Beginning
Naprav své srdce
11 Sofar Naámský mu na to řekl:
2 „Má ta spousta slov zůstat bez odpovědi?
Má se dát za pravdu mluvkovi?
3 Myslíš, že svým tlacháním všechny umlčíš?
Že nikdo neztrestá tvé rouhání?
4 Říkal jsi Bohu: ‚Mé přesvědčení je ryzí,
jsem před tebou zcela bez vady.‘ [a]
5 Ach, kéž by tak Bůh promluvil,
kéž by se s tebou dal do rozpravy!
6 Kéž by ti prozradil taje moudrosti,
potřebuješ totiž dvojnásob chápání:
Věz, že Bůh tě trestá míň, než bys zasloužil!
7 Můžeš postihnout Boží hlubiny?
Meze Všemohoucího pochopit?
8 Vyšší jsou nad nebe – jak si poradíš?
Hlubší než podsvětí – co ty o tom víš?
9 Delší než země,
širší než moře!
10 Když on zasáhne, když uvězní,
když svolá soud, kdo mu zabrání?
11 Podvodníky zná a vidí zlo,
jak by mu mohlo uniknout?
12 ‚Rozum dostane hlava dubová,
až divoká oslice zplodí člověka!‘
13 Když ale napravíš své srdce
a k Bohu vzepneš dlaně,
14 zlo ze svých rukou když daleko odhodíš
a nestrpíš ve svém stanu bezpráví,
15 tehdy tvář pozvedneš bez vady,
budeš stát neochvějně, bez vší obavy.
16 Tehdy zapomeneš na své trápení,
jak voda odplyne z tvé paměti.
17 Tvůj život jak poledne se rozzáří,
i tma se promění v svítání.
18 Buď klidný, vždyť je tu naděje –
rozhlédneš se kolem a v klidu ulehneš.
19 Budeš spát a nikdo nevyruší tě,
o tvou přízeň se budou mnozí ucházet.
20 Oči ničemů se ale vysílí,
jejich útočiště se vytratí;
zbude jim naděje, že duši vypustí.“
Chci mluvit se Všemohoucím
12 Job na to řekl:
2 „Opravdu, vy jste ti praví
a moudrost vymře s vámi!
3 I já však mám rozum tak jako vy
a nejsem v ničem za vámi,
to přece každý ví.
4 Jsem ale k smíchu i svému příteli:
‚On volá k Bohu, ať mu prý odpoví!‘
Jsem k smíchu: ‚Hle, spravedlivý a poctivý!‘
5 Spokojený člověk pohrdá neštěstím:
‚Kopanec tomu, kdo se potácí!‘
6 Stany nájezdníků naplňuje klid,
ti, kdo popouzejí Boha, jsou v bezpečí,
jako by Boha v ruce drželi.
7 Jen se ptej dobytka, ať tě poučí,
ptáci na nebi ti to povědí;
8 anebo promluv se zemí, ať tě poučí,
ryby v moři ti to prozradí:
9 Neví snad jeden každý z nich,
že je svou rukou učinil Hospodin?
10 V jeho ruce je život každého tvora,
je v ní dech každého lidského těla.
11 Což neumí ucho rozlišovat slova,
jako umí jazyk pokrm ochutnat?
12 Náleží moudrost jenom kmetům,
patří rozumnost k dlouhému věku?
13 Bůh – ten má moudrost a také moc,
patří mu prozřetelnost a rozumnost.
14 Co zboří, se nedá postavit,
koho uvězní, nelze propustit.
15 Když zadržuje vody, sucho přichází,
a když je vypustí, zemi pustoší.
16 Jemu patří síla i schopnosti,
jeho je podvedený i podvodník.
17 Velmože svléká donaha,
ze soudců umí blázny udělat.
18 Králům rozpíná opasky,
bedra jim obtáčí provazy.
19 I kněží svléká donaha,
dávné opory strhává.
20 Odebírá slovo zkušeným,
starce zbavuje soudnosti.
21 I přední muže vystavuje hanbě,
odzbrojuje i statečné.
22 Odkrývá hlubiny temnoty,
na světlo vyvádí, co bylo v příšeří.
23 Rozmnožuje národy a pak je ničí,
dává jim rozmach a pak je rozhání.
24 Vůdce lidu on o rozum připravuje,
nechá je bloudit v pustotě bez cíle.
25 Bez světla tápají v temnotě,
nechá vrávorat je jako opilce.
13 To vše už jsem viděl očima,
slyšel ušima a rozpoznal.
2 Co víte vy, to také vím
a nejsem v ničem za vámi.
3 Teď chci se Všemohoucím promluvit,
s Bohem chci projednat svou při.
4 Vy mě jen špiníte samou lží,
všichni jste šarlatáni, a ne lékaři.
5 Kdybyste aspoň konečně umlkli,
vzbudili byste dojem moudrosti!
6 Moji námitku teď tedy poslyšte,
věnujte pozornost mým stížnostem.
7 To kvůli Bohu mluvíte tak podle?
To kvůli němu řečníte falešně?
8 Chcete snad nadržovat jemu?
Chcete snad dělat obhájce Bohu?
9 Dopadnete dobře, až vás prozkoumá?
Oklamete ho, jako klamete člověka?
10 Budete-li někomu tajně nadržovat,
copak vás tvrdě neztrestá?
11 Jeho vznešenosti nebojíte se,
nepadá na vás jeho děs?
12 Ta vaše moudra jsou slepená z popela,
vaše odpovědi jsou hlína splácaná!
13 Mlčte, teď promluvit chci já,
pak ať se stane, co má se stát.
14 Proč kůži na trh nosit chci
a vlastní život nasadit?
15 I kdyby mě zabil, i kdybych neměl naději,
své cesty chci před ním obhájit.
16 Jedině tak bych se mohl zachránit –
vždyť před něj nepřijde žádný bezbožník!
17 Dobře poslouchejte, co tu vypovím,
můj výklad ať vám v uších zní.
18 Teď jsem připraven vést svou při
vědom si toho, že jsem nevinný.
19 Kdo se to bude se mnou přít?
Chci zemřít, když mě umlčí!
20 Žádám tě, Bože, jenom o dvojí,
ať se před tebou skrývat nemusím:
21 Svou ruku ode mě odtáhni,
ať nejsem zastrašen tvými hrůzami.
22 Potom mě vyzvi, ať se obhájím,
anebo začnu mluvit a ty mi odpovíš.
23 Kolik mám hříchů, kolik vin?
Ukaž mi můj zločin a můj hřích!
24 Proč skrýváš svoji tvář?
Proč mě za protivníka pokládáš?
25 List větrem zmítaný chceš vyděsit,
za suchou plevou chceš se hnát,
26 že na mě sepisuješ hořké žaloby
a hříchy mládí že mi přičítáš?
27 Nohy mi svíráš do klády,
na každém kroku na mě dohlížíš,
značíš si moje šlápoty!
28 Člověk se rozpadá jak něco shnilého,
jako když roucho žere mol.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.