předního zpěváka, na strunné nástroje.
Zpívaný žalm Asafův.
2 V Judsku se Bůh stal známým,
v Izraeli své jméno oslavil.
3 Sálem [g] si za příbytek zvolil,
na Sionu má své obydlí.
4 Právě tam zlámal ohnivé šípy,
válečné zbraně, meč i štít. séla
5 Jak oslnivý jsi,
jak vznešený na horách odvěkých! [h]
6 Obráni o kořist jsou i nejudatnější,
usnuli spánkem posledním.
Bezmocní byli všichni bojovníci,
rukama pohnout nemohli.
7 Bože Jákobův, když tys jim pohrozil,
jezdec i s koněm do mrákot upadli!
8 Jak hrozný jsi – ano ty –
před tvojí tváří kdo obstojí,
když hněvem zahoříš?
9 Když z nebe vyhlašuješ svoje rozsudky,
země vždy strachem oněmí.
10 Když Bůh povstane, aby soudil,
všechny ponížené v zemi zachrání! séla
11 Slavit tě musí i lidský hněv
a zbytkem hněvu se opášeš.
12 Hospodinu, svému Bohu, sliby skládejte a plňte,
vy všichni v okolí, dary Hroznému přineste!
13 On přece vladařům bere dech,
králové světa před ním děsí se!
77 Pro předního zpěváka Jedutuna.
Žalm Asafův.
2 Hlas můj k Bohu zněl, když volal jsem,
hlas můj k Bohu zněl, aby mě vyslyšel.
3 Pána jsem hledal v den svého soužení,
bez přestání jsem ruce vzpínal po nocích,
má duše se nenechala utěšit.
4 Na Boha vzpomínám, trápím se,
při svém přemítání ztrácím dech! séla
5 Oči zamhouřit nedals mi,
rozrušen jsem, nemohu promluvit.
6 Připomínám si dávné dny,
časy, jež dávno minuly.
7 Na své písně vzpomínám po nocích,
v srdci přemítám a v duchu zpytuji:
8 Copak už nadobro zavrhl Hospodin?
Nebude přívětivý nikdy víc?
9 Skončila jeho láska navždycky?
Selhalo zaslíbení navěky?
10 Copak Bůh zapomněl být laskavý?
Hněvá se tak, že soucit potlačil? séla
11 To je můj konec, říkám si,
kdyby své pravici dal klesnout Nejvyšší!
12 Budu však vzpomínat, co Hospodin učinil –
ano, připomenu tvé dávné zázraky!
13 O všem, co vykonals, přemýšlím,
přemítám o tom, cos učinil.
14 Tvá cesta, Bože, je cestou svatosti,
kdo z bohů je veliký jako ty?
15 Ty jsi ten Bůh, jenž koná zázraky,
svou sílu zjevil jsi mezi národy!
16 Svou paží vykoupil jsi svůj lid –
Jákobovy a Josefovy potomky. séla
17 Vody tě, Bože, viděly,
vody tě viděly a hned se zachvěly,
otřásly se i mořské hlubiny!
18 Vody se proudem z mraků valily,
nebesa zněla hřímáním,
tvé střely všemi směry letěly!
19 Tvým hromobitím zněla vichřice,
blesky ozářily celý svět,
země se třásla, chvěla se!
20 Tvá cesta, Bože, vedla přes moře,
tvá stezka přes vody mohutné.
I když tvé šlépěje nešlo rozeznat,
21 vedl jsi lid svůj, ovce své,
rukou Mojžíše a Árona.
78 Poučný žalm Asafův.
I.
Naslouchej, lide můj, mému učení,
slov, která mluvím, všímej si.
2 V podobenstvích k tobě promluvím,
abych ti odhalil dávná tajemství.
3 Slyšeli jsme a sami víme,
co nám vyprávěli naši otcové.
4 Jejich dětem to nezatajíme,
dalšímu pokolení budem vyprávět
o chvále Hospodinově, o jeho síle,
o zázracích, jež učinil.
5 Svědectví stvrdil Jákobovi,
Izraeli svěřil učení,
o kterém přikázal otcům našim,
aby je předávali synům svým,
6 aby je poznalo budoucí pokolení,
i děti, jež se teprv narodí,
aby zas učily svoje potomky:
7 Ať v Bohu skládají svoji naději,
ať nezapomínají, co učinil,
a dodržují jeho příkazy!
8 Ať nejsou jako jejich otcové,
pokolení vzpurné a svéhlavé,
pokolení se srdcem nestálým
a s duchem Bohu nevěrným!
II.
9 Synové Efraimovi, zdatní lukostřelci,
v den bitvy se dali na útěk.
10 Nedodrželi smlouvu Boží,
odmítli se řídit jeho Zákonem.
11 Zapomněli na jeho mocné činy,
na zázraky, jež jim projevil.
12 Před jejich otci konal zázraky,
v Egyptě, na poli soanském.
13 Rozdělil moře, převedl je,
vody postavil jako hromady.
14 Oblakem svým je vodil ve dne,
ohnivým světlem za nocí.
15 Rozlomil skály v poušti,
jak z hlubin bezedných dal jim pít.
16 Ze skály nechal potoky proudit,
jež v řeky rozvodnil.
17 Oni však proti němu stále hřešili,
na poušti Nejvyššího dráždili!
III.
18 Pokoušeli Boha v srdcích svých,
podle své chuti pokrm žádali.
19 Mluvili proti Bohu se slovy:
„Copak Bůh prostře stůl na poušti?
20 Udeřil sice do skály,
mohutným potokem vody tryskaly –
chleba nám ale dát jistě neumí,
může snad svému lidu maso opatřit?“
21 Hospodin slyšel to a hněval se,
proti Jákobovi vzplanul plamenem,
vykypěl hněvem na Izrael.
22 Ačkoli Bohu nevěřili
a nedoufali v jeho spasení,
23 přesto dal příkaz oblakům shůry,
otevřel nebeské průduchy.
24 Skrápěl je manou, aby jedli,
dal jim nebeské obilí!
25 Lidé okusili andělský chleba,
poslal jim jídla dosyta!
26 Východní vítr na nebi vát nechal,
vítr od jihu svou mocí hnal.
27 Masem jak prachem zasypal je,
množstvím ptáků, jako je písku u moře.
28 Doprostřed tábora je nechal padat,
na jejich stany kolem dokola.
29 Jedli a hojně se nasytili,
dal jim to, po čem bažili.
30 Ještě svou lačnost ani neukojili,
ještě měli jídlo v ústech svých,
31 když Boží hněv vzkypěl proti nim!
Pobil mezi nimi ty nejvypasenější,
výkvět Izraele porazil!
IV.
32 Oni však hřešili stůj co stůj
a nevěřili jeho zázrakům.
33 Proto své dny skončili v marnosti,
když jejich léta zkrátil hrůzami.
34 Když je však hubil, pilně ho hledali,
vraceli se a Boha sháněli.
35 Na Boha vzpomněli si, že býval jejich skála,
jejich vykupitel že byl Bůh Nejvyšší.
36 Pochlebování pak měli plná ústa
a na jazyku lži.
37 Upřímní k němu nebyli v srdci,
jeho smlouvě byli nevěrní.
38 On však byl soucitný – nezahladil je
a jejich viny stále odpouštěl.
Svůj hněv často odvracel od nich,
všechnu svou zuřivost nechtěl probouzet.
39 Pamatoval na to, že jsou smrtelní,
vánek, jenž odvane a už se nevrátí.
V.
40 Kolikrát jen ho v poušti dráždili,
jakou ho v pustině trápili bolestí!
41 Znovu a znovu Boha pokoušeli,
Svatého izraelského rmoutili!
42 Na jeho sílu nepamatovali,
na den, kdy je vykoupil ze soužení.
43 Na den, kdy Egyptu dal svá znamení,
na soanském poli když zázraky působil.
44 Jejich řeky tehdy ve krev obrátil,
ze svých potoků se napít nemohli!
45 Mračno much poslal, aby je žraly,
a také žáby, aby je hubily.
46 Jejich úrodu housenkám vydal,
plod jejich práce kobylkám.
47 Kroupami jejich révu pobil,
jejich fíkovníky zničil mráz.
48 Na jejich stáda dopustil krupobití,
na jejich dobytek palčivý žár.
49 Planoucí hněv svůj poslal na ně,
prchlivost, zlobu a soužení,
anděly zkázy na ně dopustil!
50 Otevřel průchod pro svůj hněv,
před samou smrtí je nešetřil,
morové ráně je všechny vystavil.
51 V Egyptě pobil všechno prvorozené,
ten výkvět mládí ve stanech Chamových.
52 Svůj lid pak vyvedl tak jako ovce,
jako stádo je v poušti provázel.
53 Vodil je bezpečně, takže se neděsili,
nad jejich nepřáteli se vody zavřely.
54 Takto je dovedl až ke své svaté zemi,
k hoře, již dobyl svojí pravicí.
55 Pohany vyhnal před jejich tváří,
losem jim rozdělil jejich dědictví,
izraelské kmeny doma usídlil.
VI.
56 Oni však Boha dráždili a pokoušeli,
na svědectví Nejvyššího nedbali.
57 Zrádně se odvrátili jako otcové jejich,
tak jako křivý luk minuli cíl.
58 Popouzeli ho svými výšinami,
rozzuřili ho svými modlami!
59 Bůh to vše slyšel a ve svém hněvu
Izrael tehdy zcela zavrhl.
60 Tehdy opustil svůj příbytek v Šílu,
stan, v němž mezi lidmi přebýval.
61 Do zajetí dal padnout svoji sílu,
svou slávu nechal v rukou nepřátel.
62 Svůj lid tehdy vydal napospas meči,
na své dědictví se rozhořčil.
63 Jejich mladíky pohltil oheň,
jejich pannám nezazněly písně svatební.
64 Jejich kněží tehdy padali mečem,
jejich vdovy plakat nemohly.
65 Tehdy Pán procitl tak jako ze snu,
jako bojovník, jenž byl vínem rozjařen.
66 Tehdy své nepřátele zasáhl vzadu,
vydal je věčné pohaně!
VII.
67 Zavrhl sice Josefův stan,
Efraimův kmen si nevybral,
68 Judův kmen ale vyvolil –
horu Sion, kterou si oblíbil.
69 Svatyni jako nebesa si tam postavil
a jako země, již upevnil navěky.
70 Vyvolil svého služebníka Davida,
vzal ho od ovcí v ohradách.
71 Povolal ho od ovcí s jehňaty,
aby pásl Jákoba, jeho lid,
totiž Izrael, jeho dědictví.
72 On je pak pásl se srdcem oddaným,
vodil je dovedností rukou svých.
79 Žalm Asafův.
Pohané vtrhli, Bože, do tvého dědictví,
poskvrnili chrám tvé svatosti,
Jeruzalém obrátili v sutiny!
2 Mrtvoly tvých služebníků nechali ptákům,
těla tvých věrných dali šelmám žrát.
3 Jejich krev po Jeruzalémě lili jak vodu,
nebylo nikoho, kdo by je pochoval.
4 Potupě vydáni jsme u svých sousedů,
pro smích a zábavu jsme všem dokola!
5 Jak dlouho ještě, Hospodine?
Budeš navěky rozzloben?
Bude tvé horlení hořet plamenem?
6 Vylij svůj hněv raději na pohany,
kteří tě uznat nechtějí,
vylij ho na ta království,
jež jméno tvé nevzývají –
7 za to, že Jákoba zhltali,
že zpustošili jeho obydlí!
8 Nevzpomínej na naše staré viny,
pospěš k nám se svým soucitem –
ach, jak hluboko klesli jsme!
9 Pomoz nám, Bože naší spásy
pro slavné jméno své,
vysvoboď nás a odpusť naše hříchy
pro jméno své!
10 Proč mají říkat pohané:
„Jejich Bůh? Kde je?“
Ukaž pohanům před našima očima,
že krev tvých služebníků bude pomstěna!
11 Nářek zajatých kéž k tobě dospěje –
odsouzené k smrti svou mocnou paží zachovej!
12 Našim sousedům sedmkrát naplň klín
urážkami, jimiž ti, Pane, spílali!
13 My pak, tvůj lid, ovce, jež paseš,
navždy tě oslavovat budeme.
Na věky věků, stále dál
tvé chvály chceme zvěstovat!
80 Pro předního zpěváka, na nápěv „Lilie svědectví“.
Žalm Asafův.
2 Pastýři Izraele, naslouchej,
jenž vodíš Josefa jako ovce své,
jenž trůníš na cherubech, zaskvěj se!
3 Před Efraimem, Benjamínem a Manasesem
probuď svoji moc,
přispěj nám na pomoc!
4 Bože, navrať nás,
rozjasni nad námi svoji tvář,
buď naše záchrana!
5 Hospodine, Bože zástupů, jak dlouho budeš
modlitby svého lidu s hněvem odmítat?
6 Nakrmil jsi je chlebem pláče,
kalich slz plný jsi jim vypít dal.
7 U našich sousedů vydals nás potupě, [i]
každý náš nepřítel se nám vysmívá.
8 Bože zástupů, navrať nás,
rozjasni nad námi svoji tvář,
buď naše záchrana!
9 Z Egypta přenesl jsi vinné révoví,
vyhnal jsi pohany, abys je zasadil.
10 Místo jsi pro tu révu připravil,
zarostla celou zem, vpustila kořeny.
11 Vysoké hory přikryl její stín,
ratolestmi zakryla cedry nejvyšší.
12 Až k moři vyslala svoje výhonky,
její větévky až k Eufratu dosáhly.
13 Proč jen jsi rozbořil zídku té vinice,
aby z ní každý kolemjdoucí trhat směl?
14 Lesní kanci ji rozryli,
polní zvířata ji spásají!
15 Bože zástupů, navrať se,
pohlédni z nebe, jen se podívej –
o tuto révu se postarej!
16 Réva, již sázela tvá pravice,
ratolest, kterou sis pěstoval,
17 posekána, spálena ohněm je,
od tvého hněvu umírá.
18 Kéž je tvá ruka nad mužem tvé pravice,
nad lidským synem, jehož sis vychoval!
19 Neopustíme tě už nikdy více;
oživ nás, ať můžeme tvé jméno uctívat!
20 Hospodine Bože zástupů, navrať nás,
rozjasni nad námi svoji tvář,
buď naše záchrana!
81 Pro předního zpěváka, na gitejský nástroj.
Žalm Asafův.
2 Zpívejte Bohu, naší síle,
k Bohu Jákobovu radostně volejte!
3 Ať zazní hudba, zvučí tamburína,
líbezná loutna i citera!
4 Zatrubte na roh při novoluní,
při úplňku, v den naší slavnosti!
5 Tak zní ustanovení dané Izraeli,
tak to rozhodl Bůh Jákobův.
6 Na svědectví to uložil Josefovi,
když vystoupil proti Egyptu.
Slyším hlas mně dosud neznámý:
7 „Já jsem tvá záda zbavil břemene
a tvé ruce košů zednických.
8 Volal jsi v soužení a zachránil jsem tě,
vyslyšel jsem tě z mraků hromových,
vyzkoušel jsem tě při vodách Meriby. séla
9 Slyš, lide můj, zapřísahám tě,
kéž bys mě, Izraeli, poslouchal!
10 Nesmíš mít žádného jiného boha,
cizímu bohu se neklaněj. [j]
11 Já jsem Hospodin, tvůj Bůh,
který tě vyvedl ze země egyptské –
naplním tvá ústa, jen co je otevřeš!
12 Můj lid mě ale neposlouchal,
Izrael se mi nepoddal.
13 Vydal jsem je tedy jejich zarputilosti,
aby se řídili tím, co si vymyslí.
14 Kéž by mě můj lid raději poslouchal,
kéž by byl Izrael mé cesty sledoval!
15 Rychle bych býval jejich soupeře srazil,
na jejich nepřátele bych ruku obrátil.
16 Odpůrci Hospodina by se museli krčit,
jejich osud by se navěky zpečetil.
17 Svůj lid bych krmil tou nejlepší z pšenic,
medem ze skály bych tě nasytil!“
82 Žalm Asafův.
Ve shromáždění mocných stanul Bůh,
uprostřed „bohů“ soud vynesl:
2 „Jak dlouho budete soudit převráceně,
jak dlouho budete na straně ničemů? séla
3 Chudých a sirotků se zastávejte,
nuzným a ubohým právo zjednejte!
4 Chudého ubožáka vysvobozujte,
dejte mu uniknout z ruky ničemů!
5 Oni však nechápou, vůbec nerozumí,
v temnotách stále tápají,
bortí se všechny zemské základy!
6 Ano, řekl jsem: Vy jste bohové,
všichni jste Nejvyššího synové.
7 Jakožto lidé ale zemřete,
tak jako každý vůdce padnete!“
8 Povstaň už, Bože, abys soudil zemi –
vždyť tobě patří všechny národy!
83 Zpívaný žalm Asafův.
2 Bože, nezůstávej tiše,
přeruš své mlčení, Bože,
ze svého klidu probuď se!
3 Pohleď, jak se tví nepřátelé bouří,
ti, kdo tě nenávidí, hlavy zvedají.
4 Proti tvému lidu spřádají tajné plány,
radí se proti tvým nejdražším:
5 Pojďte, říkají, ten národ vyhladíme,
aby se zapomnělo na jméno Izrael!
6 Jednomyslně se spolu uradili,
do smlouvy proti tobě vstoupili:
7 tábor Edomců spolu s Izmaelity,
Hagrité spolu s Moábci,
8 Gebal i Amon spolu s Amalekovci,
Filištíni spolu s Týrskými,
9 dokonce Asyřané spolčili se s nimi –
stali se posilou pro syny Lotovy! séla
10 Proveď jim to, co provedls Midiánu,
Siserovi a Jabínovi u potoka Kíšonu. [k]
11 Rozprášeni byli tenkrát u En-doru,
na zemi leželi jako hnůj!
12 Jejich velmoži ať jsou jak Oreb a Zeeb, [l]
všechna jejich knížata jak Zebach a Calmuna, [m]
13 kteří si mysleli: „Budeme pány
nad Božími příbytky!“
14 Bože můj, dej, ať jsou jako chmýří,
ať jsou jak stéblo větrem zmítané.
15 Jako když oheň vypaluje lesy,
jako když plamen hory sežehne,
16 takto je stíhej svojí bouří,
ať je vyděsí tvá vichřice!
17 Jejich tvář naplň zahanbením,
tvé jméno, Hospodine, aby hledali.
18 Na věčné časy ať se stydí a děsí,
samou hanbou ať zmírají.
19 Tak aby poznali, že ty jediný,
který máš jméno Hospodin,
jsi nade vší zemí Nejvyšší!
84 Pro předního zpěváka, na gitejský nástroj.
Žalm synů Korachových.
2 Hospodine zástupů,
jak překrásně je ve tvém příbytku!
3 Má duše dychtí, toužebně vyhlíží
k Hospodinovým nádvořím.
Mé srdce i tělo volají
živému Bohu vstříc!
4 Vždyť i ten vrabec domov má,
hnízdo si našla vlaštovka,
aby vyvedla svá mláďata –
u tvých oltářů, Hospodine zástupů,
Králi můj a Bože můj!
5 Blaze těm, kdo ve tvém domě dlí,
oslavovat tě budou navěky! séla
6 Blaze tomu, kdo v tobě sílu nachází –
v srdci je připraven na cestu vyrazit!
7 Vyprahlým údolím když poutníci kráčejí,
proměňují je v studnici
a první déšť je požehnáním zahalí.
8 Od síly k síle putují –
před Bohem na Sionu se všichni ukáží!
9 Hospodine, Bože zástupů, slyš mou modlitbu,
popřej mi sluchu, Bože Jákobův! séla
10 Štíte náš, Bože, pohlédni,
svého pomazaného zahrň milostí!
11 Jeden den ve tvých nádvořích
je lepší než jinde na tisíc!
V domě svého Boha chci postávat u prahu,
než abych bydlel v příbytcích ničemů.
12 Vždyť Hospodin Bůh je slunce i štít!
Milost i slávu dává Hospodin,
neupře žádné dobro upřímným.
13 Hospodine zástupů, blaze člověku,
jenž v tobě skládá důvěru!
85 Pro předního zpěváka.
Žalm synů Korachových.
2 Své zemi jsi, Hospodine, přízeň projevil,
Jákoba přivedl jsi zpátky z vyhnanství.
3 Viny jsi zbavil svůj vlastní lid,
všechny hříchy jsi mu odpustil. séla
4 Všechen svůj hněv jsi odvrátil,
plamen svého hněvu jsi uhasil.
5 Bože naší spásy, vrať se k nám,
přestaň nevražit proti nám!
6 To budeš navěky rozhněván?
Rozlícen zůstaneš napořád?
7 Nechceš nám znovu život darovat,
aby se tvůj lid z tebe radoval?
8 Projev nám, Hospodine, lásku svou,
obdaruj nás svou záchranou!
9 Poslechnu, co říká Bůh, Hospodin
(on slibuje pokoj svému lidu, věrným svým):
„Jen ať se nevracejí k svému bláznovství!“
10 Jeho spása je blízko těm, kdo jej ctí,
v naší zemi se sláva zabydlí!
11 Láska a pravda se spolu setkají,
spravedlnost a pokoj se políbí.
12 Pravda ze země vyraší,
spravedlnost k nám z nebe zamíří!
13 Hospodin sám nás štěstím obdaří
a naše země hojně urodí.
14 Spravedlnost před ním poběží,
připraví cestu jeho šlépějím!
86 Modlitba Davidova.
Slyš mě, Hospodine, a odpověz,
vždyť jsem tak nuzný a ubohý!
2 Naživu mě prosím zachovej,
vždyť jsem ti oddaný!
Svému služebníku spásu dej –
Bože můj, jsi mou nadějí!
3 Smiluj se nade mnou, Hospodine,
vždyť k tobě volám celý den!
4 Svého služebníka naplň radostí,
vždyť k tobě, Pane, svou duši povznáším.
5 Ty přece, Pane, jsi dobrý a soucitný,
velice miluješ ty, kdo tě vzývají!
6 Moji modlitbu, Hospodine, slyš,
mých proseb všímej si.
7 Vzývám tě v den svého soužení,
neboť mi odpovíš.
8 Žádný bůh není, Pane, jako ty,
tvým skutkům není podobných!
9 Všechny národy, kterés učinil,
přijdou se tobě poklonit,
tvé jméno, Pane, oslaví!
10 Vždyť ty jsi veliký, činíš zázraky,
jediný Bůh jsi ty!
11 Svou cestu, Hospodine, ukaž mi,
abych se držel tvé věrnosti.
Mé srdce ať se soustředí,
abych tvé jméno ctil!
12 Chválím tě, Pane Bože, celým srdcem svým,
tvé jméno chci slavit navěky!
13 Vždyť ty mě miluješ láskou největší,
zachránil jsi mě z hloubky záhrobí!
14 Nadutci povstali, Bože, proti mně,
tlupa násilníků pase po mém životě –
ti, kdo tě nestavějí před sebe!
15 Ty ale, Pane, jsi Bůh milostivý a soucitný,
nesmírně trpělivý, velmi věrný a laskavý. [n]
16 Pohlédni na mě, smiluj se prosím,
svého služebníka posilni,
synu své služebnice daruj spasení!
17 Dej mi znamení své dobroty,
aby se moji nepřátelé stydět museli,
až uvidí, že jsi byl mou pomocí
a že ty, Hospodine, jsi mě potěšil!
87 Zpívaný žalm synů Korachových.
Na svatých horách založil Hospodin
2 brány sionské, které miluje
nad všechny Jákobovy příbytky.
3 Jak slavné věci o tobě říkají,
město Boží! séla
4 „Egypt [o] a Babylon budu uvádět
jako ty, kdo mě poznali;
právě tak Filištíny, Týrské i Habešské –
každý z nich se tu narodil!“
5 O Sionu se pak prohlásí:
„Ten i ten se v něm narodil.
Kéž jej posílí sám Nejvyšší!“
6 Hospodin zapíše, až sečte národy:
„I tenhle se tu narodil.“ séla
7 Ať proto zpěváci při tanci zpívají:
„Všechno mé z tebe pramení!“
88 Zpívaný žalm synů Korachových. Pro předního zpěváka, k tanci.
Poučná píseň Hemana Ezrachejského.
2 Hospodine, Bože mé spásy,
ve dne i v noci před tebou běduji.
3 Kéž moje modlitba dospěje k tvé tváři,
nakloň své ucho k mému úpění!
4 Duši mám plnou trápení,
můj život se k hrobu nachýlil.
5 Už patřím k těm, kdo do jámy klesají,
jsem jako bojovník síly zbavený!
6 Zanechali mě mezi mrtvými,
jsem jako mrtvoly v hrobě ležící,
na něž si nevzpomeneš nikdy víc –
od tvojí ruky jsou vzdáleni!
7 Shodils mě do jámy nejhlubší,
do nejtemnější propasti.
8 Dolehlo na mě tvé zuření,
svými vlnami jsi mě porazil! séla
9 Přátele ode mě zahnal jsi,
způsobils, že si mě oškliví.
Nemohu uniknout ze svého sevření,
10 oči mi hasnou trápením!
Volám tě, Hospodine, každý den,
k tobě vztahuji ruce své.
11 Budeš snad konat divy pro mrtvé?
Zvednou se stíny ke tvé oslavě? séla
12 Bude se o tvé lásce mluvit ve hrobě
a o tvé věrnosti v záhubě?
13 Copak se ukáže tvůj zázrak v temnotě
a tvá spravedlnost v zemi bez vzpomínek?
14 Já však, Hospodine, k tobě hlas pozvedám,
naproti jde ti má ranní modlitba.
15 Proč jen mě, Hospodine, odmítáš,
proč skrýváš přede mnou svoji tvář?
16 Ztrápený jsem, umírám od mládí;
snáším tvé hrůzy, jsem bezradný.
17 Tvůj prudký hněv se přese mě valí,
zdrcen jsem tvými hrůzami!
18 Pořád mě obkličují jako voda,
zaplavují mě ze všech stran.
19 Přátele i známé jsi ode mě zahnal,
mým společníkem je temnota!
89 Poučný žalm Etana Ezrachejského.
I.
2 Hospodine, o tvé lásce chci zpívat napořád,
navěky chci svými ústy tvou věrnost zvěstovat!
3 Tvrdím, že tvá láska má věčné základy,
nebesa jsou potvrzením tvé věrnosti!
4 Ty přece řekl jsi:
„Se svým vyvoleným vstupuji do smlouvy,
svému služebníku Davidovi slibuji:
5 Tvé potomstvo ustanovím navěky,
po všechna pokolení tvůj trůn upevním.“ [p] séla
II.
6 Nebesa, Hospodine, slaví tvé zázraky,
shromáždění svatých tvou věrnost velebí.
7 Rovná se Hospodinu někdo v oblacích?
Kdo z Božích synů je jako Hospodin?
8 Velikou bázeň Bůh v radě svatých vzbuzuje,
je mnohem hroznější než všichni kolem něj.
9 Hospodine Bože zástupů, kdo je jako ty –
mocný Hospodin?
Za všech okolností věrný jsi!
10 Ty sám jsi vládcem nad mořem bouřícím,
vzedmutí jeho vln dovedeš ukrotit.
11 Ty jsi netvora jak mrtvolu rozdrtil,
svou mocnou paží jsi soky rozptýlil.
12 Nebe i země tobě náleží,
svět se vším, co je v něm, ty jsi založil.
13 Sever i jih – stvořil jsi obojí,
Tábor i Hermon v tvém jménu jásají.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.