Beginning
Proroctví proti Negevu
21 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2 „Synu člověčí, obrať se na jih. Kaž proti jihu a prorokuj proti lesnatému kraji v Negevu. 3 Řekni negevskému lesu: Slyš slovo Hospodinovo. Tak praví Panovník Hospodin: Hle – zažehnu v tobě oheň a ten v tobě spálí každý strom, ať zelený či suchý. Ten planoucí plamen nezhasne a ožehne všechny tváře od jihu až na sever. 4 Všichni lidé tehdy uvidí, že jsem ten neuhasitelný oheň zažehl já Hospodin.“
5 Tehdy jsem zvolal: „Ach ne, Hospodine, Pane můj! Už tak o mně říkají: ‚Vykládá jen samé hádanky.‘“
Boží meč
6 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 7 „Synu člověčí, obrať se proti Jeruzalému. Kaž proti jeho svatyni a prorokuj proti izraelské zemi. 8 Řekni izraelské zemi: Tak praví Hospodin. Hle – jsem proti tobě! Vytasím svůj meč z pochvy a vyhladím z tebe spravedlivé i ničemné. 9 Chci vyhladit spravedlivé i ničemné, a tak vytasím svůj meč z pochvy proti všem od jihu až na sever. 10 Tehdy všichni lidé poznají, že já Hospodin jsem tasil z pochvy meč a nevrátí se zpět.
11 Vzdychej, synu člověčí. Vzdychej jim před očima jako člověk zdrcený trpkým zármutkem. 12 Až se tě zeptají: ‚Nad čím tak vzdycháš?‘ odpovíš: ‚Nad zprávou, která přichází.‘ Tehdy se v každém zastaví srdce, ochabnou všechny ruce, každý člověk ztratí dech a každé stehno bude zmáčené. Hle – už to přichází, už se to děje, praví Panovník Hospodin!“
13 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 14 „Prorokuj, synu člověčí. Řekni – Tak praví Panovník:
Meč, meč!
Naostřený, jen se leskne,
15 naostřený k porážce,
lesk má jako blesk!
Nejásejme nad žezlem ‚mého syna‘. [a] Ten meč se i všem stromům vysmívá.
16 Už je naleštěn
a padne do dlaně,
ostrý a vyleštěný meč –
jen ho podat ruce katově!
17 Kvílej a křič, synu člověčí,
neboť udeří na můj lid
i na všechny, kdo vládnou Izraeli.
Ti budou předhozeni meči
a s nimi i můj lid.
Bij se do hrudi
nad tím neštěstím!
18 Ano, je to zkouška. Co když ale z toho směšného žezla nic nezbude? praví Panovník Hospodin.
19 Prorokuj, synu člověčí,
a tleskni do dlaní:
Ten meč sekne tam a sem
a potřetí,
meč hrozných jatek,
meč vraždění!
Už krouží kolem nich,
20 aby plnil srdce zděšením,
aby se mnozí hroutili.
Proti každé z jejich bran
jsem postavil meč na jatka –
ach ne, už je vyleštěn,
nabroušen, aby zabíjel!
21 Rubej zprava, sekej zleva,
kamkoli se podíváš.
22 Já sám budu takto tleskat do dlaní,
než se můj hněv utiší!
To říkám já Hospodin.“
23 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 24 „Synu člověčí, vyznač dvě cesty, kterými půjde meč babylonského krále. Obě vyjdou ze stejné země. Vyrob ukazatel a postav ho na rozcestí před městem. 25 Vyznač směr, kterým půjde meč: do Raby Amonců anebo do Judska s opevněným Jeruzalémem. 26 Babylonský král se totiž zastaví na křižovatce, kde se obě cesty rozdělují, a bude si žádat znamení. Bude třást šípy, ptát se bůžků a věštit z vnitřností. 27 Do pravice mu padne los pro Jeruzalém. Tam má postavit beranidla, dát rozkaz k vraždění, spustit válečný pokřik, postavit beranidla proti branám, navršit násep a vybudovat val. 28 Jim to bude připadat jako mylná věštba – vždyť se mu zavázali přísahou! On je však usvědčí z jejího porušení a vezme je do zajetí. [b]
29 Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Sami se usvědčujete z viny! Ukazuje se, jak jste nevěrní, a všechny vaše skutky zjevují váš hřích. Sami sebe jste usvědčili, a tak budete mocí zajati.
30 Vládce Izraele, ty sprostý lotře, nadešel tvůj den, čas zúčtování s tvým zločinem! 31 Tak praví Panovník Hospodin: Strhni si turban, sejmi korunu! Nic už nebude jako dřív: Ponížení budou povýšeni a povýšení sníženi. 32 Trosky! Trosky! Způsobím trosky jako nikdy dřív, než přijde Ten, jemuž náleží soud a jehož pověřím. [c]
33 Prorokuj, synu člověčí. Řekni: Tak praví Panovník Hospodin ohledně Amonců a jejich posměšků –
Meč, meč!
Je tasen, aby porážel,
vyleštěn je k záhubě,
lesk má jako blesk!
34 Měli o tobě falešná vidění
a věštili ti lži.
Onen meč dopadne
sprostým lotrům na šíje –
už nadešel jejich den,
čas zúčtování s jejich zločinem!
35 Meči, zpět do pochvy!
Na místě, kde tě vyrobili,
v zemi, z níž pocházíš,
tam tě odsoudím.
36 Vyliji na tebe své rozhořčení,
zachvátím tě plamenem svého zuření,
vydám tě do rukou lidí ukrutných,
zkušených v díle záhuby.
37 Staneš se potravou pro plameny,
tvá krev bude crčet po zemi,
nezůstane po tobě ani památky!
To říkám já Hospodin.“
Hříchy Jeruzaléma
22 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2 „Obviň, synu člověčí, obviň to město vraždění! Ukaž mu všechny jeho ohavnosti 3 a řekni: Tak praví Panovník Hospodin – Ó město, jež proléváním krve přivolává svůj soudný den! Město, jež se pošpiňuje výrobou hnusných model! 4 Provinilo ses krví, kterou jsi prolilo, pošpinilo ses modlami, které jsi vyrobilo. Přivolalo jsi svůj soudný den, konec tvých let nadešel. Proto tě vydám potupě mezi pohany a posměchu mezi všemi zeměmi. 5 Blízkým i vzdáleným budeš k smíchu, slavné svou nečistotou a množstvím hrůz.
6 Pohleď – každý vládce Izraele ve tvých zdech podle svých možností prolévá krev! 7 Otci a matce se v tobě zlořečí, přistěhovalci ve tvých zdech se děje příkoří a sirotku a vdově se v tobě ubližuje. [d] 8 Pohrdáš tím, co je mi svaté, a znesvěcuješ mé soboty. 9 Žijí v tobě krvelační pomlouvači, hodují v tobě na náhorních svatyních a provádějí uprostřed tebe zvrhlosti. 10 Synové v tobě obcují s manželkou svého otce a ženy v době svého krvácení jsou v tobě znásilňovány. 11 Kdekdo v tobě páchá ohavnost s manželkou svého bližního, tchán przní vlastní snachu a bratr znásilňuje sestru, dceru vlastního otce. [e] 12 Berou v tobě úplatek, aby se prolila něčí krev. [f] Bereš lichvářské úroky a chamtivě ubližuješ svým bližním. Na mě však nemyslíš, praví Hospodin.
13 Pohleď – tlesknu do dlaní nad tvým mrzkým ziskem a nad krví prolitou uprostřed tebe! 14 Zdalipak zůstaneš tak smělé a silné ve dnech, kdy s tebou zúčtuji? To říkám já Hospodin; já to učiním. 15 Rozptýlím tě mezi národy, rozpráším tě po zemích a s tvou nečistotou skoncuji. 16 V očích národů budeš v opovržení a tehdy poznáš, že já jsem Hospodin.“
17 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 18 „Synu člověčí, z domu Izraele se mi stala struska. Všichni jsou odpad mědi, cínu, železa a olova – struska oddělená v peci od stříbra. 19 Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Protože se z vás všech stala struska, nahrnu vás teď do Jeruzaléma. 20 Jako se stříbro s mědí, železem, olovem a cínem hrne do pece, kde se taví rozdmýchaným plamenem, tak vás ve svém zuřivém hněvu nahrnu dovnitř a tam vás nechám roztavit. 21 Nahrnu vás na hromadu, rozdmýchám na vás plamen svého hněvu a nechám vás roztavit v jeho středu. 22 Jako se taví stříbro uvnitř pece, tak se roztavíte v Jeruzalémě. Tehdy poznáte, že já Hospodin jsem na vás vylil svůj hněv.“
23 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 24 „Synu člověčí, řekni té zemi: Jsi nečistá, v den mé prchlivosti nebudeš svlažena! 25 Tví vládci [g] se v tobě chovají jako řvoucí lvi, co trhají kořist na kusy. Požírají lidi, sápou se po majetku a bohatství a rozmnožují v té zemi vdovy. 26 Kněží té země znásilňují můj Zákon a znesvěcují, co je mi svaté. Nerozlišují mezi svatým a obyčejným, neukazují rozdíl mezi čistým a nečistým a neohlížejí se na mé soboty. Jsem mezi nimi v opovržení! 27 Jejich velmoži trhají kořist jako krvelační vlci; ničí lidské životy pro svůj mrzký zisk. 28 Proroci se to pak snaží zabílit omítkou falešných vidění a lživým věštěním. Říkají: ‚Tak praví Panovník Hospodin‘ – Hospodin ale nemluvil! 29 Prostý lid zatím podvádí a loupí. Ubližují chudým a ubohým a na přistěhovalcích páchají křivdu a bezpráví.
30 Hledal jsem mezi nimi někoho, kdo by opravil hradbu a postavil se přede mě do trhliny za tu zem, abych ji nezničil – ale nikoho jsem nenašel. [h] 31 Vyliji proto na ně své rozhořčení, pohltím je plamenem svého zuření a jejich cesty jim obrátím na hlavy, praví Panovník Hospodin.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.