Bible in 90 Days

Už žádné odklady!

²¹ Dostal jsem slovo Hospodinovo: ²² „Synu člověčí, co to máte v izraelské zemi za přísloví? Prý: ‚Dny utíkají, všechna vidění selhávají.‘

²³ Proto jim řekni: Tak praví Panovník Hospodin – S tímto příslovím skoncuji! Už ho v Izraeli nikdy nepoužijí. Naopak, řekni jim: Blíží se dny, kdy se všechna vidění naplní. ²⁴ Z domu Izraele vymizí všechna falešná vidění i lichotivá věštění, ²⁵ neboť já jsem Hospodin. Říkám, co říkám, a to slovo se naplní. Už žádné odklady! Za vašich časů, vy bando vzbouřenců, promluvím a to slovo naplním, praví Panovník Hospodin.“

²⁶ Dostal jsem slovo Hospodinovo: ²⁷ „Synu člověčí, dům Izraele říká: ‚Ta jeho vidění se splní za dlouhé roky. Prorokuje o vzdálené budoucnosti.‘

²⁸ Proto jim řekni: Tak praví Panovník Hospodin – Žádné z mých slov už nesnese odklady. Cokoli řeknu, se naplní, praví Panovník Hospodin.“

Falešní proroci

13 Dostal jsem slovo Hospodinovo: ² „Synu člověčí, prorokuj proti izraelským prorokům, kteří se věnují prorokování. Řekni těm, kteří prorokují své vlastní představy: Slyšte slovo Hospodinovo. ³ Toto praví Panovník Hospodin: Běda zvráceným prorokům, kteří se řídí svým vlastním nutkáním a nevidí vůbec nic! ⁴ Tví proroci, Izraeli, jsou jako šakali mezi troskami. ⁵ Nepřistoupili jste k trhlinám a neopravili hradbu izraelského domu, tak aby obstál v boji, až přijde Hospodinův den! ⁶ Jejich vidění jsou falešná a jejich věštění je lež. Hospodin je neposlal, ale oni říkají: ‚Tak praví Hospodin,‘ a čekají, že se to slovo naplní. ⁷ Nejsou ta vaše vidění falešná? Nejsou ty vaše věštby lež? Říkáte: ‚Tak praví Hospodin‘ – já jsem však nemluvil!

⁸ Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Protože jsou vaše slova falešná a vaše věštění je lež, hle – jsem proti vám, praví Panovník Hospodin! ⁹ Má ruka je proti prorokům, kteří mají falešná vidění a kteří věští lži. Přestanou být rádci pro můj lid, v soupisu domu Izraele nebudou zapsáni a na izraelskou půdu nevkročí. Tehdy poznáte, že já jsem Panovník Hospodin.

¹⁰ To všechno proto, že sváděli můj lid, když říkali: ‚Jen klid‘ – jenže klid nebyl! ^[a] Když lidé postaví chatrnou zídku, tihle ji nahazují omítkou. ¹¹ Řekni těm omítačům: Spadne to! Přijdou dešťové přívaly, budou padat kroupy jako kameny, strhne se větrná bouře, ¹² a hle – ta zeď spadne! Tehdy se vás nejspíš zeptají: ‚Co zbylo z té vaší omítky?‘

¹³ Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Ve své zuřivosti rozpoutám větrnou bouři, ve svém hněvu spustím dešťové přívaly a ve své ničivé zuřivosti sešlu kroupy jako kameny. ¹⁴ Zbořím zeď, kterou jste nahazovali omítkou, a srovnám ji se zemí, až se obnaží její základy. Spadne a vy skončíte pod ní – tehdy poznáte, že já jsem Hospodin! ¹⁵ Až se vybouří můj hněv proti té zdi a proti těm, kdo ji omítali, řeknu vám: Zeď je pryč i s těmi svými omítači, ¹⁶ s izraelskými proroky, kteří prorokovali Jeruzalému a mívali o něm vidění: ‚Jen klid.‘ – Žádný klid, praví Panovník Hospodin!

¹⁷ A teď, synu člověčí, se obrať proti dcerám svého lidu, které prorokují své vlastní představy, a prorokuj proti nim. ¹⁸ Řekni: Tak praví Panovník Hospodin – Běda těm, které šijí pásky pro každé zápěstí a zhotovují čelenky na hlavy všech velikostí, aby lapaly duše do pasti! Myslíte, že můžete hubit můj lid, a svou vlastní duši zachránit? ¹⁹ Zneuctíváte mě před mým lidem za hrst ječmene a kus žvance! Lžete mému lidu, který poslouchá vaše lži, a tak zabíjíte ty, kdo neměli zemřít, a držíte naživu ty, kdo neměli žít.

²⁰ Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Hle, jsem proti těm vašim páskám, jimiž lapáte lidi jako ptáky do pasti. Strhám vám je z paží a propustím ty, které jste lapaly jako ptáky do pasti. ²¹ Strhnu vám ty vaše čelenky a svůj lid vysvobodím z vašeho sevření, aby už nebyli vaší kořistí. Tehdy poznáte, že já jsem Hospodin! ²² Protože svou lží rmoutíte srdce spravedlivých, ačkoli já je netrápím, a protože povzbuzujete ničemy, aby se neodvrátili od své zlé cesty a mohli žít, ²³ proto už nebudete mít falešná vidění a nebudete pokračovat ve věštění. Vysvobodím svůj lid z vašeho sevření a poznáte, že já jsem Hospodin.“

Modly v srdcích

14 Přišli za mnou někteří ze stařešinů Izraele a posadili se přede mnou. ² Dostal jsem slovo Hospodinovo: ³ „Synu člověčí! Tito muži chovají v srdci hnusné modly a stavějí si před oči to, co je vede k špatnosti. Mám snad odpovídat na jejich modlitby? ⁴ Proto k nim promluv a řekni jim: Tak praví Panovník Hospodin – Kdokoli z domu Izraele by v srdci choval hnusné modly a stavěl si před oči to, co ho vede k špatnosti, a přitom by se vypravil za prorokem, já Hospodin mu odpovím, jak za své hnusné modlářství zaslouží. ⁵ Tak přistihnu dům Izraele v jejich smýšlení, v tom, jak se mi všichni odcizili svými hnusnými modlami.

⁶ Proto řekni domu Izraele: Toto praví Panovník Hospodin – Obraťte se! Navraťte se od svých hnusných model a odvraťte tvář ode všech svých ohavností!

⁷ Ano, kdokoli z domu Izraele nebo z přistěhovalců v Izraeli žijících by se ode mě oddělil, takže by v srdci choval hnusné modly a stavěl si před oči to, co ho vede k špatnosti, a přitom by se vypravil za prorokem, aby se mě dotazoval skrze něj, já Hospodin mu odpovím osobně. ⁸ Proti takovému člověku se postavím tváří, udělám z něj výstražné znamení a přísloví a vyvrhnu jej ze svého lidu. Tak poznáte, že já jsem Hospodin.

⁹ Pokud by se prorok zesměšnil tím, že by promluvil, zesměšnil jsem ho já Hospodin. Na takového proroka vztáhnu ruku a vyhladím ho ze svého lidu, Izraele. ¹⁰ Ponesou svou vinu. Prorok bude vinen právě tak jako ten, kdo se ho přišel ptát. ¹¹ Potom už dům Izraele nebude bloudit ode mě pryč a nebudou se už poskvrňovat všemi svými hříchy. Budou mým lidem a já budu jejich Bohem, praví Panovník Hospodin.“

Noe, Daniel a Job

¹² Dostal jsem slovo Hospodinovo: ¹³ „Synu člověčí! Kdyby nějaká země proti mně zhřešila a byla by mi nevěrná, vztáhl bych na ni ruku a odřízl ji od chleba, poslal bych na ni hlad a vyhladil z ní lidi i dobytek, ¹⁴ pak i kdyby v ní byli tito tři muži: Noe, Daniel ^[b] a Job, zachránili by svou spravedlností pouze sami sebe, praví Panovník Hospodin.

¹⁵ Kdybych na tu zemi přivedl dravou zvěř, aby ji hubila, až by z ní byla jen pustina, kterou by kvůli zvěři nikdo nechodil, ¹⁶ pak – jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin – i kdyby v ní byli tito tři muži, nemohli by zachránit ani vlastní syny nebo dcery. Zachránili by pouze sami sebe, ale z té země by byla pustina.

¹⁷ Kdybych na tu zemi přivedl meč a nechal ho tou zemí procházet, takže bych z ní vyhladil lidi i dobytek, ¹⁸ pak – jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin – i kdyby v ní byli tito tři muži, nemohli by zachránit ani vlastní syny a dcery. Zachránili by pouze sami sebe.

¹⁹ Kdybych na tu zemi poslal mor a vylil na ni svůj hněv až do krve, takže bych z ní vyhladil lidi i dobytek, ²⁰ pak – jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin – i kdyby v ní byli Noe, Daniel a Job, nemohli by zachránit ani vlastního syna nebo dceru. Zachránili by svou spravedlností pouze sami sebe.

²¹ Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Co teprve, až na Jeruzalém pošlu své čtyři kruté soudy – meč, hlad, dravou zvěř a mor – abych z něj vyhladil lidi i dobytek! ²² Přesto v něm ale zůstane hrstka přeživších, kteří odtud vyvedou své syny a dcery. Hle – už k vám přicházejí! Až uvidíte jejich způsoby a jejich skutky, dojdete útěchy po tom neštěstí, které jsem uvedl na Jeruzalém – po všem tom neštěstí, které jsem na něj uvedl. ²³ Až uvidíte jejich způsoby a jejich skutky, dojdete díky nim úlevy, neboť poznáte, že nic z toho, co jsem v tom městě učinil, nebylo bez příčiny, praví Panovník Hospodin.“

Neužitečná réva

15 Dostal jsem slovo Hospodinovo: ² „Synu člověčí! Co je dřevo vinné révy oproti stromům? Co je její ratolest oproti všem lesům? ³ Dá se z jejího dřeva něco užitečného vyrobit? Udělají z něj aspoň kolík, na který se dá něco zavěsit? ⁴ Hle – hází se do ohně ke spálení. Shoří oba jeho konce a i střed ohoří. K jakému užitku se dá použít? ⁵ Hle – ani když bylo celé, nedalo se z něj nic vyrobit. Co teprve, když je ohořelé a spálené! K čemu se ještě dá použít?

⁶ Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Jako jsem oproti lesním stromům zanechal dřevo vinné révy ohni ke spálení, stejně tak zanechám i obyvatele Jeruzaléma. ⁷ Postavím se proti nim tváří. I když se z ohně vynořili, oheň je stráví. Tehdy poznáte, že já jsem Hospodin – až se proti nim postavím tváří. ⁸ Tu zemi zpustoším za to, jak hrozně mi byli nevěrní, praví Panovník Hospodin.“

Nevěrná coura

16 Dostal jsem slovo Hospodinovo: ² „Synu člověčí, ukaž Jeruzalému, jak je ohavný! ³ Řekni: Toto praví Panovník Hospodin Jeruzalému – Původem i rodem jsi Kananejka, tvůj otec byl Emorejec a matka Chetejka. ⁴ A tvoje narození? Tenkrát, když ses narodila, tvá pupeční šňůra nebyla odříznuta, nebylas vodou do čista omyta, solí jsi nebyla ošetřena ani plenkami zavinuta jsi nebyla. ⁵ Nikdo se nad tebou neslitoval, aby pro tebe jedinou z těch věcí ze soucitu udělal. Tenkrát, když ses narodila, pohodili tě někam ven jako odporný odpadek.

⁶ Šel jsem okolo a uviděl tě, jak se tam zmítáš v krvi. Jak jsi tam ležela ve vlastní krvi, řekl jsem ti: ‚Žij!‘ Jak jsi tam ležela ve vlastní krvi, řekl jsem ti: ‚Žij!‘ ⁷ Nechal jsem tě růst jako sazenici v poli, a tak jsi rostla a dospívala, až ses vyvinula do krásy. Narostla ti ňadra, vyrašilo ochlupení, pořád jsi ale byla nahá a bosá.

⁸ Znovu jsem šel okolo a uviděl tě, a hle – přišel tvůj čas, čas milování. Tehdy jsem tě zahalil cípem svého pláště ^[c] a přikryl tvoji nahotu. S přísahou jsem se ti zaslíbil, vstoupil jsem s tebou do smlouvy a oddala ses mi, praví Panovník Hospodin.

⁹ Umyl jsem tě vodou, opláchl tě od krve a pomazal tě olejem. ¹⁰ Oblékl jsem ti vyšívané šaty a obul sandály z jemné kůže, ověnčil jsem tě kmentem a zahalil vzácným závojem. ¹¹ Ozdobil jsem tě šperky, na ruce ti dal náramky a náhrdelník na šíji. ¹² Navlékl jsem ti nosní kroužek, do uší zavěsil náušnice a korunoval jsem tě skvostnou čelenkou. ¹³ Zdobila ses zlatem a stříbrem, nosila šaty z kmentu, vzácných látek a výšivek a jedla pokrmy z jemné mouky s medem a olejem. Stala se z tebe nesmírná krasavice, opravdová královna! ¹⁴ Tvá dokonalá krása proslula mezi národy díky nádheře, kterou jsem tě ozdobil, praví Panovník Hospodin.

¹⁵ Ty ses však na tu svou krásu spolehla a ve své proslulosti ses dala do smilstva. Své smilstvo jsi nabízela každému kolemjdoucímu; oddala ses mu. ¹⁶ Vzala jsi svá roucha a vyparádila jimi obětní výšiny a smilnila jsi na nich tak, že to nemá obdoby. ¹⁷ Vzala jsi své šperky ze zlata a stříbra, které jsem ti dal, a nadělala sis mužské podobizny, s nimiž jsi smilnila. ¹⁸ Vzala jsi svá vyšívaná roucha a oblékla je jimi. Můj olej a mé kadidlo jsi přinášela jim. ¹⁹ Pokrm, jímž jsem tě sytil – jemnou mouku s medem a olejem – jsi přinášela jim, aby voněl před nimi. Tak to bylo! praví Panovník Hospodin.

²⁰ Vzala jsi dokonce své syny a dcery, které jsi mi porodila, a obětovala jsi jim je ke strávení! To ti nestačilo smilnit? ²¹ Musela jsi ještě vraždit mé děti? Odevzdávala jsi je jim, nechávala jsi je projít plameny! ^{[d] 22} Při všech těch ohavnostech a smilnění sis ani nevzpomněla na mládí, na dny, kdy jsi byla nahá a bosá a zmítala ses v krvi.

²³ Běda! Běda ti! praví Panovník Hospodin. Kromě všech svých zločinů ²⁴ sis na každém plácku rozbalila stánek a pořídila svatyňku. ²⁵ Postavila sis svatyňku na každém rohu a zprznila svou krásu. Roztahovala jsi nohy každému kolemjdoucímu a smilnila jsi čím dál víc. ²⁶ Smilnila jsi s Egypťany, těmi svými sousedy s naběhlými údy, a smilnila jsi čím dál víc, až jsem se rozezlil! ²⁷ Hle – vztáhl jsem na tebe ruku a zmenšil jsem tvé území. Vydal jsem tě libovůli tvých nepřátel, filištínských dcer, které jsi zahanbila svou zvrhlostí. ²⁸ Smilnila jsi také s Asyřany, neměla jsi totiž dost; smilnila jsi s nimi, ale neměla jsi dost. ²⁹ Smilnila jsi tedy čím dál víc, až ses dostala k Babylonii, té zemi kramářů. Pořád jsi ale neměla ještě dost.

³⁰ Zuřím proti tobě! praví Panovník Hospodin. Co všechno to jako nestydatá coura provádíš! ³¹ Rozbalila sis stánek na každém rohu a na každém plácku sis pořídila svatyňku. Narozdíl od coury si ale za to nechceš nechat zaplatit. ³² Nevěrnice! Místo svého manžela k sobě bereš cizí! ³³ Všem courám se za to platí, ale svým milencům platíš ty – uplácíš je, aby za tebou chodili smilnit z celého okolí! ³⁴ Ve svém smilstvu se tedy lišíš od coury. Lišíš se tím, že o tvé služby nikdo nestojí, a tak neplatí oni tobě, ale ty jim.

³⁵ Proto slyš slovo Hospodinovo, ty couro! ³⁶ Tak praví Panovník Hospodin: Protože ses celá potřísněná smilstvem obnažovala před všemi svými milenci, před všemi svými ohavnými modlami, a protožes jim obětovala krev svých dětí, ³⁷ hle – já shromáždím všechny tvé milence, s nimiž ses těšila, ať už jsi je milovala, anebo nenáviděla. Shromáždím je proti tobě z celého okolí a obnažím tě před nimi, aby tě viděli v celé tvé nahotě. ³⁸ Budu tě soudit, jako se soudí cizoložnice a vražedkyně. ^[e] Vydám tě krvavé pomstě vášnivého hněvu. ³⁹ Vydám tě do jejich rukou, aby zbořili tvé stánky a zničili tvé svatyňky. Strhají z tebe šaty, seberou ti šperky a nechají tě nahou a bosou. ⁴⁰ Přivedou na tebe dav, aby tě kamenovali a probodali meči. ⁴¹ Tvé domy vypálí a před očima mnoha žen tě popraví. Tak skoncuji s tvým smilněním – už žádní zaplacení milenci! ⁴² Tehdy se můj hněv proti tobě vybouří a má žárlivost se utiší; tehdy se uklidním a nechám zuření.

⁴³ Protože sis ani nevzpomněla na dny svého mládí a pobuřovala jsi mě tím vším, hle – já ti ty tvé způsoby odplatím, praví Panovník Hospodin! Copak jsi ve všech svých ohavnostech nedospěla k zvrhlosti?

⁴⁴ Každý, kdo mluví v příslovích, o tobě prohlásí: ‚Jaká matka, taková dcera!‘ ⁴⁵ Jsi dcerou své matky, která nesnáší svého muže i děti. Jsi sestrou svých sester, které nesnášejí své muže i děti. Vaše matka byla Chetejka a váš otec Emorejec. ⁴⁶ Tvá starší sestra Samaří bydlela se svými dcerami po tvé levici, po tvé pravici pak tvá mladší sestra Sodoma se svými dcerami. ⁴⁷ Copak ses neřídila jejich způsoby? Nepáchala jsi jejich ohavnosti? Jako by to ale nebylo vůbec nic, zkazila ses v každém ohledu ještě víc než ony! ⁴⁸ Jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin, ani tvá sestra Sodoma se svými dcerami nepáchala, co pácháš ty se svými dcerami.

⁴⁹ Hle, toto byla vina tvé sestry Sodomy: pýcha, sytost a klidné pohodlí, které užívala se svými dcerami, aniž pomohla chudým a ubohým. ⁵⁰ Naopak, chovaly se povýšeně a jednaly přede mnou ohavně, a proto jsem je odstranil, jak jsi sama viděla. ⁵¹ Samaří přitom nehřešila ani z poloviny jako ty! Ve srovnání s nimi ses chovala tak ohavně, že tvé sestry díky všem tvým ohavnostem vypadají nevinně. ⁵² Styď se – vždyť jsi tím svým sestrám poskytla omluvu! Hřešila jsi mnohem ohavněji než ony, takže teď vypadají vedle tebe nevinně. Styď se a hanbi se, neboť tvé sestry díky tobě vypadají nevinně!

⁵³ Změním jejich úděl, úděl Sodomy a jejích dcer i úděl Samaří a jejích dcer. Zároveň ale změním i tvůj úděl, ⁵⁴ aby ses musela stydět a hanbit za všechno, co jsi spáchala – vždyť je to pro tvé sestry útěcha! ⁵⁵ Tvé sestry, Sodoma se svými dcerami a Samaří se svými dcerami, budou znovu tím, čím bývaly kdysi. Ale i ty se svými dcerami budeš znovu tím, čím jsi byla kdysi. ⁵⁶ Copak sis v dobách své pýchy nebrala svou sestru Sodomu do úst jako přísloví, ⁵⁷ než došlo k odhalení tvé vlastní špatnosti? Teď se ti ale vysmívají Edomky ^[f] i Filištínky a všechny jejich sousedky – pohrdají tebou všichni v okolí! ⁵⁸ Poneseš následky svých ohavných zvrhlostí, praví Hospodin.

⁵⁹ Toto praví Panovník Hospodin: Zachovám se k tobě podle toho, jak ses chovala, neboť jsi pohrdla mou přísahou a smlouvu jsi zrušila. ^{[g] 60} Budu však pamatovat na svou smlouvu s tebou ze dnů tvého mládí a uzavřu s tebou smlouvu věčnou. ⁶¹ Tehdy si vzpomeneš na své způsoby a budeš se stydět, až vezmu ^[h] tvé starší i mladší sestry a dám ti je za dcery, i když to nebylo součástí tvé smlouvy. ⁶² Uzavřu s tebou svoji smlouvu a poznáš, že já jsem Hospodin. ⁶³ Tehdy se rozpomeneš a zastydíš a samou hanbou ani neotevřeš ústa, až tě očistím od všeho, co jsi páchala, praví Panovník Hospodin.“

Cedr, réva a dva orli

17 Dostal jsem slovo Hospodinovo: ² „Synu člověčí, dej domu Izraele hádanku, pověz mu podobenství ³ a řekni: Tak praví Panovník Hospodin – Mohutný orel s mohutnými křídly, dlouhými brky a hustým, sytě zbarveným peřím přilétl na Libanon a vzal vrcholek cedru. ⁴ Utrhl výhonek z jeho špičky a odnesl do kupecké země, kde ho položil ve městě obchodníků.

⁵ Potom vzal semeno z té země a zasel do úrodné půdy, jak vrbový proutek je zasadil pěkně u vody. ⁶ Když potom vzešlo, byla z něj nevysoká vinoucí se réva. Své ratolesti obracela k němu a zapouštěla kořeny. Semínko se tak stalo révou, z níž vyrostly ratolesti a vyrašily výhonky.

⁷ Vtom se objevil další mohutný orel s mohutnými křídly a hustým peřím. A hle – ta réva obrátila své kořeny ze záhonů, kde byla zasazena, k němu a natahovala k němu své ratolesti, aby ji zavlažil. ⁸ Přitom byla zasazena do dobré půdy pěkně u vody, aby vypouštěla ratolesti, nesla plody a stala se překrásným vínem.

⁹ Řekni: ‚Tak praví Panovník Hospodin – Copak uspěje? Nebude vyrvána i s kořeny? Copak zbavena plodů neuschne? Neuschnou všechny výhonky, které z ní rašily? Nebude třeba velké síly ani mocné armády, aby byla vyrvána i s kořeny. ¹⁰ Ano, byla zasazena, ale uspěje? Zasažena východním větrem, neuschne úplně? Na záhonech, kde byla zasazena, tam uschne!‘“

¹¹ Dostal jsem slovo Hospodinovo: ¹² „Řekni té bandě vzbouřenců – Nevíte, co to znamená? Řekni – Do Jeruzaléma přitáhl babylonský král, zajal jeho krále i knížata a odvedl je s sebou do Babylonu. ^{[i] 13} Potom vzal potomka z královského semene, uzavřel s ním smlouvu a zavázal ho přísahou. Odvedl také přední muže země, ¹⁴ aby to království srazil tak, aby se už samo nezvedlo a muselo dodržovat jeho smlouvu, aby obstálo.

¹⁵ Ten král se ale proti němu vzbouřil. ^[j] Vyslal své posly do Egypta žádat o koně a o veliké vojsko. Ale copak uspěje? Když provedl toto všechno, unikne odplatě? Když porušil smlouvu, copak unikne? ¹⁶ Jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin, zemře v Babylonu, v zemi toho krále, který jej ustanovil králem a jehož přísahou pohrdl a jehož smlouvu porušil. ¹⁷ Farao mu se svým mocným a početným vojskem nepomůže ve válce, až babylonský král navrší násep a vybuduje valy, aby vyhladil mnoho lidí. ¹⁸ Pohrdl přece přísahou, porušil smlouvu! Ano, dal sice ruku, ale provedl toto vše. Neunikne odplatě.

¹⁹ Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Jakože jsem živ, obrátím na jeho hlavu, že pohrdl mou přísahou a porušil mou smlouvu! ²⁰ Nastražím na něj svoji past a uvázne v mé síti. Odvedu ho do Babylonu a tam ho budu soudit za to, jak mi byl nevěrný. ²¹ Nejlepší vojáci z celého jeho vojska padnou mečem a ti, kdo zůstanou, budou rozehnáni do všech stran. ^[k] Tehdy poznáte, že já Hospodin jsem promluvil.

²² Tak praví Panovník Hospodin:

Proč máte umírat?

18 Dostal jsem slovo Hospodinovo: ² „Co je to s vámi, že o izraelské zemi říkáte toto přísloví:

³ Jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin, to přísloví už v Izraeli říkat nebudete. ⁴ Hle – mně patří všechny životy, jak život rodičů, tak život dětí! Životem zaplatí ten, kdo hřeší.

⁵ Někdo je třeba spravedlivý a jedná poctivě a spravedlivě:

Takový člověk je spravedlivý, takový jistě bude žít, praví Panovník Hospodin.

¹⁰ Zplodí však třeba zločince a vraha, který provádí cokoli z těch věcí, ¹¹ kterých se on sám varoval:

Takový má snad žít? Nikoli! Za všechny ohavnosti, které prováděl, jistě zemře; jeho krev ulpí na něm.

¹⁴ Třeba však zplodí syna, který vidí všechny hříchy, které jeho otec páchá, prohlédne a začne jednat jinak:

Takový nezemře za otcovy viny – takový jistě bude žít! ¹⁸ Jeho otec však zemře za své viny, protože působil příkoří, okrádal bratra a prováděl mezi svým lidem špatnosti.

¹⁹ Vy ale říkáte: ‚Jak to, že syn nenese otcovy viny?‘ – Jestliže ten syn jednal poctivě a spravedlivě, dodržoval má pravidla a plnil je, takový jistě bude žít. ²⁰ Životem zaplatí ten, kdo hřeší. Syn neponese otcovy viny a otec neponese viny synovy. ^[m] Spravedlivému se bude počítat jeho spravedlnost a ničemovi jeho ničemnost.

²¹ Když se však ničema odvrátí ode všech hříchů, jichž se dopustil, bude dodržovat všechna má pravidla a jednat poctivě a spravedlivě – takový nezemře, takový jistě bude žít! ²² Žádné hříchy, jichž se dopustil, mu nebudou připomínány. Protože jednal spravedlivě, bude žít. ²³ Mám snad zalíbení ve smrti ničemy? praví Panovník Hospodin. Nechci snad raději, aby se od svých cest odvrátil a žil?

²⁴ Když se však spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a bude jako ničema páchat bezpráví a provádět všemožné ohavnosti – má snad žít? Žádné spravedlivé skutky, které konal, nebudou vzpomenuty. Zemře za to, jak byl nevěrný, za hřích, kterého se dopustil.

²⁵ Vy ale říkáte: ‚Hospodin je ve svém jednání vrtkavý.‘ Poslyš, dome izraelský: Já že jsem ve svém jednání vrtkavý? Nejste to spíše vy, kdo je vrtkavý ve svém jednání? ²⁶ Když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a páchá bezpráví, musí zemřít. Zemře kvůli bezpráví, jehož se dopustil. ²⁷ Když se ničema odvrátí od své ničemnosti a jedná poctivě a spravedlivě, zachrání se a bude žít. ²⁸ Prohlédl a odvrátil se ode všech hříchů, jichž se dopustil – takový nezemře, takový jistě bude žít. ²⁹ Dům Izraele však říká: ‚Hospodin je ve svém jednání vrtkavý.‘ Já že jsem ve svém jednání vrtkavý, dome izraelský? Nejste to spíše vy, kdo je vrtkavý ve svém jednání?

³⁰ Proto vás budu soudit, dome Izraele, každého podle jeho jednání, praví Panovník Hospodin. Obraťte se! Odvrhněte všechny své hříchy, ať vás ta vina nezničí! ³¹ Odhoďte všechny hříchy, které jste páchali, a získejte nové srdce a nového ducha. ^[n] Proč máte umírat, dome izraelský? ³² Nemám zalíbení ve smrti umírajících, praví Panovník Hospodin. Obraťte se a žijte!“

Žalospěv nad judským lvem

19 „Zpívej žalozpěv nad izraelskými vládci, ² zpívej:

Toto je žalozpěv a je určen k truchlení.“

Dějiny vzpoury

20 Desátého dne pátého měsíce sedmého roku ^[q] se někteří ze stařešinů Izraele přišli dotazovat Hospodina a posadili se přede mnou.

² Dostal jsem slovo Hospodinovo: ³ „Synu člověčí, řekni izraelským stařešinům toto: Tak praví Panovník Hospodin – Vy že se přicházíte se mnou radit? Jakože jsem živ, nebudu odpovídat na vaše modlitby, praví Panovník Hospodin!

⁴ Obviň je, synu člověčí, jen je obviň. Pověz jim, jaké ohavnosti páchali jejich otcové. ⁵ Řekni jim: Tak praví Panovník Hospodin – V den, kdy jsem vyvolil Izrael, složil jsem přísahu potomstvu Jákobova domu a dal jsem se jim poznat v Egyptě. Přísahal jsem jim se slovy: Já jsem Hospodin, váš Bůh. ⁶ V ten den jsem přísahal, že je vyvedu z Egypta do země, kterou jsem pro ně vyhledal, do země oplývající mlékem a medem, do země nejkrásnější ze všech. ⁷ Řekl jsem jim: Zahoďte každý ty nechutné obrazy, ke kterým upíráte oči, a neposkvrňujte se egyptskými modlami! Já jsem Hospodin, váš Bůh.

⁸ Oni se ale proti mně vzbouřili a nechtěli mě poslouchat. Nezahodili ty nechutné obrazy, ke kterým upírali oči, a neopustili egyptské modly. Řekl jsem si tedy, že na ně vyliji svůj hněv, že proti nim vybuchnu rozhořčením v Egyptě. ⁹ Kvůli svému jménu jsem je ale z Egypta vyvedl. Udělal jsem to, aby mé jméno nebylo zneváženo v očích národů, mezi nimiž bydleli a před jejichž očima jsem se jim dal poznat. ¹⁰ Vyvedl jsem je tedy z Egypta a přivedl je na poušť. ¹¹ Dal jsem jim svá pravidla a oznámil jim své zákony (které kdo plní, díky nim bude žít). ^{[r] 12} Dal jsem jim také své soboty, aby byly znamením mezi mnou a jimi, aby věděli, že já jsem Hospodin, jejich Posvětitel. ^[s]

¹³ Dům Izraele se ale na poušti proti mně vzbouřil. Neřídili se mými pravidly, zavrhli mé zákony (které kdo plní, díky nim bude žít) a velmi znesvěcovali mé soboty. Řekl jsem si tedy, že na ně na poušti vyliji svůj hněv, že s nimi skoncuji. ¹⁴ Kvůli svému jménu jsem se ale postaral, aby nebylo zneváženo v očích národů, před jejichž očima jsem je vyvedl. ¹⁵ Na oné poušti jsem jim však také přísahal, že je neuvedu do země, kterou jsem jim dal, do země oplývající mlékem a medem, do země nejkrásnější ze všech, ¹⁶ protože zavrhli mé zákony, neřídili se mými pravidly a znesvěcovali mé soboty, neboť v srdcích následovali své hnusné modly. ¹⁷ Přesto mi bylo líto je zničit, a tak jsem s nimi na té poušti neskoncoval. ¹⁸ Jejich synům jsem na poušti řekl: Neřiďte se pravidly svých otců, nedodržujte jejich zákony a neposkvrňujte se jejich modlami! ¹⁹ Já jsem Hospodin, váš Bůh. Řiďte se mými pravidly, dodržujte mé zákony a jednejte podle nich. ²⁰ Svěťte mé soboty, ať jsou znamením mezi mnou a vámi, abyste věděli, že já jsem Hospodin, váš Bůh.

²¹ I tito synové se ale proti mně vzbouřili. Neřídili se mými pravidly, nedodržovali mé zákony, nejednali podle nich (ačkoli kdo je plní, díky nim bude žít) a znesvěcovali mé soboty. Řekl jsem si tedy, že na ně na poušti vyliji svůj hněv. ²² Kvůli svému jménu jsem ale svou ruku zadržel, aby mé jméno nebylo zneváženo v očích národů, před jejichž očima jsem je vyvedl. ²³ Na oné poušti jsem jim však také přísahal, že je rozptýlím mezi národy a rozpráším je po zemích, ²⁴ protože neplnili mé zákony, má pravidla zavrhli, znesvěcovali mé soboty a upírali oči k modlám svých otců. ²⁵ Dal jsem jim tedy nedobrá pravidla a zákony, které jim život nedají. ²⁶ Nechal jsem je, aby se poskvrnili svými obětními dary, když nechávali všechny své prvorozené projít plameny. ^[t] To abych je naplnil zděšením, aby poznali, že já jsem Hospodin.

²⁷ Proto, synu člověčí, mluv k domu Izraele a řekni jim: Tak praví Panovník Hospodin – Vaši otcové mě dále hanobili tím, jak mi byli nevěrní. ²⁸ Přivedl jsem je do země, o níž jsem přísahal, že jim ji dám. Jenže oni, jakmile tam uviděli kdejaké vyšší návrší a kdejaký zelenající se strom, už tam obětovali ty své oběti a přinášeli tam své urážlivé dary, podkuřovali jim vůněmi a vylévali úlitby. ²⁹ Ptal jsem se: K jaké výšině to šplháte? (Až dodneška se jí říká Báma, Výšina.)

³⁰ Proto řekni domu Izraele: Tak praví Panovník Hospodin – Když se poskvrňujete tak jako vaši otcové tím, že smilníte s jejich nechutnými obrazy, ³¹ když se až dodnes poskvrňujete tím, že všem těm svým hnusným modlám darujete své děti, které necháváte projít plameny, to mám snad odpovídat na vaše modlitby, dome izraelský? Jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin, už vás nevyslyším!“

Budoucí obnova

³² „Říkáte: ‚Chceme být jako jiné národy, jako kmeny všech zemí – chceme uctívat dřevo a kamení.‘ Co jste si usmyslili, se ale nikdy nestane. ³³ Jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin, budu vám kralovat v kypícím hněvu, pevnou rukou a napřaženou paží. ³⁴ V kypícím hněvu vás pevnou rukou a napřaženou paží vyvedu z národů a shromáždím ze zemí, do nichž jste byli zahnáni. ³⁵ Přivedu vás na poušť národů a budu vás tam soudit tváří v tvář. ³⁶ Jako jsem soudil vaše otce na poušti Egypta, tak budu soudit vás, praví Panovník Hospodin. ³⁷ Nechám vás procházet pod pastýřskou holí ^[u] a přivedu vás do svazku smlouvy. ³⁸ Vzbouřence a zrádce mezi vámi vytřídím; vyvedu je ze země, ve které pobývali, na izraelskou půdu ale nevkročí. Tak poznáte, že já jsem Hospodin.

³⁹ Nuže, dome Izraele, toto vám praví Panovník Hospodin: Jděte si každý uctívat své hnusné modly! ^[v] Ale pak, i když mě odmítáte poslouchat, přestanete znesvěcovat mé svaté jméno svými obětními dary a hnusnými modlami. ⁴⁰ Ano, celý dům Izraele mi bude sloužit na mé svaté hoře, na vysoké hoře Izraele, praví Panovník Hospodin. Každý z nich se vrátí zpět do vlasti a tam si je oblíbím. Tam budu stát o vaše oběti a vybrané dary ze všeho, co jste zasvětili. ⁴¹ Až vás vyvedu z národů a shromáždím ze zemí, do nichž jste byli zahnáni, oblíbím si vás jako příjemnou vůni a prokážu na vás svou svatost před očima národů. ⁴² Tehdy poznáte, že já jsem Hospodin – až vás přivedu na půdu Izraele, do země, o níž jsem přísahal, že ji dám vašim otcům. ⁴³ Tam si vzpomenete na své způsoby, na všechny skutky, kterými jste se poskvrňovali, a kvůli všemu tomu zlu, které jste páchali, se budete sami sobě ošklivit. ⁴⁴ Tehdy poznáte, že já jsem Hospodin – až s vámi kvůli svému jménu naložím ne podle vašich zlých způsobů a zkažených skutků, dome Izraele, praví Panovník Hospodin.“

Proroctví proti Negevu

21 Dostal jsem slovo Hospodinovo: ² „Synu člověčí, obrať se na jih. Kaž proti jihu a prorokuj proti lesnatému kraji v Negevu. ³ Řekni negevskému lesu: Slyš slovo Hospodinovo. Tak praví Panovník Hospodin: Hle – zažehnu v tobě oheň a ten v tobě spálí každý strom, ať zelený či suchý. Ten planoucí plamen nezhasne a ožehne všechny tváře od jihu až na sever. ⁴ Všichni lidé tehdy uvidí, že jsem ten neuhasitelný oheň zažehl já Hospodin.“

⁵ Tehdy jsem zvolal: „Ach ne, Hospodine, Pane můj! Už tak o mně říkají: ‚Vykládá jen samé hádanky.‘“

Boží meč

⁶ Dostal jsem slovo Hospodinovo: ⁷ „Synu člověčí, obrať se proti Jeruzalému. Kaž proti jeho svatyni a prorokuj proti izraelské zemi. ⁸ Řekni izraelské zemi: Tak praví Hospodin. Hle – jsem proti tobě! Vytasím svůj meč z pochvy a vyhladím z tebe spravedlivé i ničemné. ⁹ Chci vyhladit spravedlivé i ničemné, a tak vytasím svůj meč z pochvy proti všem od jihu až na sever. ¹⁰ Tehdy všichni lidé poznají, že já Hospodin jsem tasil z pochvy meč a nevrátí se zpět.

¹¹ Vzdychej, synu člověčí. Vzdychej jim před očima jako člověk zdrcený trpkým zármutkem. ¹² Až se tě zeptají: ‚Nad čím tak vzdycháš?‘ odpovíš: ‚Nad zprávou, která přichází.‘ Tehdy se v každém zastaví srdce, ochabnou všechny ruce, každý člověk ztratí dech a každé stehno bude zmáčené. Hle – už to přichází, už se to děje, praví Panovník Hospodin!“

¹³ Dostal jsem slovo Hospodinovo: ¹⁴ „Prorokuj, synu člověčí. Řekni – Tak praví Panovník:

Nejásejme nad žezlem ‚mého syna‘. ^[w] Ten meč se i všem stromům vysmívá.

¹⁸ Ano, je to zkouška. Co když ale z toho směšného žezla nic nezbude? praví Panovník Hospodin.

²³ Dostal jsem slovo Hospodinovo: ²⁴ „Synu člověčí, vyznač dvě cesty, kterými půjde meč babylonského krále. Obě vyjdou ze stejné země. Vyrob ukazatel a postav ho na rozcestí před městem. ²⁵ Vyznač směr, kterým půjde meč: do Raby Amonců anebo do Judska s opevněným Jeruzalémem. ²⁶ Babylonský král se totiž zastaví na křižovatce, kde se obě cesty rozdělují, a bude si žádat znamení. Bude třást šípy, ptát se bůžků a věštit z vnitřností. ²⁷ Do pravice mu padne los pro Jeruzalém. Tam má postavit beranidla, dát rozkaz k vraždění, spustit válečný pokřik, postavit beranidla proti branám, navršit násep a vybudovat val. ²⁸ Jim to bude připadat jako mylná věštba – vždyť se mu zavázali přísahou! On je však usvědčí z jejího porušení a vezme je do zajetí. ^[x]

²⁹ Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Sami se usvědčujete z viny! Ukazuje se, jak jste nevěrní, a všechny vaše skutky zjevují váš hřích. Sami sebe jste usvědčili, a tak budete mocí zajati.

³⁰ Vládce Izraele, ty sprostý lotře, nadešel tvůj den, čas zúčtování s tvým zločinem! ³¹ Tak praví Panovník Hospodin: Strhni si turban, sejmi korunu! Nic už nebude jako dřív: Ponížení budou povýšeni a povýšení sníženi. ³² Trosky! Trosky! Způsobím trosky jako nikdy dřív, než přijde Ten, jemuž náleží soud a jehož pověřím. ^[y]

³³ Prorokuj, synu člověčí. Řekni: Tak praví Panovník Hospodin ohledně Amonců a jejich posměšků –

Hříchy Jeruzaléma

22 Dostal jsem slovo Hospodinovo: ² „Obviň, synu člověčí, obviň to město vraždění! Ukaž mu všechny jeho ohavnosti ³ a řekni: Tak praví Panovník Hospodin – Ó město, jež proléváním krve přivolává svůj soudný den! Město, jež se pošpiňuje výrobou hnusných model! ⁴ Provinilo ses krví, kterou jsi prolilo, pošpinilo ses modlami, které jsi vyrobilo. Přivolalo jsi svůj soudný den, konec tvých let nadešel. Proto tě vydám potupě mezi pohany a posměchu mezi všemi zeměmi. ⁵ Blízkým i vzdáleným budeš k smíchu, slavné svou nečistotou a množstvím hrůz.

⁶ Pohleď – každý vládce Izraele ve tvých zdech podle svých možností prolévá krev! ⁷ Otci a matce se v tobě zlořečí, přistěhovalci ve tvých zdech se děje příkoří a sirotku a vdově se v tobě ubližuje. ^{[z] 8} Pohrdáš tím, co je mi svaté, a znesvěcuješ mé soboty. ⁹ Žijí v tobě krvelační pomlouvači, hodují v tobě na náhorních svatyních a provádějí uprostřed tebe zvrhlosti. ¹⁰ Synové v tobě obcují s manželkou svého otce a ženy v době svého krvácení jsou v tobě znásilňovány. ¹¹ Kdekdo v tobě páchá ohavnost s manželkou svého bližního, tchán przní vlastní snachu a bratr znásilňuje sestru, dceru vlastního otce. ^{[aa] 12} Berou v tobě úplatek, aby se prolila něčí krev. ^[ab] Bereš lichvářské úroky a chamtivě ubližuješ svým bližním. Na mě však nemyslíš, praví Hospodin.

¹³ Pohleď – tlesknu do dlaní nad tvým mrzkým ziskem a nad krví prolitou uprostřed tebe! ¹⁴ Zdalipak zůstaneš tak smělé a silné ve dnech, kdy s tebou zúčtuji? To říkám já Hospodin; já to učiním. ¹⁵ Rozptýlím tě mezi národy, rozpráším tě po zemích a s tvou nečistotou skoncuji. ¹⁶ V očích národů budeš v opovržení a tehdy poznáš, že já jsem Hospodin.“

¹⁷ Dostal jsem slovo Hospodinovo: ¹⁸ „Synu člověčí, z domu Izraele se mi stala struska. Všichni jsou odpad mědi, cínu, železa a olova – struska oddělená v peci od stříbra. ¹⁹ Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Protože se z vás všech stala struska, nahrnu vás teď do Jeruzaléma. ²⁰ Jako se stříbro s mědí, železem, olovem a cínem hrne do pece, kde se taví rozdmýchaným plamenem, tak vás ve svém zuřivém hněvu nahrnu dovnitř a tam vás nechám roztavit. ²¹ Nahrnu vás na hromadu, rozdmýchám na vás plamen svého hněvu a nechám vás roztavit v jeho středu. ²² Jako se taví stříbro uvnitř pece, tak se roztavíte v Jeruzalémě. Tehdy poznáte, že já Hospodin jsem na vás vylil svůj hněv.“

²³ Dostal jsem slovo Hospodinovo: ²⁴ „Synu člověčí, řekni té zemi: Jsi nečistá, v den mé prchlivosti nebudeš svlažena! ²⁵ Tví vládci ^[ac] se v tobě chovají jako řvoucí lvi, co trhají kořist na kusy. Požírají lidi, sápou se po majetku a bohatství a rozmnožují v té zemi vdovy. ²⁶ Kněží té země znásilňují můj Zákon a znesvěcují, co je mi svaté. Nerozlišují mezi svatým a obyčejným, neukazují rozdíl mezi čistým a nečistým a neohlížejí se na mé soboty. Jsem mezi nimi v opovržení! ²⁷ Jejich velmoži trhají kořist jako krvelační vlci; ničí lidské životy pro svůj mrzký zisk. ²⁸ Proroci se to pak snaží zabílit omítkou falešných vidění a lživým věštěním. Říkají: ‚Tak praví Panovník Hospodin‘ – Hospodin ale nemluvil! ²⁹ Prostý lid zatím podvádí a loupí. Ubližují chudým a ubohým a na přistěhovalcích páchají křivdu a bezpráví.

³⁰ Hledal jsem mezi nimi někoho, kdo by opravil hradbu a postavil se přede mě do trhliny za tu zem, abych ji nezničil – ale nikoho jsem nenašel. ^{[ad] 31} Vyliji proto na ně své rozhořčení, pohltím je plamenem svého zuření a jejich cesty jim obrátím na hlavy, praví Panovník Hospodin.“

Ohola a Oholíba

23 Dostal jsem slovo Hospodinovo: ² „Synu člověčí, byly jednou dvě sestry, dcery jedné matky. ³ Žily v Egyptě jako smilnice. Smilnily už od mládí. Nechaly si tam laskat prsa, nechaly si osahávat své dívčí bradavky. ⁴ Starší se jmenovala Ohola ^[ae] a její sestra Oholíba. ^[af] Potom se vdaly za mne a rodily mi syny a dcery. Ohola představuje Samaří a Oholíba Jeruzalém.

⁵ Ohola mě ale smilně zradila. Roztoužila se po asyrských milencích – po vojevůdcích ⁶ oblečených purpurem, po hejtmanech a velitelích – samých krasavcích, co jezdí na koních. ⁷ Ve svém smilstvu se dala každému z výkvětu asyrských synů. Poskvrnila se s každým, po kom zatoužila, se všemi jejich hnusnými modlami. ⁸ Nepřestala se svým smilstvem, které se naučila v Egyptě, když tam s ní souložili ještě zamlada, když osahávali její dívčí bradavky a vylévali si na ní chtíč.

⁹ Vydal jsem ji proto do rukou jejích milenců, do rukou Asyřanů, po kterých tolik toužila. ¹⁰ Ti ji vysvlékli donaha, vzali jí syny i dcery a zabili ji mečem. Kvůli té popravě se stala pověstnou mezi všemi ženami.

¹¹ Její sestra Oholíba to všechno viděla, ale ve svém chtíči a smilstvu byla ještě horší než její sestra. ¹² I ona se roztoužila po asyrských hejtmanech a velitelích, po vojevůdcích v plné výstroji – samých krasavcích, co jezdí na koních. ¹³ Viděl jsem, jak se poskvrnila; chovala se stejně jako ta druhá!

¹⁴ Ve svém smilnění ale zašla ještě dál, když uviděla nástěnné reliéfy mužů, jasně rudé obrazy Chaldejců. ¹⁵ Byli přepásaní na bedrech, zdobné turbany na hlavě a každý z nich vypadal jako babylonský velitel, rozený Chaldejec. ¹⁶ Na první pohled se po nich roztoužila a poslala za nimi do chaldejské země vyslance. ¹⁷ Tehdy k ní Babyloňané vlezli do postele a poskvrnili ji svým chtíčem. Jakmile se však s nimi poskvrnila, hned se jí znechutili. ¹⁸ Smilnila zjevně, obnažená ve své nahotě, až se mi znechutila tak jako předtím její sestra. ¹⁹ Smilnila potom čím dál víc. Při vzpomínce na mládí prosmilněné v Egyptě ²⁰ se roztoužila po souložnících s údem, jako mají oslové, a s výstřikem jako koně. ²¹ Stýskalo se ti po zvrhlostech tvého mládí, kdy ti Egypťané osahávali bradavky a tvá mladá prsa laskali!

²² Proto, Oholíbo, tak praví Panovník Hospodin: Já proti tobě popudím ty tvé milence, kteří se ti znechutili, a přivedu je proti tobě z celého okolí: ²³ Babyloňany z celé Chaldeje, Pekodu, Šoy a Koy a s nimi všechny krasavce z Asýrie – samé hejtmany a velitele, samé slavné válečníky, co jezdí na koních. ²⁴ Přitáhnou na tebe v plné zbroji, s jízdou a vozy a s vojsky spojenců. Až tě obklíčí svými pavézami, štíty a přilbami, svěřím jim rozsudek, aby tě ztrestali podle svých zvyklostí. ²⁵ Až na tebe dopadne můj žárlivý hněv, zachovají se k tobě zběsile: Uřežou ti nos a uši a tvé potomky pobijí meči. Vezmou tvé syny i dcery a spálí tvé potomky v ohni. ²⁶ Strhají z tebe šaty a seberou ti šperky. ²⁷ Tak skoncuji s tvou zvrhlostí a smilstvem, které ses naučila v Egyptě. Tehdy už po nich přestaneš pošilhávat; na Egypt ti nezůstane ani vzpomínka.

²⁸ Tak praví Panovník Hospodin: Hle – vydávám tě do rukou těch, které nenávidíš, do rukou těch, kdo se ti znechutili! ²⁹ Vrhnou se na tebe s nenávistí, aby tě obrali o všechen zisk. Nechají tě svlečenou donaha, aby se ukázala nahota tvého smilstva. Tvá vlastní zvrhlost a sprostota ³⁰ ti to způsobila, protože jsi chodila smilnit s pohany a poskvrňovala ses jejich hnusnými modlami. ³¹ Dávám ti do rukou kalich tvé sestry, protože ses chovala stejně jako ona.

³² Tak praví Panovník Hospodin:

Ano, tak jsem promluvil, praví Panovník Hospodin.

³⁵ Nuže, toto praví Panovník Hospodin: Protože jsi na mě zapomněla a hodila jsi mě za hlavu, poneseš následky své zvrhlosti a svého smilnění.“

³⁶ „Synu člověčí,“ řekl mi Hospodin, „obviň Oholu a Oholíbu! Jen jim vyjmenuj jejich ohavnosti. ³⁷ Žily jako cizoložnice a ruce mají od krve. Cizoložily se svými hnusnými modlami a krmily je dětmi, které mi porodily. ³⁸ Zároveň mi ještě prováděly to, že poskvrňovaly mou svatyni a znesvěcovaly mé soboty. ³⁹ Téhož dne, kdy obětovaly své děti modlám, vcházely do mé svatyně, aby ji znesvětily. Takové věci prováděly přímo v mém domě!