Beginning
1 Ortel, který ve vidění přijal prorok Abakuk.
Jak dlouho ještě?
2 Jak dlouho mám, Hospodine, volat,
a ty neslyšíš?
Křičím k tobě: „Násilí!“
a ty nezachráníš?
3 Proč mě necháváš vidět neštěstí?
Proč bezpráví jen přihlížíš?
Přede mnou jen zkáza a násilí,
rostou hádky a rozpory.
4 Zákon se zdá být bezmocný
a právo nelze prosadit.
Spravedlivý obklíčen je ničemy,
a tak se právo převrací.
Já konám
5 „Jen se rozhlédněte po národech,
užasněte a divte se!
Já konám dílo ve vašich dnech,
o kterém neuvěříte,
i kdyby vám to někdo vyprávěl.
6 Hle – probouzím Babyloňany,
národ krutý a prchlivý,
který se rozejde širou zemí,
aby obsadil území, jež jim nepatří.
7 Jsou strašliví a úděsní,
právo a čest sami si určují.
8 Jejich koně jsou rychlejší než leopard,
divočejší než vlci zvečera.
Jejich jízda uhání střemhlav,
jejich jezdci se ženou zdaleka,
letí jak orel, jako když kořist napadá.
9 Každý přichází páchat násilí,
kupředu míří každý z nich,
zajatců jak písku sbírají.
10 Králům se jen vysmívají,
k smíchu jsou jim vladaři.
Každé pevnosti se smějí,
navrší násep a dobudou ji.
11 Pak ale jako vítr přeletí a budou pryč –
kdo má svou sílu za boha, se provinil!“
Jak můžeš přihlížet?
12 Copak tu nejsi, Hospodine, od věků?
Ty neumíráš, [a] svatý Bože můj.
Ty jsi jim, Hospodine, svěřil soud,
poslal jsi je, Skálo má, zjednat nápravu.
13 Ty máš však čisté oči,
nemůžeš přihlížet trápení
a dívat se na neštěstí.
Proč tedy snášíš proradníky?
Proč mlčíš, když darebák
požírá spravedlivějšího, než je sám?
14 Učinil jsi lidi jak ryby v moři,
jak drobnou havěť bez vůdce?
15 Nepřátelé ale všechny loví udicí,
tahají čeřenem, chytají do sítí.
Proto se radují a jásají,
16 proto své síti obětují
a svému čeřeni pálí oběti.
Vždyť si díky nim užívají do sytosti
ty nejvydatnější pokrmy.
17 To budou pořád vyprazdňovat svou síť
a bez lítosti vraždit národy?
2 Budu držet svoji stráž,
na baště budu stát a sledovat,
abych poznal, jak ke mně promluví
a jak odpoví na mé výčitky. [b]
Spravedlivý bude žít
2 A Hospodin mi odpověděl:
„Zapiš to vidění zřetelně na tabulky,
aby je čtenář mohl snadno číst.
3 To vidění ukazuje k době určené,
svědčí o konci a neklame.
Vyčkávej na něj, bude-li otálet;
přijde totiž jistě a neopozdí se.
4 Hle – kdo je nadutý,
nemá poctivou duši.
Spravedlivý však bude žít
díky své věrnosti. [c]
5 Zrádné je totiž bohatství; [d]
nadutec nemá chvíli klid.
Otevírá chřtán jako záhrobí,
jako smrt nemůže se nasytit,
i kdyby uchvátil všechny národy
a všechny lidi si přivlastnil.“
Pětkrát běda
6 Copak o něm ti všichni nesloží posměšná přísloví a popěvky? Zanotují si:
Běda tomu, kdo hromadí, co mu nepatří!
Jak dlouho bude bohatnout tím, co zabavil?
7 Znenadání povstanou tvoji dlužníci,
ti, kdo se před tebou chvějí, se probudí
a staneš se jejich kořistí!
8 Protože jsi plenil mnohé národy,
ti, kdo zůstanou, zas tebe vyplení –
za to, že jsi vraždil lidi a znásilňoval zemi
i město se všemi obyvateli.
9 Běda tomu, kdo chtivě shání
pro svůj dům mrzký zisk,
aby si na výšině hnízdo postavil,
unikl z dosahu všech neštěstí!
10 Vlastnímu domu jsi hanbu připravil,
když jsi kosil mnohé národy –
vlastním životem za to zaplatíš.
11 Vždyť bude křičet i kamení ze zdi
a trámy ze střechy se přidají.
12 Běda tomu, kdo staví město na krvi,
kdo zakládá obec příkořím! [e]
13 Copak Hospodin zástupů neurčil,
že dřina národů přijde do ohně,
že se namáhají zbytečně? [f]
14 Celou zemi totiž naplní
poznání slávy Hospodinovy,
tak jako vody naplňují moře. [g]
15 Běda tomu, kdo dává pít svému bližnímu,
kdo jej opíjí z číše svého hněvu,
aby se díval na jeho nahotu!
16 Ne slávou, ale hanbou budeš opilý.
Teď pij ty; ukaž, jak jsi neobřezaný!
Blíží se k tobě kalich z pravice Hospodinovy;
ne slávou, ale zvratky budeš pokrytý.
17 Tvé násilí na Libanonu tě zavalí,
tvé vybíjení zvířat tě bude děsit –
za to, že jsi vraždil lidi a znásilňoval zemi
i město se všemi obyvateli.
18 Na co je modla, kterou někdo vytesal,
odlitá socha, jež vyučuje klam?
Ve vlastní dílo věří, kdo ji vytvořil,
dělá si bůžky, kteří mluvit neumí.
19 Běda tomu, kdo říká dřevu: „Vstávej!“
kdo prosí němý kámen: „Probuď se!“
Může ta věc být jeho učitel?
Hle, je to obloženo zlatem a stříbrem,
ducha v tom ale nenajdeš.
20 Hospodin je ale ve svém svatém chrámě –
ať před ním zmlkne celá zem!
Abakukova modlitba
3 Modlitba proroka Abakuka. Na nápěv písně nářků.
2 Slyšel jsem, Hospodine, tvoji zvěst,
před tvým dílem stojím s úžasem. [h]
Oživ je, Hospodine, znovu po letech,
po všech těch letech je znovu zjev,
na slitování se v té vřavě rozpomeň!
3 Z Temanu přichází Bůh,
Svatý přichází z hory Paranu. [i] séla [j]
Jeho sláva halí nebesa,
země je plná jeho chval.
4 Jeho jas je jako svítání,
z jeho ruky září paprsky –
tam je zdroj jeho sil.
5 Před jeho tváří jde Rána morová,
v patách mu kráčí Nákaza!
6 Zastavil se a měří zem;
národy se chvějí pod jeho pohledem.
Odvěká pohoří se drolí na kusy,
věčná návrší se sklánějí –
jemu patří stezky věčnosti!
7 Kúšanské stany vidím v bolestech,
plachty Midiánu třesou se.
8 To se, Hospodine, zlobíš na řeky?
To míří na řeky tvé zuření?
To ses tak proti moři rozlítil,
že jsi na svých ořích vyrazil
a na svých vozech vítězných?
9 Třímáš svůj obnažený luk,
tvé oštěpy složily bojovou přísahu. séla
Rozdělil jsi zemi řekami,
10 hory tě zahlédly a už se svíjejí.
Už se valí vodní přívaly,
z hlubiny je slyšet hučení,
do výšky se vlny vzdouvají.
11 Slunce i měsíc zůstaly ve svém obydlí,
před září tvých šípů utekly,
před blýskáním tvého kopí.
12 Ve svém rozhořčení kráčíš zemí,
ve svém hněvu šlapeš národy.
13 Vyšel jsi zachránit svůj lid,
svého pomazaného zachránit.
Vůdce zlého domu jsi rozdrtil,
obnažil jsi jej od hlavy až po paty. séla
14 Prorazil jsi mu hlavu jeho oštěpy,
když se nás jeho nájezdníci hnali rozprášit,
když už se těšili, jak pohltí
ubožáky ve skrýších.
15 Se svými oři cváláš po moři,
až se mocné vody vzdouvaly.
16 Jak jsem to uslyšel, celý se chvěji,
od toho zvuku se mi třesou rty.
Jako by mi kostižer vlezl do kostí
a nohy pode mnou poklesly.
Budu však čekat na den soužení,
jež stihne lid, který na nás útočí.
17 I kdyby nerozkvetl fíkovník
a hrozny na vinicích nebyly,
i kdyby zklamala plodnost olivy
a pole nedala co jíst,
i kdyby zmizely ovce z ohrady
a dobytek zmizel ze stájí,
18 já se však v Hospodinu budu veselit,
budu šťastný v Bohu, svém Zachránci.
19 Mou silou je můj Pán, Hospodin,
on dává mým nohám hbitost laní,
vodí mě na mé výšiny. [k]
Pro předního zpěváka, na strunné nástroje.
1 Slovo Hospodinovo, které dostal Sofoniáš, syn Kušiho, syna Gedaliášova, syna Amariášova, syna Ezechiášova, za vlády judského krále Jošiáše, syna Amonova. [a]
Přichází Hospodinův den
2 „Smetu z povrchu země dočista všechno,
praví Hospodin.
3 Smetu lidi i dobytek,
smetu nebeské ptáky i mořské ryby –
všechna pohoršení spolu s ničemy!
Vyhladím z povrchu země samo lidstvo,
praví Hospodin.
4 Vztáhnu ruku i na Judu
a na všechny obyvatele Jeruzaléma.
Na tomto místě vyhladím
zbytky uctívání Baala,
každou připomínku na kněží,
kteří obětovali modlám –
5 ty, kdo se na střechách
klanějí nebeskému zástupu; [b]
ty, kdo se klanějí a přísahají Hospodinu,
zároveň však i tomu jejich Molochu; [c]
6 ty, kdo se od Hospodina odvracejí,
kdo Hospodina nehledají
a kdo se po něm neptají.“
7 Zmlkněte před Panovníkem Hospodinem,
neboť je blízko Hospodinův den!
Hospodin oběť připravil
a pozvané už posvětil.
8 „V den té Hospodinovy oběti
zúčtuji s knížaty a princi
i se všemi, kdo se oblékají
rouchy z ciziny.
9 V ten den zúčtuji
s každým, kdo přeskakuje práh [d]
a kdo plní chrám svého Pána
násilím a lstí.
10 V ten den, praví Hospodin,
zazní od Rybné brány křik,
od Nového města kvílení
a hlučný třeskot od Výšin.
11 Kvílejte vy, kdo bydlíte v Kotlině!
Celý dav kramářů bude zahuben,
vyhlazeni budou všichni, kdo počítají peníze!
12 V ten čas prohledám Jeruzalém s lucernami
a zúčtuji s těmi, kdo si hoví jak víno v sedlině,
s těmi, kdo si v duchu říkají:
‚Hospodin nic nespraví ani nezkazí.‘
13 Jejich bohatství se stane kořistí,
jejich domy budou zbořeny.
Stavějí si domy, už je však nezabydlí,
sázejí vinohrady, neokusí však víno z nich.“
14 Blízko je ten veliký Hospodinův den,
blízko je a rychle blíží se!
Slyš! To je Hospodinův den,
hrdina zoufale volá do boje!
15 Ten den bude den zuření,
den úzkosti a sevření,
den zkázy a pohromy,
den chmury a temnoty,
den mračna a setmění,
16 den troubení na roh beraní
proti městům s hradbami
a s vysokými baštami.
17 „Tehdy sevřu lidi úzkostí,
aby jak slepci tápali,
protože proti Hospodinu hřešili.
Krev se z nich vyřine jako hlína
a vnitřnosti jak lejna!“
18 Jejich stříbro a zlato je nezachrání
v den Hospodinova zuření, [e]
až plamen jeho horlení
pohltí celou zemi.
Ano, skoncuje, a to rychle,
se všemi obyvateli země!
Výzva k pokání
2 Sesbírejte se, jen se seberte,
vy nestydatý národe,
2 dříve než přijde rozsudek
a dnešek jak plevy odvane;
dříve než na vás dopadne
žár Hospodinova hněvu;
dříve než na vás dopadne
den Hospodinova hněvu!
3 Hledejte Hospodina, všichni pokorní země,
kteří se jeho právem řídíte.
Spravedlnost hledejte,
ledejte pokoru –
snad se skryjete
v den Hospodinova hněvu.
Soud nad národy
4 Gaza opuštěna bude,
Aškelon zpustne,
Ašdod bude vyhnán v poledne,
Ekron vykořeněn.
5 Běda, obyvatelé Přímoří,
národe Kréťanů;
slovo Hospodinovo na vás míří,
Kanaáne, země Filištínů:
„Do posledního vás zahladím!“
6 Přímoří se stane pastvinou
s chýšemi pastýřů a ovčí ohradou.
7 Připadne pozůstalým z Judova domu,
kteří tam najdou pastvu.
Večer pak ulehnou v domech Aškelonu –
Hospodin změní jejich osud!
8 „Slyšel jsem Moábovy nadávky
i urážky synů Amonových,
kterými častují můj lid
a roztahují se na jeho území.
9 Proto, jakože jsem živ,
praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele,
Moáb dopadne jako Sodoma,
Amonovi synové jako Gomora:
hájemství kopřiv a solných jam,
věčná pustina!
Pozůstatek mého lidu je vyrabuje,
zbytek mého národa se zmocní jejich země.“
10 To vše kvůli jejich pýše,
kvůli urážkám a povyšování se
nad lid Hospodina zástupů.
11 Hospodin pro ně bude strašlivý,
až vysílí všechny bohy na zemi;
pak se mu pokloní i vzdálené národy,
každý ze svého území.
12 „I vás, Habešané,
probodne můj meč!“
13 Napřáhne ruku i na sever:
zničí Asýrii, zpustoší Ninive,
že bude podobné poušti vyprahlé.
14 Stáda pak budou léhat v něm,
všemožná zvěř v celých zástupech.
Pelikán a výr budou hnízdit na sloupech,
z oken se ozve jejich zpěv.
Na prahu jen hromady sutin,
cedrové trámy strženy.
15 To je to město hýření –
hovělo si v bezpečí a namlouvalo si:
„Já, jen já, a nikdo víc!“
Jak je zpustošeno, jen zvěř tu peleší!
Každý kolemjdoucí nad ním zasyčí
a pěstí zahrozí.
Soud nad Jeruzalémem
3 Běda tomu zatvrzelému městu
plnému špíny a útisku!
2 Nikoho neposlouchá,
nedá se poučit;
nedoufá v Hospodina,
ke svému Bohu se nechce přiblížit.
3 Jeho velmoži jsou řvoucí lvi,
jeho soudci jak vlci večerní,
po kterých ráno zbývají
jen ohryzané kosti.
4 Jeho proroci jsou dobrodruzi,
lidé prosáklí zradou.
Jeho kněží znesvěcují svatyni,
když znásilňují Zákon.
5 Hospodin je v tom městě spravedlivý,
nekoná žádné zlo.
Ráno co ráno, denně bez ustání
vynáší na světlo svůj soud;
zlosyn však neví, co je stud!
6 „Vyhladil jsem národy,
že jejich bašty zpustly.
Jejich ulice jsem zničil,
že tudy nikdo nechodí.
Z jejich měst zůstaly rozvaliny,
z jejich obyvatel nezbyl jediný.
7 Myslel jsem si: ‚Teď mě snad budeš ctít,
teď se snad necháš poučit!‘
Jejich domov by pak nebyl zničen,
nedopadl by na ně žádný trest.
Oni však o to horlivěji
páchají hanebnost při všem, co dělají.
8 Proto mě čekejte, praví Hospodin,
v den, kdy povstanu, abych svědčil! [f]
Toto je můj soud: Posbírám národy,
shromáždím království
a vyliji na ně svou prchlivost,
všechnu svou rozpálenou zlost.
Ano! Žár mé žárlivosti
pohltí celou zemi!“
Příslib spásy
9 „Tehdy dám národům čisté rty,
aby všichni vzývali jméno Hospodin
a společně mu sloužili.
10 Ti, kdo mě uctívají za habešskými řekami,
můj rozptýlený lid,
ti mi přinesou mé oběti.
11 V ten den už se nebudete muset stydět
za všechny své vzpoury proti mně.
Tehdy z vašeho středu odstraním
ty vaše pyšné chvastouny.
Už nikdy nebudete namyšlení
na hoře mé svatosti.
12 Ponechám ve vašem středu
pokorný a ponížený lid –
ty, kteří v Hospodinově jménu
nacházejí své bezpečí.
13 Pozůstatek Izraele už nebude jednat zle,
nebudou mluvit lež,
lstivý jazyk se u nich nenajde.
Budou se pást a odpočívat v bezpečí
a nikdo už je nezděsí.“ [g]
14 Jásej, Dcero sionská!
Prozpěvuj, Izraeli!
Raduj a vesel se celým srdcem,
Dcero jeruzalémská!
15 Hospodin zrušil tvůj rozsudek
a nepřítele odvrátil.
Hospodin, Král Izraele, je vprostřed tebe –
neboj se už žádné pohromy!
16 V ten den řeknou Jeruzalému:
„Neboj se, Sione, nesvěšuj ruce!
17 Hospodin, tvůj Bůh, je vprostřed tebe –
hrdina, jenž tě zachrání.
Šťastně se bude z tebe veselit,
až tě svou láskou obnoví; [h]
zajásá nad tebou samou radostí
18 jako v den slavnosti.“ [i]
„Odstraním z tebe neštěstí,
abys už nenesl břímě potupy. [j]
19 Hle – v ten čas skoncuji
se všemi, kdo tě trápili!
Zachráním ale kulhavou
a zahnanou zpět přivedu.
Způsobím jim čest a slávu
v každé zemi, kde nesli pohanu.
20 V ten čas vás znovu přivedu,
v ten čas vás shromáždím.
Ano, dám vám čest a slávu
mezi všemi národy na zemi,
až změním váš osud před vašimi zraky,
praví Hospodin.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.