Beginning
Hle, člověk!
19 Pilát tehdy Ježíše vzal a nechal ho zbičovat. 2 Vojáci upletli trnovou korunu a narazili mu ji na hlavu. Navlékli mu purpurový plášť 3 a s voláním: „Ať žije židovský král!“ jej tloukli holemi.
4 Pilát pak znovu vyšel ven. „Hle, vedu ho ven k vám,“ řekl jim. „Vězte, že podle mě je nevinný.“
5 Ježíš vyšel ven s trnovou korunou a v purpurovém plášti. „Hle, člověk!“ řekl jim Pilát.
6 „Ukřižovat, ukřižovat!“ vykřikli vrchní kněží a strážní, jakmile ho uviděli.
„Ukřižujte si ho sami,“ řekl jim Pilát. „Podle mě je nevinný.“
7 Židé mu odpověděli: „My máme zákon a podle našeho zákona musí zemřít, protože ze sebe dělal Božího Syna.“
8 Když Pilát uslyšel ta slova, dostal ještě větší strach. 9 Vrátil se zpět do paláce a ptal se Ježíše: „Odkud jsi?“
Ježíš neodpovídal.
10 „Nemluvíš se mnou?“ naléhal Pilát. „Nevíš, že mám moc tě ukřižovat, anebo tě propustit?“
11 Tehdy Ježíš odpověděl: „Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry. Ten, kdo mě tobě vydal, má proto větší hřích.“
12 Pilát se ho pak znovu pokoušel propustit, ale Židé křičeli: „Jestli ho propustíš, nejsi císařův přítel! Kdokoli se dělá králem, protiví se císaři!“
13 Když Pilát uslyšel ta slova, vyvedl Ježíše ven a zasedl k soudu na místě zvaném Dlažba, hebrejsky Gabata. 14 Bylo to v den příprav před svátkem Velikonoc, kolem poledne. „Hle, váš král,“ řekl Pilát Židům.
15 Ti však začali křičet: „Pryč s ním! Pryč s ním! Ukřižuj ho!“
„Mám ukřižovat vašeho krále?“ ptal se Pilát.
„Nemáme krále kromě císaře!“ odpověděli vrchní kněží.
16 Tehdy jim Ježíše vydal k ukřižování.
Golgota
Chopili se ho vojáci. 17 Ježíš nesl svůj kříž až na místo jménem Lebka, hebrejsky zvané Golgota. 18 Tam ho ukřižovali a s ním dva jiné z obou stran a Ježíše uprostřed.
19 Pilát dal napsat a připevnit na kříž nápis tohoto znění:
JEŽÍŠ NAZARETSKÝ, ŽIDOVSKÝ KRÁL.
20 Ten nápis četlo mnoho Židů, neboť místo, kde byl Ježíš ukřižován, leželo poblíž města. A bylo to napsáno hebrejsky, řecky a latinsky.
21 Židovští vrchní kněží Pilátovi namítali: „Nepiš ‚Židovský král‘, ale ‚Tento říkal: Jsem židovský král.‘“
22 „Co jsem napsal, to jsem napsal,“ odpověděl Pilát.
23 Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a rozpárali je na čtyři díly, pro každého vojáka jeden. Vzali mu i košili, a když zjistili, že je beze švů, odshora dolů utkaná vcelku, 24 řekli si spolu: „Netrhejme ji, raději losujme, komu připadne.“ Když to ti vojáci udělali, naplnilo se Písmo, jež říká:
„Rozdělili si mé šaty,
o mé roucho házeli los.“ [a]
25 U Ježíšova kříže stála i jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdaléna. 26 Když Ježíš uviděl matku a učedníka, kterého miloval, [b] jak tam stojí, řekl své matce: „Ženo, hle, tvůj syn.“ 27 Potom řekl tomu učedníkovi: „Hle, tvá matka.“ A ten učedník ji od té chvíle přijal k sobě.
28 Když potom Ježíš věděl, že je již všechno dokonáno, řekl, aby se naplnilo Písmo: „Žízním!“ [c] 29 Stála tam nádoba plná octa. Naplnili tedy houbu octem, nasadili na yzop a podali mu ji k ústům. 30 Když Ježíš okusil ocet, řekl: „Je dokonáno!“ Sklonil hlavu a odevzdal ducha.
Zahradní hrob
31 Bylo to v den příprav na obzvlášť významnou sobotu. Židovští představení nechtěli, aby těla zůstala na křížích až do soboty, a tak požádali Piláta, aby odsouzeným nechal zlámat nohy a dal je sejmout z křížů. 32 A tak přišli vojáci a zlámali nohy jednomu i druhému, kteří byli ukřižováni s ním. 33 Když ale přišli k Ježíši a uviděli, že je již mrtev, nelámali mu nohy. 34 Jeden z vojáků mu probodl bok kopím a hned vyšla krev a voda. 35 Ten, který to viděl, vydává svědectví a jeho svědectví je pravdivé. On ví, že říká pravdu, abyste vy uvěřili. 36 Toto se stalo, aby se naplnilo Písmo: „Nezlámou mu jedinou kost.“ [d] 37 A jiné místo v Písmu říká: „Uvidí, koho probodli.“ [e]
38 Josef z Arimatie (který byl Ježíšův učedník, ale tajný, kvůli strachu z židovských představených) pak požádal Piláta, aby mohl sejmout Ježíšovo tělo z kříže. Pilát svolil, a tak přišel a sňal Ježíšovo tělo. 39 Přišel i Nikodém (který kdysi přišel za Ježíšem v noci) a přinesl směs myrhy a aloe, okolo sta liber. [f] 40 Vzali Ježíšovo tělo a podle židovského pohřebního zvyku je zavinuli do pláten s těmi vonnými mastmi. 41 Poblíž místa jeho ukřižování byla zahrada a v té zahradě nový hrob, v němž ještě nebyl nikdo pochován. 42 A protože byl židovský den příprav, pochovali Ježíše do toho hrobu, neboť byl blízko.
Proč pláčeš?
20 Ráno prvního dne v týdnu šla Marie Magdaléna ještě za tmy k hrobu. Když uviděla kámen odvalený od hrobu, 2 běžela k Šimonu Petrovi a k dalšímu učedníkovi, kterého měl Ježíš rád, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho dali!“
3 Petr se zvedl a spolu s tím druhým učedníkem vyrazili k hrobu. 4 Běželi společně, ale ten druhý učedník Petra předběhl a dorazil k hrobu první. 5 Naklonil se dovnitř, spatřil ležící plátna, ale dovnitř nešel. 6 Po něm dorazil Šimon Petr. Vešel do hrobu a spatřil ležící plátna. 7 Rouška, která mu přikrývala hlavu, však nebyla mezi plátny; ležela svinutá zvlášť. 8 Když potom vešel i ten druhý učedník, který dorazil k hrobu jako první, uviděl a uvěřil. 9 (Ještě totiž nerozuměli Písmu, svědčícímu, že musí vstát z mrtvých.) 10 A tak se ti učedníci vrátili zpět.
11 Marie ale zůstala venku u hrobu a plakala. V pláči se naklonila do hrobu 12 a na místě, kde předtím leželo Ježíšovo tělo, uviděla sedět dva anděly v bílém rouchu, jednoho u hlavy a druhého u nohou. 13 „Proč pláčeš, ženo?“ zeptali se jí.
„Vzali mého Pána a nevím, kam ho dali,“ odpověděla.
14 Po těch slovech se obrátila a uviděla tam stát Ježíše (nevěděla ale, že je to on). 15 „Proč pláčeš, ženo?“ zeptal se jí Ježíš. „Koho hledáš?“
V domnění, že je to zahradník, odpověděla: „Pane, jestli jsi ho odnesl ty, řekni mi, kam jsi ho dal, ať si ho mohu odnést.“
16 „Marie!“ řekl jí Ježíš.
Obrátila se a zvolala hebrejsky: „Rabboni!“ (což znamená „Učiteli“).
17 „Nedrž mě,“ řekl jí Ježíš. „Ještě jsem nevystoupil ke svému Otci. Jdi ale k mým bratrům a vyřiď jim: ‚Vystupuji ke svému Otci a k vašemu Otci, ke svému Bohu a k vašemu Bohu.‘“
18 Marie Magdaléna pak šla a zvěstovala učedníkům, že viděla Pána a co jí řekl.
Pokoj vám
19 Večer téhož dne, onoho prvního dne v týdnu, se učedníci kvůli strachu z židovských představených sešli za zavřenými dveřmi. Vtom přišel Ježíš, postavil se doprostřed a řekl jim: „Pokoj vám.“ 20 Po těch slovech jim ukázal své ruce i bok. Učedníci byli šťastní, že vidí Pána. 21 „Pokoj vám,“ opakoval Ježíš. „Jako mě poslal Otec, i já posílám vás.“ 22 Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. 23 Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny; komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy.“
24 Když tehdy mezi ně Ježíš přišel, jeden z Dvanácti, Tomáš zvaný Dvojče, tam nebyl. 25 Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána!“ „Dokud neuvidím stopu hřebů v jeho rukou,“ odpověděl jim, „dokud prstem nesáhnu tam, kde byly hřeby, dokud nevložím ruku do jeho boku, nikdy neuvěřím.“
26 O týden později byli jeho učedníci znovu uvnitř a Tomáš s nimi. Dveře byly zavřené, ale Ježíš přišel a postavil se doprostřed se slovy: „Pokoj vám.“ 27 Potom řekl Tomášovi: „Polož sem prst. Podívej se na mé ruce. Natáhni ruku a vlož mi ji do boku. Přestaň být nevěřící a začni věřit.“
28 „Můj Pán a můj Bůh!“ zvolal Tomáš.
29 „Uvěřil jsi, protože jsi mě viděl,“ řekl mu Ježíš. „Blaze těm, kteří neviděli, a uvěřili.“
30 Ježíš ovšem před svými učedníky udělal i mnoho jiných zázraků, které v této knize nejsou zapsány. 31 Tyto jsou ale zapsány, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Boží Syn, a abyste skrze víru měli život v jeho jménu.
Snídaně u jezera
21 Potom se Ježíš znovu ukázal učedníkům u Tiberiadského jezera. [g] Stalo se to takto: 2 Šimon Petr, Tomáš zvaný Dvojče, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a další dva jeho učedníci byli spolu.
3 „Jdu na ryby,“ řekl jim Šimon Petr.
„Půjdeme s tebou,“ odpověděli. A tak šli a nastoupili na loď. Té noci ale nic nechytili.
4 Za svítání stál na břehu Ježíš (učedníci ale nevěděli, že je to on). 5 „Nemáte něco k jídlu, hoši?“ zavolal na ně.
„Nemáme,“ odpověděli.
6 „Hoďte síť napravo od lodi a něco najdete,“ řekl jim. Hodili tedy síť a už ji ani nemohli utáhnout, kolik v ní bylo ryb.
7 Učedník, kterého Ježíš miloval, [h] tehdy řekl Petrovi: „To je Pán!“ Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, oblékl si plášť (protože byl svlečený) a vrhl se do vody.
8 Ostatní učedníci pak připluli s lodí (nebyli totiž daleko od břehu, jen asi dvě stě loket) [i] a táhli tu síť s rybami. 9 Když vystoupili na břeh, uviděli rozdělaný oheň a na něm rybu a chléb.
10 Ježíš jim řekl: „Přineste trochu ryb, které jste teď nalovili.“ 11 Šimon Petr tedy šel a vytáhl na břeh plnou síť – 153 velkých ryb! A přestože jich bylo tolik, síť se neroztrhla.
12 „Pojďte snídat,“ řekl jim Ježíš. Nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi?“ protože věděli, že je to Pán. 13 Ježíš přistoupil, vzal chléb a podával jim ho a podobně i rybu. 14 Tak se Ježíš už potřetí po svém zmrtvýchvstání ukázal učedníkům.
Pas mé ovce
15 Po snídani se Ježíš zeptal Šimona Petra: „Šimone Janův, [j] miluješ mě více než oni?“
„Ano, Pane,“ odpověděl mu. „Ty víš, že tě mám rád.“
Ježíš mu na to řekl: „Pas mé beránky.“
16 Potom se ho zeptal podruhé: „Šimone Janův, miluješ mě?“
„Ano, Pane,“ odpověděl mu. „Ty víš, že tě mám rád.“
Tehdy mu Ježíš řekl: „Pečuj o mé ovce.“
17 Potom se ho zeptal potřetí: „Šimone Janův, máš mě rád?“
Petr se zarmoutil, že se ho Ježíš potřetí zeptal: „Máš mě rád?“ Odpověděl mu: „Pane, ty víš všechno. Ty víš, že tě mám rád.“
Ježíš mu na to řekl: „Pas mé ovce. 18 Amen, amen, říkám ti: Když jsi byl mladší, oblékal ses a chodils, kam jsi chtěl. Až zestárneš, rozpřáhneš ruce, oblékne tě jiný a povede tě, kam nechceš.“ 19 (To řekl, aby mu naznačil, jakou smrtí oslaví Boha.) Po těch slovech mu řekl: „Následuj mě.“
20 Petr se otočil a uviděl za sebou jít učedníka, kterého Ježíš miloval. (Byl to ten, který ho tehdy při večeři objal a zeptal se: „Pane, kdo tě zradí?“) [k] 21 Když ho Petr uviděl, zeptal se Ježíše: „Pane, a co on?“
22 Ježíš mu řekl: „Jestli ho tu chci nechat, dokud nepřijdu, co je ti po tom? Ty mě následuj.“ 23 Mezi bratry se pak rozneslo, že ten učedník nezemře. Ježíš mu však neřekl, že nezemře, ale: „Jestli ho tu chci nechat, dokud nepřijdu, co je ti po tom?“
Epilog
24 To je ten učedník, který vydává svědectví o těchto věcech a zapsal je; a víme, že jeho svědectví je pravdivé. 25 Ježíš ovšem udělal i mnoho jiných věcí. Kdyby měly být všechny jednotlivě vypsány, mám za to, že by bylo napsáno tolik knih, že by se ani nevešly na svět.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.