Beginning
9 Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Zemřel syn“.
Žalm Davidův. [a]
2 Chválím tě, Hospodine, celým srdcem svým,
vypravovat chci o všech tvých zázracích!
3 Z tebe se raduji, pro tebe jásám,
tvému jménu, Nejvyšší, chci zazpívat!
4 Moji nepřátelé ustoupí a padnou,
před tvojí tváří zahynou,
5 neboť ses ujal mého soudu a mých práv,
jako spravedlivý soudce na trůn usedáš!
6 Obořil ses na pohany, ničemy zničil jsi,
jejich jméno smazals navždy, navěky!
7 Konec nepřátel – trvalé trosky!
Zbořils jim města – není památky!
8 Hospodin bude vládnout navěky,
aby nastolil právo, svůj trůn ustavil.
9 Sám bude spravedlivě soudit svět,
národy bude spravovat poctivě.
10 Hospodin je útočištěm utlačených,
útočištěm je v dobách soužení.
11 Ať v tebe doufají, kdo tvé jméno znají,
neopustíš, Hospodine, ty, kdo tě hledají!
12 Zpívejte Hospodinu, jenž trůní na Sionu,
o jeho skutcích povězte národům:
13 Mstitel prolité krve na ně myslí,
nářek ztrápených mu není lhostejný!
14 Smiluj se, Hospodine, hleď na mé trápení,
z ruky protivníků, z bran smrti mě vytrhni,
15 abych pak zvěstoval všechny tvé chvály,
v branách Dcery sionské abych tvou spásu oslavil!
16 Do jámy, kterou vykopali, pohané padli,
v síti, již nastražili, nohama uvízli.
17 Hospodin zjevil se! Zjednal právo!
Darebáka vlastní dílo do pasti uvrhlo! higajon séla [b]
18 Ničemové musí odejít do podsvětí,
všichni ti pohané, jimž je Bůh lhostejný!
19 Ubožák ale nebude zapomenut navždy,
naděje ponížených nezhyne navěky!
20 Povstaň, Hospodine, proti lidské zvůli,
před tvým soudem ať stanou národy!
21 Vyděs je, Hospodine, ať jsou zastrašeni,
ať poznají pohané, že jsou smrtelní! séla
10 Proč jsi, Hospodine, tak vzdálený? [c]
Proč se ukrýváš v dobách soužení?
2 Ničemové ve své pýše honí chudáky,
vymýšlejí úklady, aby je lapili!
3 Svým vlastním chtíčem se ničemové chlubí,
chamtivce chválí, Hospodina snižují,
4 ve svojí pýše ho vůbec nehledají,
Bůh nemá místo v jejich myšlení.
5 Na svých cestách mají stále jen úspěch,
tvé zákony jsou jim vzdáleny,
ze všech protivníků mají jen posměch,
6 v srdci si myslí: „Nic mě neohrozí,
nikdy mě nepotká žádné neštěstí!“
7 Ústa jim plní kletby, lsti a výhrůžky,
na jazyku mají zlo a trápení,
8 za humny číhají ve skrýších,
aby nevinné zákeřně vraždili.
Bezbranné lidi očima sledují,
9 jako lvi v houští v záloze číhají,
číhají na chudáky, aby je lapili,
už mají chudáka, chytli ho do pasti!
10 K zemi se hroutí chudák zdrcený,
pod jejich mocí klesá bezbranný,
11 v srdci si myslí: „Bůh už zapomenul,
skrývá svou tvář, nikdy nic nevidí.“
12 Povstaň, Hospodine, pozvedni ruku!
Na utlačené se, Bože, rozpomeň!
13 Proč se má ničema rouhat Bohu,
v srdci si myslet, že na to nepřijdeš?
14 Ty to však vidíš! Ty vnímáš trápení i žal,
svou vlastní rukou abys potrestal!
Na tebe samého bezbranný spoléhá,
ty jsi pomocníkem sirotka!
15 Zpřerážej paže zlého darebáka,
jeho zkaženost odhal, aby neobstál!
16 Hospodin kraluje na věčné časy,
pohané z jeho země vymizí!
17 Hospodin vyslyší tužby ponížených –
povzbudíš jejich srdce, ucho k nim nakloníš,
18 zjednáš soud sirotkům i všem utlačeným,
pozemský člověk aby je neděsil!
11 Pro předního zpěváka.
Žalm Davidův.
Hospodin je můj úkryt – proč mi říkáte:
„Do hor svých, ptáčku, měl bys uletět!“
2 Pohleď, jak ničemové napínají luk,
na tětivu kladou šípy své,
z přítmí střílejí na upřímné!
3 Když samy základy bortí se,
tehdy spravedlivý nic nezmůže!
4 Hospodin je v chrámu své svatosti,
Hospodin trůní v nebesích!
Očima prohlíží celý svět, [d]
lidské syny zkoumá pohledem!
5 Spravedlivé i ničemy zkoumá Hospodin,
z duše nenávidí milovníky násilí!
6 Řeřavé uhlí a síru sešle na ničemy,
z kalicha žhavého vichru budou pít!
7 Hospodin je spravedlivý, spravedlnost miluje,
upřímní spatří jeho obličej!
12 Pro předního zpěváka, hlubokým hlasem.
Žalm Davidův.
2 Pomoz, Hospodine! Věrných ubývá,
všichni čestní lidé mizí ze světa!
3 Každý jen druhému pořád lže,
úlisné rty mají, srdce falešné!
4 Ať už Hospodin konečně vymýtí
všechny lstivé rty a pyšné jazyky!
5 Prý: „V našem jazyku je naše síla,
máme své rty – kdo je náš pán?!“
6 Pro útlak chudáků, pro nářek ubožáků
již povstanu, praví Hospodin,
na pomoc přijdu tomu, kdo je posmíván!
7 Výroky Hospodinovy jsou výroky čisté,
v hliněné peci stříbro tavené, sedmkrát tříbené.
8 Ty sám, Hospodine, jsi naše stráž,
před tímto pokolením nás navždy chraň!
9 Ničemy se to hemží ze všech stran,
nezřízenost se mezi lidmi rozmáhá!
13 Pro předního zpěváka.
Žalm Davidův.
2 Jak dlouho ještě, Hospodine?
Zapomeneš na mě navěky?
Jak dlouho ještě budeš ukrývat
přede mnou svoji tvář?
3 Jak dlouho mám nosit úzkosti [e] v duši,
den co den cítit v srdci zármutek?
Jak dlouho ještě můj protivník
bude nade mnou vítězit?
4 Pohleď, odpověz mi, Hospodine, Bože můj!
Rozjasni mé oči, ať jako mrtvý neusnu!
5 Ať můj sok neřekne: „Už jsem ho porazil!“
Mí nepřátelé ať neslaví mé selhání.
6 Na tvoji lásku spoléhám,
nad tvou spásou mé srdce zajásá,
Hospodinu svou píseň zazpívám:
Jak dobrotivě se ke mně zachoval!
14 Pro předního zpěváka.
Žalm Davidův.
Blázen myslí, že Bůh není!
Zkažení jsou, ohavnost páchají,
není, kdo dobro konal by!
2 Hospodin z nebe hledí na lidi:
Nechce někdo porozumět, Bůh nikomu nechybí?
3 Všichni zabloudili z cesty, úplně se zkazili,
není, kdo by konal dobro, není ani jediný!
4 Copak nic nevědí všichni ti zločinci?
Jako by jedli chléb, můj lid hltají –
proč by k Hospodinu volali?!
5 Jednou je ale přepadne zděšení –
Bůh je s pokolením poctivých!
6 Vy pohrdáte úmysly ubohých?
Jejich útočištěm je Hospodin!
7 Kéž Izraeli vzejde ze Sionu spása,
kéž Hospodin svůj lid obnoví!
Jákob pak bude radostně jásat,
Izrael se bude veselit!
15 Žalm Davidův.
Kdo, Hospodine, ve tvém stanu bude?
Kdo bydlet smí na tvé svaté hoře?
2 Kdo žije bezúhonně a jedná spravedlivě,
kdo mluví pravdu ze srdce,
3 kdo jazykem svým nepomlouvá,
neškodí bližnímu a neostouzí druha,
4 kdo pohrdá těmi, kdo zaslouží zavržení,
ctitelů Hospodina však váží si,
kdo nemění to, co odpřisáhl,
i kdyby na to doplatil,
5 kdo nepůjčuje na úroky
a proti nevinnému se nedá podplatit.
Kdo takto jedná, nikdy nezakolísá.
16 Zlatý zpěv Davidův.
Bože, ochraňuj mě, na tebe spoléhám.
2 Hospodinu říkám: Jsi můj Pán,
jediné dobro, které mám!
3 Říkám o zbožných lidech na zemi:
Jsou tak vznešení, mám je nejradši!
4 Kdo ale za cizími bohy spěchají,
ti jen rozmnožují svá trápení!
Nezúčastním se jejich krvavé úlitby,
nevstoupí jejich jméno na mé rty!
5 Můj úděl, můj kalich je Hospodin –
ty přece můj osud z ruky nepustíš!
6 Vyměřeny jsou mi blažené krajiny,
dostalo se mi skvělé dědictví!
7 Hospodina, svého Rádce, velebím,
i v noci mě učí mé svědomí.
8 Hospodina vidím před sebou napořád,
je po mé pravici, nezakolísám.
9 Mé srdce je šťastné, můj jazyk [f] zpívá,
také mé tělo v bezpečí odpočívá.
10 Nenecháš v hrobě duši mou,
nevydáš jámě svého věrného!
11 Stezku života jsi mi ukázal,
ve tvé přítomnosti je plnost radosti,
nekonečné blaho je po tvé pravici!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.