Beginning
103 Žalm Davidův.
Dobrořeč, duše má, Hospodinu
a celé nitro mé jeho svatému jménu!
2 Dobrořeč, duše má, Hospodinu
a nikdy nezapomeň na jeho odměnu!
3 On ti všechny tvé viny odpouští,
on tě uzdravuje ze všech nemocí.
4 On tě vykupuje od smrti v propasti,
on tě korunuje láskou a něžností.
5 On štědře naplňuje tvé žádosti, [a]
mládí ti obnovuje jako orlovi!
6 Hospodin spravedlnost zjednává,
všem utlačeným k právu pomáhá.
7 Své cesty Mojžíšovi poznat dal,
synům Izraele své skutky ukázal.
8 Hospodin je milostivý a soucitný,
nesmírně trpělivý a velmi laskavý. [b]
9 Nevznáší stále výčitky,
nechová zlobu navěky.
10 Nenakládá s námi, jak zaslouží náš hřích,
neodplácí nám podle našich vin.
11 Jako je vysoko nebe nad zemí,
tak velkou lásku má k těm, kdo ho ctí.
12 Jako je od západu východ vzdálený,
tak vzdálil od nás naše přestupky.
13 Jako je otec k dětem laskavý,
tak je laskavý Hospodin k těm, kdo ho ctí!
14 On přece ví, z čeho jsme složeni,
to, že jsme prach, si nosí v paměti.
15 Vždyť jako tráva trvá smrtelník,
jak polní kvítí kvete si.
16 Poryvem větru ale mizí pryč,
nezbude památky, kde dříve byl.
17 Hospodinova láska trvá odevždy,
navždy zůstane s jeho ctiteli.
Jeho spravedlnost bude i s vnoučaty
18 těch, kdo jeho smlouvu dodrží,
kdo pamatují plnit jeho příkazy.
19 Hospodin ustavil svůj trůn na nebi,
svou královskou mocí vládne nade vším!
20 Dobrořečte Hospodinu, jeho andělé,
vy mocní hrdinové, kteří jeho slovo konáte,
vy, kteří jeho slovo plníte poslušně!
21 Dobrořečte Hospodinu, všechny jeho zástupy,
vy, jeho služebníci, kteří jste mu po vůli!
22 Dobrořečte Hospodinu, všechna jeho stvoření,
všude tam, kam sahá jeho vládnutí!
Dobrořeč duše má Hospodinu!
104 Dobrořeč duše má Hospodinu!
I.
Jak jsi veliký, Hospodine, Bože můj –
oděn jsi slávou a nádherou!
2 Světlem jsi jak pláštěm zahalen,
nebe jsi jako plachtu rozestřel!
3 Svoje paláce jsi nad vodou postavil,
jak vozy užíváš husté oblaky,
vznášíš se na křídlech větrných.
4 Vichry činíš svými posly,
tvými služebníky jsou plameny!
5 Zemi jsi založil na jejích sloupech,
navěky jí neotřese vůbec nic.
6 Jak pláštěm přikryl jsi ji oceánem,
vody stály i nad horami.
7 Před tvojí hrozbou pak rozutekly se,
před tvým burácením prchaly.
8 Sahaly k horám, stekly však do údolí,
na místo tebou určené.
9 Hranice dals jim, aby je nepřekročily,
aby už nikdy nepřikryly zem!
10 Ty pouštíš potoky do údolí,
aby proudily mezi horami,
11 všechnu polní zvěř aby napájely,
divocí osli aby u nich žízeň zahnali,
12 na jejich březích aby hnízdili ptáci,
jejich zpěv aby zněl mezi větvemi.
13 Ze svých paláců hory napájíš,
země se sytí ovocem skutků tvých!
14 Trávě pro dobytek dáváš růst
a také rostlinám k lidskému užitku,
aby jim ze země pokrm vyrostl:
15 Víno, jež smrtelníka v srdci oblaží,
olej, po němž se obličej rozzáří,
a chléb, který člověku dodá sil.
16 Hospodin sytí i své stromoví –
libanonské cedry, které sám vysadil.
17 Vrabci si na nich hnízda postaví,
čáp si nachází domov na jedli.
18 Vysoké hory patří kamzíkům,
skály jsou útočištěm králíků. [c]
19 Stvořil jsi měsíc, aby časy určoval,
i samo slunce ví, kdy má zapadat.
20 Přivádíš tmu a noc se rozhostí,
spoustou zvěře se lesy zahemží.
21 Po své kořisti řvou tehdy lvi,
aby tak Boha o pokrm žádali.
22 S východem slunce se vrací zpět,
aby ulehli ve svých doupatech.
23 Za svým úkolem tehdy člověk vyráží,
pracuje na něm, než se zešeří.
II.
24 Kolik je, Hospodine, skutků tvých!
Všechno jsi moudře učinil –
země je plná tvých stvoření!
25 Hle, je tu moře širé a veliké,
havěť bezpočtu se hemží v něm –
maličcí i velcí tvorové!
26 Plují v něm lodě a také leviatan,
jehož jsi stvořil, aby si tam hrál!
27 Ti všichni k tobě vzhlížejí,
abys je krmil v čase potřeby.
28 Dáváš jim a oni sbírají,
když otevřeš ruku, sytí se hojností.
29 Děsí se ale, když svou tvář ukrýváš,
hynou, když dech jim odjímáš –
navracejí se znovu v prach.
30 Svého Ducha když pošleš, bývají stvořeni,
abys tvář země znovu obnovil!
31 Hospodinova sláva ať trvá věčně,
ze svého díla ať se Hospodin raduje!
32 Pod jeho pohledem země třese se,
hory dýmají pod jeho dotykem!
33 Zpívat budu Hospodinu celý život svůj,
žalmy zpívat svému Bohu, dokud jsem tu!
34 Kéž se mu líbí moje myšlenky –
Hospodin je přece mojí radostí!
35 Kéž by už hříšníci ze světa zmizeli,
kéž by tu darebáci více nebyli!
Dobrořeč, duše má, Hospodinu!
Haleluja! [d]
I.
105 Oslavujte Hospodina, jeho jméno vzývejte, [e]
jeho činy rozhlašujte mezi národy!
2 Zpívejte mu, hrajte mu,
rozvažujte o všech jeho zázracích!
3 Jeho svatým jménem chlubte se,
ze srdce ať se radují, kdo Hospodina hledají!
4 Po Hospodinu se ptejte, po jeho síle,
jeho tvář vždycky hledejte.
5 Pamatujte, jaké divy provedl,
jaké zázraky a co rozhodl.
6 Vy, símě Abrahama, jeho služebníka,
jste jeho vyvolení, děti Jákoba.
7 On je Hospodin, Bůh náš,
celá zem jeho soudu podléhá!
8 Na svoji smlouvu pamatuje věčně,
na slovo tisíci pokolení svěřené,
9 na smlouvu, již uzavřel s Abrahamem,
na přísahu, již složil před Izákem.
10 Jákobovi ten výrok potvrdil
za věčnou smlouvu pro Izrael:
11 „Tobě dám kanaánskou zem,
bude tvým dědičným údělem!“ [f]
12 Přitom jich tenkrát bylo jen trochu,
byli jenom hrstkou cizinců.
13 Z národu do národu když bloudili,
od jednoho k jinému království,
14 nikoho nenechal, aby jim ublížil.
I krále kvůli nim varoval:
15 „Mé pomazané nechte být!
Mým prorokům nepůsobte žal!“
II.
16 Když potom přivolal na zem hlad
a odřízl je od chleba,
17 poslal před nimi jistého Josefa,
jehož prodali jako otroka.
18 Nohy měl sevřené v okovech,
hrdlo uvězněné v železech.
19 Když se pak splnila jeho předpověď,
když jej protříbila Hospodinova řeč,
20 král ho pak nechal propustit z okovů,
vládce národů dal mu svobodu.
21 Správcem svého paláce jej učinil –
vládl nade vším jeho bohatstvím!
22 Jeho dvořanům poroučel [g] podle libosti,
jeho poradce vedl k moudrosti.
23 Do Egypta tenkrát přišel Izrael,
Jákob byl hostem v zemi Chamově.
24 Svůj lid tam Hospodin velmi rozplodil,
bylo jich víc, než jejich protivníci unesli!
25 Nechal je nenávidět jeho lid,
na jeho služebníky aby vymýšleli lsti.
III.
26 Poslal k nim svého služebníka Mojžíše
se svým vyvoleným, Áronem.
27 Ti jim předváděli jeho znamení,
v Chamově zemi konali zázraky!
28 Poslal tmu a přišlo zatmění,
jeho příkazům se totiž vzepřeli. [h]
29 Jejich vody ve krev obrátil,
zahubil všechny ryby v nich.
30 Jejich země se hemžila žabami –
byly i v královských ložnicích!
31 Na jeho rozkaz mouchy přilétly,
po celé říši byli komáři.
32 Místo deště je zasypal kroupami,
nad jejich zemí se blesky míhaly.
33 Potloukl jejich révu i jejich fíkoví,
po celé jejich říši stromy roztříštil!
34 Na jeho rozkaz přilétly kobylky,
nemožné bylo spočítat housenky!
35 Sežraly jim v zemi všechny rostliny,
pohltily vše, co půda urodí.
36 Všechno prvorozené pak v té zemi bil,
všechen výkvět mládí jim zahubil.
37 Svůj lid pak vyvedl se stříbrem a zlatem,
v žádném z jeho kmenů nikdo neumdlel!
38 Z jejich odchodu měli radost v Egyptě,
strach z Izraele totiž svíral je!
IV.
39 Rozestřel oblak, aby jim dal stín,
noc jim svým ohněm prozářil.
40 Na jejich žádost dal jim křepelky,
sytil je svým chlebem nebeským.
41 Otevřel skálu, vody vytryskly,
proudem se valily po poušti!
42 Pamatoval na to, co svatě zaslíbil
svému služebníku Abrahamovi. [i]
43 Svůj lid tehdy vyvedl s veselím,
svoje vyvolené s jásáním!
44 Potom jim daroval země pohanů,
dědičně získali úsilí národů,
45 aby se řídili jeho pravidly
a dodržovali jeho zákony.
Haleluja!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.