Beginning

16 Přišel do Derbe a Lystry a hle, byl tu jeden učedník jménem Timoteus, syn věřící Židovky a řeckého otce. ² Bratři v Lystře a Ikoniu ho velmi chválili, ³ a tak se Pavel rozhodl, že ho vezme s sebou na cesty. Vzal ho tedy a kvůli tamějším Židům ho obřezal. (Všichni totiž věděli, že jeho otec byl Řek.) ⁴ Když pak procházeli města, předávali jim závazná rozhodnutí, na nichž se usnesli apoštolové a starší v Jeruzalémě. ⁵ Církve pak sílily ve víře a rostly v počtu každý den.

⁶ Procestovali Frygii a Galacii, protože jim Duch svatý zabránil kázat Slovo v Asii. ⁷ Když se přiblížili k Mysii, pokoušeli se jít do Bitynie, ale Duch Ježíšův jim to nedovolil. ⁸ Obešli tedy Mysii a dorazili do Troady. ⁹ Tam měl Pavel v noci vidění. Stál před ním nějaký Makedonec a prosil ho: „Přijď do Makedonie a pomoz nám!“

Filipy

¹⁰ Jakmile Pavel přijal to vidění, ihned jsme se rozhodli vyrazit do Makedonie, přesvědčeni, že nás Bůh povolal, abychom jim kázali evangelium. ¹¹ Vypluli jsme z Troady, vydali se přímým směrem k Samothráké a příštího dne jsme dorazili do Neapole. ¹² Odtud jsme odešli do Filip, které jsou předním městem té části Makedonie a římskou kolonií.

Poté, co jsme ve městě strávili několik dní, ¹³ vyšli jsme v sobotu za město k řece, kde bylo zvykem se modlit. Posadili jsme se tam a mluvili k ženám, které se tam shromáždily. ¹⁴ Naslouchala nám také jedna bohabojná ^[a] žena jménem Lydie, obchodnice s purpurem z města Thyatir. Pán jí otevřel srdce, aby přijala, co Pavel říkal, ¹⁵ a tak se i s celou domácností nechala pokřtít. Potom nás prosila: „Pokud mě máte za věrnou Pánu, buďte hosty v mém domě.“ A tak nás přemluvila.

¹⁶ Jednou, když jsme se šli modlit, potkala nás jedna otrokyně, která měla věšteckého ducha a přinášela svým pánům veliké zisky předpovídáním budoucnosti. ¹⁷ Začala za Pavlem a za námi chodit a vykřikovala: „Tito lidé jsou služebníci Nejvyššího Boha! Ohlašují vám cestu spásy!“ ¹⁸ Když to trvalo mnoho dní, Pavel to už nemohl snést, a tak se obrátil a řekl tomu duchu: „Přikazuji ti ve jménu Ježíše Krista, vyjdi z ní!“ V tu chvíli byl pryč.

¹⁹ Když její páni uviděli, že jejich naděje na další zisk je pryč, chopili se Pavla a Silase a táhli je na náměstí před úřad. ²⁰ Přivedli je k městským správcům a řekli: „Tito lidé bouří naše město! Jakožto Židé ²¹ hlásají zvyky, které jsou pro nás Římany nepřijatelné a nepřípustné!“

²² A když se proti nim postavil i srocený dav, úředníci jim strhali šaty a nařídili, ať jsou zbiti holemi. ²³ Po mnoha ranách je vsadili do vězení a žalářníkovi přikázali, aby je přísně hlídal. ²⁴ Ten je podle rozkazu vsadil do nejhlubší cely a nohy jim sevřel kládou.

²⁵ Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpívali chvály Bohu a vězňové jim naslouchali. ²⁶ Vtom nastalo tak veliké zemětřesení, že se vězení otřáslo v základech. Všechny dveře se hned otevřely a všem spadly okovy. ²⁷ Žalářník se probudil, a když uviděl dveře vězení otevřené, vytáhl meč a chtěl se zabít v domnění, že vězňové utekli. ²⁸ Pavel však hlasitě vykřikl: „Neubližuj si! Všichni jsme tu!“

²⁹ Žalářník si řekl o světlo, vběhl dovnitř a rozechvěn padl před Pavlem a Silasem na kolena. ³⁰ Pak je vyvedl ven a ptal se: „Pánové, co mám dělat, abych byl spasen?“

³¹ Odpověděli: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i tvůj dům!“ ³² Potom přinesli Pánovo slovo jemu i všem u něj doma. ³³ (Ještě v tu noční hodinu je totiž vzal k sobě, aby jim omyl rány.) Hned nato se dal s celou svou domácností pokřtít. ³⁴ Uvedl je do svého domu, prostřel stůl a radoval se, že s celou domácností uvěřil Bohu.

³⁵ Když se rozednilo, poslali městští správci biřice se vzkazem: „Propusť ty lidi!“ ³⁶ Žalářník tedy Pavlovi řekl: „Správci vzkázali, že máte být propuštěni. Pojďte ven a odejděte v pokoji.“

³⁷ Pavel však odpověděl: „Zbili nás veřejně. Potom nás, římské občany, bez soudu vsadili do vězení – a teď nás chtějí vyhnat potají? To tedy ne! Ať přijdou a vyvedou nás sami!“

³⁸ Biřicové to šli vyřídit městským správcům. Když uslyšeli, že to jsou římští občané, polekali se ³⁹ a šli je prosit za odpuštění. Vyvedli je ven a prosili je, ať opustí město. ⁴⁰ Pavel a Silas tedy vyšli z vězení, přišli k Lydii, kde se uviděli s bratry, povzbudili je a odešli.

Tesalonika

17 Přes Amfipolis a Apolonii pak přišli do Tesaloniky, kde byla židovská synagoga. ² Pavel tam podle svého zvyku šel a po tři soboty k nim promlouval z Písem. ³ Vysvětloval a dokazoval jim, že Mesiáš musel trpět a vstát z mrtvých a že „toto je Mesiáš: Ježíš, kterého vám kážu!“ ⁴ Někteří z nich se dali přesvědčit a připojili se k Pavlovi a Silasovi, stejně jako veliké množství bohabojných Řeků i nemálo předních žen.

⁵ Ostatních Židů se ale zmocnila žárlivost. Sehnali nějaké pouliční povaleče, vyvolali srocení davu, vzbouřili město a přitáhli k Jásonovu domu. Hledali tam Pavla a Silase, aby je mohli odvést před lidový soud. ⁶ Když je však nenašli, odvlekli Jásona a některé bratry k městským radním s křikem: „Tito lidé rozvracejí celý svět! Teď přišli sem ⁷ a Jáson je přijal! Ti všichni porušují císařské nařízení, protože se hlásí k jinému králi – Ježíšovi!“

⁸ Ta slova dav i městské radní vylekala. ⁹ Když ale Jáson a ostatní složili záruku, propustili je.

Beroa

¹⁰ Bratři pak hned v noci vyslali Pavla i Silase do Beroje. Také tam po svém příchodu navštívili židovskou synagogu. ¹¹ Tito Židé však byli ušlechtilejší než tesaloničtí. Přijali Slovo s velikou dychtivostí a každý den zkoumali Písma, zda je to všechno opravdu tak. ¹² Mnozí z nich pak uvěřili, stejně jako nemálo vážených řeckých žen a mužů.

¹³ Když se ale Židé z Tesaloniky dozvěděli, že Pavel káže Boží slovo i v Beroji, přišli také tam a začali podněcovat a bouřit davy. ¹⁴ Bratři proto Pavla hned poslali k moři, ale Silas a Timoteus tam zůstali. ¹⁵ Ti, kdo Pavla doprovázeli, ho dovedli až do Athén. Odtud se vrátili se vzkazem pro Silase a Timotea, aby co nejrychleji přišli za Pavlem.

Athény

¹⁶ Když na ně Pavel čekal v Athénách a viděl, jak je to město plné model, jeho duch se bouřil. ¹⁷ Diskutoval tedy s Židy i bohabojnými Řeky v synagoze a každý den také s lidmi, které potkával na náměstí. ¹⁸ Debatovali s ním rovněž někteří epikurejští a stoičtí filosofové. Jedni říkali: „Co nám chce ten žvanil povídat?“ a jiní: „Zdá se být zvěstovatelem cizích božstev!“ (Kázal jim totiž Ježíše a vzkříšení z mrtvých.)

¹⁹ Chopili se ho a vyvedli na Areopag se slovy: „Mohli bychom vědět, jaké nové učení to hlásáš? ²⁰ Zní nám to nějak zvláštně, a tak chceme vědět, co to má být.“ ²¹ (Všichni Athéňané i cizinci, kteří tam pobývali, se totiž nezabývali ničím jiným, než aby říkali nebo poslouchali něco nového.)

²² Pavel se postavil doprostřed Areopagu a řekl: „Athéňané, vidím, že jste v každém ohledu velmi nábožní lidé. ²³ Když jsem se tu procházel a pozoroval vaše náboženství, našel jsem také oltář, na němž je napsáno: NEZNÁMÉMU BOHU. Nuže, koho ctíte, aniž ho znáte, toho vám zvěstuji.

²⁴ Bůh, který stvořil svět i všechno v něm, je Pánem nebe i země. Nebydlí v chrámech udělaných rukama ²⁵ ani si nedává lidskýma rukama sloužit, jako by něco potřeboval, protože sám všem dává život i dech a všechno. ²⁶ Z jednoho člověka učinil celé lidstvo, aby žilo na celém zemském povrchu. Vyměřil jim určená období a hranice jejich života, ²⁷ aby hledali Boha, zda by se ho snad mohli dotknout a nalézt ho – ačkoli není daleko od žádného z nás. ²⁸ ‚Vždyť jím žijeme, hýbeme se a trváme.‘ ^[b] Jak řekli někteří z vašich básníků: ‚Jsme přece jeho rodina.‘ ^[c]

²⁹ Když tedy jsme Boží rodina, nemůžeme si myslet, že by se božská bytost mohla podobat zlatu, stříbru nebo kameni, výtvoru lidské zručnosti a důvtipu. ³⁰ Bůh ale přehlédl časy této nevědomosti a nyní ukládá všem lidem všude, aby činili pokání. ³¹ Určil totiž den, v němž bude spravedlivě soudit svět skrze muže, kterého k tomu ustanovil, o čemž podal každému důkaz, když ho vzkřísil z mrtvých.“

³² A jakmile uslyšeli o vzkříšení z mrtvých, jedni se začali posmívat, ale jiní řekli: „Poslechneme si to od tebe někdy jindy.“ ³³ Tehdy je Pavel opustil. ³⁴ Někteří se ale k němu připojili a uvěřili; mimo jiné i Dionýsios Areopagita, žena jménem Damaris a ještě další.