Beginning
Korint
18 Potom se Pavel vydal z Athén do Korintu. 2 Tam se setkal s jedním Židem jménem Akvila, původem z Pontu, který se s manželkou Priscillou nedávno přistěhoval z Itálie (císař Klaudius totiž nařídil, že všichni Židé musí opustit Řím). Pavel se k nim přidal, 3 protože jeho řemeslem, stejně jako jejich, bylo šití stanů. Bydlel tedy a pracoval u nich 4 a každou sobotu hovořil v synagoze a přesvědčoval Židy i Řeky.
5 Když pak z Makedonie dorazili Silas a Timoteus, Pavel se zcela oddal kázání Slova a dokazoval Židům, že Ježíš je Mesiáš. 6 Když mu však odporovali a rouhali se, setřásl si prach z pláště se slovy: „Vaše krev na vaši hlavu, já jsem od ní čistý! Od této chvíle půjdu k pohanům.“
7 Odešel odtud a vstoupil do domu jistého bohabojného muže jménem Titus Justus, jehož dům sousedil se synagogou. 8 Krispus, představený synagogy, pak s celou svou domácností uvěřil Pánu. Stejně tak mnozí Korinťané, kteří naslouchali Pavlovi, uvěřili a dali se pokřtít.
9 Jedné noci Pán řekl Pavlovi ve vidění: „Neboj se, mluv a nemlč! 10 Já jsem s tebou a nikdo se tě ani nedotkne, aby ti ublížil. Mnozí v tomto městě totiž patří mně.“ 11 A tak tu Pavel zůstal půldruhého roku a vyučoval mezi nimi Boží slovo.
12 Když se však řeckým [a] prokonzulem stal Gallio, Židé se svorně postavili proti Pavlovi a přivedli ho před soud 13 s žalobou: „Tento muž navádí lidi, aby ctili Boha v rozporu se Zákonem!“
14 Pavel se chystal něco říci, ale Gallio se obrátil k Židům: „Ach, vy Židé! Kdyby šlo o nějaké bezpráví nebo vážný zločin, měl bych důvod vás vyslechnout. 15 Když se ale přete o slovech a jménech a o vašem Zákoně, vyřešte si to sami. Já takové věci soudit nehodlám!“ 16 A s tím je vyhnal ze soudní síně.
17 Všichni se pak vrhli na představeného synagogy Sostena a bili ho přímo před soudem, ale Gallio na to vůbec nedbal.
Návrat do Antiochie a třetí cesta
18 Když tam Pavel pobyl ještě nějakou dobu, rozloučil se s bratry a vyrazil s Priscillou a Akvilou na zpáteční cestu do Sýrie. V Kenchrejích si kvůli slibu, který složil, dal ostříhat vlasy. [b] 19 Když dorazil do Efesu, nechal je oba tam; sám šel do synagogy a hovořil se Židy. 20 Přemlouvali ho, aby ještě nějaký čas zůstal, ale on nesvolil. 21 Při loučení jim řekl: „Bude-li Bůh chtít, znovu se k vám vrátím.“ Vyplul z Efesu 22 a poté, co přistál v Cesareji, se vydal do Jeruzaléma. Tam pozdravil církev a odešel do Antiochie.
23 Když tam strávil nějaký čas, vypravil se znovu na cestu. Postupně procházel Galacii a Frygii a posiloval všechny učedníky.
24 Do Efesu zatím přišel jeden Žid jménem Apollo, výmluvný muž a znalec Písma, původem z Alexandrie. 25 Byl obeznámen s Pánovou cestou, a tak vroucně mluvil a přesně učil o Ježíši. Znal však jenom Janův křest. 26 Když začal směle mluvit v synagoze, uslyšeli ho Priscilla s Akvilou, vzali ho k sobě a vysvětlili mu Boží cestu ještě přesněji.
27 Apollo se potom chtěl vydat do Řecka, [c] a tak ho bratři povzbudili a napsali učedníkům, aby ho přijali. Když tam dorazil, velmi prospěl těm, kdo z Boží milosti uvěřili. 28 Mocně totiž překonával Židy, když veřejně dokazoval z Písma, že Ježíš je Mesiáš.
Pavel v Efesu
19 Zatímco byl Apollo v Korintu, Pavel prošel hornatým vnitrozemím a dorazil do Efesu, kde nalezl nějaké učedníky. 2 Zeptal se jich: „Přijali jste Ducha svatého, když jste uvěřili?“
„Nikdy jsme o Duchu svatém ani neslyšeli,“ řekli mu na to.
3 „Jak jste tedy byli pokřtěni?“ ptal se.
„Janovým křtem,“ odpověděli.
4 Pavel jim řekl: „Jan svým křtem vedl lidi k pokání a vyzýval je k víře v toho, který měl přijít po něm – v Ježíše.“
5 Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jménu Pána Ježíše. 6 Když pak na ně Pavel položil ruce, sestoupil na ně Duch svatý, takže začali mluvit v jiných jazycích a prorokovat. 7 Těch mužů bylo celkem asi dvanáct.
8 Pavel pak šel do synagogy a tři měsíce tam směle mluvil; hovořil s lidmi a přesvědčoval je o Božím království. 9 Když však někteří zatvrzele odmítali víru a veřejně tu Cestu haněli, Pavel se od nich odvrátil. Odvedl učedníky s sebou a každý den pak promlouval v posluchárně jistého Tyranna. 10 To se dělo po dva roky, takže všichni obyvatelé Asie, jak Židé, tak Řekové, slyšeli Pánovo slovo.
11 Bůh konal skrze Pavlovy ruce neobyčejné zázraky. 12 Lidé dokonce odnášeli šátky a zástěry z jeho těla na nemocné; nemoci je opouštěly a zlí duchové vycházeli.
13 Nějací potulní židovští zaklínači [d] se pak pokusili vzývat jméno Pána Ježíše nad těmi, kdo měli zlé duchy: „Zaklínáme vás Ježíšem, kterého káže Pavel!“ 14 Tak to dělalo sedm synů židovského vrchního kněze Skévy. 15 Zlý duch jim odpověděl: „Ježíše znám, o Pavlovi vím, ale kdo jste vy?“ 16 A ten člověk, ve kterém byl zlý duch, se na ně vrhl, přemohl je a zbil tak, že z toho domu utekli nazí a zranění.
17 Když se to rozneslo mezi všemi Židy i Řeky bydlícími v Efesu, na všechny padla bázeň a jméno Pána Ježíše bylo ve velké vážnosti. 18 Mnozí z těch, kdo uvěřili, pak přicházeli a vyznávali a odhalovali své praktiky. 19 Také mnozí z těch, kteří se zabývali magií, přinášeli své knihy a přede všemi je pálili. Když pak spočítali jejich cenu, zjistili, že stály padesát tisíc stříbrných. [e] 20 Tak se mocně šířilo Pánovo slovo a rozmáhalo se.
Efeská Atremis
21 Po těchto událostech se Pavel veden Duchem rozhodl, že se přes Makedonii a Řecko [f] vydá do Jeruzaléma. „Až tam pobudu,“ řekl, „musím se také podívat do Říma.“ 22 Dva ze svých pomocníků, Timotea a Erasta, tehdy poslal do Makedonie, ale sám zůstal ještě načas v Asii.
23 Někdy v té době nastal kvůli té Cestě nemalý rozruch. 24 Jeden stříbrotepec jménem Demetrios totiž vyráběl stříbrné napodobeniny Artemidina chrámu, což řemeslníkům přinášelo nemalý výdělek. 25 Svolal je tedy stejně jako výrobce z příbuzných oborů a promluvil k nim: „Pánové, víte, že z tohoto řemesla pramení náš blahobyt. 26 Jak ale vidíte a slyšíte, onen Pavel přesvědčil a odvrátil veliké množství lidí nejen v Efesu, ale skoro po celé Asii. Že prý ‚bohové vyrobení rukama nejsou žádní bohové!‘ 27 Nejenže je tím ohrožena pověst našeho řemesla; hrozí také, že chrám veliké bohyně Artemis už nebude nic znamenat, a tak se sníží věhlas té, kterou ctí celá Asie a celý svět!“
28 Když to uslyšeli, popadl je hněv a začali křičet: „Veliká je efeská Artemis!“ 29 Město zachvátil zmatek. Všichni se společně hnali do divadla a vlekli s sebou Pavlovy společníky na cestách, Makedonce Gaia a Aristarcha. 30 Pavel chtěl vyjít k lidu, ale učedníci ho nenechali. 31 Také někteří jeho přátelé z asijských nejvyšších kruhů mu naléhavě vzkazovali, ať se neodvažuje do divadla.
32 Tam jedni křičeli to, druzí ono, ve shromáždění vládl zmatek a mnozí ani nevěděli, proč se sešli. 33 Z davu pak vytáhli jistého Alexandra, který zastupoval Židy. Alexandr pokynul rukou a chtěl před lidem pronést obhajobu. 34 Jakmile však poznali, že je to Žid, všichni začali jednohlasně křičet: „Veliká je efeská Artemis!“ Trvalo to asi dvě hodiny.
35 Městský tajemník pak uklidňoval dav slovy: „Občané Efesu! Kdo by nevěděl, že město Efes je strážcem chrámu veliké Artemis a její sochy spadlé z nebe? 36 Tyto věci jsou nepopiratelné, a tak je třeba, abyste zachovali klid a neprovedli nic unáhleného. 37 Přivedli jste sem tyto muže, ti se však nedopustili žádné svatokrádeže ani rouhání proti vaší bohyni. 38 Chce-li Demetrios a ostatní řemeslníci někoho žalovat, od toho jsou tu veřejné soudy a místodržitelé. Tam ať se soudí. 39 Máte-li nějaké další požadavky, budou projednány v zákonném shromáždění. 40 Hrozí nám totiž, že kvůli dnešku budeme obviněni ze vzpoury. Pro toto srocení není žádný důvod a nevíme, jak bychom je mohli obhájit.“ A po těchto slovech shromáždění rozpustil.
V Makedonii, Řecku a Asii
20 Jakmile to pozdvižení skončilo, Pavel svolal učedníky, rozloučil se s nimi a vyrazil do Makedonie. 2 Prošel ty kraje, mnohokrát povzbudil místní učedníky a dorazil do Řecka, 3 kde strávil tři měsíce. Potom se chystal odplout do Sýrie, ale kvůli židovským úkladům se rozhodl vrátit přes Makedonii. 4 Doprovázeli ho:
Sopater z Beroje, Aristarchos a Sekundus z Tesaloniky, Gaius a Timoteus z Derbe a Tychikos a Trofimos z Asie.
5 Ti šli napřed a čekali v Troadě na nás, 6 kteří jsme po Svátku nekvašených chlebů [g] vypluli z Filip. Během pěti dnů jsme dorazili k nim do Troady a strávili jsme tam týden.
7 Když jsme se prvního dne po sobotě sešli k lámání chleba, [h] Pavel k nim mluvil, a protože se druhý den chystal odejít, protáhl svou řeč až do půlnoci. 8 V horní místnosti, kde se shromáždili, svítilo hodně lamp. 9 Jeden mladík jménem Eutychus seděl v okně a při Pavlově dlouhé řeči se o něj pokoušel hluboký spánek. Nakonec ho spánek přemohl a on spadl z třetího poschodí dolů. Když ho zvedli, byl mrtev. 10 Pavel sešel dolů a objal jej; potom ho vzal do náruče a řekl: „Buďte klidní, je v něm život!“ 11 Pak vystoupil nahoru, lámal chléb a po jídle ještě dlouho mluvil, až do rána, kdy odešel. 12 Toho chlapce pak přivedli živého a byli nesmírně potěšeni.
13 My ostatní jsme vyrazili napřed. Vypluli jsme na lodi k Assu, kde jsme měli přibrat Pavla; přál si tam totiž jít sám pěšky. 14 Když jsme se v Assu setkali, vzali jsme ho na palubu a připluli do Mitylény. 15 Odtud jsme pokračovali dál a druhého dne jsme se přiblížili k ostrovu Chios. Nazítří jsme připluli k Sámu a dalšího dne jsme dorazili do Milétu. 16 Pavel se totiž rozhodl minout Efes, aby se v Asii nezdržel. Spěchal do Jeruzaléma, kam se chtěl dostat pokud možno na den Letnic.
Pavel se loučí
17 Z Milétu poslal zprávu do Efesu a zavolal k sobě starší církve. 18 Když k němu přišli, řekl jim: „Sami víte, jak jsem strávil všechen čas, kdy jsem byl s vámi, od prvního dne, kdy jsem přišel do Asie: 19 Jak jsem sloužil Pánu se vší pokorou, v slzách a uprostřed mnoha zkoušek, které mě potkaly kvůli židovským úkladům; 20 jak jsem vám nezamlčel nic užitečného, ale kázal vám a učil veřejně i po domech; 21 jak jsem Židům i Řekům vydával svědectví o pokání k Bohu a o víře v našeho Pána Ježíše.
22 Teď ale jdu, puzen Duchem, do Jeruzaléma. Nevím, co mě tam čeká, 23 ačkoli mi Duch svatý v každém městě potvrzuje, že mě čekají pouta a soužení. 24 Já však na to nedbám; v životě mi nejde o nic víc, než abych dokončil svůj běh a službu, kterou jsem přijal od Pána Ježíše: abych byl svědkem evangelia o Boží milosti.
25 Teď vím, že nikdo z vás, mezi nimiž jsem chodil a kázal o Božím království, mě už nikdy neuvidí. 26 Proto před vámi dnešní den prohlašuji, že jsem čistý od krve všech, 27 neboť jsem nic nezamlčel, ale oznámil vám veškerou Boží vůli. 28 Dbejte tedy na sebe i na celé stádo, jehož správci vás Duch svatý ustanovil, abyste pásli Boží [i] církev, kterou vykoupil svou vlastní krví. 29 Vím, že po mém odchodu mezi vás přijdou draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo. 30 I z vás samotných povstanou lidé, kteří budou překrucovat pravdu, aby strhli učedníky za sebou. 31 Proto bděte a pamatujte, že jsem po tři roky dnem i nocí bez přestání v slzách napomínal jednoho každého z vás.
32 Teď vás tedy svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vybudovat vás a dát vám dědictví mezi všemi posvěcenými. 33 Od nikoho jsem nechtěl stříbro, zlato ani šaty. 34 Sami víte, že jsem těmato rukama vydělával na potřeby své i svých společníků. 35 Tím vším jsem vám ukázal, že máme poctivě pracovat, pomáhat slabým a pamatovat na slova Pána Ježíše, který řekl: ‚Požehnanější je dávat než dostávat.‘“
36 Po těch slovech s nimi všemi poklekl a modlil se. 37 Všichni se dali do velikého pláče, objímali Pavla a líbali ho. 38 Nejvíce se rmoutili nad jeho slovy, že už ho nikdy neuvidí. Tak ho doprovázeli až k lodi.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.