Beginning
5 Nespěchej mluvit, neukvapuj se, než něco řekneš před Bohem. Bůh je v nebi a ty na zemi, proto si ušetři spoustu slov.
2 Z množství práce jsou těžké sny,
množstvím slov mluví hlupáci.
3 Když Bohu něco slíbíš, neotálej to splnit; [a] hlupáky totiž nemá v oblibě. Cokoli slíbíš, splň! 4 Bylo by lepší nic neslibovat, než když jsi slíbil a nesplnil. 5 Nedovol svým ústům, aby tě přivedla k hříchu, neříkej Božímu poslu, žes to tak nemyslel. Proč máš svou řečí hněvat Boha, takže by zničil vše, cos dokázal?
6 Množství snů je pouhá marnost,
stejně tak spousta slov –
proto se Boha boj!
Peněz se nenasytíš
7 Když někde uvidíš, jak je utiskován chudý a jak je lidem odpíráno právo a spravedlnost, nebuď tou věcí nijak překvapen. Vysoce postaveného totiž chrání vyšší a ještě vyšší jsou nad nimi. 8 Úrodu země si dělí všichni, na poli přece vydělá i král.
9 Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí;
kdo miluje hojnost, nemá nikdy dost.
I to je marnost.
10 Větší majetek živí víc lidí,
co z něj tedy má jeho majitel?
Je to jen pastva pro oči.
11 Kdo pracoval, ten sladce spí,
ať jedl málo nebo moc;
boháč však nespí pro sytost.
Jak přišel, tak odchází
12 Je hrozná bolest, kterou jsem viděl pod sluncem: Bohatství, které majitel kupí ke svému vlastnímu neštěstí. 13 Nešťastným obratem může to bohatství ztratit; když zplodí syna, nezanechá mu vůbec nic. 14 Z lůna své matky vyšel nahý a stejně, jak přišel, zase odchází – vůbec nic si s sebou neodnese přes všechno svoje pachtění. 15 To je právě ta hrozná bolest: Stejně, jak člověk přišel, tak zase musí odejít. Co z toho bude mít, že se pachtil za větrem? 16 Všechny své dny strávil ve tmě – v tolika trápeních, v bolesti, ve zlobě!
17 A tak jsem viděl, v čem spočívá štěstí: Je správné jíst a pít a užít potěšení při všem tom lopotném pachtění v těch pár dnech života pod sluncem, které člověku Bůh dal – vždyť to je jeho údělem. 18 Komu Bůh dopřál bohatství a jmění a dovolil mu jich užívat, ať přijme svůj úděl a raduje se uprostřed svého pachtění – vždyť je to Boží dar! 19 Komu Bůh dává do srdce radost, ten sotva pomyslí na krátkost života.
Duše zůstává hladová
6 Je hrozná věc, kterou jsem viděl pod sluncem a která těžce doléhá na lidi: 2 Bůh někomu dopřeje bohatství, jmění i slávu, takže mu v životě nechybí nic, nač si vzpomene. Bůh mu však nedovolí těch věcí užít – nechá je užívat někomu cizímu. Jak je to marné a bolestné!
3 Kdyby měl člověk třeba sto dětí
a dožil se velké spousty let,
kdyby však v životě nezakusil štěstí
a nakonec neměl ani hrob,
pak říkám, že i potracené dítě
je šťastnější než on!
4 Přišlo nazmar a ve tmě zmizí,
jeho jméno zůstane skryto v tmách,
5 nevidí slunce a o ničem neví,
narozdíl od něj má ale klid.
6 Kdyby ten člověk žil dvakrát tisíc let,
kdyby však štěstí nezažil –
což všichni tamtéž nemíří?
7 Veškeré pachtění má nasytit lidská ústa, duše však přesto zůstává hladová. 8 Jakou má výhodu moudrý před hlupákem? K čemu je chudákovi, že ví, jak se chovat před lidmi? 9 Lepší je, co je vidět očima, než to, za čím duše utíká. I to je však marnost a honba za větrem.
10 Vše, co se děje, už bylo pojmenováno, dávno je známo, jak na tom člověk je – s tím, kdo je silnější, nemůže soupeřit. 11 Čím více slov, tím větší marnost! Co z toho všeho člověk má? 12 Kdo ví, v čem spočívá lidské štěstí v těch pár dnech marného života, který pomine jako stín? Kdo člověku poví, co se bude dít pod sluncem, až on tu nebude?
Ve stínu moudrosti
7 Lepší je dobré jméno než nejlepší olej,
den smrti je lepší než den zrození.
2 Lepší je vejít do domu smutku
nežli do domu veselí.
Každého člověka čeká konec –
kdo je naživu, ať na to pomyslí!
3 Lepší je zármutek nežli smích,
smutná tvář srdce zvelebí.
4 Srdce moudrých je v domě truchlení,
srdce hlupáků v domě zábavy.
5 Lepší je vyslechnout výtky mudrců
nežli poslouchat písničky hlupáků.
6 Jako když pod hrncem zapraští roští,
tak rychle vyhoří hlupákův smích.
I to je marnost!
7 Nátlak i z moudrého udělá blázna,
úplatek kazí srdce člověka.
8 Lepší je, když něco končí, než když to začíná;
lepší je trpělivý než ten, kdo se nadýmá.
9 Nebuď snadno popudlivý k hněvu,
mrzutost odpočívá v klíně hlupáků.
10 Neříkej: Kde jsou ty staré dobré časy?
Takové otázky není moudré klást.
11 Moudrost je dobrá jako zděděné jmění,
prospěšná je těm, kdo vidí světlo dne.
12 Být zaštítěn moudrostí
je jako být zaštítěn penězi,
poznání moudrosti však má výhodu:
ty, kdo ji mají, drží naživu.
13 Pohleď na Boží dílo – kdo může narovnat, co on pokřivil? 14 V dobrý den užívej štěstí a ve zlý den si uvědom, že Bůh jej učinil tak jako ten druhý, aby si člověk nikdy nebyl jist, co skrývá budoucnost.
Viděl jsem všechno
15 Za dnů své marnosti jsem viděl všechno: Spravedlivý umírá i se svou spravedlností, zlý žije dlouho i se svou špatností. 16 Nebývej příliš spravedlivý ani přehnaně moudrý. Proč se máš trápit? 17 Nebuď však ani příliš zlý a také nebuď bláhový. Proč máš předčasně umřít? 18 Toho je dobré se držet a tamtoho se nepouštět; kdo je bohabojný, dodrží obojí.
19 Moudrost je moudrému větší silou
než deset vládců ve městě.
20 Na zemi není jediný spravedlivý,
který by konal dobro a nehřešil.
21 Nestarej se o všechno, co se kde říká,
abys neslyšel kletby svého otroka.
22 Ve vlastním srdci přece dobře víš,
že i tys druhé často proklínal.
23 V tom všem jsem se snažil najít moudrost. Říkal jsem si, že zmoudřím, moudrost mi ale zůstala vzdálená. 24 Vzdálená je, ať už je jakákoli! Kdo jen ji nalezne hluboko v hlubinách?
25 Všechno jsem v mysli probral, abych poznal a prozkoumal moudrost a dopátral se smyslu, abych pochopil i zlou tupost a hloupou bezhlavost. 26 Tehdy jsem nalezl něco trpčího než smrt – svůdnou ženu, jejíž srdce je past a jejíž paže jsou pouta. Boží oblíbenec unikne před ní, hříšníka ale polapí. 27 Pohleď, k čemu jsem došel, praví Kazatel: Jedno jsem porovnával s druhým, abych našel smysl, 28 po němž má duše tolik toužila, ale nenašel jsem jej. Mezi tisícem jsem našel jediného muže, ženu jsem ale mezi tolika nenašel. 29 Pohleď, došel jsem pouze k jedinému: Bůh stvořil člověka správně, oni však následovali spoustu výmyslů.
Nikdo neovládne vítr
8 Kdo se může poměřovat s moudrým,
kdo umí vyložit každou věc?
Moudrost člověku rozjasňuje tvář,
i jeho tvrdé rysy obměkčí.
2 Já ale říkám: Královské rozkazy dodržuj s ohledem na Boží přísahu. 3 Neopouštěj ho ukvapeně, nepřipojuj se ke vzpouře – vždyť může učinit, co si zamane! 4 Za královským slovem je jeho moc. Kdo se ho zeptá: Co to provádíš?
5 Kdo plní přikázání, neokusí nic zlého,
moudrý ví v srdci kdy, jak a co.
6 Vše má svůj správný čas, jistě. Člověk má ale tu velikou potíž, 7 že nikdy neví, co se bude dít. Kdo jen mu prozradí, co chystá budoucnost?
8 Nikdo neovládne vítr, aby jej lapil,
dnem svojí smrti nikdo nevládne.
Nikdo nemá úniku z té bitvy,
zlosyn se nezachrání ani zločinem.
Nikdo nemůže pochopit
9 To všechno jsem viděl, když jsem uvažoval o všem, co se odehrává pod sluncem v čase, kdy člověk panuje nad člověkem k jeho záhubě. 10 Viděl jsem, jak se strojí pohřby zlosynům, kteří opustili svatyni; na ty, kdo konali dobro, si ale ve městě nikdo nevzpomněl. I to je marnost!
11 Zlé činy nejsou trestány rychle, proto má lidské srdce chuť páchat zlo. 12 Hříšník páchá zlo třeba nastokrát, žije však stále dál a dál. Ano, vím:
Dobře se povede bohabojným,
neboť žijí v bázni před Bohem.
13 Zlosynu se však dobře nepovede,
nedlouhý život mu prchne jako stín,
neboť se Boha nebojí.
14 Na zemi se však děje ta marnost, že spravedlivým se vede, jako by páchali zločiny, zatímco zlosynům se vede, jako by jednali spravedlivě. Říkám: I to je marnost. 15 Proto, ať žijí radovánky! Vždyť člověk nemá pod sluncem jiné štěstí než jíst a pít a přitom se radovat. Jen to mu totiž zbývá při jeho pachtění v těch pár dnech života, které mu pod sluncem Bůh dal.
16 Rozhodl jsem se poznat moudrost a ve dne v noci nezamhouřit oka, dokud neprohlédnu dění na zemi. 17 Tehdy jsem viděl: Vše je Boží dílo! Člověk nepochopí, co se děje pod sluncem. Jakkoli se za tím pochopením pachtí, nikdy je ale nemůže postihnout. I kdyby mudrc tvrdil, že to ví, ani on to nemůže nikdy pochopit.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.