Beginning
74 Poučný žalm Asafův.
Proč jsi na nás, Bože, tolik zanevřel?
Budeš se na své ovce hněvat bez konce?
2 Vzpomeň si na svůj lid, jenž kdysi získal jsi,
na kmen, jenž vykoupils jako své dědictví,
na horu Sion, kde bydlel jsi!
3 Zaveď své kroky k troskám bez konce –
všechno ve svatyni zničil nepřítel!
4 Ve tvém stánku zněl nepřátelský řev,
na znamení tam nechali své korouhve.
5 Jako dřevorubci se chovali,
sekerami kolem sebe jak v lese máchali.
6 V jediné chvíli všechny rytiny
rozbili sekerami a krumpáči.
7 Do základů vypálili tvoji svatyni,
příbytek tvého jména zprznili.
8 V srdci si řekli: „Zničme je úplně!“
Všechny Boží stánky vypálili ze země.
9 Znamení nevídáme, proroky nemáme,
nikdo z nás neví, jak dlouho to zůstane.
10 Jak dlouho se, Bože, smí rouhat protivník?
Bude se tvému jménu vysmívat navěky?
11 Proč svoji ruku ještě zdržuješ?
Copak svou pravici z klína nezvedneš?
12 Ty přece, Bože, jsi dávno mým králem,
ty jsi původcem spásy na zemi!
13 Ty jsi svou silou rozdělil moře,
vodním obludám jsi hlavy roztříštil.
14 Ty jsi rozdrtil hlavy leviatana, [a]
nakrmil jsi jím smečku na poušti.
15 Ty jsi dal průchod pramenným vodám,
mohutné řeky ty jsi vysušil.
16 Tobě patří den – i noc je tvá,
měsíc [b] i slunce ty jsi umístil.
17 Ty jsi vymezil všechny zemské hranice,
léto i zimu sám jsi vytvořil.
18 Vzpomeň si, Hospodine, na rouhání nepřátel,
na to, jak národ bláznů tvé jméno urážel!
19 Nedávej šelmám duši své hrdličky,
nikdy nezapomeň na život chudých svých!
20 Na svoji smlouvu se ohlédni,
země je plná tmy,
stala se doupětem násilí!
21 Ať už utlačení nejsou zahanbeni,
ať chválí tvé jméno nuzní a ubozí!
22 Povstaň už, Bože, a veď svou při,
vzpomeň, jak se ti blázni denně rouhají!
23 Nezapomínej na řev svých nepřátel,
křik tvých protivníků stále vzmáhá se!
75 Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Nevyhlazuj!“
Zpívaný žalm Asafův.
2 Oslavujeme tě, Bože, oslavujeme –
tvé divy ukazují, jak blízké je jméno tvé!
3 Ty pravíš: „V čas, který určím sám,
svůj spravedlivý soud vykonám.
4 Země a všichni na ní až se budou třást,
já sám jejím sloupům pevnost dám! séla
5 Nadutce varuji: S pýchou přestaňte!
Ničemům říkám: Nepozvedejte rohy [c] své!
6 Nepozvedejte své rohy do výše
a tvrdošíjně nemluvte!“
7 Z východu, západu ani od pouště
povýšení nikdy nepřijde.
8 Jedině Bůh přece soudcem je –
jednoho povyšuje, druhého snižuje.
9 Hospodin drží kalich v ruce své,
kořeněné víno je v něm zpěněné!
Všem ničemům země z něho nalije,
vypijí ho až do dna, k sedlině!
10 Já se však budu navěky radovat, [d]
Bohu Jákobovu budu zpívat žalm:
11 „Všem ničemům rohy usekám,
spravedlivý ať své rohy pozvedá!“
76 Pro předního zpěváka, na strunné nástroje.
Zpívaný žalm Asafův.
2 V Judsku se Bůh stal známým,
v Izraeli své jméno oslavil.
3 Sálem [e] si za příbytek zvolil,
na Sionu má své obydlí.
4 Právě tam zlámal ohnivé šípy,
válečné zbraně, meč i štít. séla
5 Jak oslnivý jsi,
jak vznešený na horách odvěkých! [f]
6 Obráni o kořist jsou i nejudatnější,
usnuli spánkem posledním.
Bezmocní byli všichni bojovníci,
rukama pohnout nemohli.
7 Bože Jákobův, když tys jim pohrozil,
jezdec i s koněm do mrákot upadli!
8 Jak hrozný jsi – ano ty –
před tvojí tváří kdo obstojí,
když hněvem zahoříš?
9 Když z nebe vyhlašuješ svoje rozsudky,
země vždy strachem oněmí.
10 Když Bůh povstane, aby soudil,
všechny ponížené v zemi zachrání! séla
11 Slavit tě musí i lidský hněv
a zbytkem hněvu se opášeš.
12 Hospodinu, svému Bohu, sliby skládejte a plňte,
vy všichni v okolí, dary Hroznému přineste!
13 On přece vladařům bere dech,
králové světa před ním děsí se!
77 Pro předního zpěváka Jedutuna.
Žalm Asafův.
2 Hlas můj k Bohu zněl, když volal jsem,
hlas můj k Bohu zněl, aby mě vyslyšel.
3 Pána jsem hledal v den svého soužení,
bez přestání jsem ruce vzpínal po nocích,
má duše se nenechala utěšit.
4 Na Boha vzpomínám, trápím se,
při svém přemítání ztrácím dech! séla
5 Oči zamhouřit nedals mi,
rozrušen jsem, nemohu promluvit.
6 Připomínám si dávné dny,
časy, jež dávno minuly.
7 Na své písně vzpomínám po nocích,
v srdci přemítám a v duchu zpytuji:
8 Copak už nadobro zavrhl Hospodin?
Nebude přívětivý nikdy víc?
9 Skončila jeho láska navždycky?
Selhalo zaslíbení navěky?
10 Copak Bůh zapomněl být laskavý?
Hněvá se tak, že soucit potlačil? séla
11 To je můj konec, říkám si,
kdyby své pravici dal klesnout Nejvyšší!
12 Budu však vzpomínat, co Hospodin učinil –
ano, připomenu tvé dávné zázraky!
13 O všem, co vykonals, přemýšlím,
přemítám o tom, cos učinil.
14 Tvá cesta, Bože, je cestou svatosti,
kdo z bohů je veliký jako ty?
15 Ty jsi ten Bůh, jenž koná zázraky,
svou sílu zjevil jsi mezi národy!
16 Svou paží vykoupil jsi svůj lid –
Jákobovy a Josefovy potomky. séla
17 Vody tě, Bože, viděly,
vody tě viděly a hned se zachvěly,
otřásly se i mořské hlubiny!
18 Vody se proudem z mraků valily,
nebesa zněla hřímáním,
tvé střely všemi směry letěly!
19 Tvým hromobitím zněla vichřice,
blesky ozářily celý svět,
země se třásla, chvěla se!
20 Tvá cesta, Bože, vedla přes moře,
tvá stezka přes vody mohutné.
I když tvé šlépěje nešlo rozeznat,
21 vedl jsi lid svůj, ovce své,
rukou Mojžíše a Árona.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.