Beginning
21 Pro předního zpěváka.
Žalm Davidův.
2 Ve tvé síle, Hospodine, raduje se král –
jak jen se veselí dík tvému spasení!
3 Touhu jeho srdce jsi mu daroval,
prosbu jeho rtů neodmítl jsi! séla
4 S hojným požehnáním vstříc mu jdeš,
korunou z ryzího zlata korunuješ jej.
5 Dal jsi mu život, o nějž tě prosil,
na věčné časy prodloužils jeho dny!
6 Veliká je jeho sláva dík tvému spasení,
věhlas a nádheru ty mu udílíš.
7 Stále a stále mu dáváš požehnání,
ve své přítomnosti ho těšíš radostí.
8 Na Hospodina jistě spoléhá se král –
dík lásce Nejvyššího nezakolísá!
9 Na tvé nepřátele tvá ruka dosáhne,
všechny tvé protivníky najde tvá pravice!
10 Až přijdeš, spálíš je v rozpálené peci –
ve svém hněvu je zničí Hospodin,
jeho oheň je pohltí!
11 Jejich plemeno ty ze země shladíš,
jejich potomstvo z lidí vymizí!
12 Ano, chystali na tebe špatnost,
úklady vymýšleli, ale nic nezmohou!
13 Ano, ty je obrátíš nazpět,
až na ně namíříš svou tětivou.
14 Povstaň, Hospodine, ve své moci,
zpívat a hrát chcem o tvém hrdinství!
22 Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Jitřní laň“.
Žalm Davidův.
I.
2 Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?
Proč jsi tak daleko od mé záchrany,
daleko od slov mého sténání?
3 Celé dny volám, Bože můj, ty se však nehlásíš,
ani za nocí nemohu najít klid.
4 Ty sám jsi svatý,
trůníš uprostřed izraelských chval.
5 Naši otcové v tebe doufali,
doufali a tys je vysvobozoval.
6 K tobě volali a bývali zachráněni,
doufali v tebe a nebyli zklamáni.
7 Já však jsem červ, ani ne člověk,
ostuda lidstva, hanba národa.
8 Každý se posmívá při pohledu na mě,
pošklebuje se, hlavou potřásá:
9 „Spolehl na Hospodina, tak ať mu pomůže,
jen ať ho zachrání, když ho má tak rád!“
10 To ty jsi mě vyvedl z lůna mé matky,
u jejích prsů dals mi bezpečí.
11 Na tebe odkázán jsem od svého narození,
od matčina lůna můj Bůh jsi ty!
12 Nevzdaluj se mi – úzkost se blíží,
chybí mi pomocník!
13 Mohutní býci mě obkličují,
obstupují mě tuři bášanští.
14 Své tlamy na mě otvírají
jak draví řvoucí lvi!
15 Jak voda se roztékám,
všechny kosti mám vymknuté.
Mé srdce se vosku podobá,
rozpustilo se v nitru mém.
16 Patro mám suché [a] jako střep,
jazyk mi přilnul k čelistem,
do prachu smrti srazils mě!
17 Smečka psů se na mě sbíhá,
obstupují mě zlosyni.
Ruce i nohy mi probodli, [b]
18 všechny mé kosti se dají spočítat!
Dívají se na mě, zírají,
19 o moje šaty dělí se,
o moje roucho losují.
20 Ty však, Hospodine, nevzdaluj se mi,
ty, sílo má, mi pospěš na pomoc!
21 Vysvoboď od meče duši mou,
z moci psů tu mou jedinou!
22 Zachraň mě prosím před tlamou lva,
vyslyš mě před rohy buvola!
II.
23 Svým bratrům budu zvěstovat tvé jméno,
uprostřed shromáždění tě budu velebit:
24 Ctitelé Hospodina, chvalte jej,
všechno símě Jákobovo, slavte jej,
všechno símě Izraele, ctěte jej!
25 Jistěže nepohrdá trápením ubožáka,
s odporem neskrývá před ním tvář –
když k němu volá, on vyslýchá!
26 Ve velikém shromáždění se tebou pochlubím,
své sliby splním před jeho ctiteli.
27 Jíst budou ponížení a budou nasyceni,
chválit Hospodina budou, kdo jej hledají:
Ať vaše srdce žije navěky!
28 Všechny zemské končiny se rozpomenou
a k Hospodinu se navrátí;
před tvojí tváří se klanět budou
všechny rodiny a národy.
29 Vždyť Hospodinovo je království,
on vládne nad národy!
30 Všichni bohatí světa se před ním skloní,
všichni do prachu klesající pokleknou –
ti, kdo se při životě udržet nemohou!
31 Jejich potomci mu budou sloužit,
o Pánu budou vyprávět navěky.
32 Přijdou a jeho spravedlnost rozhlašovat budou
lidu, jenž se teprv narodí, poví, co učinil!
23 Žalm Davidův.
Hospodin je můj pastýř,
nic mi neschází.
2 Na zelených loukách mi dává spočinout,
ke klidným vodám mě přivádí,
3 mou duši obnovuje,
po stezkách spravedlnosti vodí mě
pro jméno své.
4 I kdybych měl jít údolím stínu smrti,
ničeho zlého se nebojím,
neboť ty se mnou jsi:
tvůj prut a tvá hůl mě konejší.
5 Před zraky protivníků
stůl mi prostíráš,
hlavu mi olejem potíráš,
můj kalich přetéká.
6 Dobro a láska mě budou provázet
po všechny dny mého života,
zůstávat budu v domě Hospodinově
po dlouhý, věčný čas.
24 Žalm Davidův.
Hospodinova je země se vším, co je na ní,
celý svět i s jeho obyvateli –
2 vždyť ji sám založil nad oceány,
nad vodními proudy ji ustavil!
3 Kdo vystoupí na horu Hospodinovu,
kdo stane na místě jeho svatosti?
4 Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce,
kdo se neoddává marnostem
a nepřísahá falešně.
5 Takový přijme Hospodinovo požehnání
a spravedlnost od Boha, své spásy.
6 Takoví jsou ti, kdo se na něj ptají,
kdo hledají tvou tvář, Bože Jákobův. [c] séla
7 Pozvedněte, brány, svá průčelí,
již vzhůru, vrata odvěká,
ať vejde slavný Král!
8 Kdo je ten slavný Král?
Hospodin, udatný a silný,
Hospodin, udatný bojovník!
9 Pozvedněte, brány, svá průčelí,
již vzhůru, vrata odvěká,
ať vejde slavný Král!
10 Kdo je ten slavný Král?
Hospodin zástupů,
on je ten slavný Král! séla
25 Žalm Davidův. [d]
K tobě, Hospodine, svou duši pozvedám,
2 v tebe, Bože můj, skládám naději.
Dej, ať se zahanbení nedočkám,
ať nade mnou nejásají moji soupeři!
3 Žádný, kdo v tebe doufá, se hanby nedočká,
zahanbeni však budou zrádci nicotní!
4 Ukaž mi, Hospodine, cesty své,
svým stezkám nauč mě.
5 Veď mě a uč mě pravdě své,
vždyť ty jsi Bůh, můj Zachránce,
na tebe spoléhám každý den!
6 Pamatuj, Hospodine, na soucit svůj
a na svou lásku, která je od věků.
7 Nepřipomínej hříchy [e] mých mladých dnů,
ve své lásce však na mě pamatuj,
Hospodine, pro svoji dobrotu!
8 Dobrý a přímý je Hospodin,
hříšníkům cestu zjevuje.
9 Ke spravedlnosti vede ponížené,
ponížené učí cestě své.
10 Hospodinovy stezky jsou vždy laskavé a věrné
těm, kdo plní jeho smlouvu a jeho zákony.
11 Pro jméno své, Hospodine,
mou hroznou vinu odpusť mi!
12 Kterýkoli člověk Hospodina ctí,
tomu ukáže cestu, již má si vyvolit.
13 Takový prožije svůj život šťastně,
jeho potomstvo zdědí zem.
14 Hospodin důvěřuje těm, kdo jej ctí,
jeho smlouva jim dává poznání.
15 K Hospodinu stále mé oči hledí,
on moje nohy z pasti vyprostí!
16 Smiluj se, prosím, na mě pohlédni,
vždyť jsem tak sám, tak ztrápený!
17 Zbav mě soužení, jež v srdci nosím si,
vysvoboď mě z mých úzkostí!
18 Hleď na mou bídu, na mé trápení,
všechny mé hříchy odpusť mi.
19 Pohleď, jak mnoho je mých nepřátel,
jak prudkou nenávistí nenávidí mě!
20 Opatruj mou duši, zachraň mě,
k tobě se utíkám, kéž nejsem zahanben!
21 Poctivost a přímost kéž střeží mě,
vždyť ty, Hospodine, [f] jsi má naděje!
22 Bože, vykup Izrael ze všech jeho soužení!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.