Beginning
108 Zpívaný žalm Davidův.
2 Mé srdce je, Bože, připraveno, [a]
celou duší chci zpívat a hrát.
3 Probuď se konečně, loutno a citero,
ať vzbudím ranní zář!
4 Chválit tě, Hospodine, chci mezi lidmi,
chci ti hrát žalmy uprostřed národů:
5 Tvá láska sahá výše než k nebi,
tvá věrnost vzhůru k oblakům.
6 Zvedni se, Bože, nad nebe,
svou slávou přikryj celou zem!
7 Ať jsou zachráněni ti, jež miluješ,
pomoz svou pravicí, vyslyš mě! [b]
8 Bůh promluvil ve své svatosti:
„Vítězně Šechem rozdělím,
údolí Sukot si rozměřím.
9 Můj je Gileád, můj je Manases,
Efraim je má helma, Juda žezlo mé,
10 Moáb za umyvadlo slouží mi,
na Edom sandál odhodím,
nad Filištíny vítězně zakřičím!“
11 Kdo mě doprovodí do hrazeného města?
Kdo mě do Edomu povede?
12 Kdo jiný než ty, Bože, jenž zavrhls nás,
ty, Bože, jenž s našimi šiky netáhneš?
13 Pomoz nám prosím proti nepříteli,
záchrana od člověka je přece nicotná.
14 S Bohem však jistě udatně zvítězíme –
on naše nepřátele rozdupá!
109 Pro předního zpěváka.
Žalm Davidův.
I.
Bože, má chloubo, přeruš své mlčení!
2 Ústa si na mě otvírají zrádci zlí,
pomlouvají mě lživými jazyky!
3 Nenávistnými slovy mě zasypali,
bezdůvodně proti mně bojují.
4 Za moje přátelství mě obviňují,
zatímco přináším své modlitby.
5 Zlobou mi za dobrotu odplácejí
a nenávistí za mé přátelství.
II.
6 Ustanov nad ním zlého soudce,
po pravici ať mu stojí žalobce!
7 Až bude souzen, ať je za zločince,
i jeho modlitba ať hříchem je!
8 Ať jeho život trvá jen krátce,
jeho pověření ať jiný převezme!
9 Ať jeho děti zůstanou sirotky,
jeho žena ať ovdoví!
10 Ať jeho synové po žebrotě chodí,
vyhnáni [c] ze svých rozvalin!
11 Ať lichvář zabaví vše, co mu patří,
jeho jmění ať si vezmou cizinci!
12 Ať nemá nikoho, kdo by ho měl rád,
ať není, kdo by jeho sirotky litoval!
13 Ať jeho potomci jsou zcela vymýceni,
jejich jméno ať v příštím pokolení vymizí!
14 Ať na vinu jeho předků Hospodin pamatuje,
hřích jeho matky ať není zahlazen!
15 Ať je má Hospodin před sebou vždycky,
ať jejich památku ze země vyhladí!
16 Proto, že na laskavost ani nepomyslel,
nuzného ubožáka štval jako zvěř,
mordoval toho, kdo bolest v srdci měl!
17 Miloval prokletí, tak ať ho raní,
nestál o požehnání, tak ať ho opustí!
18 Jak oděv oblékal si proklínání,
jak voda se mu vsáklo do těla,
vniklo mu do kostí jako mast.
19 Ať ho to prokletí zahalí jako plášť,
ať ho vždy obepíná jako pás!
III.
20 Takto ať Hospodin ztrestá mé žalobce,
ty, kteří o mně mluví tolik zle.
21 Hospodine, Pane, ty ale
zastaň se mě pro jméno své!
Jsi tak dobrý ve své lásce –
zachraň mě!
22 Nuzný ubožák, to jsem já,
srdce mě bolí v útrobách.
23 Jako stín navečer ztrácím se,
jako kobylka jsem větrem unášen.
24 Od postu se mi chvějí kolena,
mé tělo hubne a sesychá.
25 Lidem jsem už jenom pro posměch,
hlavami potřásají, když vidí mě.
26 Pomoz mi, Hospodine, můj Bože,
ve svojí lásce zachraň mě!
27 Takto ať poznají, že je to ruka tvá
a že ty, Hospodine, jsi to vykonal.
28 Žehnej mi, zatímco oni zlořečí,
ať se zastydí ti, kdo mě napadli,
ať se zaraduje tvůj služebník!
29 Ať se mí žalobci oblečou do hanby,
ať jsou zahaleni pláštěm ostudy!
30 Hospodina svými ústy velmi velebím,
oslavuji jej mezi zástupy.
31 Po pravici ubožáka se totiž postavil,
aby ho před jeho soudci zachránil!
110 Žalm Davidův.
Hospodin řekl mému Pánu:
„Seď po mé pravici,
než ti tvé nepřátele
k nohám položím.“
2 Mocné žezlo tvé
Hospodin ze Sionu napřáhne:
„Vládni uprostřed svých nepřátel!“
3 Tvůj lid se dobrovolně nabídne,
až se tvá síla ukáže
ve svaté nádheře.
Jak rosa z lůna svítání
sejdou se k tobě tvoji mladíci.
4 Hospodin přísahal
a nebude litovat:
„Jsi knězem navěky
podle řádu Melchisedechova.“
5 Pán bude po tvé pravici;
až přijde jeho hněv,
králové budou sraženi!
6 Až bude soudit národy,
všude nakupí mrtvoly –
srazí i hlavy velmocí!
7 Z potoka se cestou napije,
a proto hlavu pozvedne.
111 Haleluja! [d]
Hospodina celým srdcem chválit chci
ve shromáždění i v radě poctivých.
2 Jak veliké jsou skutky Hospodinovy –
všichni, kdo je milují, o nich přemýšlí.
3 Jeho dílo je slavné a nádherné,
jeho spravedlnost navždy zůstane!
4 Vykonal památné zázraky,
milostivý a soucitný je Hospodin!
5 Potravu dává těm, kdo jej ctí,
svou smlouvu si připomíná navěky!
6 Svému lidu své mocné skutky ukázal –
pohanská území jim daroval.
7 Věrnost a právo koná svýma rukama,
spolehlivá jsou všechna jeho pravidla!
8 Na věčné věky jsou ustanovena,
věrně a upřímně aby byla plněna.
9 Vykoupení seslal na svůj lid,
svou smlouvu jim svěřil navěky.
Jeho jméno je svaté a hrůzu nahání,
10 úcta k Hospodinu je klíčem k moudrosti!
Všichni, kdo to plní, jsou velmi rozumní –
jeho chvála navždy obstojí!
112 Haleluja! [e]
Blaze člověku, který Hospodina ctí
a jeho přikázání si velmi oblíbil!
2 Hrdinové země budou jeho potomci,
požehnáno bude pokolení poctivých.
3 V jeho domě je vzácné bohatství,
jeho spravedlnost navždy obstojí.
4 Vychází ve tmách světlo poctivým,
spravedlivý je, milostivý a soucitný!
5 Dobře je člověku, jenž soucitně půjčuje,
své záležitosti spravedlivě spravuje.
6 Takový nebude nikdy otřesen,
spravedlivý navždy v paměti zůstane.
7 Ze zlých zpráv nemá strach,
srdce má pevné, na Hospodina spoléhá.
8 Srdce má statečné, nemá strach,
nakonec uvidí svých protivníků pád.
9 Rozděluje štědře, chudým rozdává,
jeho spravedlnost navždy zůstává,
jeho roh se slavně pozvedá.
10 Při pohledu na to zuří ničema,
zuby skřípe a celý vrávorá –
tužba ničemů bude zmařena!
113 Haleluja!
Chvalte, služebníci Hospodinovi,
chvalte jméno Hospodin!
2 Ať je velebeno jméno Hospodin
jak nyní, tak i navěky!
3 Od východu slunce až tam, kde zachází,
buď sláva jménu Hospodin!
4 Hospodin je vznešený nad všemi národy,
jeho sláva klene se nad nebesy.
5 Kdo je jako náš Bůh, Hospodin,
jenž trůní ve výši,
6 jenž sklání se a na vše pohlíží,
na vše na nebi i na zemi?
7 Chudáka umí z prachu pozvednout,
ubožáka bere ze smetiště,
8 mezi knížaty jim dává usednout,
mezi knížaty v lidu svém. [f]
9 Neplodnou obdařuje rodinou,
matka se z dětí raduje!
Haleluja!
114 Když Izrael vycházel z Egypta,
dům Jákobův z lidu cizího jazyka,
2 tehdy se Juda stal Boží svatyní,
Izrael stal se jeho královstvím.
3 Moře to vidělo, dalo se na útěk,
Jordán obrátil se nazpátek!
4 Hory skákaly jako beránci,
jako jehňata dováděly pahorky!
5 Pročpak ses, moře, dalo na útěk?
Proč ses, Jordáne, obrátil nazpátek?
6 Proč jste, vy hory, skákaly jak beránci,
proč jste jak jehňata dováděly, pahorky?
7 Třes se, země, před tváří Pána,
před tváří Boha Jákobova!
8 On obrací skálu v jezero,
nejtvrdší skálu v pramen vod!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.