Beginning
36 Pro předního zpěváka.
Výrok Hospodinova služebníka Davida.
2 Zvrácenost sídlí v srdci ničemy,
na bázeň před Bohem vůbec nehledí!
3 Dle svého mínění si může lichotit,
svou vinu nevnímá, nemá k ní nenávist.
4 Jeho ústa mluví lstivě a ničemně,
konání dobra přestal rozumět.
5 I na svém lůžku podlost vymýšlí,
na cestě nekalosti stojí, zla se neštítí.
6 Tvá láska, Hospodine, dosahuje k nebi,
tvá věrnost sahá k oblakům.
7 Tvá spravedlnost je jak mohutné hory,
tvé zákony jsou hloubka nesmírná –
lidem i zvěři, Hospodine, pomáháš!
8 Tvá láska, Bože, je nad cenné poklady,
do stínu tvých křídel se lidé uchýlí!
9 Hojností tvého domu bývají nasyceni,
z rajských potoků je napájíš.
10 Pramen života je přece u tebe
a ve tvém světle světlo vidíme.
11 Svou lásku rozestři na ty, kdo tě znají,
svou spravedlnost na v srdci upřímné.
12 Ať už nešlape po mně noha pyšných,
ruka darebáků ať nepronásleduje mě!
13 Tam, kde zlosynové padnou,
ležet zůstanou, už nevstanou!
37 Žalm Davidův. [a]
Nezlob se kvůli zlosynům,
nezáviď těm, kdo křivdu působí –
2 vždyť jako tráva uschnou znenadání,
jak jarní zeleň uvadnou!
3 Spoléhej na Hospodina, konej dobro,
obývej zemi a žij v bezpečí.
4 V Hospodinu měj svoji rozkoš –
on touhy tvého srdce naplní!
5 Hospodinu svěř svoji cestu,
doufej v něj a on to učiní:
6 vyvede tvou spravedlnost na denní světlo,
tvou nevinu na slunce polední.
7 Zůstávej v klidu před Hospodinem,
trpělivě na něj vyčkávej.
Nezlob se, když někdo slaví úspěch,
když někdo provádí, co si umane.
8 Vyhni se hněvu, zanech zášti,
nezlob se, vždyť to jen uškodí.
9 Bídáci přece budou vymýceni,
doufající v Hospodina však zemi obdrží.
10 Za malou chvíli ničema zmizí,
ohlédneš se po něm, a už tu nebude.
11 Pokorní ale obdrží zemi,
rozkoš naleznou v hojnosti pokoje.
12 Ničema proti poctivému kuje pikle,
zuby na něj skřípe zuřivě,
13 Hospodin se mu ale směje –
vidí, že přichází jeho den!
14 S taseným mečem, s napjatým lukem
ničemové napadají chudáky ubohé,
aby pobili ty, kdo žijí poctivě.
15 Ten jejich meč je však bodne do srdce,
ten jejich luk se rozláme!
16 Lepší je málo, co má spravedlivý,
nežli bohatství spousty ničemů.
17 Paže ničemů budou zpřelámány,
spravedlivým je ale Hospodin podporou.
18 Hospodin zná dny bezúhonných,
jejich dědictví obstojí navěky.
19 V zlých dobách nebudou zahanbeni,
v hladových dnech se nasytí.
20 Ničemové však budou zahubeni,
Hospodinovi nepřátelé vymizí,
jako když trávu z pastviny
pohlcuje dým.
21 Ničema dluží a nechce platit,
spravedlivý však má soucit a rozdává.
22 Požehnaní od Boha obdrží zemi,
vyhnáni však budou ti, jež proklíná.
23 Kroky člověka Hospodin potvrzuje,
když jeho cestu schvaluje.
24 I kdyby zakolísal, přece neupadne,
Hospodin za ruku drží jej.
25 Býval jsem mlád a už jsem starý,
nikdy jsem ale nezažil,
že by byl opuštěn spravedlivý
a jeho potomci že by žebrali.
26 Stále má soucit a půjčuje druhým,
požehnáním jsou i jeho potomci.
27 Odmítej zlo a konej dobro,
pak budeš bydlet v zemi navždycky.
28 Hospodin totiž miluje právo,
nikdy se nezřekne věrných svých;
navěky budou zachováni,
potomci ničemů však vymizí.
29 Spravedliví ale obdrží zemi
a budou v ní bydlet navždycky.
30 Ústa spravedlivého moudře mluví,
jazykem pronáší spravedlivý soud,
31 Zákon svého Boha si nosí v srdci,
jeho kroky se nezvrtnou.
32 Ničema na spravedlivého číhá,
hledá způsob, jak ho zahubit,
33 Hospodin ho však nenechá v jeho rukách,
nedá ho odsoudit v jeho při!
34 Spoléhej na Hospodina
a drž se jeho cesty.
On tě povýší, abys obdržel zemi,
ničemy ale vymýtí, uvidíš!
35 Viděl jsem ničemu hrozné síly,
jak rozložitý cedr [b] se rozprostřel.
36 Pominul ale – hle, už není,
když jsem ho hledal, nic jsem nenašel!
37 Pohleď na poctivé, všímej si upřímných –
budoucnost patří pokojným.
38 Všichni vzpurní však budou vyhlazeni,
ničemové nemají žádné vyhlídky!
39 Od Hospodina je záchrana spravedlivých,
on je jim silou v čase soužení.
40 Hospodin je jim pomocí a vysvobozením,
zachrání je před ničemy,
vysvobodí je, vždyť v něho doufají!
38 Památeční žalm Davidův.
2 Netrestej mě, Hospodine, ve své prchlivosti,
ve svém rozzuření mě nekárej!
3 Vždyť už jsem probodán tvými šípy,
tvá ruka drtí mě!
4 Tvůj hněv na mně nenechal zdravé místo,
můj hřích připravil mé kosti o pokoj.
5 Má provinění mi nad hlavu rostou,
těžší, než unesu, je jejich břemeno!
6 Mé vlastní bláznovství mi rány zasadilo,
rány, jež páchnou a mokvají.
7 Shrbený jsem, plížím se tak nízko,
celý den v zármutku se potácím.
8 Mé slabiny jsou v jednom ohni,
jediné zdravé místo mi v těle nezbylo.
9 Bezmocný jsem a tolik zdrcen,
úzkostí sténám, křičím ze srdce!
10 Ty, Pane, víš o každé mé touze,
můj nářek před tebou není utajen.
11 Srdce mi buší, síla se ztrácí
i moje oči už světlo opouští.
12 Přátelé a drazí se mých ran štítí,
moji příbuzní se drží vpovzdálí.
13 Ti, jimž jde o můj život, mi kladou léčky,
ti, kdo mi chtějí ublížit, mluví o zkáze,
své lsti vymýšlejí každý den.
14 Já ale jak hluchý neslyším,
jak němý nechci ústa otevřít.
15 Jsem jako člověk, který neslyší,
z jehož úst nezaznějí žádné odmluvy.
16 V tebe, Hospodine, skládám naději –
Pane Bože můj, ty jistě odpovíš!
17 Ať nade mnou nejásají, říkám si,
jen ať se nepyšní nad mým selháním!
18 Vždyť už jsem přece na pokraji pádu
a stále trpím bolestí,
19 vyznávám svoje provinění,
trápím se pro svůj hřích!
20 Mých bezdůvodných [c] soků je stále více,
množí se počet mých zrádných nepřátel.
21 Zlobou mi odplácejí za mé dobrodiní,
obviňují mě, když dobra držím se!
22 Neopouštěj mě, Hospodine,
nevzdaluj se mi, Bože můj!
23 Pospěš mi na pomoc,
Pane – má záchrano!
39 Pro předního zpěváka Jedutuna.
Žalm Davidův.
2 Řekl jsem: „Dám si pozor na své cesty,
svým jazykem abych nehřešil,
na uzdě svoje ústa podržím,
dokud je se mnou ničemník.“
3 Jako němý jsem zůstal tiše,
nadobro jsem se odmlčel,
svou bolest však jen jitřil jsem.
4 Srdce mě pálilo v útrobách,
oheň mi hořel v myšlenkách,
takže můj jazyk začal promlouvat:
5 Můj konec, Hospodine, ukaž mi,
kolik dnů jsi mi odměřil,
ať poznám, jak pomíjím!
6 Ach, jen hrstku dnů dals mi,
můj věk je u tebe jako nic,
člověk je pouhá pára, ať stojí jakkoli! séla
7 Jak pouhý stín člověk životem kráčí,
marně se trápí, marně hromadí,
nevěda ani, kdo to podědí!
8 Na co bych ještě, Pane můj, spoléhal?
Všechna má naděje v tobě spočívá!
9 Vyprosti mě ze všech mých provinění,
ať se mi prosím blázni nesmějí!
10 Zůstanu tiše, neotevřu ústa,
protože tys to způsobil!
11 Odvrať ode mě svoji metlu,
pod ranami tvé ruky umírám!
12 Když trestáš člověka za jeho vinu,
jako mol ničíš vše, co měl rád –
člověk je pouhá marnost, přesně tak! séla
13 Vyslyš mou modlitbu, Hospodine,
když křičím o pomoc, naslouchej.
Nad mými slzami nezůstaň mlčet,
poutník a host jsem přece u tebe
tak jako všichni moji otcové!
14 Odvrať svůj pohled, ať se zotavím,
dříve než odejdu a nebudu tu víc!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.