Beginning
Hospodinův služebník
42 Hle, můj služebník, jehož podpořím,
můj vyvolený, jehož jsem si oblíbil!
Na něj svého Ducha položím,
aby šel národům právo vyhlásit.
2 Nebude křičet, nebude se přít,
jeho hlas nebude slyšet v ulicích.
3 Nalomenou třtinu nezlomí,
doutnající knot nezhasí,
ale opravdové právo vyhlásí.
4 Nevzdá se a nepoleví,
dokud nenastolí právo na zemi –
ostrovy spolehnou na jeho učení!
5 Tak praví Bůh – Hospodin,
jenž stvořil nebe, které rozložil,
jenž překlenul zemi i co raší z ní,
jenž lidem na ní dává dýchání
a ducha po ní chodícím:
6 Já Hospodin povolal jsem tě k vítězství
a za ruku tě pevně uchopil;
já tě ochráním.
Svému lidu dám tě do smlouvy,
světlem národů tě učiním,
7 abys slepé oči otevřel,
abys vyvedl vězně z žaláře
a z vězení ty, kdo sedí v temnotě.
8 Já jsem Hospodin – tak se jmenuji,
o svoji slávu se s jiným nedělím,
svou chválu nesdílím se sochami!
9 Hle, minulé věci nastaly
a teď vám povím o nových.
Ještě dříve než vyraší,
vám je ohlásím.
Nová píseň
10 Zpívejte Hospodinu novou píseň, [a]
po celém světě chvalte jej –
námořníci, moře i všechno v něm,
ostrovy i jejich obyvatelé!
11 Ať poušť i její města zvolají
i s osadami Kedarských,
obyvatelé Sely ať jásají,
z vrcholků hor ať křičí radostí!
12 Hospodinu ať vzdají čest,
ať ho chválí na ostrovech.
13 Hospodin vyrazí jako bojovník,
jako hrdina se rozhorlí,
válečný pokřik mocně zakřičí,
na své nepřátele se oboří:
14 Už příliš dlouho mlčel jsem,
zůstával tiše, držel se.
Teď ale vykřiknu jako při porodu,
sténat budu a lapat po dechu!
15 Zpustoším hory i pahorky,
sežehnu na nich všechny rostliny,
proměním řeky v ostrovy
a jezera vysuším.
16 Slepé povedu cestou, kterou neznali,
provedu je stezkami, o nichž netuší.
Proměním před nimi tmu ve světlo
a hrbolatá místa budou rovinou.
Učiním pro ně toto vše
a neopustím je.
17 Ale ti, kdo spoléhali na modly,
ti, kdo svými bohy nazývali odlitky,
takoví budou s hanbou zahnáni.
Hluchý a slepý lid
18 Hluší, poslouchejte,
slepí, prohlédněte, ať vidíte!
19 Kdo je tak slepý jako můj služebník,
hluchý jako posel, jehož jsem pověřil?
Kdo je slepý jako ten, jehož jsem vykoupil –
slepý jako Hospodinův služebník?
20 Tolik jsi viděl, ale nedbal jsi,
uši máš otevřené, ale neslyšíš!
21 Hospodin toužil ve své spravedlnosti
svůj Zákon slavně zvelebit.
22 Toto je ale oloupený, ožebračený lid,
všichni jsou v děrách spoutaní,
všichni uvěznění v žalářích.
Stali se kořistí a nebylo zachránce,
uloupeni byli a nikdo neřekl: „Vrať je zpět!“
23 Kdyby tak někdo z vás naslouchal!
Kdyby tak od nynějška pozor dal!
24 Kdo to Jákoba vydal v plen?
Kdo lupičům nechal Izrael?
Kdo jiný než Hospodin,
proti němuž jsme hřešili?
Po jeho cestách chodit nechtěli,
neposlouchali jeho učení,
25 a tak na ně vylil svůj hrozný hněv –
válečné vřavě vydal je.
Obklopily je plameny, ale nerozuměli;
hořeli, ale k srdci si to nevzali.
Já jsem s tebou
43 Teď ale toto praví Hospodin,
ten, kdo tě stvořil, Jákobe,
ten, kdo tě, Izraeli, zformoval:
Neboj se, já jsem tě vykoupil
a povolal tě jménem tvým –
patříš mi!
2 Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou,
půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud.
Půjdeš-li ohněm, neshoříš,
plamen tě nespálí.
3 Já Hospodin jsem přece tvůj Bůh,
já, Svatý izraelský, jsem tvůj spasitel.
Egypt jsem dal za tebe jako zálohu,
Habeší a Sábou vyplatil jsem tě.
4 Jsi pro mne tolik drahocenný,
jsi mi tak vzácný, tak tě miluji,
že za tebe vyměním všechny lidi,
za tvůj život dám celé národy.
5 Neboj se, já jsem s tebou.
Od východu přivedu tvé potomky,
od západu tě shromáždím.
6 Severu řeknu: „Propusť je!“
a jihu: „Nedrž je!“
Přiveď mé syny zdaleka,
mé dcery ze světových stran –
7 všechny, kdo nesou jméno mé,
ty, jež jsem stvořil k slávě své,
ty, jež jsem udělal a zformoval.
8 Vyveď ten slepý lid, který však má oči,
všechny ty hluché, kteří mají uši.
9 Všichni lidé ať se shromáždí,
ať se společně sejdou národy.
Kdo z nich nám tohle oznámil,
kdo minulé věci ohlásil?
Ať přivedou své svědky, ať se obhájí,
ať jim dá za pravdu, kdo to uslyší.
10 Vy jste mí svědkové, praví Hospodin,
a můj služebník, jehož jsem vyvolil,
abyste poznali a uvěřili mi
a porozuměli, že já jsem. [b]
Žádný bůh nebyl přede mnou utvořen
a ani po mně nebude.
11 Já, já sám jsem Hospodin
a není spasitele kromě mne.
12 Já jsem oznámil, já zachránil a ohlásil,
když jste žádné cizí bohy neměli.
Vy jste mí svědkové, praví Hospodin,
že já jsem Bůh.
13 Dříve než byl den, já jsem.
Z mé ruky nikdo nevyrve.
Když konám, kdo to vrátí zpět?
Činím novou věc
14 Toto praví Hospodin,
váš vykupitel, Svatý izraelský:
Kvůli vám pošlu na Babylon kohosi [c]
a srazím všechny závory –
z jásotu Chaldejců bude úpění! [d]
15 Já jsem Hospodin, váš Svatý,
Stvořitel Izraele, váš Král.
16 Toto praví Hospodin,
který razí cestu na moři
a stezku mohutnými vodami,
17 který přivádí vozy s koni
a vojsko i posily
nechává padnout, aby nevstali,
jako knot lampy aby uhasli:
18 Nevzpomínejte na věci minulé,
o starých neuvažujte!
19 Hle, já činím novou věc,
a klíčí právě teď – vy to nevíte?
Ano, způsobím cestu na poušti
a na pustinách potoky.
20 Divoká zvěř mě bude ctít,
pštrosi i šakali,
že jsem způsobil vody na poušti
a na pustinách potoky,
abych napojil svůj vyvolený lid,
21 lid, který jsem si vytvořil,
aby mou chválu hlásali.
22 Ty jsi mě ale nevzýval, Jákobe,
byl jsem ti, Izraeli, na obtíž!
23 Nepřivedls mi beránky k oběti zápalné,
obětními hody jsi mě neuctil.
K žádným darům jsem tě nenutil,
neobtěžoval jsem tě kadidly.
24 Nekoupil jsi mi vonné koření,
tukem svých obětí jsi mě nesvlažil.
Zatos mě svými hříchy unavil,
obtížil jsi mě svými vinami!
25 Já, já sám kvůli sobě smažu tvé přestupky
a nevzpomenu na tvůj hřích.
26 Osvěž mi paměť, ať se spolu soudíme,
pověz, čím bys mohl být ospravedlněn.
27 Už tvůj prapředek se prohřešil,
tvoji mluvčí mě zradili.
28 Proto jsem potupil hodnostáře svatyně,
vydal jsem Jákoba klatbě
a Izraele potupě.
Vyliji vody na žíznivé
44 Teď ale slyš, Jákobe, můj služebníku,
slyš, Izraeli, vyvolený můj!
2 Toto praví Hospodin, který tě učinil,
který tě v lůnu utvořil
a který tě podpoří:
Neboj se, můj služebníku Jákobe,
můj vyvolený Ješurune! [e]
3 Já vyliji vody na žíznivé
a potoky na vyschlou zem.
Vyliji svého Ducha na tvé símě,
své požehnání na tvé potomky,
4 takže porostou jako tráva na louce
a jako vrby u řeky.
5 Jeden řekne: „Patřím Hospodinu“
a druhý Jákobovo jméno ponese,
další si na ruku napíše „Hospodinův“
a přijme jméno Izrael.
Kdo je jako já?
6 Toto praví Hospodin,
král a vykupitel Izraele, Hospodin zástupů:
Já jsem první a já jsem poslední,
kromě mě není žádný Bůh.
7 Kdo je jako já? Ať to ohlásí!
Ať mi to oznámí a vyloží!
Odedávna, kdy jsem ustavil svůj lid,
kdo jim oznamuje věci příští a budoucí?
8 Neděste se, nezoufejte –
vždyť jsem vám to předem jasně pověděl.
Vy jste mí svědkové!
Je snad nějaký Bůh kromě mě?
Ne, jiná Skála není,
já o žádné nevím!
9 Výrobci model jsou zcela nicotní,
to, co obdivují, jim nemůže pomoci.
Sami sobě stojí za svědky, přitom nic nevidí
a nic nevědí, aby se aspoň styděli!
10 Kdo vyrábí boha a modlu odlévá,
vůbec nic nezíská.
11 Ostuda čeká všechny jeho stoupence –
vždyť i umělec je jen člověkem!
Jen ať se všichni shromáždí, jen ať předstoupí,
aby se děsit a stydět museli!
12 Kovář si bere nářadí
a pracuje s ním ve výhni;
tvaruje modlu kladivy,
dře se s ní ze všech sil.
Přitom hladoví až k umdlení
ani se nenapije, až se vysílí.
13 Řezbář tu modlu měří šňůrou
a zakresluje křídou,
opracovává ji dláty,
rýsuje kružítky.
Zhotoví z toho lidský tvar,
skvělou podobiznu člověka,
aby v domě seděla.
14 Předtím však musel cedry pokácet,
vybrat si duby nebo cypřiše;
nechal je sílit mezi stromy v lese,
zasadil sosnu a rostla s deštěm.
15 To dřevo je pro člověka palivem –
kus z něho vezme a hřeje se,
kusem zatopí a chleba upeče,
z kusu pak dělá boha, jemuž klaní se,
zhotoví si modlu, před níž poklekne.
16 Půlku dřeva spálí na ohni,
na němž si maso k jídlu připraví,
peče si pečeni a tou se nasytí.
Když se ohřeje, říká: „Výborně!
Je mi teplo, dívám se na oheň.“
17 Ze zbytku dřeva si pak boha udělá,
modlu, před níž se klaní a pokleká,
a říká jí svou modlitbu:
„Zachraň mě! Vždyť jsi můj bůh!“
18 Vůbec nechápou! Vůbec nevědí!
Oči mají zaslepené, takže nevidí,
ničemu nerozumí v srdcích svých.
19 Nikdo se nezastaví, nepřemýšlí,
nemá rozum, nepomyslí si:
„Půlku jsem spálil na ohni,
upekl jsem si chleba na uhlí,
pekl jsem maso a nasytil se jím.
To mám teď ze zbytku dělat ohavnost,
před tímhle špalkem mám teď pokleknout?“
20 Takový člověk se krmí popelem,
oklamané srdce svádí jej.
Nezachrání se, neřekne:
„Nedržím v pravici prázdnou lež?“
21 Pamatuj na to, Jákobe,
pamatuj, Izraeli, že jsi můj služebník.
Já jsem tě vytvořil, jsi můj služebník,
nezapomenu, Izraeli, na tebe.
22 Jak oblak zaženu viny tvé,
tvé hříchy jak mlhu rozptýlím.
Navrať se ke mně zpět –
vždyť jsem tě vykoupil.
23 Jásejte, nebesa, Hospodin to učinil;
radostně křičte, zemské hlubiny!
Ať hory zvučně zpívají
i lesy a všechny stromy v nich,
neboť Hospodin Jákoba vykoupil
a v Izraeli se oslaví!
Jeruzalém bude obydlen
24 Toto praví Hospodin, který tě vykoupil,
který tě v lůnu zformoval:
Já jsem Hospodin,
který vše působí,
který sám roztahuje nebesa,
který překlenuje zemi zcela sám,
25 který maří lživá znamení
a věštce v blázny obrací,
který mudrce vrhá v zmatek
a jejich vědění obrací vniveč,
26 který potvrdí, co říká jeho služebník,
a předpověď svých poslů naplní.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.