Beginning
32 Poučný žalm Davidův.
Blaze tomu, komu jsou odpuštěny viny
a jehož hříchy jsou přikryty.
2 Blaze člověku, jemuž Hospodin
nepočítá provinění
a jehož duch je beze lsti!
3 Dokud jsem mlčel, mé kosti chřadly,
když celé dny jsem naříkal.
4 Tvá ruka tížila mě ve dne v noci,
z mé mízy stal se letní suchopár. séla
5 Svůj hřích jsem však potom doznal tobě,
své provinění jsem odhalil.
Řekl jsem: „Vyznám Hospodinu své zločiny!“
a tys mi odpustil mou vinu a hřích. séla
6 Ať k tobě modlí se každý věrný,
dokud je čas tě naleznout;
potom k nim nedosáhnou ani
přívaly mocných vod.
7 Ty jsi má skrýše, před úzkostí mě chráníš,
vítězným jásotem mě obklopíš! séla
8 Teď tě poučím, ukážu ti cestu, po níž jít;
radu ti poskytnu, zrak k tobě obrátím:
9 „Nebuďte nerozumní jako kůň a mezek,
co musí být zkroceni uzdou a ohlávkou,
než tě poslechnou.“
10 Mnoha bolestmi trpí ničemní,
doufajícího v Hospodina však láska obklopí.
11 Radujte se v Hospodinu, jásejte, spravedliví,
vesele prozpěvujte, všichni upřímní!
33 Veselte se, spravedliví, v Hospodinu,
upřímným sluší chvalozpěv!
2 Oslavujte Hospodina na citeru,
na desetistrunné loutně mu zahrajte.
3 Zazpívejte mu novou píseň,
hrajte krásně a hlasitě!
4 Hospodinovo slovo je přímé,
veškeré jeho dílo trvalé.
5 Spravedlnost a právo miluje,
Hospodinovy lásky je plná zem!
6 Hospodinovým slovem vznikla nebesa,
celý jejich zástup duchem jeho úst.
7 Mořské vody shrnul na hromady,
hlubiny uložil do svých pokladnic.
8 Měj v úctě Hospodina, celá zem,
všichni obyvatelé světa, ctěte jej!
9 On promluvil – a stalo se,
všechno povstalo jeho příkazem. [a]
10 Záměry národů Hospodin kazí,
lidské úmysly vniveč obrací.
11 Hospodinův záměr však obstojí navždy,
úmysly jeho srdce od věků navěky!
12 Blaze národu, jehož Bůh je Hospodin,
lidu, jenž vyvolil za své dědictví!
13 Hospodin z nebe dívá se,
na všechny lidské syny pohlíží,
14 z místa, kde trůní, zkoumá pohledem
všechny, kdo bydlí na zemi.
15 Ten, který stvořil každé srdce,
rozumí všemu, co dělají.
16 Krále nezachrání veliké vojsko,
hrdinu nevyprostí velká udatnost.
17 Kůň zklame, když půjde o záchranu,
i když má sílu, nedá vyváznout.
18 Hospodinův zrak patří těm, kdo ho ctí,
on hledí na ty, kdo v jeho lásku doufají,
19 aby je vysvobozoval od smrti,
aby je živil v dobách hladových.
20 Naše duše po Hospodinu touží –
on je naše pomoc a náš štít!
21 On je radostí našeho srdce,
v jeho svaté jméno doufáme.
22 Kéž je s námi tvá láska, Hospodine,
jako je v tobě naše naděje!
34 Žalm Davidův, když před Abimelechem předstíral šílenství, [b] a když jím byl vyhnán, odešel. [c]
2 Velebit budu Hospodina v každém čase,
jeho chválu budu mít na rtech navěky!
3 Hospodinem pochlubím se z celé své duše,
ať to slyší ponížení a ať se radují!
4 Se mnou Hospodina oslavujte,
jeho jméno spolu vyvyšme!
5 Hledal jsem Hospodina a odpověděl mi,
ze všech mých obav mě vytáhl.
6 Ti, kdo jej vyhlížejí, budou jen zářit,
nebudou v hanbě skrývat tvář!
7 Když chudák volal, Hospodin slyšel,
ze všech úzkostí jej zachránil!
8 Hospodinův anděl svůj tábor klade
kolem jeho ctitelů, aby je uhájil.
9 Okuste a vizte, jak dobrý je Hospodin,
blaze člověku, jenž doufá v něj!
10 Ctěte Hospodina, jeho svatí,
vždyť jeho ctitelům nic neschází.
11 I draví lvi někdy strádají a hladovějí,
hledajícím Hospodina však žádné dobro nechybí.
12 Pojďte, synové, poslouchejte mě,
úctě k Hospodinu vás vyučím:
13 Chce někdo prožít šťastný život,
chce někdo okusit dobré dny?
14 Pak tedy chraň svůj jazyk před zlem,
ve tvých rtech ať není žádná lest.
15 Odmítej zlo a konej dobro,
usiluj o pokoj a nechej se jím vést.
16 Hospodinovy oči hledí ke spravedlivým,
své uši naklání k jejich volání.
17 Zločincům se však Hospodin staví tváří,
aby jejich památku ze země vymýtil.
18 Volání spravedlivých [d] Hospodin slyší,
vysvobodí je ze všech úzkostí!
19 Hospodin je blízko ztrápeným srdcím,
sklíčené v duchu zachrání!
20 Mnohá trápení zažívá spravedlivý,
Hospodin jej ale ze všech vyprostí.
21 On střeží všechny jeho kosti,
jediná z nich se nezlomí!
22 Ničema zahyne kvůli své zlosti,
nepřátelé spravedlivého budou ztrestáni.
23 Hospodin vykoupí svoje služebníky,
nebudou odsouzeni, kdo v něho doufají.
35 Žalm Davidův.
Suď, Hospodine, ty, kdo mě soudí;
bojuj proti těm, kdo se mnou bojují.
2 Vezmi svou pavézu a svůj štít,
na pomoc povstaň mi!
3 Vytáhni oštěp a kopí proti těm,
kdo táhnou proti mně.
Řekni mi: „Já jsem tvůj zachránce!“
4 Ať jsou zahanbeni, ať se stydí
ti, kdo mě chtějí o život připravit!
Ať jsou zpět zahnáni, ať se hanbí
ti, kdo vymýšlejí, jak mi uškodit!
5 Ať jsou jak větrem hnané plevy,
Hospodinův anděl ať je dohoní!
6 Jejich cesta ať je temná a kluzká,
Hospodinův anděl ať stíhá je.
7 Bez důvodu na mě svoji síť nastražili,
bez důvodu pro mě jámu kopali.
8 Neštěstí ať na ně přijde znenadání,
síť, kterou políčili, ať je uloví,
jen ať se zřítí do svého neštěstí!
9 Má duše však bude v Hospodinu jásat,
radovat se bude z jeho záchrany.
10 Všechny mé kosti tehdy řeknou:
„Kdo se ti, Hospodine, vyrovná?“
Zachraňuješ chudáka z moci silnějšího,
chudého ubožáka před tím, kdo ho vydírá!
11 Zákeřní svědkové povstávají,
nevím o ničem, z čeho viní mě.
12 Za dobrotu mi zlobou odplácejí,
jsem opuštěný jako sirotek!
13 Já přece, když oni churavěli,
pytlovinou jsem se odíval,
vlastní duši jsem postem trápil –
modlitba se mi však vrací do klína!
14 Chodil jsem ve smutku
jak nad přítelem či bratrem;
jako bych oplakával matku
obtížen zármutkem.
15 Když jsem však upadl, radostně se sběhli,
seběhli se na mě, aby mě napadli.
Ti, jež jsem ani neznal,
rvali mě na kusy, přestat nechtěli.
16 Hroznými nadávkami se mi vysmívali,
samou zlostí na mě zuby skřípěli!
17 Jak dlouho, Pane, se na to budeš dívat?
Ochraň mou duši před jejich ranami,
můj holý život před těmi lvy!
18 Ve velikém shromáždění tě pak budu chválit,
před početným lidem tě oslavím.
19 Ať nade mnou nejásají mí zrádní protivníci,
ti, kdo mě bez důvodu mají v nenávisti,
ať oči nemhouří!
20 Nechtějí totiž mluvit o pokoji,
proti mírumilovným vymýšlejí lsti.
21 Ústa si na mě otvírají,
volají: „Hohó! Co jsme to viděli!“
22 Vidíš to, Hospodine? Nezůstaň mlčet,
nevzdaluj se mi, Pane můj!
23 Probuď se, Bože můj, k mojí obhajobě,
povstaň, Pane můj, na soudu!
24 Ve své spravedlnosti právo mi zjednej,
Hospodine, Bože můj,
ať nejásají nade mnou!
25 Ať si nemyslí: „Hohó! To jsme chtěli!“
Ať neříkají: „Už jsme ho dostali!“
26 Ať jsou zahanbeni a stydí se všichni,
kdo se radují z mého neštěstí!
Studem a hanbou ať jsou oblečeni
ti, kdo se proti mně zvedají!
27 Ti, kdo mi ale spravedlnost přejí,
ať prozpěvují zvesela,
ať navždy říkají: „Veliký je Hospodin,
jenž svému služebníku pokoj dopřává!“
28 Můj jazyk ať mluví o tvé spravedlnosti,
ať zpívá tvé chvály po všechny dny!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.