Beginning
Proč máte umírat?
18 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2 „Co je to s vámi, že o izraelské zemi říkáte toto přísloví:
‚Rodiče jedli trpké hrozny
a dětem trnou zuby‘? [a]
3 Jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin, to přísloví už v Izraeli říkat nebudete. 4 Hle – mně patří všechny životy, jak život rodičů, tak život dětí! Životem zaplatí ten, kdo hřeší.
5 Někdo je třeba spravedlivý a jedná poctivě a spravedlivě:
6 Nehoduje v náhorních svatyních,
k modlám izraelského domu nevzhlíží,
manželku svého bližního nezneuctí,
nepřiblíží se k ženě, dokud krvácí,
7 nikomu nechce ublížit,
vrací dlužníkovi, co zastavil,
nepřivlastňuje si, co mu nepatří,
dělí se o chléb s hladovým
a dává šaty nahým,
8 nepůjčuje jako lichváři
a nevymáhá úroky,
odvrací ruku od křivdy
a lidi správně rozsoudí,
9 řídí se mými pravidly
a věrně dodržuje mé zákony.
Takový člověk je spravedlivý, takový jistě bude žít, praví Panovník Hospodin.
10 Zplodí však třeba zločince a vraha, který provádí cokoli z těch věcí, 11 kterých se on sám varoval:
Hoduje v náhorních svatyních,
manželku svého bližního zneuctí,
12 ubližuje chudým a ubohým,
přivlastňuje si, co mu nepatří,
nevrací, co vzal do zástavy,
upírá oči na modly,
páchá ohavnosti,
13 půjčuje jako lichváři
a vymáhá si úroky.
Takový má snad žít? Nikoli! Za všechny ohavnosti, které prováděl, jistě zemře; jeho krev ulpí na něm.
14 Třeba však zplodí syna, který vidí všechny hříchy, které jeho otec páchá, prohlédne a začne jednat jinak:
15 Nehoduje v náhorních svatyních,
k modlám izraelského domu nevzhlíží,
manželku svého bližního nezneuctí,
16 nikomu nechce ublížit,
nebere nic do zástavy,
nepřivlastňuje si, co mu nepatří,
dělí se o chléb s hladovým
a dává šaty nahým,
17 vyhýbá se tomu, aby chudým ublížil,
nepůjčuje jako lichváři
a nevymáhá úroky,
plní mé zákony
a řídí se mými pravidly.
Takový nezemře za otcovy viny – takový jistě bude žít! 18 Jeho otec však zemře za své viny, protože působil příkoří, okrádal bratra a prováděl mezi svým lidem špatnosti.
19 Vy ale říkáte: ‚Jak to, že syn nenese otcovy viny?‘ – Jestliže ten syn jednal poctivě a spravedlivě, dodržoval má pravidla a plnil je, takový jistě bude žít. 20 Životem zaplatí ten, kdo hřeší. Syn neponese otcovy viny a otec neponese viny synovy. [b] Spravedlivému se bude počítat jeho spravedlnost a ničemovi jeho ničemnost.
21 Když se však ničema odvrátí ode všech hříchů, jichž se dopustil, bude dodržovat všechna má pravidla a jednat poctivě a spravedlivě – takový nezemře, takový jistě bude žít! 22 Žádné hříchy, jichž se dopustil, mu nebudou připomínány. Protože jednal spravedlivě, bude žít. 23 Mám snad zalíbení ve smrti ničemy? praví Panovník Hospodin. Nechci snad raději, aby se od svých cest odvrátil a žil?
24 Když se však spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a bude jako ničema páchat bezpráví a provádět všemožné ohavnosti – má snad žít? Žádné spravedlivé skutky, které konal, nebudou vzpomenuty. Zemře za to, jak byl nevěrný, za hřích, kterého se dopustil.
25 Vy ale říkáte: ‚Hospodin je ve svém jednání vrtkavý.‘ Poslyš, dome izraelský: Já že jsem ve svém jednání vrtkavý? Nejste to spíše vy, kdo je vrtkavý ve svém jednání? 26 Když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a páchá bezpráví, musí zemřít. Zemře kvůli bezpráví, jehož se dopustil. 27 Když se ničema odvrátí od své ničemnosti a jedná poctivě a spravedlivě, zachrání se a bude žít. 28 Prohlédl a odvrátil se ode všech hříchů, jichž se dopustil – takový nezemře, takový jistě bude žít. 29 Dům Izraele však říká: ‚Hospodin je ve svém jednání vrtkavý.‘ Já že jsem ve svém jednání vrtkavý, dome izraelský? Nejste to spíše vy, kdo je vrtkavý ve svém jednání?
30 Proto vás budu soudit, dome Izraele, každého podle jeho jednání, praví Panovník Hospodin. Obraťte se! Odvrhněte všechny své hříchy, ať vás ta vina nezničí! 31 Odhoďte všechny hříchy, které jste páchali, a získejte nové srdce a nového ducha. [c] Proč máte umírat, dome izraelský? 32 Nemám zalíbení ve smrti umírajících, praví Panovník Hospodin. Obraťte se a žijte!“
Žalospěv nad judským lvem
19 „Zpívej žalozpěv nad izraelskými vládci, 2 zpívej:
Kdo byla tvá matka?
Lvice mezi lvy!
Léhala mezi šelmami
se svými lvíčaty.
3 Když odchovala jedno z nich,
dravý lev se z něho stal.
Trhat kořist se naučil,
i lidi požíral!
4 Když o něm uslyšeli mezi národy,
ulovili ho do pasti;
za háky ho do Egypta odvlekli.
5 Když lvice viděla, že se nedočká,
její naděje že zhynula,
vzala jiné ze svých lvíčat,
udělala z něj dravého lva.
6 Vykračoval si mezi šelmami,
dravý lev se z něho stal.
Trhat kořist se naučil,
i lidi požíral!
7 Jejich pevnosti bořil [d]
a pustošil jejich města.
Země i všichni, kdo žili v ní,
se děsili, když řval.
8 Z národů se pak na něj vypravili,
ze zemí v celém okolí.
Roztáhli na něj svoji síť,
ulovili ho do pasti.
9 Za háky do klece ho dovlekli,
k babylonskému králi přivedli
a uvrhli do vězení,
aby už neznělo jeho řvaní
nad izraelskými horami.
10 Tvá matka jak réva na tvé vinici [e]
zasazená byla u vody,
plodná a s množstvím ratolestí
dík dostatku vody.
11 Vyrostly na ní silné větve
vhodné pro žezla vladařů,
tyčila se vysoko nad porostem,
nápadná výškou a hustou korunou.
12 Zuřivě však byla vyvrácena,
k zemi sražena!
Východní vítr ji vysušil,
její plody byly servány,
její silné větve uschly
a pohltily je plameny.
13 Teď je přesazena do pouště,
do země suché a vyprahlé.
14 Z jejích větví vyšlehl oheň
a její plody pohltil.
Nezůstala jí žádná silná větev
vhodná pro žezlo vladaře.
Toto je žalozpěv a je určen k truchlení.“
Dějiny vzpoury
20 Desátého dne pátého měsíce sedmého roku [f] se někteří ze stařešinů Izraele přišli dotazovat Hospodina a posadili se přede mnou.
2 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 3 „Synu člověčí, řekni izraelským stařešinům toto: Tak praví Panovník Hospodin – Vy že se přicházíte se mnou radit? Jakože jsem živ, nebudu odpovídat na vaše modlitby, praví Panovník Hospodin!
4 Obviň je, synu člověčí, jen je obviň. Pověz jim, jaké ohavnosti páchali jejich otcové. 5 Řekni jim: Tak praví Panovník Hospodin – V den, kdy jsem vyvolil Izrael, složil jsem přísahu potomstvu Jákobova domu a dal jsem se jim poznat v Egyptě. Přísahal jsem jim se slovy: Já jsem Hospodin, váš Bůh. 6 V ten den jsem přísahal, že je vyvedu z Egypta do země, kterou jsem pro ně vyhledal, do země oplývající mlékem a medem, do země nejkrásnější ze všech. 7 Řekl jsem jim: Zahoďte každý ty nechutné obrazy, ke kterým upíráte oči, a neposkvrňujte se egyptskými modlami! Já jsem Hospodin, váš Bůh.
8 Oni se ale proti mně vzbouřili a nechtěli mě poslouchat. Nezahodili ty nechutné obrazy, ke kterým upírali oči, a neopustili egyptské modly. Řekl jsem si tedy, že na ně vyliji svůj hněv, že proti nim vybuchnu rozhořčením v Egyptě. 9 Kvůli svému jménu jsem je ale z Egypta vyvedl. Udělal jsem to, aby mé jméno nebylo zneváženo v očích národů, mezi nimiž bydleli a před jejichž očima jsem se jim dal poznat. 10 Vyvedl jsem je tedy z Egypta a přivedl je na poušť. 11 Dal jsem jim svá pravidla a oznámil jim své zákony (které kdo plní, díky nim bude žít). [g] 12 Dal jsem jim také své soboty, aby byly znamením mezi mnou a jimi, aby věděli, že já jsem Hospodin, jejich Posvětitel. [h]
13 Dům Izraele se ale na poušti proti mně vzbouřil. Neřídili se mými pravidly, zavrhli mé zákony (které kdo plní, díky nim bude žít) a velmi znesvěcovali mé soboty. Řekl jsem si tedy, že na ně na poušti vyliji svůj hněv, že s nimi skoncuji. 14 Kvůli svému jménu jsem se ale postaral, aby nebylo zneváženo v očích národů, před jejichž očima jsem je vyvedl. 15 Na oné poušti jsem jim však také přísahal, že je neuvedu do země, kterou jsem jim dal, do země oplývající mlékem a medem, do země nejkrásnější ze všech, 16 protože zavrhli mé zákony, neřídili se mými pravidly a znesvěcovali mé soboty, neboť v srdcích následovali své hnusné modly. 17 Přesto mi bylo líto je zničit, a tak jsem s nimi na té poušti neskoncoval. 18 Jejich synům jsem na poušti řekl: Neřiďte se pravidly svých otců, nedodržujte jejich zákony a neposkvrňujte se jejich modlami! 19 Já jsem Hospodin, váš Bůh. Řiďte se mými pravidly, dodržujte mé zákony a jednejte podle nich. 20 Svěťte mé soboty, ať jsou znamením mezi mnou a vámi, abyste věděli, že já jsem Hospodin, váš Bůh.
21 I tito synové se ale proti mně vzbouřili. Neřídili se mými pravidly, nedodržovali mé zákony, nejednali podle nich (ačkoli kdo je plní, díky nim bude žít) a znesvěcovali mé soboty. Řekl jsem si tedy, že na ně na poušti vyliji svůj hněv. 22 Kvůli svému jménu jsem ale svou ruku zadržel, aby mé jméno nebylo zneváženo v očích národů, před jejichž očima jsem je vyvedl. 23 Na oné poušti jsem jim však také přísahal, že je rozptýlím mezi národy a rozpráším je po zemích, 24 protože neplnili mé zákony, má pravidla zavrhli, znesvěcovali mé soboty a upírali oči k modlám svých otců. 25 Dal jsem jim tedy nedobrá pravidla a zákony, které jim život nedají. 26 Nechal jsem je, aby se poskvrnili svými obětními dary, když nechávali všechny své prvorozené projít plameny. [i] To abych je naplnil zděšením, aby poznali, že já jsem Hospodin.
27 Proto, synu člověčí, mluv k domu Izraele a řekni jim: Tak praví Panovník Hospodin – Vaši otcové mě dále hanobili tím, jak mi byli nevěrní. 28 Přivedl jsem je do země, o níž jsem přísahal, že jim ji dám. Jenže oni, jakmile tam uviděli kdejaké vyšší návrší a kdejaký zelenající se strom, už tam obětovali ty své oběti a přinášeli tam své urážlivé dary, podkuřovali jim vůněmi a vylévali úlitby. 29 Ptal jsem se: K jaké výšině to šplháte? (Až dodneška se jí říká Báma, Výšina.)
30 Proto řekni domu Izraele: Tak praví Panovník Hospodin – Když se poskvrňujete tak jako vaši otcové tím, že smilníte s jejich nechutnými obrazy, 31 když se až dodnes poskvrňujete tím, že všem těm svým hnusným modlám darujete své děti, které necháváte projít plameny, to mám snad odpovídat na vaše modlitby, dome izraelský? Jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin, už vás nevyslyším!“
Budoucí obnova
32 „Říkáte: ‚Chceme být jako jiné národy, jako kmeny všech zemí – chceme uctívat dřevo a kamení.‘ Co jste si usmyslili, se ale nikdy nestane. 33 Jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin, budu vám kralovat v kypícím hněvu, pevnou rukou a napřaženou paží. 34 V kypícím hněvu vás pevnou rukou a napřaženou paží vyvedu z národů a shromáždím ze zemí, do nichž jste byli zahnáni. 35 Přivedu vás na poušť národů a budu vás tam soudit tváří v tvář. 36 Jako jsem soudil vaše otce na poušti Egypta, tak budu soudit vás, praví Panovník Hospodin. 37 Nechám vás procházet pod pastýřskou holí [j] a přivedu vás do svazku smlouvy. 38 Vzbouřence a zrádce mezi vámi vytřídím; vyvedu je ze země, ve které pobývali, na izraelskou půdu ale nevkročí. Tak poznáte, že já jsem Hospodin.
39 Nuže, dome Izraele, toto vám praví Panovník Hospodin: Jděte si každý uctívat své hnusné modly! [k] Ale pak, i když mě odmítáte poslouchat, přestanete znesvěcovat mé svaté jméno svými obětními dary a hnusnými modlami. 40 Ano, celý dům Izraele mi bude sloužit na mé svaté hoře, na vysoké hoře Izraele, praví Panovník Hospodin. Každý z nich se vrátí zpět do vlasti a tam si je oblíbím. Tam budu stát o vaše oběti a vybrané dary ze všeho, co jste zasvětili. 41 Až vás vyvedu z národů a shromáždím ze zemí, do nichž jste byli zahnáni, oblíbím si vás jako příjemnou vůni a prokážu na vás svou svatost před očima národů. 42 Tehdy poznáte, že já jsem Hospodin – až vás přivedu na půdu Izraele, do země, o níž jsem přísahal, že ji dám vašim otcům. 43 Tam si vzpomenete na své způsoby, na všechny skutky, kterými jste se poskvrňovali, a kvůli všemu tomu zlu, které jste páchali, se budete sami sobě ošklivit. 44 Tehdy poznáte, že já jsem Hospodin – až s vámi kvůli svému jménu naložím ne podle vašich zlých způsobů a zkažených skutků, dome Izraele, praví Panovník Hospodin.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.