Beginning
133 Davidova poutní píseň.
Jak je to vzácné a jak příjemné,
když bratři žijí spolu v jednotě!
2 Jak vzácný olej na hlavě,
stékající po bradě –
po bradě Áronově tekoucí,
po jeho rouchu až po cíp.
3 Jak rosa z hory Hermonu
sestupující na hory Sionu.
Tam přece Hospodin požehnání udílí –
život až navěky!
134 Poutní píseň.
Pojďte Hospodina velebit,
každý, kdo je Hospodinův služebník –
vy, kteří stojíte za nocí
v domě, kde bydlí Hospodin!
2 Zvedejte ruce ve svatyni,
pojďte Hospodina velebit!
3 Kéž ti ze Sionu žehná Hospodin,
jenž nebe i zemi učinil!
135 Haleluja!
Chvalte jméno Hospodin,
chvalte, Hospodinovi sloužící,
2 vy, kdo stojíte v domě Hospodinově,
v domě našeho Boha, v jeho nádvořích!
3 Chvalte Hospodina – jak dobrý je Hospodin!
Jeho jméno opěvujte – jak je nádherné!
4 Hospodin přece Jákoba vyvolil,
Izrael je jeho zvláštním pokladem!
5 Hospodin je veliký – to vím jistě,
nad všechny bohy je náš Panovník.
6 Hospodin činí, cokoli se mu zachce,
jak v nebi, tak i na zemi,
v mořích i v každé hlubině!
7 On nechá od obzoru stoupat mraky,
k lijáku připojuje blesky,
vypouští vítr ze svých pokladnic.
8 On pobil v Egyptě prvorozené,
od lidí až po dobytek.
9 Divy a zázraky seslal, Egypte, proti tobě,
na tebe, faraone, na všechny služebníky tvé!
10 On porazil četné národy
a mocné krále zbil –
11 emorejského krále Sichona
i Oga, krále Bášanu,
a všechny krále v Kanaánu.
12 Jejich zemi pak dal za dědictví,
dědictví pro Izrael, svůj lid!
13 Tvé jméno, Hospodine, trvá navěky,
tvá památka, Hospodine, po všechna pokolení.
14 Ano, Hospodin obhájí svůj lid,
se svými služebníky bude lítost mít!
15 Stříbro a zlato jsou pohanské modly,
výtvory rukou člověčích.
16 Ústa mají, a nemluví,
oči mají, a nevidí.
17 Uši mají, a neslyší,
v ústech nemají ani vzdech!
18 Ať jsou jim podobní ti, kdo je dělají,
i všichni, kdo v ně doufají! [a]
19 Rodino Izraelova, velebte Hospodina!
Rodino Áronova, velebte Hospodina!
20 Rodino Leviho, velebte Hospodina!
Kdo ctíte Hospodina, velebte Hospodina!
21 Ze Sionu ať je Hospodin veleben –
Jeruzalém je jeho domovem!
Haleluja!
136 Haleluja!
Oslavujte Hospodina, je tak dobrý
– jeho láska trvá navěky!
2 Oslavujte Boha bohů
– jeho láska trvá navěky!
3 Oslavujte Pána pánů
– jeho láska trvá navěky!
4 On jediný veliké divy působí
– jeho láska trvá navěky!
5 On ve své moudrosti nebe učinil
– jeho láska trvá navěky!
6 On na vodách zemi rozložil
– jeho láska trvá navěky!
7 On veliká světla učinil,
– jeho láska trvá navěky!
8 Učinil slunce, aby vládlo dni
– jeho láska trvá navěky!
9 Měsíc a hvězdy, aby vládly nad nocí
– jeho láska trvá navěky!
10 On pobil prvorozené v Egyptě
– jeho láska trvá navěky!
11 Vyvedl z jejich středu Izrael
– jeho láska trvá navěky!
12 V mocné ruce a paži vztažené
– jeho láska trvá navěky!
13 On Rudé moře vedví rozdělil
– jeho láska trvá navěky!
14 A jeho středem provedl Izrael
– jeho láska trvá navěky!
15 Faraona s vojskem smetl do moře
– jeho láska trvá navěky!
16 On vedl svůj lid po poušti
– jeho láska trvá navěky!
17 On porazil krále veliké
– jeho láska trvá navěky!
18 A pobil krále věhlasné
– jeho láska trvá navěky!
19 Emorejského krále Sichona
– jeho láska trvá navěky!
20 I Oga, krále Bášanu
– jeho láska trvá navěky!
21 A jejich zemi dal za dědictví
– jeho láska trvá navěky!
22 Dědictví Izraeli, svému sluhovi
– jeho láska trvá navěky!
23 On na nás pamatoval v naší porobě
– jeho láska trvá navěky!
24 Vytrhl nás z ruky našich nepřátel
– jeho láska trvá navěky!
25 On veškeré tvorstvo sytí pokrmem
– jeho láska trvá navěky!
26 Oslavujte Boha nebe
– jeho láska trvá navěky!
137 Mezi babylonskými řekami,
tam jsme sedávali a plakali,
když jsme vzpomínali na Sion.
2 V té zemi jsme odložili citery
a zavěsili je na vrby.
3 Naši věznitelé nás tam žádali,
abychom jim prý zpívali;
naši tyrani od nás chtěli veselí:
„Co kdybyste nám zpívali
některou z písní sionských?!“
4 Jak bychom ale byli zpívali
Hospodinovu píseň mezi cizinci?
5 Pokud zapomenu, Jeruzaléme, na tebe,
pak ať mi uschne pravice!
6 Ať mi i k patru jazyk přiroste,
pokud přestanu myslet na tebe,
pokud mi Jeruzalém nebude nade vše,
nade všechny mé rozkoše!
7 Hospodine, jen se rozpomeň
na Edomce v Jeruzalémě v onen den,
kdy vykřikovali: „Rozbořte, rozbořte,
zničte to město v základech!“
8 Ó dcero Babylonská,
budeš zničena!
Blaze tomu, kdo ti odplatí
za všechna naše příkoří!
9 Blaze tomu, kdo tvé děti uchopí
a o skálu je rozrazí!
138 Žalm Davidův.
Z celého srdce chválím tě,
žalmy ti zpívám před mocnými.
2 Před tvým svatým chrámem klaním se
a tvému jménu děkuji,
že miluješ a že věrný jsi,
žes i svou pověst převýšil
tím, co jsi zaslíbil.
3 Vyslyšel jsi mě, když k tobě volal jsem –
dodals mi odvahy!
4 Ať tě, Hospodine, všichni králové slaví,
až uslyší, co jsi zaslíbil.
5 Ať opěvují cesty Hospodinovy:
„Hospodinova sláva je největší!“
6 Ač je Hospodin tolik vyvýšený,
ponížených přece všímá si
a zdálky ví o nadutcích.
7 I když procházím soužením,
život mi daruješ;
napřáhneš ruku k mým sokům zuřivým,
tvou pravicí budu zachráněn.
8 Hospodin dokoná se mnou své záměry;
tvá láska, Hospodine, trvá navěky –
neopouštěj prosím dílo rukou svých!
139 Pro předního zpěváka.
Žalm Davidův.
Ty mě, Hospodine, zkoumáš,
ty mě znáš.
2 Ty víš, jak sedám a jak vstávám zas,
už zdálky rozumíš mým myšlenkám!
3 Sleduješ, jak chodím i jak uléhám,
všemi mými cestami se zabýváš.
4 Ještě než mi přijde slovo na jazyk,
ty už to, Hospodine, všechno víš!
5 Zezadu i zpředu jsi mě obklopil,
svou dlaň jsi na mě položil.
6 Takové poznání je nad mé chápání –
je příliš hluboké, na to nestačím!
7 Kam bych byl unikl před duchem tvým?
Před tvojí tváří kam bych se skryl?
8 Kdybych do nebe vystoupil, tam jsi ty,
kdybych si ustlal v podsvětí – i tam jsi!
9 Kdybych si oblékl křídla jitřenky,
kdybych se usadil za mořem dalekým,
10 i tam by mě vedla ruka tvá,
tvá pravice by mě držela!
11 Kdybych si řekl – Snad pohltí mě tma,
až světlo kolem mě noc vystřídá –
12 tobě nebude temná ani tma,
noc jako den ti záři dá,
tma bude pro tebe světlu podobná!
13 Mé nitro zformovals ty sám,
v lůně mé matky jsi mě tkal.
14 Chválím tě za tvá díla ohromná,
za to, jak podivuhodně jsem udělán
a že mou duši tak dobře znáš!
15 Jediná z mých kostí ti nebyla ukryta,
když jsem byl vskrytu formován,
když jsem byl hněten v zemských hlubinách!
16 Můj zárodek tvé oči viděly,
všechno jsi zapsal do knihy –
dny, jež mi byly určeny,
než začal první z nich.
17 Jak jsou mi drahé, Bože, tvé myšlenky,
je jich tak mnoho, že nejdou vypočíst!
18 Kdybych je počítal, než písku je jich víc;
budu zas s tebou, až se probudím!
19 Kéž bys už, Bože, zabil ty ničemy –
„Odstupte ode mě, vy vrahouni!“ –
20 Když mluví o tobě, je to rouhání,
tvé jméno zneužívají nepřátelé tví!
21 Nemám snad, Hospodine, k tvým sokům nenávist?
Nehnusím si ty, kdo na tebe útočí?
22 Naprostou nenávistí nenávidím je,
mými nepřáteli stali se!
23 Zkoumej mě, Bože, a poznej srdce mé,
poznej mé myšlenky, jen mě vyzkoušej!
24 Zjisti, zda držím se cesty škodlivé,
a cestou věčnosti mě veď!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.